Andor.cz - Dračí doupě online

Zatímco se všichni snažíte dostat do krytu, nebo alespoň výhodné pozice, zetbévéčko náhodně prolétává nad prostorem a likviduje vše. Nad čím proletí, tam zůstáváji jen ohořelé kostrukce těžších předmětů jako jsou bloky motorů a jinak vymetený prostor, krásné chaotické chodníky čistoty. Konečně se stroj zastavil u budovy a začal vyhodnocovat, zda je to volný předmět k rozbití, nebo pevná terénní překážka, na chvíli s krom motorů jeho běsnění zastavilo a nerozhodně scanuje dům bez další činnosti.

Z domu je možné zahlédnout, jak se na šasi stroje objevily dvě červené tečky a směřují ke spoji krytů motoru.

Ti kdož se vydali do tunelů si oddechli, když hučení stalo se tlumeným vrstvou země. Co ovšem na klidu vzápětí ubere jsou jasné známky osídlení, v pravidělných rozestupech nachystané nezapálené louče, prach nametený ke krajům a ve zbytcích stopy různých bot, malých i velkých. Směsice pocitů radosti nad přeživším lidstvem střídá strach a ostražitost. Hodní lidé nepřežívají a na kolektory si určitě někdo bude činit nárok.

Strnu uprostřed pohybu s prsty kousek od dalšího podomácku vařeného "likéru", kterým jsem chtěl zásobit tu sebranku pod balkonem.
Překvapením a vlnou okamžitého pocitu smrtelného ohrožení se objeví za průzory plynové masky vykulené oči.
ALE NÉÉ!!
Dva rychlé nádechy a výdechy, abych se uklidnil a doplnil kyslíkový deficit po přívalu strachu a jsem opět ve formě.
...šest, sedum, osum...
Nakrmím kamaráda Mossberga.
Jedna, dva, tři...
Přepočítám zbývající molotovy. Těmito jednoduchými úkony vytlačím z mysli zbytky paniky a soustředím se na ZBV.

Když jsem po už nevím kolika letech vylezl z otcova paranojou vybudovaného bungru pod domem ve kterém jsem strávil mládí, nenapadlo mě že by tyhle potvory mohly ještě existovat.



Utíkat nemá moc velký smysl, spíše se musím dostat tak daleko aby mě nezachytily její senzory a zároveň tak nenápadně aby.....
Seru na ostatní, chce to, já nevim, asi být sám za sebe??
Každopádně tady to do pár minut nebude moc příjemné, takže nejbližší kanály? Vlez do kolektorů? TO je ono, Pražské kolektory, jsou postavené tak aby vydrželi hodně jsou pod celým městem.

Přehodil jsem si pušku na záda, rozhodně se tak pujde lépe pohybovat, chviličku sleduji ZBV a čirý chaos který vládne jejímu programu a hned jak se její čelní strana otočí směrem odemě tak probíhám rychle do temné uličky mezi dvěma pahýly domů na stejné straně jako je ten blázen na balkónu.
Dvě stě metrů tímhle směrem.

Na obloze se však objevuje nový nenáviděný nepřítel. Léající dekontaminační jednotka ZBV překřtěná na "zkrátka bere vše". Obří kvadroptéra s naprosto nesmyslně nastaveným programem kombinuje směsy chemikálií a hořlavin pro likvidaci znečištění. Zvířený vzduch a popel pak prohání skrz filtry vzduchu. Všechno co se nevejde do sání filtru musí být zmenšeno, rozmělněno, zničeno. Princip ALARA zde dochází bizarního naplnění , když začíná kropit a likvidovat zbytky budov v okolí, nepostupuje zrovna metodicky, zdá se, že v jejím pohybu není žádný řád.
Otázka je, jak moc jste čistí?

Opatrně našlapuju a snažím se držet ve stínech rozpadlých budov. Kde jen ten magor může být? už popadesáté mě napadne a stále více se mi zamlouvá představa, že mu proženu šipku okem. VZŇŇÁÁU…
“Do psí …, k*va drát“ leknu se jak malá holka a sjedu za nejbližší zeď. Ošipkuju mu asi něco úplně jiného… S kuší v ruce ani nešpitnu a naslouchám několika hlasům. Tady je to jak na Václaváku… třeba se vystřílí navzájem. bleskne mi hlavou a v očích mi zajiskří… “Že bych konečně splašila nějakou bouchačku…“ zašeptám a zakřením se od ucha k uchu.

Jak začnou lítat koktejly a ozve se podivný, mskou zastřený hlas jak láteřící důchodce, už se netvářím jako poslední akční hrdina a rychle hledám kam bych skočil.
Krom domu jsou všechny trosky menší než vzrostlý pes a krýt se u základů, které mouhou být chatrné jak předvolební program, to se mi moc nehce.
Odskočím tedy do strany a začnu se plížit mimo předpokládanou rozlohu střelcova bytu. Není to moc pohodlné, věci se mi zarážejí do žeber spolu se s troskami. V hlavě mi zní ...neskučím jako pes, na hrob ti tesám sms, můžeš lásko klidně spát, chcípní..♪♫♪ , přesto se snažím soustředit.
Nakonec, když jsme podle mého uvážení dstatečně z úhlu aby bylo těžké na mě mířit houknu.
Jo! Není nepřítel a já zatím taky ne. Tak přestaň blbnout a vylez.

Kurva to bylo o fous. Rychle se sklonil a schoval za převrácený a ohořelý vrak steré fábie.
Ať jseš kdo seš přestaň házet. Nejsem nepřítel. nejdříve zařvu směrem k balkonu a hledám v mušce nějaký cíl který hned jak vykoukne dostane jeden varovný výstřel přímo do hlavy. Což to o nepřátelích se nedá říct o mém kolegovi.

Strnu s lžící studených fazolí na půl cesty k hubě - hlasy!
Zvednu se a s pusou plnou luštěnin vykouknu rozbitým okýnkem. Kolem procházají nějaká dvě individua a ten magor na balkónu odpálil další molotov.
Podívám se na žebřík a hlavně poklop ke kterému vede. Z místa na přespání jsem si udělal dobrou past a teď mi zbejvá akorát doufat, že nenajdou poklop překrytej haraburdím a starým kolem od škodovky.
Kdybych nebyl měkkej a nenašil tu poslední kulbu Tomášovi do palice... Kdyby-kdybys nebyl v týhle prdeli, taks moh na karibský pláži prznit hula-hula zombie tanečnice!
Vrátím se ke svým fazolím a snažím se moc nemlaskat. Do setmění času dost, pak se uvidí.

Z opytlovaného balkónu panelového bytu vykoukne hlava v plynové masce a zkontroluje situaci před domem.
"TAK VY JEŠTĚ NEMÁTE DÓÓST?!?!"
Zahuhlá muž přes masku a zábradlí balkonu přeletí další zápalná láhev, která zapaluje obchod na protější straně ulice.

To zní zajímavě, do toho bych šel, jestli by byla taková jeskyně.

Trhnutím otevřu oči a začnu kolem sebe mířit bouchačkou...
Cože? Poruba? Jaká Poruba? To je někde na východě, tam žili zombie už před apokalypsou... To je jedno. Paroubek, poruba, pruda, dokud se to dá vyřešit nožem, je to fajne.