Andor.cz - Dračí doupě online

Hostinec? 

Katovna

Katovna prošla za léta, po které je realizována na Andoru celou řadou změn. Od původního fóra o poezii se přesunula ke kritickému stolu pro zdejší autory a pak se opět navrátila do teoretické roviny.

Ty kdož k nám zavítáš neboj se připsat své dílko, kterým si nejseš jist a neboj se zeptat na názor. Toho se ti vždy dostane v míře vrchovaté.

Nicméně jak už bylo řečeno výše stůl není pouze dílnou, je to i stůl, který slouží k zamyšlení nad současnou úrovní poezie (nejen) na Andoru a myšlenkám co by se dalo udělat jinak.

Takže račte vstoupit....

Správci stolu

Kta, Marigold, Beredur

zde nemáte právo psát

Beredur - 10. října 2014 19:09
beredur9549.jpg
Trochu z jiné galaxie. Když se dívám na seznam přihlášených na letošní listopadový Koprcon, tak to ve mně vyloudilo úsměv. Zdá se, že budu letos cestovat. Nevím, zda to některé potěší či zděsí, ale třeba tam prohodíme něco o poezii a budeme třeba ladit organizační věci na andorské poetické meditace (výhledově z mé strany leden 2015, první tip na místo je Selské stavení v blízkosti Nového Města na Moravě). odkaz

Zatím neoficiálně mám v úmyslu do Kopřivnice zavítat v sobotu a teoreticky tam zůstat až do neděle. Nějaké protesty?
 
Beredur - 23. září 2014 18:46
beredur9549.jpg
Pro mě osobně je svízelné klasifikovat jedno slovo jako poetické. Básnicky zabírá u mě slovo napsané jako symbol (takže první písmeno velkým), dále pak slovní mutanti: kompozita (např. Světloplachá), novotvary z experimentální poezie (např. název sbírky JOB – BOJ od Hiršala), nebo některý opravdu hodně poetický výraz (např. Skácelova Smuténka). I Halasova Sépie je opravdu pěkně abstraktní záležitost. Nebo slovo Ortel (že by Mikulášek?) či Wernischův Zimohrádek. Přiznám se, že mě fascinují dvojice slov, ten uhrančivý mix kompozita s abstraktem, jako je např. Halasův zrady zvon ze Zpěvu úzkosti (sbírka Torzo naděje), samozřejmě Holan (např. Triumf smrti), dostal mě i Blatný např. s Mlékem poezie atd. A miluji, když je metafora z dvojice slov v oxymóronu (např. Březinovo Svítání na západě).
Jinak mám pocit, že Enderson v básních Slovo X snižuje efekt sloves, jak jsem předpokládal. Jedním ze znaků moderní poezie je potlačení sloves a vzestup jmenných slovních druhů na úkor právě sloves, ale takto pojatá báseň mi připadá hodně schematická (zkrátka není to ta správná bašta na duši, ale jde o subjektivní názor). Doporučuji ti více číst lyrickoepické skladby a poezii první poloviny 20. Století. Nebo zalov k abstraktním meditacím a úvahovým věcem (nepreferuji Holana, ale jeho např. Noc s Hamletem je nadčasový mistrovský kus, nebo Seifertův Morový sloup). Z magického realismu šáhni např. po postmoderním Ajvazovi.
Jinak spíše pro Marigolda: trochu Ortenovskou poetikou je laděna sbírka Samotín od Fikara. I tento básnický novotvar sbírky je skvělý a ideji autor vysvětluje v závěrečných Elegiích mezi živým mužem, mrtvou, ale abstraktně žijící ženou a lampou jako personifikovaným prostředníkem. Výtečná věc.
 
Qued - 19. srpna 2014 14:18
qued_antisanta2873.png
Tak vám sem taky něco přihodím, ale z trochu jiného důvodu než by mohlo být zjevné.
Peetl jsem si Endersnovu báseň v knihovně a musím říci, že mě nejen moc nezaujala, ještě mě vyprovokovala. Nejsem schopen na takové dílo napsat příliš objektivní kritiku - proto jsem dílo nerozebíral přímo v knihovně. Přijde mi to jen jako pseudoumelecký útvar obyčejných myšlenek vyjádřených náhodně poskládanými synonymi.
Píšu tak nějak zhruba osmi až deseti prsty a tak rychle jak jen dokážu psát jsem napsal toto:

Sním.
Z obzoru rtuť lije se na kopec
v údolí havran noci stále dlí
nevzdat se, vydržet, chvíli ještě.

Bdím.
Třesk velký zažehne vědomí,
světlo proniká svalstvem ducha,
mimino duše křičí lapaje po vzduchu.

Jdu.
Liány visící z trupu, hýbou se rytmicky.
Magické doteky spouštějí přístoje
a vnitřní prazdnotu zaleje hořké teplo.

Tvořím.
Měchy výhně myšlenek hrubě jsou stlačeny
za oblým obzorem zorniček znaky se roztančí
a do desky svědectví kladívka bříšek tlukou.

Nic.
Podstatné svědectví skrz prsty protéká
plaché jsou laně a vzdálení ptáci.
Uteklo snažení v šedi všech kodů.

Tvůrčí duch smířený s rutinou udržuje stroje v chodu.

Nejde mi až tak o hodnocení mého vteřinového pavýtvoru, jako spíš o srovnání. Klidně přiznám, že jsem v tomto žánru ignorant a neumím jej ocenit, ale fakt mi to nepřijde jako nic extra nadprůměrného.
(taky si to tu chci zaarchivovat, až se k otmu vrátím, uvidím to možná jinak)
 
Enderson - 19. července 2014 00:59
werewolf_by_wert23-d3ij2i42456.jpg
Dovolím si možná trochu nevhodně. Nejpravděpodobněji je to již dávno známé a provařené, přesto se chci podělit o můj malý velký nález. Ať už to znáte či nikoli, určitě to pobaví. A také je zde docela dobře vidět jak autor (skutečný autor) vnímá jednotlivé autory, jak je napodobuje a paroduje. Musím uznat, že u některých kousků jsem se doslova lámal smíchy.
odkaz
 
Marigold - 13. července 2014 20:26
images7884.jpg
Enderson 13. července 2014 01:04
jen stručně: ne:-D
spíše větná spojení, někdy s nezvyklými a ne často užívanými slovy, ale žádné unášení jediným slovem. Ale je možné, že to je prostě jenom tím, že už nemám to poetické období:-D
 
Enderson - 13. července 2014 01:04
werewolf_by_wert23-d3ij2i42456.jpg
Zdravíčko,
mám pro vás, jen tady pro katovnu, tokové malé zamyšlení. Je to jen myšlenka která mi začala zrovna vrtat hlavou, takže mi nemějte za zlé pokud se příliš rozepíšu.
Není to pro mne Kolumbova Amerika, možná jste nad tím nepřemýšleli, nebo jste se tím nějak dlouho nezabívali. A nebo naopak vás to zaujalo a dlouhé hodiny jste o tom přemýšleli, stejně jako nyní já. Všimli jste si jak jsou některá slova, hluboká, silná, mocná, extrémní, nádherná... Jednoduše řečeno poetická. Jak jediné slovo dokáže obsahovat gigantickou myšlenku. U některých takových slov mám pocit že jsou samostatně obrovskou básní, nebo obsaženy v básni vystihuje takové slovo celou myšlenku básně, nebo je to jediné slovo to nejlepší na básni a překrývá úplně všechny ostatní atributy básně.
Třeba takové slovo "Koráb" nebo ještě lépe "Koráby" To slovo je neskutečně silné a obrovské a já když si představým skutečný význam toho slova, představím si vše ostatní co znamená. Celkově myšlenka jediného slova mne pohltí. Je to neobyčejné slovo; je úžasné.
Nezobrazuje však nic moc epického, nebo tak... třeba "Vesmír" je to úchvatná věc, fascinující, ale to slovo samo o sobě je takové... obyčejné, je takové skoro nepoetické a neobsahuje tak obrovskou myšlenku jako "Koráb"
Myslím, že je to tím jak málo to slovo používáme, přesto že známe jeho význam už od nepaměti, ale jsou i jiná slova která příliš nepoužíváme a nejsou tak fascinující. Třeba takový "Nádiva" (myšleno jako lehká nadávka).
Zajímalo by mne jestli jste se nad tím někdy taky pozastavili, jestli u některých slov máte podobné pocity, jestli jsout ato slova pro vás inspirací nekonečných veršů... atd.

A ještě nakonec pár slov, která ve mne vyvolávají podobné pocity jako zmíněný koráb:
"Hradby" "Vrána" "Údolí" "Prostý/á" "Kat" "Vokál" "Leviatan" "Absence" "Snové" "Pavučina" "Déšť" "Hrdobce" "Sten" "Scripta"(latinské) "Merkur" "Piáno" "Sépie/ová" "Luna" (...)
 
Enderson - 27. června 2014 15:00
werewolf_by_wert23-d3ij2i42456.jpg
Qued 27. června 2014 14:16
Velice intenzivní.


Qued 27. června 2014 14:30
Myslím, že s tebou souhlasím, kdyb svět trochu zpomalil a udržel si současné technologie, člověk jakožto jedinec-umělec, by si našel spoustu způsobů sebevyjádření v mnohem hezčím, citovém, či barvoslovném formátu, než je tomu nyní. Jednoduchost a rychlost přebírá nadvládu nad trpělivostí, detaily a krásou.
 
Qued - 27. června 2014 14:30
qued_antisanta2873.png
Jinak sám za sebe jen na okraj vašeho rozměrného tématu můžu říci, že by se mně líbilo zpracovávat moderní témata a každodenní záležitosti moderního světa klasickým způsobem.Myslím si, že i v technologii se skrývá jistá poetika a nemusí to zrovna smrdět romantismem.
Mrzí mě však, že pokud si člověk nenajde místo v hlavě a životě pro tvůrčího ducha, je to velice obtížné. Kdysi si troufám říci, že mé verbální schopnosti byly víc než dobré, dnes kdy pravidelnjě a pořád zaměstnávám hlavu spíše technickými údaji, nahou, řeznou realitou a nudnými problémy se můj tvůrčí svět strašlivě, ale strašlivě zmenšil. Abych ho opět rozšířil musel bych vynaložit nemalé úsilí a umět se odstřihnout do spousty vjemů.

Domnívám se, že podobný problém, zmíněný na konci může mít i mnoho mladých autorů. Tedy zpracovávání velkého množství vjemů je ochuzuje o pečlivé vnimání daných vjemů, vše se zrychluje, prosředky komunikace jsou ořezávány na nutné minimum, potřeba sdělit více informací je nadřazena formě sdělení. Pokud bude v běžném životě takové prostředí běžným prostředím, myslím si, že spoustu talentů zabijeme dřív než vyjdou střední školu.

Jiní se však třeba objeví na stáří.

P.S. Degradace vyjadřovacích schopností mě také velmi mrzí, je totiž viditelná všude a často bývá odpouštěna v próze, kde se zdá být neviděna, ale není tomu tak. :(
 
Qued - 27. června 2014 14:16
qued_antisanta2873.png
usnul jsem na pikovteřinu v práci, než mi padla hlava, ojevila strofa:

Nekonečno nekonečen, skrývá se tu, v klínech slečen.
Nekonečno nekonečen, nepozná kdo není svlečen.
A pak bahnem lásky věčně vlečen,
budiž každý kdož zde řečen.
 
Marigold - 11. června 2014 21:03
images7884.jpg
Beredur 11. června 2014 15:59
chraň boha!!! nelíbí, má žena má ráda "klasické verše" ale modernějšího ražení než jsem já:-D Tedy Hlaváček je její oblíbenec, Šrámek, Hrubín..

Jak říkáš, asi se nedá nesouhlasit, o to to více mrzí:-((
 
Beredur - 11. června 2014 15:59
beredur9549.jpg
Mně až tak nevadí, že si vybírají otřesná témata a nasoukají si to podle jejich kompozičních novotvarů. Dnes je všechno přístupnější, rýmy a prakticky celou báseň si můžeš vygenerovat i na internetu, asociace sesmolí i člověk s mizernými literárními vlohami. Ani se mnohdy autor nepozastaví, že je to neživotné. Ale nelíbí se mně, že sadisticky snižují principy verše. Až mám pocit, že je to lakonické konstatování, bez nápadu, nevynalézavé prásknutí toho nejnutnějšího. Jako ten závěr v závorce. To je prostě verš faktu, suchopárné oznámení, bezcitný výrok. Sice trochu chápu, proč to tam střelil, ale to už je lepší tam vpálit aspoň nějaké emocionální citoslovce (klidně vulgární), když si nechce hrát se stavovými a dějovými slovesy. Ale tvoji paní se asi líbí ten kybernetický futurismus, ne?
Boha, i ten V. Hrabě do svých skladeb dá stavová (nebo i dějová) slovesa, jako je např. mít rád, toužím, cítím, bažím, sním, hněvám se, zuřím atd. Podmiňovací způsob u sloves - viděl jsi to v těch asociacích? Je to triviální verš hesel.
Rozumím i tomu, že mají vlastní mládí a chtějí ho promítat po svém. A poezie tak nějak se sune dál. Všechno je vlastně prima, jen mám obavy, kam to s dost odosobněnými výroky dotlačíme v mezilidských vztazích, protože podle nejednoho literárního odborníka slovesné umění slouží jen ke komunikaci.
K tomu, co máš v plánu: docela bych rád viděl ty strofy s rozdílnými délkami (nějak tě to chytlo), ale i ty sonety jsou pro mě žádoucí.
 
Marigold - 11. června 2014 14:37
images7884.jpg
Beredur 11. června 2014 10:15
to máš těžký, dneska se na poezii nahlíží čím dál více jako na zastaralý útvar, pořád je to dobrý, když je ti šestáct na balení holek, ale nějak seriózně se tomu věnuje čím dál méně lidí.
Navíc myslím, že moderní amladé publikum hledá také přirozeně prostředky a básně, které jim budou blíže a budou blízko tomu čím žijou, jak žijou.
V tom se objevuje marast a věci kolem nás. Je to dané i tím, že od mala jsou čím dál více zatahovaní i velmi mladí lidé do všeobecné problematiky (co si budeme nalhávat, média jsou všude a jsou dobře dostupná).

Pak není divu, že se ztrácí snaha psát složitější staré žánry a je vidět snaha o žánry nové, takové jako vidíme v knihovně.

Tolik k tomuto:-D

Co mě napadá, že se nechám inspirovat a taky vám sepíšu elegii, ale nějak se na ni necítím, jsem na to příiš vesel:-D Spíše, ale uvažuju nad sérií erotické až pornografické poezie na bázi sonetů, nebo krátkých na sebe navazujících strof různých délek se skrytě očividým významem:-))
 
Beredur - 11. června 2014 10:15
beredur9549.jpg
Marigold 11. června 2014 09:14

No, je to dobré na experiment a pro případnou aplikaci v moderní poezii. (Nebo pokud chceš dělat vyloženě hodně starou poezii, což dělá snad jen srdcař). Já na to nedávno narazil v pojetí rondelu u dekadenta Jiřího Karáska ze Lvovic. A rondely z těch starých českých klasiků servíroval Vrchlický, ale ne frekventovaně na dlouhý verš. Je to taková rarita, ale solidní možnost potrénovat přerývky a přesahy v rytmu. Oprášit trochu něco ztrouchnivělého a případně to zmodernizovat. Dnes jsem si prošel Neumanna, který fušoval téměř do všeho, a on taky trojverší používá, ale už moderně: úsečné věty, vesměs sporadický rým v nemelodických formátech. I tak trojverší má potenciál, jen možná méně v současnosti využívaný.
Vůbec, první sbírky Neumanna (ty symbolicko - dekadentní) jsou taky velmi pěkný materiál i z jiných hledisek. V těch moderních pásmech se jaksi vytrácí propracovaný lyrický protagonista. S čím se pak má čtenář identifikovat?

 
Marigold - 11. června 2014 09:14
images7884.jpg
Beredur 11. června 2014 08:37
no nejseš tady, což hodně mrzí. Doufám, že s epochlubíš, stačí jenom do pošty pokud nechceš publikovat;) budu jen rád, ačoli ode mne nedostaneš tak obsáhlé a odborné hodnocení.

Každopádně jsem ta trojverší zkoušel jen tak, experimentoval jsem. Nikdy jsem takhle nepsal. Dokonce jsem chvilku uvažoval, že se píši dlouhý trojverš se třemi vloženými verši...
takže by to bylo
abc první verš
abc druhý verš
abc třetí verš

ale upřímně už se mi moc nechtělo si s tím hrát:D
Každopádně je to zajímavý formát lákající k další práci, uvidíme zda se něčeho ještě takového dočkáme, aktuálně to leží v mém virtuálním šuplíku...
 
Beredur - 11. června 2014 08:37
beredur9549.jpg
Marigold 10. června 2014 10:25

Já to tušil, že se toho chytneš a spácháš básnickou kulišárnu! Rozhodně je to zajímavé, a právě tím dílčím podporováním vnitřními rýmy a vnitřními opakovacími figurami a tou hláskovou instrumentací je to vcelku utáhnutelné rytmicky, i když ten rytmus je kapánek také přerývaný. Tvůj vrh je ilustrativní ukázkou, jak se dá podpořit rytmus v dlouhém vázaném verši. Navíc je to v režimu poetického mýtu, přesně to, co mi schází u Circa (poetický mýtus neznamená jen obraz, emoce, ale i stopa rytmu, otisk hudby vyššího principu, myšlenkově či abstraktně něco, co přesahuje člověka). U tebe je ihned patrné, že jsi dělal často renesanční a barokní básnickou techniku v sonetech (fantasie, obrazové a myšlenkové analogie, oduševnělá baladičnost a hudebnost verše). Docela by mě zajímalo, zda jsi takto pojaté trojverší plodil i kdysi, nebo je to první pokus mít kompozici čistě jen z trojverší, protože je to fakt dobré.
A k tomu Ortenovi asi toto: rozhodl jsem se napsat Elegie právě v alexandrinu, jak je uhnětl Orten, a přesto jinak (je to určitá variace jeho Elegií, ale zároveň je to tulácký Verlaine a Verlainovy Elegie v alexandrinu), a před pár dny jsem dovršil Sedmou (moje má 90 veršů, Ortenova jich má 92). Více jich psát nebudu, číslo sedm je symbolem mnoha významů. To jen tak, že tu skoro nejsem.
 
Marigold - 10. června 2014 10:25
images7884.jpg
A ještě přidám trojverší trošku jinak je to jenom koncept, co mě napadla musí se dobrousit, ale přijde mi to jako zajímavá variace na zmiňované těžko se píšící dlouhé zabijácké trojverší...
jsem zvědav co na to Beredur:-))


Do tabulek okenních se opřel zpola, severák co vztekle dul,
slyšel jsem jak roztouženě volá, ztracená v lesní hlubině,
královna lesů, jak jsem v básni děl, to střevíčky jí zul,

ten duch, co vstupuje do lidských těl, co jí nutí a nutí mě,
dělat hlouposti, co často dělávají, milenci v první chvíli
lásky, které hluboce propadají, když v extázi se svíjí

když milují se, jakoby nebylo zítra, jakoby svět ke konci plul
žhnou jako rozdmýchaná jiskra, tak vinní ve své nevině,
jako by je podzimu bůh usměvavý, ve své výhni k sobě skul,

jako by si s nimi nevěděl rady, z jejich lásky upřímné,
a když se pak k zimě zvolna chýlí, tak i ten žár uvadá,
a ten sen co spolu snili, sníš teď sama stejně jako já.
 
Marigold - 10. června 2014 09:48
images7884.jpg
Beredur 09. června 2014 12:20
napadlo mě, když jsem četl tvůj poslední příspěvek série trojverší. Trošku jsem si vzpomněl na Ortena, který ve jednom svém dílku předvedl něco podobného. Jen více poetického:

oči se nezavřely a spánek nepřišel
svítání ztracené v nedohlednu
a noc osamělá je můj nepřítel

možná se přeci jen ještě zvednu
a možná si otevřu ještě rum
a přidám se na stranu vítězům

zoufalství jsem vpravdě učitel
a taky rybář hvězd a astronom
co vyzání jednou větou děl

občas princ a jindy gnóm
zbyl mi jen přítel rum
a tak pořvávám na cely dům

Možná se mi hlas trošku chvěl
v té ponuré zimě světnice
nadával jsem a telefon vyzváněl

a ty nikde má krásná světice
tak snad si dám ještě rum
a zítra se omluvím sousedům
 
Beredur - 09. června 2014 12:20
beredur9549.jpg
Trochu k trojverším. Kdo vůbec dělá trojverší v pravidelném rýmu na dlouhý verš a není takové pojetí součástí sonetu, aby takové trojverší bylo melodické a rytmické? Prakticky nikdo soustavně a systematicky v české poezii. Mistry trojverší jsou podle jen asi 4 autoři, kteří aplikovali trojverší spíše v moderní poezii a to převážně v krátkých a úsečných verších (ne 14 a více slabičných) a to ještě často v kombinaci s jinými schématy rýmů a kompozičních dílčích rámců. Prvního zmíním Tomana, kterého silně obdivoval jak Seifert, tak i Halas. Toman dělal často trojverší v kombinaci s pětiverším, ale v málopočetných slabikových řetězcích. Melodika je u něho trochu zvláštní; vůbec trojverší se melodicky přece jenom trochu liší od klasického čtyřverší (působí možná méně vytříbeně). Výtečný je Seifert, ale opět spíše na krátký verš a kombinace dvojverší a trojverší. Halas je nemelodický, jeho trojverší jsou hodně specifické a v mnohém experimentální, ale opět délkově krátké. A Holan v trojverší je také velmi osobitý, a melodické je u něho jak co v trojverších. Trojverší dělal i Hrubín (ale začínal na kombinaci čtyř a šestiverších a pak šestiverší rozděloval na trojverší). Všichni tito autoři věděli, že dělat dlouhý verš v trojverší je téměř zabijácké a specifikum takto vrhnutého verše doplňovali rozmanitými podpůrnými prostředky.
Rozhodně nedoporučuji dělat trojverší v melodických rýmech někde v začátečních fázích "tvorby", protože tato poetická stylistika má četná úskalí. Rozhodně je snesitelnější vyzkoušet práci s rýmovaným trojverším nejprve v sonetech a pak přejít na složitější kombinace.
(Adresuji to zejména Kim-chan, která se s trojveršími nepáře, a přesto jich má ve svých věcech poměrně často).
A Holan ve stylu "verš filozofie":

Poznání

Pluje -li život po proudu
a smrt proti proudu -
nemůžem poznat ústí.

Pluje - li život proti proudu
a smrt proti proudu,
nemůžem poznat pramen.

 
Beredur - 30. května 2014 17:37
beredur9549.jpg
Faktem je, že Enderson se lepší při práci obrazů a i ty motivy tlačí k hybatelnosti. Ale na expresivitě výrazu bych osobně viděl rezervy. Co třeba zamrzí, je fakt, že Enderson, když už dává energii do exklamací či zvolacích vět, pak opomine tak úžasnou věc, jakou je řečnická otázka. Vůbec nejistota v básni je velmi působivým jevem a důkazem lidskosti. Vypovídá o tajemnosti a neurčitosti a dovede být prvkem napětí. Než se ustálí forma, tak při aktech profičí mnoho otazníků (aneb co tak zvážit: Ztratili zájem hrát s myšlenkou starou,
ztracení hráči vzpomínkám...jsme to my?
Závěr bych nechal jako oznámení, ať je trochu znát i dramatická nota mezi nostalgií a skutečností. (Aneb: a stojí v rohu, tiše ni tón libný nevydalo,
jsme to my, ti opuštění pokeroví hráči.) Já jen mám rád takové to přelévání nehmotné a hmotné (ne)jistoty i v tempu básně a řečnická otázka to v kombinaci se zvoláním hezky naplňuje.
Zajímavé je slovo už. Tohle slovo kolikrát šíleně deptá rytmus, a přitom je zvláštní, jak často vy mladí ho používáte. Není lepší ekvivalent již, když to mermomocí chcete, aby ve verši oxidovalo? (I s ohledem na to, jak pracuješ s hláskou j a i před i dále, bych to zvážil. Případně se podívej níž znovu na toho Tomana, a spatříš slovo již, ne už. Vůbec by mě zajímalo, kde na to chodíte). Rytmus to vcelku má takový přerývaný, je patrné, že opravdu dřeš na hláskové instrumentaci, což se ti bude dále velmi hodit i na volné verše, a i ty opakovací jazykové figury se tam na tom rytmu trochu podílejí. Pořád máš manko v jedné věci - nesvedeš posílit či oslabit rytmus pomocí kompoziční šablony, když to hapruje v přesvědčivých rýmech. Rytmus ti nedělá jen metrum, hlásková instrumentace, rýmy, opakovací figury a další umělecké jazykové prostředky, ale i KOMPOZIČNÍ KLÍČ. Dovedu si místo terceta představit dva distichony a v těch zvoláních nemít jeden lyrický subjekt (zde kolektivní MY), ale klidně i dva, takové My a Ne - My. Ale asi moc fantazíruji.

To s tím již platí i pro Ronnie třeba; pokud vím, tak Marigold doporučoval Ronnie zrovna Erbenovou Kytici. Schválně, je v Erbenově Kytici již nebo už? Možná se Vám to zdá staromódní, ale kolikrát stará česká slova mají překvapivě velký rytmický ráz.

 
Enderson - 28. května 2014 22:03
werewolf_by_wert23-d3ij2i42456.jpg
Marigold 28. května 2014 15:10
Hele na to jak dlouho jsem psal jen volný verš, mi ty rýmy šli sami. Nevím, nijak jsem se nenutil ani nehledal slova. Ale určitě to projde šuplíkem... Je to novotina, na které jsem pracoval, přinejlepším jen tři týdny.

Nejsem si tak uplně jistý jestli to chci přepracovat... Líbí se mi to takhle jak to je.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.097960948944092 sekund

na začátek stránky