|
||
|
Cavvin >
Pěkné, dobře čtivé. Cos myslel tím koncem? |
|
||
|
Zdar, vím že se sem dávaj básně a tak...ale chtěl bych sem hodit jednu věc co jsem napsal a slyšet názor. Tu je:
Kroužím nad městy zářícími bezpočtem malých světýlek, plamínkům svic podobných, plachtím nad zemí halící se do temného hávu noci, temnější než nejtmavší čern vesmírného nekonečna, padám do hloubek hlubších nez bezedná prázdnota nicoty, potápím se do vod chladných, studenějších než-li dechu severských bohů, nechávám se unášet na silných křídlech větrů, mocnějších snad jen síla stvořitelů jest, naslouchám bezpočtů hlasů , tak hlasitých že boří samotnou realitu, prsty mi protékají životy podobny pískům časů a padají z dlaní mých do dálek dalekých, otáčím hlavou, otáčím světem, otáčím vesmírem na jehož vrcholu stojím, ležím na svazích zemí bez horizontu, na bezbřehých plážích sklonku dnů, na pokraji nebytí, tápu na počátku věků v tmách v níž se rodí život a poslouchám, tvořím, skládám a zpívám písně andělů, utápím se v můkách a drápech démonů, pojídám pokrmy bohů, soudím duší zástupy, rozděluji a utvářím zákony, jsem souzen nejvyššími, počítám tisíciletí od prvopočátku, odpočítávám vteřin do konce a skrápím slzami světy jež zanikají, hraji hru s osudem, smrt jest sudí a bozi diváky, blafuji a rukávy mám prázdné, utíkám, tak rychle a stále se nemohu hnout z místa, pluji řekou na černé lodi, dívám se na svého společníka a nemám minci na cestu zpět, dívám se na svou, útrapami zničenou, schránku a nic mě k ní už nepoutá bojuji, ale nemohu vyhrát, prohrávám ale nemohu zemřít, křičím ale neslyším nic než jen pouhé dopadání kapek deště na dláždění mostu pod nímž ležím, pláču a oči mám vyschlé jako dvě pouštní studny, a všude kolem je jen písek, odcházím a jsem jediný kdo se ohlédne zpět, kráčím pryč od všeho a nechci slyšet jak umírá svět, kolem mne se vše bortí, padá a hroutí, lidé se svíjejí, ječí a kroutí, sedím na kopci pod stromem života, hraji na píšťalu a svět kolem klokotá...rodím se, zanikám, žíji, umírám, hlasy ve své hlavě nevnímám... ...probouzím se a stále usínám... |
|
||
|
Uvidíme až zase něco spotím :)
|
|
||
|
dobrá víla se usmívá;)))
nicméně klidně sem přihazuj věci, můžem to probrat a zkusit ti pomoct;))) |
|
||
|
No nic :) stejně mě to neodpudilo. Po přemýšlím a budu na sobě makat. Holt živit se tím nehodlám. Sem ráda, že sem slyšela tvůj názor. :) Vůbec si mě jenom potěšil tím, že sis vzpomněl. :)Byl si tam na mě nejhodnější :)
Děkuji *malá víla se ti klaní* :p |
|
||
|
Raisha 18.Března 2009 14:41
Nazdárek;) Tak co k tomu říci, opravdu je to nic moc- je to zbytečně moc křečovité- sdružený rým je sice fajn a tento styl je třeba blízký Ortenovi, ale: Už jen to jak je to pojato mě odpuzuje, tohle téma už je passé a je těžké tam vymyslet něco nového- což je vidět. Samotné rýmy jsou opravdu špatné, třeba i proto, že ti nesedí rytmus a to často špatně voleným slovem k rýmu, popřípadě zbytečně nadsazovaných slov. A hlavně poslední rým je prostě šílený:))) |
|
||
|
Ahoj Mari tak ti teda píšu. (Kača z Kravataconu) není to nic moc, ale tak pro představu.
To co mi srdce svírá Je, něco co ve mně právě zmírá. Něco sem provedla! A svůj život ke konci dovedla! Ty jsi má vina! Pálíš mě na jazyku jako z kyseliny slina. V koupelně bezvládné mé tělo leží. Už mě nikdo, nikdá nerozběží. Tak jsem s životem skončila, Ani se nerozloučila. Až z domu vyjdeš. Zdalipak zamnou k hrobu občas přijdeš? Zdalipak až hrob uvidíš. Slzu pro mě uroníš? |
|
||
|
|
||
|
Qued 25.Září 2008 17:45
Budu se snažit...=) Avšak bude to nejspíš stát mnoho sil,pač jsem špatný básnik,avšak víra umožní mnohé =) |
|
||
|
Venali 25.Září 2008 17:40
Bohužel takových jako ty, které (občas i kteří) hodí své pocity, či myšlenky na papír v pesudoveršované formě je v tísíci devětsetdevadesátpět. Záleží na tom, jestli sama doufáš a věříš, že se někam dostaneš, či jestli se chceš v tomto zlepšit. Jestli jde je o přepis citů, či jiných srdečních záležitostí, nepouštěl bych se do zveřejňování. Avšak kvalitních básníkůje dnes málo, tak jestli si věříš, piš dál a dál a jednou po tobě budu chtí podepsanou tvoji sbírku. :) |
|
||
|
Marigold 25.Září 2008 07:36
No ovšem,vyjádřil e náš Marigold =) ale vím,je to další moje otřesné dílo... Qued 25.Září 2008 15:29 Děkuji za upozornění na chyby,jinak nejsem žádný básnik,a píši spíš povídky než poezii,ale dejmw tomu že jsou to spíš myšlenky než prázdná slova,upříměn řečeno,píši to,co mám na srdci. Dále žádné svoje tvorby nerada předělávám,udělala jsem to jednou a dopadlo to špatně,takže nic nepředělám,pouze opravím chyby,kterých jsem si nevšimla. |
|
||
|
Venali 24.Září 2008 17:06
Nedokážu moc hodnotit poezii, ale mohu ti k tomu říci pár věcí na okraj alespoň z jiných pohledů: Pohled zvláštní má, mě jistý se zdá. - mně Moje rozklepané prsty, dotýkajíc jeho textilní vrstvy. - tady to vypadá, že jsi to tam chtěla nějak moc našroubovat. Ale dotýkajíc se používá v průběhu, čili čtenář očekává co se děje, když ona se prsty dotýkajíc. Popravdě to říkám zjednodušeně, ale nejsem odborník. ikdyž odvaha tu není, o vyslišení prosím. - slyšet Zklopené oči mé, dívat se není snadné. - Sklopené Strachy klepu se v tento čas, ten pocit je divný, ovládl mě nečekaně třes, - taková prkotina, asi tam měl být třas :) Vím, že tohle asi není to co bys čekala od hodnocení, ale svým způsobem to k tomu také patří, enboť to čtenáře ruší a hůře se pak soustředí na celek. Jinak přímo k básni: Přeskakuješ z různých rýmů a rytmů do jiných a to čistě náhodně, špatně se to sleduje. Některá slova se ti prakticky nerýmuji a jednou pro změnu jsi použila absolutní rým (nás, nás). Je to opravdu neumělé dílo, které čeká hodně změn aby mohlo být dobré. Teď záleží na tom, jestli se vyplatí opravovat tohle, nebo se radši pustit svědomitě do další tvorby. Doporučuji zkusit si svou báseň zarecitovat v klidu a nahlas, tak jak bys ji chtěla přednášet. Občas to upozorní na chyby, rytmus a krkolomné výrazy. :) Hodně štěstí |
|
||
|
Sry, nadpis znie: Večne sám
|
|
||
|
Štebot vtákov rozliehal sa lesom
a on kráčal ničím nerušený. Pýtal sa sám seba „Kde som? Prečo som v tomto raji uväznený?“ Nevedel, kam smerujú jeho kroky. Netušil, prečo týmto svetom blúdi. Vedel len, že sú to už roky, čo nevidel žiadnych živých ľudí. Áno, stretol ľudské telá, avšak s pohľadom chladným ako ľad. A hoci ich stretol veľa, že chýba im duša bolo jasné na pohľad. Zo začiatku strach z nich mal. Nevedel, čo od nich môže čakať. Až do chvíle, kým nespoznal, že sa nemá čoho ľakať. Hľadeli vždy len do zeme a nevnímali svet okolo seba. Akoby ich telá z bolesti boli zrodené. Nepotrebovali vodu ani chleba. Dlho premýšľal, z čoho asi žili. Možno sa kŕmili jeho trápením. A keď ho už pomaly opúšťali sily, povedal si: „Aj tak to nezmením.“ Nehľadel už na veci, čo ho dosiaľ trápili, viac len sám o seba sa zaujímal. Jeho pocity sa v beznádej spojili a v tej chvíli sa aj on jedným z nich stal. |
|
||
|
Venali 24.Září 2008 17:06
upřímně je to dost hrozné;) zbytečně moc násilných rádoby veršů, nepravidelný rytmus, no prostě tvé klasické chyby;))) |
|
||
|
Strach z lásky Prameny vlasů tmavých, |
|
||
|
Marigold 25.Července 2008 07:39
Tak nějak s tebou souhlasím,ač je to dílko stvořené za pět minut,tak co by jsi čekal,ale to není výmluva,je hlavní když z něj má autor radost a já jsem měla,ikdysž to není zas tak dobré,je to milé...No básnik ze mě nikdy nebude...=)=)=) |
|
||
|
Venali 24.Července 2008 20:29
Venali nelíbí se mi to, je to příliš prvoplánovité, primitivně sepsané, jediné co ěm aspoń trochu zaujalo byla poslední sloka, ale ne provedení nýbrž myšlenkou.. Jnka celkově velmi slabé rýmy a velmi slabý rytmus... |
|
||
|
Jen tak ležím v posteli a napadne mě pár slov,vzala jsem si papír a tužku a sepsala jsem je.Tak a vzniklo toto,sice to není nic moc,ale neodolala jsem to sem nedát....
Láska?Smrt? Na co slzy v koutku jen, když nemůžou přeci ven. Červeně zalité tmavé oči, tělo ležící v krvi. Pár slov snad říci mohu, avšak mluvit je těžké teď, když k životu ztratíte touhu a v cestě máte zeď. V srdci láska byla Nyní nahradil jí chtíč, Vždyť tu ještě býti mohla, Kdybys nebral na Ni bič. Prázdnota se zhostila mého těla. Můj nynější stav by nahradila jedna věta, Vždyť pro lásku jsem i umřít chtěla, samota si pro mě právě přišla. Necítím nenávist, necítím nic. Smrt je má výhra, a zbraň je můj los. |
|
||
|
až vystřízlivým, tj. sna dodpoledne se na to vrhnu přátelé
|
doba vygenerování stránky: 0.10461807250977 sekund