Andor.cz - Dračí doupě online

A ještě z čeho čerpám zkušenosti ohledně vedení příběhu všemi přítomnými... Ta karetní hra - Bylo nebylo (anglicky psané), kdy se vypráví pohádka a lidé se střídají ve vyprávění na základě nějakých pravidel. Hráči se musí hodně snažit, aby ten příběh měl docela ... jak to říct... Možnou příběhovou línii, aby to na sebe nějak navazovalo, aby něco již zmíněnho neopomněli a podobně. A i když se fakt snaží a daří se jim to, dokáží třeba zachovat atmosféru a tak, ale už to prostě není tak kompaktní... Tak plynulé a ... spojité. (Přesto mě to baví, hodně se u toho nasmějem :-))

Určitá pravidla pro toto, které ty asik znáš, já ne, jsem v tomhle tom směru nevzdělán :-), mohou zlepšit ten výsledek - to, že ten příběh udělají jednotnější. Věřím tomu. .-)
Co se týče zábavy, to je už záležitost čistě vkusu. Jestli je schopen hráč upustit od své představy toho, jak a proč a příjmout na představu druhého. A jak moc se mu chce.
Já se třebas přiznám, že buď musím být vypravěč já a nebo se chci spolehnout jen na jeden pohled jiného vypravěče. Více myslí, více pohledů, více (případně nesourodých) nápadů bych neunesl. :-D
V tomto směru jsem prostě předpotopní. :-D

Buď hraju to, co píšu, trochu složitější, časově náročnější hru od které čekám nějaké napětí a podobně. A nebo hraju to Bylo nebylo, kde se chci nasmát, občas poslechnout něco, co se mi líbí. :-)
Ale spojit tyto dvě věci - ee.
Obdivuji lidi, co to dokáží. :-) A které to naplňuje. :-)

Libi se mi jak tu porad operujete s tajemstvim, ale to v to je taky. To sem pletete trochu jinou vec a to ej otevrena hra. Ja tak napriklad taky hraju. Vsichni vedi vsechno a jede se dal. Bavi me to, je to sranda a daji se tam delat pekne kousky a vypraveci to pri spravnem zpusobu muze z beder sejmout spoustu prace. Samozrejme pekne jsou i hry uzavrene, kdy se vi jenom neco. Kazda ma sva pro a proti, ale o tomhle se tu nebavim.
Tyhle veci se daji postavit i tak, ze se jenom navrhne obecne tema a hraje se. Nemusi se tvorit nic konkretne a pak je tam i to tajemstvi. Ale i pri hre kde je treba jasne dany konec, je spousta tajemstvi. Nemusis vedet co ma ten druhy za postavu a co vsechno z jeho napadu muze vyjit. Tenhle koktejl muze mit mnoho podob, staci si jenom yvbrat.

Ha tema railroadingu nebo iluzionismu. No ja ho rad moc nemam. Samozrejem ho taky hraju, ale dost casto se v nem citim stisneny. At uz jako hrac nebo jako PJ. Ja naprikald kdyz vedu hru, tak kolikrat nevim co se bude dit za dalsich pet minut a to me na tom bavi. Byvam casto prekvepeny vic nez samotni hraci. A vzhledem k tomu, ze nemam do predu nic moc pripraveneho mi nemaji co nabourat a jsem v klidu.

By mne treba zajimalo jak by jste se divali na RPG InSpectres odkaz
Improvizovana hra, kdy nikdo nezna skutecnou pointu predem, protoze ta se vytvori az hranim.

Pokud se vam nechce klikat na odkaz nebo se tim prehrabovat tak sem hodim maly nahled na to jak to tam funguje.

Stejně jako v každé vyšetřovací hře, i zde občas postavy musí hledat stopy a konstruovat hypotézy. Nicméně není to tak, že by Pán hry vymyslel „skutečnou pravdu“ a poté dával hráčům vodítka. Místo toho hráčům poskytne nějaké stopy, aniž by sám věděl, co znamenají. Hráči pak vymyslí nějakou hypotézu a hodem kostkou se ověří, zda je tato hypotéza pravdivá, či ne. Herní svět je tak vlastně vytvářen retrospektivně během samotné hry.

Sem si vzpomněl na jednu přednášku z Gameconu, Hitomi tam byla taky, o skladbě příběhu a Vyprávění.
Byl to jeden pohled na hraní, ten, kdy Vypravěč má načrtnutu cestu, kudy dobrodruzi půjdou, indície, pár bočních větví a prostě možnosti, které vedou k odkrytí a vysvětlení toho, co a proč se dělo a děje.

Takříkajíc je on ten pán, který se snaží namotivovat postavy na zákaldě jejich charakterů tak, aby neproušil logiku a zároveň aby postavy takříkajíc dotlačil tam, kam chce. Znám hodně lidí, co tohle to odsuzují.
Já tak třeba přímo hraju a líbí se mi tento způsob.

A výhodu v něm vidím v přesnosti a logické návaznosti toho příběhu. Všechno do sebe pěkně zapadá, všechno je logické a hráči odhalují po kouskách to, co je obklopuje a ovlivňuje. (Hráči se musí shodnotu s Pjem na tomto způsobu hry -> vkus) A v možnosti předat určitou myšlenku, trochu hlubší. Třeba otázka viny, kterou se snažím (neříkám, že mi to jde) třeba zde na andoru protknout svým příběhem. Nebo honbou za mesmrtelností, a podobně.

Posuzuji to, co jsem nezkusil, ale z toho, co jsem zkusil soudím, že při hře, kdy příběh vymýšlí všichni, si myslím jde velmi těžko sjednotit představu o něm a dát mu jednotnou tvář. Kompaktní tvář. A udržet myšlenku (duši příběhu) podle mého lze jen se štěstím. Nebo pokud se nam hráči předem shodnou. Což už je prostě něco jiné, než když sám vyplyne na povrch a hráči jej spatří na zákaldě svého hledání.
VKUS je to hlavní. Neříkám, co je lepší, protože je to závislé od každého člověka. :-)