Andor.cz - Dračí doupě online

Tak jo

Delruth 20.Května 2010 15:42
S věřícíma jsem se už opravdu setkal-to mi můžeš věřit :D a vždy mi to přišlo,že čím víc byl do své víry ponořen tím omezenější měl pohled na svět-..........Nemluvím tady ale jenom o křesťanech-je to jakákoliv víra,co své věřící udržuje v ilusi,že "jedině tohle je správná cesta"....Člověk se může rozvíjet a růst jen když bude moct ohmatávat vše kolem sebe a zvědavě hledat nové skulinky a možnosti...Pozorovat,vážit,hodnotit- věci ,situace,názory..učit se z chyb a napomáhat růstu---Tyhle věci víra omezuje..Víra ti říká:Tohle nedělej,Nebádej je to tak a tak a hotovo/konec.......Církve jsou prostě z mého pohledu jen vysavače na peníze a prostředek k ovládání davů...Pokud někdo věří-může klidně věřit potichu doma a řídit se svým vlastním srdcem-takový člověk je dostatečně samostatný aby sám poznal co je dobré a co je špatné-na to nepotřebujeme vůdce.

Vaiwa 20.Května 2010 15:42
Mluvím o všech náboženstvích omezující názor jednotlivce..A pro tebe platí asi to,co jsem psal delimu=čím víc ponořen,tím větší past..tve ponoření mi teda příjde jenom tak jako hodně povrchové.....
Jinak-To co píšeš je pěkné..zajímal by mě,jestli oni neodsuzujou tebe za tvou víru v evoluci. :) ....Můžu se zeptat-v čem je tvé křesťanské přesvědčení?-když jsi teda schopný příjmat vědu(odvěkého křesťanského nepřítele?)...To e jako bych já se považoval za muslima ale doma si kreslil karikatury Mohameda :)

jéééj to je zas nových příspěvků

Vaiwa 20.Května 2010 15:55
Co to znamená chovat se křesťansky správně?....Šlo by to kdybys byl třeba homosexuál?

Landstreicher 20.Května 2010 16:18
Asi by bylo od tebe hloupé myslet si,že by někdo tady mohl mít jednotlivé náboženství a ideologie takhle zaškatulkované.......Já si prostě jenom stojím za tím,že jakékoliv náboženství je ve své absolutní formě naprosto omezující(o některých výplodech východu by se v téhle mé teorii určitě dalo docela úspěšně spekulovat :) )

Můj pohled na věřící (nekompletní, betaverze :-D)

Pokusím se to shrnout na základě osobní zkušenosti ze setkávání s věřícími (pár katolíků, hodně protestantů a pár nekategorizovatelných exotů), toho, co jsem vyposlechl od lidí, kteří nějakou zkušenost s vírou v křesťanského Boha mají, z pár výkladů kousků z Bible a nějaké vnitřní intuice a balastu, který jsem si stačil za ten svůj krátký život na sebe nabrat (za něj se předem omlouvám :-D).

Myslím si, že lze ke křesťanskému Bohu přistupovat různě. Někdo chodí do kostela, někdo se v tichostí modlí v přírodě, někdo se modlí s přáteli v kroužku, někdo sám ve sklepě a někdo dělá jen jedno z toho a někdo to kombinuje všechno na jednou. Proč? Prý má pocit, že má k Bohu blíž. Podle mě jde o dva rozměry - socializace a klid na přemýšlení nejen o sobě. Modlení chápu jako snahu člověka o zjískání nadhledu.

Modlí se za to, co příjde, za to, aby se lidi, které třeba zná, měli dobře (tím si je připomíná a podle mého tímto způsobem bojuje proti nezájmu o druhé / sobeckosti).
Když se lidi modlí ve skupince, často jsem zažil to, že nepřímo přes Boha jako prostředníka vyřizují svoje přání a sympatie třeba i k tomu, kdo právě sedí vedle nich.

- >obojí jde dělat bez Boha a bez víry v něj, ale popravdě jsem zažil více věřících, kteří todle dělají, než nevěřících. ;-)

Samotná víra v Boha u lidí vznikla, podle mého názoru, dvojí cestou. Buď jde o zvyk - věřící rodina, a nebo se dotyčný necítil úplným (každý jedinec se necítí úplným v určitém věku, někdo pořád :-D) a měl možnost a chuť (dáno většinou výchovou) stýkat se s věřícími a objevit výhody víry v Boha a možnost pravdivosti jeho existence.

Díky církve a organizovanosti církevních spolků (sbor, mládež atp...) to mladému i staršímu člověku nabízí mnoho příležitostí se seberealizovat a přispět něčemu dobrému a něco se naučit. To oslovilo i mě. (natáčení filmu, divadlo, pomoc na dětském táboře, organizace herního odpoledne, vedení menších skupin lidí a podobně - to vše za relativně málo peněz s lidmi, kteří se snaží být ohleduplní, citliví a vnímaví ke svému okolí).

-> to vše jde dělat opět bez toho, aniž by člověk věřil v Boha, ale tímto způsobem je to mnohdy snažší (hledání kolektivu, zařizování prostor, vybavení atp) a ne zdaleka všichni nevěřící tohle dělají. U věřících je to procento, troufám si říct, vyšší.

Samotný princip toho, jak člověk dokáže uvěřit a být přesvědčen o tom, že někdo za tím vším "stojí", je pro mě zatím záhadou. To já dnes nedokážu a možná je to tím, že nechci. Hodně věřících mluví o osobní zkušenosti, na základě které uvěřili. To si takhle jednou vzali Bibli a zalistovali a bum ho! Přesně to přečtené v jim otevřelo oči a následně pomohlo. Nebo se jednou takhle pomodlili a jejda! Stalo se. A série takových událostí a možná ochota jít k tomu blíž s nějakým prázdným místečkem v srdci (hlavě, duši, chete-li) se spojily v jedno a člověk uvěřil. Třeba to nebylo definitivní, přišlo mnoho pochybování a mnoho kroků zpět (chcete-li dopředu), ale bylo to to klíčové.

A vztah ke vědě, k poznání - obecně k PRAVDĚ?
Mnozí nezavrhují nic z toho, co se vědecky dokázalo. To může potvrdit mnoho předních vědců, fyziků a chemiků, kteří jsou křesťany. Víře v Boha věda vůbec nebrání. Bránit může některým pasážím, či výkladům z Bible.

Setkal jsem se i s názorem jednoho kazatele - teď budu citovat nepřesně, ale: "To, jak si představuju Boha, to, v jakého Boha věřím, je docela možná lež. Třeba je úplně jiný, to vyvrátit nemohu. Ale věřím, že je to způsob, jak se k pravdě přiblížit."
Třeba je to výjimka, ale přišlo mi to jako docela osvěžující pro mé nazírání na věřící lidi.

Osobně si spíše myslím, že uvěřením v Boha se člověk spíše okrádá o zorný úhel, díky kterému by pravdu mohl spatřit. Na druhou stranu jsem přesvědčen o tom, že když člověk hledí úplně všemy směry a ani jedním se nevydá dál, pak k pravdě nikdy dojít nemůže. Chápe věci povrchně, ale do hloubky nikdy nejde. Víra v Boha je pro mě tedy takový risk, sázka do loterie pravdy. Ale vykládejte to věřícím, kterým se to dle jejich zkušeností a zkušeností mnohých, které znají, potvrdilo, že je to pravdivé!

Vždyť děláme to samé.... Na základě svojí zkušenosti a zkušenosti lidí, kteří jsou nám něčím sympatičtí (blízkost, popularita, vzdělanost) si tvoříme svůj obrázek o pravdě.

Mám to prostě otevřené, nevím, co je pravda, nevím, jak se můžou věřící tak "slepě" spolehnout na jednu cestu, ale dělají to... A mnozí vypadají hodně rozumně. To mě donutilo si neudělat finální obrázek a spíše počkat a snažit se to pochopit blíže. A myslím si, že pochopit to lze jen tehdy, když se k tomu přiblížíte (a možná ani tehdy - já to třeba nechápu :-D). Z takových diskuzí to pochopit podle mého jde velmi těžce.

Jéééé to je zase "hodnotná diskuze" :DxDxD.

Tak tedy:

Existují tři stupně, o kterých bychom se mohli bavit.

1) VÍRA - víra je prostě a buď v něco (cokoliv) věřím nebo ne. Když se to vezme hodně zvostra tak je věřící vlastně každý, protože i víra v "neexistenci Boha" (a co jiného než víra to je, když boží existence nebyla vyvrácena vědou) je v de-facto vírou.

2) NÁBOŽENSTVÍ = ideologie, víc asi není co dodávat. Buď se člověk s nějakou ideologií, kterou komparuje se svým "světonázorem" ztotožní či nikoliv. Křesťanství je ideologie stejná jako fašismus, komunismus, liberalismu či jakýkoliv jiný -ismus. Není to filosofie (na to bacha, někdy jsou tendence tvrdit, že náboženství je blízké filosofii, to je blbost), ale prachsprostá ideologie, se kterou se jedinec buď ztotožní či nikoliv. Důvodů proč se s jakoukoliv ideologí ztotožnit je mrtě moc a nemá cenu je rozebírat. Já si taky myslím, že stoupenci jakékoliv ideologie utíkají od komplexního vidění světa k černobílému a že se vlastně bojí a proto se zaštiťují ideologiemi. Ale to nemá nic společného s vírou.

3) CÍRKEV - mocenská instituce, vždycky jí byla, vždy jí bude nemá cenu řešit. Jen bych doporučoval se vyvarovat směšování kritiky církve, náboženství a samotné podstaty víry. To s tím nemá co dělat.

Křesťanství není o tom přijmout určitá pravidla a omezení.

Je to postup jak se dostat do ráje. Důležité je slovo postup!
V mé interpetaci mi dává rady a ukazuje mi jak se měnit k lepšímu..

Plus je tam samozřejmě ještě nadpřirozený prvek, ale ten nejde popsat a musí se jen zažít. Takže to tady jen silně omezuji na tu logickou část křesťanství..