|
||
|
Kta 16.Dubna 2007 09:31
tak já nuž dávno nepíšu jen pravidelným.. víš řídím se pravidlem, nebo spíše radou, kterou mi kdysi dala kamarádka: ser na rýmy!!!::D |
|
||
|
Marigold >
Co si to říkal o volném a pravidelném verši... :) |
|
||
|
Tak ať i jiní mohous e zakousnouti do mně a není tomu jen naopak, taková improvizace na jaro...
Morrigan Panova flétna zpívá ozvěnou jarního vánku. ...tiše šumí hloh... probírám se ti vlásky, jsi tak nádherná jako jaro samo. Jsi vším, v náhlém tichu, jež darovala nám sama Matka Země, nitro temné jež v šat bílý se obléká, pro touhu člověka překrásná Morrigan |
|
||
|
Marigold 16.Dubna 2007 09:03
Ačkoliv je to nevhodné, i mě se to líbí. :D Hlavně je to zajisté jiné téma, než láska, bolest, smrt, upíři a jiné hovadiny a snad se dá nad tím i pousmát, takových děl je pomálu (což je neskutečná škoda). |
|
||
|
Qued 15.Dubna 2007 21:44
jj, jako jinde, třeba na písmákovi, by to stálo za to, lidi tvořících v podobném duchu je pomálu::) |
|
||
|
Marigold 14.Dubna 2007 13:36
Moc mě těší, jak bereš svůj úkol vážně a s jakým zápalem se pouštíš do rozborů. :) Věz však, že ten útvar níže zveřejněný byla jen čistá provokace aby tady něco bylo, stvořil jsem to během deseti minut v práci a trochu jsem tím provokoval Kta. Opravdu jsem nečekal, že to někdo bude brát vážně natož abych takový pokus zveřejňoval. :)) |
|
||
|
Beredur 01.Dubna 2007 20:40
Beredure, Beredure, už s enějkaou dobu známe, a víš jaké jsou mé názory na tvou tvorbu, rád si hraješ s jazykem, používáš novotvary, nebo velmi specifické odvozeniny- to se ukazuje i tady- první sloka se mi moc líbí, snad až na ty bajonety, třebaže to zní zajímavě, zároveň to zní lehce podivněa nevěřil bys jak málo lidí dnešní doby zvlášt těch mladších tuší co je bajonet:? Ta druhá sloka, je taková podivná šroubovaná, překombinovaná…. Ta odpověď pak na ústa, je více než podivná, ale proti gustu… Třetí sloka, radost pohledět, čte se sama, sama se vkládá do ústa lechtá an jazyku, A pak opět propad, další sloka podivně podivná, kombinovaná, šroubovaná, mnišské a rytířskés e bijící a vůbec neznící jak by bylo potřeba, poutko působí poněkud směšně až těžkopádně? V té další ti u přípitku madonou šíleně utíká rytmus,a le jinak ymšlenka zajímavá, zvlášt ta madona… A pak ty památky, cokoli jent o ne, působí tam násilně, vytrženě… Rytina- květina- ne, je to špatně, nápad pěkný, ale pozměnit to, aspoň trošilinku… To s tím andělem opět působí poněkud vytržen a mimo, ale sedí to tam zase myšlenkou, poslední dvojverší pak je sympatické, ale i ty vibrace a milování… Mno a jak to teda dáme dohromady- tabáce je pěkná myšlenkou a má řadu krásných míst, ale také je značně v mnoha místech nevyrovnaná a těžkopádná, Beredure, dej ji do šuplíku, pak škrkej, přepisuj a upravuj, kdybys chtěl třeba poradit tak rád pomohu dyť víš:? |
|
||
|
Allizea 01.Dubna 2007 16:44
Takže k tomu lístečku, tohle se mi opravdu líbí, kupodivu ani pořádně nevím, co bych měl vytknout a zkritizovat- je to hezky napsáno, není to utaháno ni roztaháno, je to prsostě líbivé- jen tak dál::) Tak a ta druhá, nebudu to rozebírat- ta se mi prostě nelíbí- vůbec- víš jak to zní, alespoň měn? Už jen ten začátek evokuje vzpomínky na Lunetik a celé to zavání béčkovým textem boy bandů... Je třeba rozlišit, zatím jsitě hledáš formu, jestli ti můžu doporučit, drž se té formy, kterou jsi načala v lístečku. je mnohem,ale mnohem sympatičtější. nemám ted moc času na opravdu detailní rozbor, ale pokud budeš mít zájem, tak v pondělí nad tím psoedím. Zdravím M. |
|
||
|
Qued 29.Března 2007 13:26
Takže, ať žije Bondy a spol.:? opravdu jsem se pobavil, neměl bych k tomu ani co moc vytknout, aspoň teda po formální stránce. Protože ti to, až an pár detailů sedí skutečně hezky- Když začneme tak druhá sloka, ale to už ti psal Kta, ve třetí lépe vyzní prý to příbor jistí, ve čtvrté sloce pak ta nozdra nesedí s nezdá. Předposlední sloka najednou naprosto nesedí do stylu celé básně, protože najednou začínáš psát „klasicky“ proti předchozí moderní formě, a poslední sloka, tam bych určitě nenapsal to a, nechal bych tam jen v žaludku kruče:? Tak a tak to asi je. Rytmus ti sedí, je to pěkné a baví mě to. Ale do článku bych to nedával::D |
|
||
|
Rovena >
V podstatě jsi to vystihla. Když se používájí tečky a čárky, souvětí a věty se řídí podle nich a podle nich se řídí i důraz. Tečky a čárky se ovšem používat vůbec nemusí. Většinou jsem to viděl spíše u jednodužších veršů a je jedno, jestli se to rýmuje nebo je použit volný verš. Mělo by se pak dodržovat to, že na jednom řádku (v jednom verši) je pouze jeden důraz. Obecně bych však doporučoval začínajícím básníkům tečky a čárky používat, protože by pak mohlo dojík k nepochopení smyslu básně. |
|
||
|
Mohu mít dotaz? Jak je to s čárkama a tečkama na konci řádků? Buď může jít o volný verš, kde se ignoruje veškerá interpunkce. Ale pokud chci určitou formu zachovat, bere se to jako normální věty, tudíž jsou čárky a tečky dělané podle gramatiky a smyslu?
Děkuji ^_^ |
|
||
|
Chci poděkovat oběma prvním básníkům, kteří se rozhodli, že mi budou věřit a zveřejnili svá díla v mém stole. Udělali jste mi velkou radost a s chutí jsem se začetl do vašich básní.
Takže děkuji... |
|
||
|
Beredur >
Hmmm... Kdy to vydáš knižně? Ne, teď vážně. Na tvé básni je znát, že buď máš obrovský talent, nebo (čemuž věřím víc) máš již za sebou více děl. Slova jsou pro tebe pouze nástrojem k vyjádření myšlenky a forma básně prostředkem k jejímu ztvárnění, vymalování. Už první dva verše mi řekly, pozor, tady budeš muset hodně přemýšlet, abys to pochopil. Četl jsem to několikrát a pokaždé mě to donutilo přečíšt si to znovu a zase znovu, abych to celé pořádně vstřebal. Takže k myšlence (na formě je zbytečné cokoliv komentovat). Pokud jsem to úpchopil správně, jde o základní rozpor morálky na jedné straně a touhy na druhé, vyjádřený na příkladu zamilovaného mnicha. K celé básni bych měl jedinou výtku (ale myslím, že jde jen o překlep). Podle mě do druhého verše nepatří ta čárka, protože pak to vypadá, jako by byl hrbolatý monolit a ne zem. S tvým svolením (a tvou pomocí) bych rád použil tvou báseň do článků a udělal jí detailní rozbor, na kterém bych chtěl vysvětlit rytmus, dynamiku, práci s myšlenkou, ale i celkové uchopení tématu (koncept). |
|
||
|
Allizea >
První báseň: Pracovně jsem si ji nazval "Nesnesitelná lehkost bytí." Je krásně lehounká a nutí člověka k radosti. A to nejen myšlenkou, ale i stylem. Jsou tam dva překlepy, které nehodnotím, jen na ně upozorňuji. Některá slova se ti opakují ve dvou po sobě jdoucích slokách (nemám na mysli "Jsem" a spojku který(á,é), protože ty vycházejí z celkového konceptu). Hned v první, druhé a třetí sloce je to slůvko mě. Ve druhé a třetí sloce bych ho vynechal (a to i kdyby nebylo už v první). Ve čtvrté sloce bych spojku který nahradil spojkou "jenž". Za prvé se rým zkrátí a sedne do rytmu a za druhé to přidá dynamiku, ze které pak může težit sloka následující (báseň je hodně natažená a beze změny). Možná bych zapřemýšlel nad nějakým refrénem za třetí a šestou slokou, který by rozbil celkovou pomalost a monotónnost básně. V páté sloce bych udělal dvě změny. "Zemi" bych změnil na "hroudu", či něco s podobným smyslem, ale co nezničí lehkost básničky a v posledním verši bych napsal "tady", jelikož "tu" už máš v předchozí sloce a na stejném místě. V šesté sloce by druhý verš možná zněl lépe : "zemí, jenž je obdělána". V sedmé sloce druhý verš bych viděl téměř jako nešťastný, protože trhá rytmus a přitom nejde nahradit bez změny významu. Zkus to promyslet. A konečně poslední sloka: Tady bych navrhl malinko více změn (ikdyž stejné povahy) a proto ji napíši celou: Jsem člověk, který hlopý zdá se Člověk, který v sobě nevyzná se Ale jsem! Báseň druhá : Tuto báseň jsem si také pro sebe pojmenoval. Tentokrát "Matrix". Proč? Má zvláštní koncept. Nesourodý a některé verše se berou jakoby odnikud. S básní vůbec nesouvisí. Nepochopil jsem například, co myslíš tím vlkem vdáli vyjícím, či soudruhem okolo procházejícím? Také myšlenka o ptácích v kleci, ač malinko více rozebraná, zdá se být z úplně jiné básně. Možná jsi chtěla něco asociovat a nebo je to jenom tak prostě báseň o životě. Pak ale nesedí konec, který se snaží podtrhnout nějakou myšlenku, kterou ovšem postrádám. Také mě napadlo, že je to o tom, že lidé žijí neskutečný život, pořád se za něčím pachtí a přitom jim to nic nepřináší? Pak si ale pomáháš příliž skutečnými problémy (zase ptáci v kleci) Možná, že budu moudřejší , když mi řekneš, o čem to mělo být. Jinak po stránce formy to není příliž dobré. Hodně ti nesedí rytmus. Některá slova jsou nadbytečná, jiná ve špatném pořadí. Některé sloky jsou natažené. Jindy tenhle problém máš u veršů. Takže, i když je toho (podle mého názoru) hodně co vytknout, nevěš hlavu, zkus si to znovu párkrát přečíst, zamyslet se nad tím a přepracovat (teď mluvím o formě). Co se týče obsahové stránky, napiš mi prosím, o čem to mělo být a určitě se dobereme nějakých zlepšení. |
|
||
|
Zdravím, tak i já potom, co mi kta napsal, že tot u založil sem se šla mrknout a rovnou tu zveřejním dvě nové básničky:
Jsem lístkem , který po tváři mě hladí. Lístkem , který poletuje sem a tam. Jsem vodou, která mě jemně chladí. Vodou, která se rozvíří tam a zpět Sem větrem, který mě občas svádí. Větrem, který stromy klátí zpět i tam. Jsem deštěm, který zemi uspokoje. Deštěm, který dopadá tam a nebo zase tu. Jsem sluncem, které zemi spaluje. Sluncem, které svítí sem a nebo tu. Jsem zemí, která život dává. Zemí, která obdělává tu a támhle. Jsem snem, který potěší či rozčílí. Snem, který se občas mílí támhle a nebo jinde. Jsem člověkem, který hloupý se zdá Člověkem, který se v sobě nevyzná ale jsem. __________ Když podívám se z okna ven, vidím jen další šedý den. Kapka za kapkou dopadají na zem, cítím to jakoby dopadali i sem. Vítr si s korunami stromů ledabyle hraje, z dáli je něco slyšet, jen vlk tam zřejmě vyje. Kaluže velké jako jezera se mi zdají, ptáci mi hledí do očí a jen tiše se ptají. Ptají se mě na nějaké věci, ale hlavně proč lidé ptáky drží v kleci. Nevím co číst, asi sama nevím. U snídaně vůbec nejím. V metru jen do blba hledím, na ošoupané sedačce tam sedím. Přemýšlím, proč se ptáci drží v kleci, ale v tu chvíli mě zaujme, jak jeden kluk dostává tvrdou lekci. Sedím tam a hledím jak ho ty ubožáci mlátí, uvědomuji se že občas někdo má těžké mládí. Vystupuji z metra do toho deště, cítím se tak těžce, jakoby mě svírali neviditelné kleště. Kleště, které já nevidím…jenom je cítím. Jdu do kanceláře, tam už dávno svítím. Podívám se zájmem na lampu, na stole vidím ležet kartu. Eso, napadne mě hned a nechápavě jí do ruky uchopím, konec…a náhle to pochopím. Okno otevřené dokořán záclona sebou šije sem a tam, vím to, cítím to… není to jen obyčejný klam. Tužka po stole sjede na zem, musím jít pryč… musím jít ven. Před očima se mi vše ztrácí, Věci se všechny na zem klátí. Až teď si uvědomuji, že tenhle svět je špinavý podvrh, okolo mě tiše projde nějaký soudruh. Jeden krok, druhý a pak už jenom schody, na tohle nemám vlohy. Nevidím nic a udělám krok, nic jen prázdnota za celý rok. Je konec…nic necítím, nic nevidím. Jsem už dávno pryč. _____ Takže poslušte si a kritizujte :D |
|
||
|
Squop >
Ta ikonka k tobě prostě sedne... Malakian > No zkus to. Formu by měla držet i báseň v anglickém jazyce. Jen nevím, jestli ten jazyk umíš používat natolik, abys v něm byl schopný psát básně. Myslím, že se budeš potýkat s tím, že spousta lidí nepochopí přesně myšlenku. Každopádně ji sem hoď, jak říká Squop, přinejhorším ti to neokomentujeme... |
|
||
|
když už to tady je tak také něco přihodím - jedná se o Haiku sepsanou na počest jednoho padlého velikána
Krajina srdce tam prohání se nyní zdatný Assuri. |
|
||
|
hmmm... tohle není spam
A řek bych dobrý, docela jsem se bavil. A vytknul bych tomu jen pár věcí: Ve druhé sloce ti nesedl rytmus. Napsal bych spíše: nemám čas ni na krajíc, už mé jméno haní. Ve třetí sloce ve třetím verši ti také nesedí, ale nevím, co bych tam dal. A pak to ukončení. Mezi poslední a předposlední bych vsunul ještě jednu, která by vysvětlovala, proč tě zase bijou... |
|
||
|
Tak ještě jeden spam, vymyšlenou při čaji, cca 10 minut. :)))
Já jsem velký hrdina a duši mám skleslou trápí mě má rodina mám ji děsně vlezlou. Ať se snažím sebevíc do všeho mi žvaní nesežeru ani krajíc a už mé jméno haní Jak to žereš mameluku příbor to prý jistí fotr zakroutil mi ruku a pak mi dal pěstí Ze země se těžce zvedám vracím kloub kam patří Ja se přece bíti nedám vždyť mám sílu za tři Fotříkovi ránu vracím ani se mi nezdá že se zase k zemi kácím krvácí mi nozdra S rodinou jsem radši skončil do světa teď makám zahrádku jsem ještě smočil na cestě se flákám Udělám já velkou díru do světa či do plotu, mám já přece taky víru nespálím se od knotu Tak už nejsem hrdinou zas mě někdo tluče vracím se za rodinou a v žaludku kruče. :D |
|
||
|
Odpusťte mi mou zmatenost... nic tím nemyslím, ani nechci říct, že by tu tenhle stůl neměl být, ale... neměla tohle na starost Dílna "U Tří grácií"?
|
doba vygenerování stránky: 0.087230920791626 sekund