|
||
|
Qued 17.Dubna 2007 11:44
::) v poho- tohle je ukázka syrové poezie stré sotva pár hodin::) |
|
||
|
Marigold 17.Dubna 2007 11:16
Jo a dodatek, hlavně mě neber vážně. :)) |
|
||
|
Marigold 17.Dubna 2007 11:16
Hmm, tak hned na začátku se mi nelíbí slobo "probodáváš" hraničí skoro s absolutním rýmem, je moc dlouhé a krkolomné. Radší bych použil něco ve stylu: "Do srdcí milenců bodáš" Ve druhé části, nevím zda to tak má být bo se v sonetech ani zbla nevyznám, ale myslel jsem že "tisíckrát" se má rýmovat s "hlad", což se moc nerýmuje. Poslední dvě části se mi líbily. |
|
||
|
Sonet pro noc
..dneska jsem se nějak probudil po včerejším tréninku, vedle měn ležela žena a jás e zasnil, jaké to bylo v noci, tolikrát před tím, na různých místech a jaká je ta noc vlastně čarodějka- a takhle to dopadlo... Noci! Halíš se v temnoty háv, dýkami srdce milenců probodáváš, tisíckrát bereš, tisíckrát dáváš, krajem se snáší smrtihlav. Vždy když přijdeš po lásce roste hlad, zdá se, že touhu v lidech zvedáš, jako milenka vzdycháš když na znak leháš, z večera na polštář kraje tisíckrát. Vzdycháš sladkými steny rosy, září ti oči miliony hvězd, úplňkem či novu tmou. Tvé nožky našlapují zlehka a bosy, necháš se svítáním svést, až tvé krásy v něm utonou. |
|
||
|
Kta 16.Dubna 2007 10:29
ta báseň se jmenuje svatba- a je to z mého depresivního období po rozchodu s jednou slečnou, ten sonet už má, no ty jo, nějaký tři a půl roku |
|
||
|
Marigold >
Sonet pěkný. Zase po stránce formy není snad co vytknout. Malinko mi trvalo než jsem pochopil myšlenku. Jsou to obavy dívky před svatbou? |
|
||
|
Kta 16.Dubna 2007 10:18
mno já taky, ale tohle byl zrovna jeden okamžik, dneska ráno jsme vstal, koukám a žena stojí u okna itevírá žaluzie aje ouplně nahá::) prostě idylka... Qued 16.Dubna 2007 10:20 ať žije hl |
|
||
|
Marigold 16.Dubna 2007 10:16
To víš, když nemám do čeho rýpnout, tak aspoň do toho pravopisu (ač sám jsem ostuda strašná). |
|
||
|
Marigold >
Báseň v próze by to být mohla. Na tohle bych si chtěl vzpomenout pčed nějakou holkou ráno při vstávání. Já většinou myslím na mnohem světštější zábavu a radši obdivuju slečny více zblízka... :) Zvláště po ránu... |
|
||
|
Qued 16.Dubna 2007 10:13
muááá..sa kra, jasně že rukama |
|
||
|
Marigold 16.Dubna 2007 10:09
Rucema? ::D |
|
||
|
Kta 16.Dubna 2007 10:08
sežen si karla Hlaváčka::) |
|
||
|
Kta 16.Dubna 2007 10:06
neboj, ta básnička už prošla rucema mnoha kritiků::) Jinka to nitro temné- ta báseň je trochu pro zasvěcené do kelstské mytologie, nitro temné, stejně jako aspekt matky země a vůbec jako aspekt Kortuny je Morrigan::) A tak ať nepláčete, že si píšu nerýmovanéa sám je kritizuju: tak rýmovačka: Chlapec oděn v tmavý šat, dívka v bílém, která květy svírá, láska ta si nevybírá, chlapci jde se dát. Chce se jí plakat i smát, svoboda se samotou zmírá, věčná láska a šťastná víra, kněz jako kat. Růže co ruce trýzní, lásko první polibek mi dáš, po dlaních stéká krev. Po něze ještě chvíli žízni, pak se mi odevzdáš, zabuší hlína na rakev. |
|
||
|
Qued >
Téměř jsi to vystihl. Existuje útvar jež se nazývá básní v próze. Ale zatím jsem to nečetl, takže nemohu říct, jestli toto je ten případ... |
|
||
|
Marigold >
Hmmm... takže, jak naznačil Qued, může to být próza rozepsaná do veršů. Ale obě verze jsou trochu jiné. Nepochopil jsem to "nitro temné". To jako že "Matka země" je temným nitrem nebo jsi tam zapoměl na nějaký verš? Nebo je to navázání na "Jsi vším" (jako "jsi nitro temné")? Pak je to stylisticky špatně, ale nutno podotknout, že jsem to "pomyslné jsi" viděl v mnoha básních, takže je to standardní prostředek. Konečné zúčtování : Je to pěkné, lehké, lahodící uchu a uvolňující. Doufám, že moc nezpychneš... :) |
|
||
|
Qued 16.Dubna 2007 09:59
::) |
|
||
|
Marigold 16.Dubna 2007 09:54
No nevím, přijde mi to jen jako květnatě naspaná próza, tedy popravdě tomu ani za mák nerozumím, ale to první mi moc jako poezie nepřišlo. (Snad jak se občas říká například poezie těla, tak tohle bych nazval poezií prózy) |
|
||
|
Qued 16.Dubna 2007 09:52
pak je to poezie v prźe asi jako toto: Slunce vyčarovalo ráno a dralo se z propasti noci na povrch, tak jako steny z tvých úst. Zlatavé parsky, ostré jako hroty kopí zraňovaly oči a zdůrazňovaly tak tvou siluetu jež se rýsovala proti otevřeným dveřím na terasu... Slunce tě laskalo jako nejněžnější milenec a v jeho záři snad ještě více vynikla tvá štíhlá postava, tvé vílí tílko, tvé zlatavé vlásky, které ti daroval snad sám Helios... Byl to jen okamžik, když vánek roztančil záclony a zulíbal ti celé tílko. Stála jsi tam jako nejdokonalejší dílo matky přírody. Slunila ses a vystavovala všem an odiv to, co jsem v noci směl objevit jen já... Slavík ti přál dobré ráno a sním i les, který něžně šuměl, splav, který klokotal... Ležel jsem v loži z květů neschopen pohybu hledajíc slova která jsem nenalézal. Tvůj stín hladil podlahu, na níž se válelo oblečení, které se nám včera zdálo tak zbytečné, tak svazující.... Ležel sjem tam jen tak bez hnutí, a sledoval jak nejkrásnější ze všech žen, přivítala nový den... |
|
||
|
Marigold 16.Dubna 2007 09:28
A co když to napíšu takhle? Pořád je to poezie? Panova flétna zpívá ozvěnou jarního vánku. ...tiše šumí hloh... Probírám se ti vlásky, jsi tak nádherná jako jaro samo. Jsi vším, v náhlém tichu, jež darovala nám sama Matka Země, nitro temné jež v šat bílý se obléká, pro touhu člověka překrásná Morrigan. |
|
||
|
Kta 16.Dubna 2007 09:31
a něco konstruktivnějšího??::) |
doba vygenerování stránky: 0.093729019165039 sekund