Andor.cz - Dračí doupě online

PardGalen: Samozřejmě, když ses přímo zeptal, tak proč ne? V první řadě chci vykročit mimo repertoár mých oblíbených (a také zažitých) charakterů, které běžně hraju. Čím radikálnější odklon, tím lépe. Nejen co se "povolání" a "přesvědčení" týče, ale především charakterově a samotným herním pojetím. I "outsiderská" postava může mít své kouzlo a přinést radost. Samozřejmě to znamená trochu odvahy k vykročení mimo stojaté vody. Na druhou stranu, jak jsem napsal - myslím, že se pořád mám (a chci se) co učit.

V druhé řadě míním dát šanci i doposud nedotčeným typům dobrodružství - budoucnost (post-apo?), nebo třeba horrorové (dejme tomu po vzoru Ravenloftu) pro příklad. Nejdříve však knižně - něco si přečíst z podobného žánru, získat lepší představu o takových světech. Přiznám se totiž, že se neodvažuji stvořit (a následně zahrát) postavu, aniž bych měl alespoň základní znalosti o prostředí v němž se má pohybovat.

Toť pouze ve stručnosti k mému prvnímu kroku. Případné další budou záležet na jeho výsledku, ale i celé řadě jiných faktorů, jenž sám už ovlivnit nemohu.
Doufám, že jsem alespoň trochu odpověděl na tvou otázku.

Nahodou... ja mam ted vybornyho asociala...
do vsech reje, vsechny stve, nikdo ze skupiny ho nezajima... navic je nevypocitatelny :)
a presto vlastne (imnsho) tahne dobrodruzstvi

To je podle mě základ. Když znáš svou postavu, víš co cche... v každý okamžik... tak hluchá místa prostě být nemůžou. :-)
Vždycky víš, kam tvá postava směřuje, proč je tam, kde je... teď jen záleží na tom, jak do toho zahrneš to okolí a ostatní hráče no... A jak brzo se dočkáš reakce. :-D

Delruth: Právě tvé články byly z jedněch inspiračních podnětů. Přišlo mi to jako dobrá myšlenka, takže jsem ji chtěl zde trochu přiživit. ;)

Belgarion_Kolder: Zajímavý nápad a rozhodně díky za něj. Tohle musím zkusit.

PardGalen: Závěr pochopitelně mám, avšak pouze ve své hlavě. Vím, kde mě tlačí bota a na čem zapracovat, je-li to vůbec možné. Něco jsem ostatně naznačil. Nicméně abych zde vyvodil konkrétní závěry, to už nesouvisí se samotnou ideou, která mě k sepsání předchozí příspěvku vedla.

Poselství, jak jsem se jej snažil předat je dvojí. Prvé určené obecně všem, kdož hrají a berou to trošku vážně. Příležitost zkusit se zamyslet nad vlastním hraním, budou-li mít chuť i čas. Není to povinnost, není to výtka (nechci nikomu mluvit do toho jak hraje). Kdyby však předchozí přepis na mém příkladě inspiroval byť jen jediného hráče k podobnému zamyšlení a pomohl mu něco si uvědomit, budu spokojený a nemrhal jsem tu písmeny zbytečně.

Druhý vzkaz je vlastně už jen takový vedlejší produkt. Přesto může být cenný pro Vypravěče, když jim pomůže zjistit, co hráčům dělá potíže a brát tedy tuto oblast více v pozornost (pokud chtějí). Nemyslím si pochopitelně, že na základě jednoho hráče lze postihnout všechny aspekty. Ani se nedomnívám, že sem každý Andořan napíše, v čem se mu v hraní nedaří. Avšak sešlo-li by se více postřehů, k něčemu už to být může. Nicméně to je pouze takový vedlejší nápad, jenž souvisí s prvotním záměr jen částečně.

Jako hráč se snažím zlepšovat, neboť se mám stále co učit. Úvahy mě tak dovedly ke vnitřní sebereflexi. Rozhodl jsem se jí tu zveřejnit, třeba i vzor pro další k podobnému zamyšlení. Vždy je dobré nechat si poradit od zkušenějších, podělit se o nějaké „finty“, nebo „jen“ pochopit druhé – ostatně hra je kolektivní dílo, které stojí především na vzájemně vytvářené atmosféře.

Ještě drobnou poznámku, proč má taková sebereflexe dle mého soudu smysl. Myslím totiž, že je nejen užitečná dotyčného hráče, ale především pro ostatní – spoluhráče i Vypravěče. Zjednodušeně řečeno: Tím, že já budu hrát lépe (a snad z toho též budu mít i lepší pocit), přispěju víc k zábavě druhých. Když je bude dobrodružství bavit a budou si jí užívat, motivují k hraní zase mě. Tedy taková je alespoň má herní filosofie. Možná je to trochu naivní pohled, avšak když se taková hra povede, stojí rozhodně za to.
------

Jaký jsem hráč? Především musím říct, že notně vybíravý, náročný a řekněme také „maniodepresivní“. Vše je spleteno tak dohromady, že nevím za jaký konec zatáhnout dřív. Tak radši za tu "maniodepresivitu". Dovolil jsem si toto slovo vypůjčit z lékařského slovníku; dříve se tak označovala osobnost s bipolární poruchou, tj. ta, u níž se náhle střídají dva protichůdné stavy (hluboké deprese vs. až „nadpřirozené“ veselí). Jak se tedy ta má „herní bipolárnost“ projevuje?
Při hraní se pohybuju mezi dvěma extrémy: Buď mě dobrodružství vtáhne a jsem schopný přispívat jak jen to jde. Pak se vyloženě těším na každý nový příspěvek jako dítě o narozeninách. V takovém stavu neváhám obětovat své volno a někdy dokonce i povinnosti na úkor hraní (což nedoporučuju následovat:). Bohužel kyvadlo se někdy přehoupne i na druhou stranu. Když jsou ostatní hráči déle neaktivní, Vypravěč nedokáže dobrodružství popostrčit, hra se zvrhne spíš v chat (nebo je v ní naopak mrtvo) a celkově začíná jeskyně upadat, „ztrácím slinu“. Příspěvek ze sebe ždímám s námahou, třeba i několik dní. Hraju jak ponocný a jelikož se neumím do věcí nutit, radši po čase odejdu, za předpokladu, že ostatním hráčům nastalá situace vyhovuje a nemají potřebu jí měnit.

Proto jsem tedy dost vybíravý na to, co – a s kým – hrát. Aniž bych se chtěl někoho dotknout, ale příspěvky o jedné, dvou větách mě nedokáží motivovat k hraní. Pravda, tří odstavcový elaborát není zárukou úspěchu, ale minimálně dokazuje, že hráč si dal nějakou práci a zamyslel se. Hráč, který hraje s chutí mě tak mnohem více motivuje k témuž - ostatně v duchu výše uvedené filosofie...
Má zmlsanost se váže i k prostředí, v němž se děj odehrává. Ačkoliv sem tam některé dobrodružství vypadá jinak lákavě, netroufám si na něj, když mi nesedne „setting“. Asi jsem v tomhle špatný hráč, ale neumím se sžít s malým Harrym Potterem, vlkodlakem nebo X-manem. Popravdě řečeno, měl bych problém i s upírem. Klasické fantasy nebo historické z minulosti – proč ne? Ale v tomhle vidím svou velkou slabinu. Zkrátka nedokážu zahrát vše. Také mám repertoár oblíbených postav, které protěžuju. Proto se mi líbí myšlenka, když Vypravěč sám načrtne několik charakterů, ze kterých si hráči mohou vybrat. Člověk se tak dostane k zajímavé postavě, na kterou by sám třeba nepřišel.

Druhá věc, která mi příliš nejde, jsou začátky jeskyní. Ačkoliv to není pravidlem, často zpočátku zachovám trochu odstup (jako postava a trochu i hráč), což pramení z mé povahy. Potřebuju se rozkoukat, „oťukat“ druhé a rozlétnout se – na něčem se odrazit, a pak je vše již lepší. I z toho důvodu mi příliš nesedí „volné“ začátky bez vtáhnutí do děje – nemám se moc za co chytit. Zde do značné míry záleží i na Vypravěči, jestli dokáže pomoct. Ostatně v tomhle nebudu sám, setkal jsem se s tím v reálu několikrát, že nováček sedí stranou a trochu se ostýchá. Ale domnívám se, že dobrého Vypravěče dělá i skutečnost, že v této situaci dokáže postavě/hráči pomoci.

------
Toliko tedy zamyšlení. Pokud někdo dočetl až sem, má můj obdiv. Budu rád, zaujme-li toto téma někoho dalšího k podobné úvaze, byť třeba jen ve své hlavě. Ostatně místa už jsem tu zaplácal dost. ;)

A když už jsme v tom... www.rpg.sk - to se taky hodí. :)
A ježto jsou to všechno takové docela vše(v případě d20 jen "mnoho")objímající weby, přimlouvala bych se za jejich oddělení třeba volnou řádkou od těch ostatních pěti, které jsou hodně specializované (a občas OT O:-) ).
... přičemž www.rpg.net by se taky dalo přihodit do těch horních, důležitých.

A omluvte prosím, jak kecám do hlavičky - jsou to jen návrhy ke zpřehlednění. ;)

Když už se tu rozšiřují odkazy, dovolil bych si rovněž zapropagovat: odkaz

Jak z názvu patrno, je to web zaměřený především na hry v systému d20, kolem něhož se zdržuje řada zkušených hráčů, takže vždy se najde něco zajímavého a obohacujícího: Teoretické otázky, praktické rady i podsekce k jednotlivým fantasy světům (Dragonlance, Ravenloft, Darksun, FR.).

BTW, odkaz na RPGforum by se rozhodně v hlavičce neztratil. (Na rozdíl od některých, které tam teď jsou. IMHO.)

EDIT: Odpusťte mi ty příšerné zkratky, prosím, nějak už si to ani neuvědomuju... :D