Andor.cz - Dračí doupě online

Já třeba ich formu, či třetí osobu, stejně tak to, jestli píši jakoby k hráčům, či k Pjovi, měním podle toho, jestli mě ty postavy už znají - když jsem rpostě cizí postava, popisuji se tak, jak Pj popisuje CP v jeho světě... U stolu sedí, ten a ten, zrovna mluví s hostinským a objednává si... Vypadá tak a tak...

A ztahuji příspěvky podle toho, kdo je mému chování přítomen, pokud hráčská postava, za kterou je psáno v ich formě, mám prostě reflex ji odpovídat a řpi tom zachovváat její... přítomnost a osobnost, tj. reagovat na ni a zmiňovat ji ve druhé osobě.

Pokud píši jen PJovi, pak píši ve třetí,, když reaguji na hráčskou postavu, která je mě cizí a popsala své chování ve třetí osobě (viz výše), pak ji taky zmiňuji ve svm příspěvku ve třetí osobě... i kdyby k ní má postava vyloženě mluvila, zachovám třetí osobu, když ona s tím začala... Až po představení se a prohození pár slov sjede ona plynule k ich fromě, já začnu psát "vidíš" ,"dívám se na tebe..." atp...

A nepřemýšlím nad tím, je to tak nějak automatické. A příjde mi to přirozené...
Proto tendel dotaz. ;-)

V obojích případech JSOU přítomny postavy, které na příspěvek budou reagovat.

Mám dotaz.
Jaké pozitiva/negativa vidíte na psaní přísěvku fomrou - "Vidíte tohle a pak k vám příjdu a..." ("Vidíš tohle a pak k tobě příjdu a...") či formou "Je vidět tohle a pak příjdu k nim a.." ("Je vidět tohle a pak přjdu k němu/ní a...")?

Z herního hlediska? Je v tom nějaký rozdl? Jde jen o zvyk? Nebo je ta, či ona fomra lepší? Proč?

Všude se píše v ich formě ale v prvním případě jsou informace sdělovány jako by hráčům, přítomným postavám a ve druhém případě je to adresováno PJi.

Hurá, našla jsem si RPGčko svých snů - Cat, A little game about little heroes :)

Ano závisí to na hráčích na jejich vůli a na tvé vůli na jejich disciplíně, na jejich ochotě, na jejich vstícnosti i stručnosti s jakou otázky pokládají, na časových prodlevách mezi tebou a jimi, také na tvé víře a jejich víře, že se společná věc podaří, také závisí na tom zda-li ten příběh či část příběhu bude mít smysl či to bude nesmysl, apod.

Nezdá se to na první pohled, ale je to velikánská spousta faktorů, které jeden bez druhého, když se vzájemně pěkně nedoplňují a třebas mnohdy chybí nebo se důsledně nedodržují, můžou způsobit právě tu mezeru, tu díru v tom, že se celá akce nepovede.

Takže závěrem z toho plyne, že udělat kvalitní atmosféru, tj. amtosféru, která např. vede k tomu, aby se na internetu všichni báli je daleko složitější, než v reálu. Totiž, je nutno si opět připomenout ten hlavní a nejdůležitější fakt. JSTE NA INTERNETU. Ne doma na gauči.
Prostě nemáte kontakt s hráčem tváří v tvář, nevidíte mu vyloženě do tváře, on nevidí Vám do tváře (jestli se smějete nebo mračíte) jak sedíte, jestli jste zhrbení nebo napřímení, jaký tón hlasu používáte, apod. Všechny tyto věci - pokud tu atmosféru doma (v místě kde hrajete) chcete alespoň z části úspěšně nasimulovat, musíte všechno co ? Musíte všechno popsat. A na tom pak může/nemusí - pokud si to někdo čte/nečte záviset to, jestli si dobře zahrajete v tomto směru nebo ne.

:)

Jsem rád, že jsi se ozval.

p.s. důležité jsou pak zejména interakce mezi hráči i postavami, tj. udržovat pravidelný písemný styk se vyplatí. Tak je tomu i v běžném životě. Pokud má jedna strana zájem na tom, aby se něco udělalo pořádně a ta druhá má na tom také zájem, předpokladem toho, že budou obě spokojeny je to, že budou obě aktivní.

To už pomálu zavání teorií managementu řízení, ale tímhle Vás nebudu zatěžovat, to máte v knížách.

Fistandantilus 12.Října 2006 15:38
Hm, zajímavé postřehy a nápady. Díky :)) O některých věcech, které jsi tu zmínil, jsem už sám uvažoval a některé z nich v jeskyni dávám do praxe.
Pokusit se vytvořit několik souvisejících příběhů splétajících se jako nitky do jednoho klubíčka, které bde tvořit konečnou atmosféru. Přesně o tomhle jsem přemýšlel, když jsem ten svůj příběh vymýšlel a byl hlavní věcí. Taky se mi podařilo to vymeslet tak, že tomu skutečně budu, ale jak to ve finální fázi bude působit, toď otázka.
Hrozně moc tohle závisí na hráčích, protože a» už se můžu snažit sebevíc, pokud nejsou v jeskyni hráči, které moje hra inspiruje, chytí se toho, nebo je to někam nasměruje, asi to nemá smysl.

Hm... No nebud ečto sranda, ale jak už jsem si sám řekl, když jsem ten příběh vymíšlel: "Pokud to bude alespoň z poloviny takové, jak jsem zamýšlel, budu více než spokojený." :)

Teoreticky by se dalo říct, že není krev jako krev.
Někomu může připadat jako vzácná tekutina, jinému pouze jako červená tekutina pražádného významu :)

Seefive 12.Října 2006 14:14
Ještě k tomu jednu drobnost, člověk se nad tím nesmí usmívat, nesmí to brát lehkovážně, musí se do toho opravdu ponořit. Musí to mít vysoce originální myšlenku, v závislosti na tom, jaká je úroveň hráče a jeho roleplayingu, společně máte samozřejmě o to větší šanci, že se budete bát mezi sebou. Než, když to bude komunikace jednosměrná, tj. od pj - k hráči. Pokud to je od pj-hrači a od hráče-k pj pak je to správná cesta, pokud je to navíc i skupinová extáze strachu, viz Pán jeskyně umí dokonale popisovat prostředí, např. v průběhu děje apod, je to opět další bonus k tomu začít se strachovat.

Člověk by neměl mít strach pouze z jedné věci a to té, že bude za svůj špatný nebo žádný roleplaying vyhozen z jeskyně.

Mnozí však tento druh strachu nepoci»ují vůbec. Je to škoda.

Seefive 12.Října 2006 14:14
Iniciativně si promyslet co chci říct. Sepsat si to, nebo si to v hlavě hodně dobře rozmyslet. Mít k tomu skvělou slovní zásobu. Oslovit každého hráče zvláš» pokusit se ho navnadit na společnou vlnu. Pokusit se vytvořit několik souvisejících příběhů splétajících se jako nitky do jednoho klubíčka, které bde tvořit konečnou atmosféru toho, aby se člověk skutečně bál. Sám Pán jeskyně se musí přivést do tranzu, kdy je schopen se bát a musí to umět popsat, když to popíše specifickým způsobem a dokáže o tom vyloženě přesvědčit hráče, že se tak děje, pak se budou bát společně. To je ten recept na to ja to lze udělat. Samozřejmě pokud jde o tento pocit toho bát se, nebo mít strach, každý to může cítit jinak, ale kdo je třebas zastánce pravidlového způsobu, může pán jeskyně využít kombinace šíleného boje, kdy postavě pomalu a jistě začnou ubívat životy a začíná se strachovat o svůj život.

Fistandantilus 10.Října 2006 18:46
A nějaký nápad? :)

Já myslím, že to docílit lze.

Nejsem si jist, jestli to je možné v takové formě jako se děje při hraní na andoru. Kouskuje se to. Čtenář příjde, přečte si jeden příspěvek od Pj a pár od hráčů a zareaguje. Nečte si souvisle sto stran, které na něj v tom množství začnou nějak působit.
Myslím, že je to dost obtížné, ba zcela nemožné hráče přinutit se bát. Na živo u slabších povah to jde, sám jsem to viděl. Ale tady, nejsem si jist. :-/
Já osobně o sobě vím, že bych to nesvedl a ani přesně nevím, jak toho docílit.
Vím, možná, jak docílit toho, aby hráč měl pocit, že jeho postava je středem dění a že nic neví a tolik se toho kolem ní děje, možná probudit v hráčii marnost, ale strach? :-D

Mno doufám, že se tu někdo objeví.

Jediné, co mě napadá jako rada je to, cos psal o tom, co děláš, když čteš nějaké hororové povídky.
Donutit hráče k tomu, aby si při hraní vytvořilikolems ebe tu atmosféru samoty, tmy a nechali to na sebe působit.

Potřebuji rady a nápady od každého, kdo má zájem.
Založil jsem na Andoru novou jeskyni. Jmenuje se Mayflower a jedná se o temný, hororový příběh. Není až zas tak důležité kde se odehrává a co se v něm bude dít, spíš jako atmosféra hry, která je u tohoto brůža nejdůležitější složkou. Vytvoření těžkého, strašidelného prostředí v němž se postavy "dusí".

Měli byste někdo nápad, jak docílit toho, aby hráči také cítili, alespoň někde v hlouby své duše, či těla špteku strachu? Občas si přečtu nějakou hororovou povídku a když je opravdu dobrá a čtu jí ve svém pokoji, zcela sám. Je noc a jediné světlo v prostoru vytváří žárovka mé lampičky, tak skutečně poci»uji strach. Přesně toho bych chtěl docílit i zde. Myslím, že začátek hry není špatný, ale k cíli, který mám, povede minimálně ještě dlouhá cesta a to ještě nevím, jestli bude skutečně zdařilá.

Případná rada, asi o ni většina ví, u někoho to nemusí fungovat, ale...

Když se vám někde nechce hrát, ale postava je zajímavá... Nemáte tu chu» a vaše příspěvky stojí za prd....

Pak je dobré si opravdu nad tou postavou a situací v onom dobrodružství sednout, popřemýšlet, polistovat, přečíst znovu živo»ák a jakoby navázat na tu ztracenou přetrženou ni». :-)

Opravdu se zamyslet, něco vymyslet a pak napsat příspěvek, zanést tam kus té postavy, něco jenom jejího, iniciativního... Co vám tu postavu, ve vaši mysli, znovu oživí.

Zrovna jsem si to dneska vyzkoušel a funguje to. :-)
Hned jsem si jist, jestli chci v onom dobrodružství hrát a záleželo to jen na mě. ;-)
Chci říci, že dost často záleží chu» ke hraní na konkrétním líném hráči než na PJi, či ostatních spoluhráčích. :-)

PEEPA 23.Září 2006 19:30
Jinak odkázek jsem si samozřejmě už přečetl v den jeho uveřejnění na Andoru, resp. na Abarinu. Spousta věcí je tam krásně popsána, většinu už mám díky bohu za sebou. Ale zejména to slouží hráčům začínajícím a i pokročilí si tam najdou to své.

Zejména mě se pak líbí debata ohledně dlouhých příspěvků, v kombinaci s krátkými. Tj. jestli je špatné nebo dobré se v příspěvcích předhánět, či jestli pak má po takových dlouhých příspěvcích, právě tu sílu ta jednoduchost, ta přímost.

To jsem se u toho docela pobavil.

Díky.

Delruth 01.Října 2006 23:20
Někdy je těžké hledat ten mostek, po kterém lze v tichosti přejít. To platí zejména u rp hraní a pak je to na koordinaci hráče a pána jeskyně, stále zůstává tím, který může co nejvíce pomoci, o tom není debaty. Málokdy to bývá opačně.

Něco trochu na zmatení - se Slaaneshem jsme si myslím shodli na tom, že to hrocení RP je spíše na škodu, nikomu se pak nechce psát, bo nechce zklamat jiné ani sebe, když na to má. Prostě to stojí moc sil a potom se nehraje. ;-)
Jak by řekli Ostraváci - "Dojéb dojéb!" :-D

Ale aby to neznělo tak ... ortelově. :-D
Některé pravidla dobrého hraní lze dodržet, aniž by to stálo tolik sil. ;-)