Andor.cz - Dračí doupě online

*...a zároveň vzniká za jiných okolností.

Dle mého je věřit stejné jako milovat - nikdo tě k tomu nemůže donutit, nikdo ti to nemusí říkat - pokud to tak je, prostě to víš.

Co je to BŮH? Dle mně je to prosté. Bůh je chyba, bůh je anomálie, bůh je nerovnováha systému. Na počátku byla singularita. Naprostá jednota kdy neexistoval, čas, prostor, hmota, energie ani jednotlivé dimenze. Nebylo to od sebe oddělitelné. Vše bylo v nekonečném sjednocení propojeno tak že neexistovalo rozlišení. Byl to dokonalý řád. A ten něco narušilo.
Byla to sama podstata stvoření. Zde přichází Bůh. Bůh je změna, nekonečný proces variace a tvorby. Nekonečná diverzita.
Jakmile došlo k té nejmenší nerovnováze, k vymezení jednoho jediného prvku vůči jinému náhle došlo k řetězové reakci kdy vše explodovalo v nekonečném oddělení kdy každý jednotlivý díl jsoucna začal mít vztažnosti vůči ostatním a tím se začala determinovat jeho samotná existence. A tento proces odlišení bude pokračovat tak dlouho dokud nebude tah přílišné odlišnosti tak velký že se systém zhroutí ve stádiu absolutního chaosu zpět do opačného extrému. To je problém se kterým vědci dnes nepočítají. Že se vesmír mění. Nahlíží na něj jako na statický, omezený,.. hotový. Co když ale dříve neexistovalo nic menšího než molekula ale vzájemnou determinací souvztažností se vytvořily menší podčásti - atomy, elektrony, kvarky,... co když se vesmír neustále mění? Jak popíšete hru jejíž pravidla se v průběhu času mění? Co když nám v průběhu času dimenze přibývají stejně jako pravidla a zákony vesmíru v jemnějších a jemnějších variantách? Dá se něco takového popsat?
Ne, takovýto vesmír se popsat nedá. Je to jako zachytit fotografií moře. Dokážete zachytit jak vypadalo v tom okamžiku. Ale nedokážete zachytit to co moře vlastně JE.
Dá se jen popsat jedno jediné pravidlo kterým se tvoří pravidla ostatní. Je to exponenciální diverzita.

Ano, věřím v boha jako v samu podstatu tvoření. V samu podstatu existence a změny. Chaos. V co nevěřím je bůh, který podobně jako člověk má nějaké plány a záměry. Který dohlíží na své ovečky. Dle mého je bůh jméno pro princip na kterém tento a všechny vesmíry fungují. Jediný smysl, který modlitba a uctívání tedy dle mého má je - psychologický vliv na toho kdo toto provádí. Bůh to neuslyší protože bůh je slepý a hluchý.

Tohle je to o čem vím že je bůh. Problém je to že to není víra ale vědění - a na rozdíl od víry, to je nepřenosné. Kdybych vás přesvědčil o své představě boha tak by jste mi věřili. Byla by to víra. Nikoliv vědomost. Vědomost jako taková nelze zpochybnit. To lze jen víru nebo přesvědčení. Proč to sem tedy vlastně píši když pro mně je tato otázka již vyřešená? Aby jste alespoň věděli s kým že se to sakryš bavíte.

Eskel: Vem si film Modrá laguna (a zcela pomiňme jeho filmové kvality :D ) a zkus ho chvíli chápat, jako rekonstrukci jinak neuskutečnitelného sociologicko-psychologického experimentu. Dva mladí lidé, dost na to, aby se o sebe v příhodném prostředí postarali, a zároveň, aby neměli příliš možnost být ovlivněni civilizací a společností jako takovou. I scénář Modré laguny je pak možným výsledkem a když se pak tak na to podíváš, není to ráj? I v tomto ohledu je podle mne Bible špatně interpretovanou alegorií. V tomto stavu žiješ v souladu s Bohem, ale lidské společenství tíhne k tomu se z těchto kolejí vymanit a Bohu se pak vzdalují (rozum vs jablko poznání). Když se vzdálí, pak už jej musejí - logicky - hledat, žijí-li sním však v souladu, něco takového by je ani nenapadlo. Zde ovšem podle mno došlo asi k největšímu hříchu církve a sice vytvoření prvotního hříchu, což je velmi vychytralý marketingový argument. takový věrnostní program, nebo ještě lépe - šrotovné. Něco, co to dá do začátku touhu zařadit se do klubu, i když bys původně neměl žádný důvod. Prvotní hřích - žil-li bys v souladu s Bohem, sebe lépe, mravně, čestně, s láskou i dobrotou v srdci, pomáhal-li bys lidem okolo sebe a ani v mysli nikdy nezhřešil, tento Prvotní hřích tě odsuzuje k věčnému zatracení v plamenech pekelných. Je samozřejmě možnost jak z toho ven. Tím je křest, přistoupení na víru, nějaký syn Boží tu totiž byl, nějak si žil a pak strašně ošklivou smrtí sešel z tohoto světa a pár hodin jeho utrpení bylo tím úžasným zvratem v dějinách lidstva, neboť tím, že on se za nás obětoval, nás z toho vykoupil. My kdož se rozhodnem jej následovat pak po splnění patřičných formalitek už NEJSME od souzeni k věčnosti v pekle, ať se děje co se děje, ale máme možnost začít s čistým štítem a teprve teď to je na nás. No a to je podle mne ta největší zvrhlost s jakou církev přišla a ta nejhorší podmínka, kterou pakliže Bůh před nás klade a bezvýhradně na ní trvá, pak já jsem nebyl, nejsem a nebudu ochoten jej v této podobě akceptovat, je pro mne nikoliv čistou láskou, ale pekně vychcaným bídákem, který by se měl někde v koutku stydět. To však nemusí, vina leží na někom jiném, když vezmem v potaz ten fakt, že na skutečné zážitky ze zahrady Edenu v historii lidstva není čas a že v tom jako ta trochu špatnější vystupuje žena (hádejme, komu se to hodí do krámu) asi budem tušit, odkud vítr vane ;)

Eskel: Nevím, jestli teď zareaguju správně, ale ono... je tady ještě rozpor mezi "jen" věřícími a konkrétně křesťany. Abych věřil v boha, nemusím být součástí žádné církve.

Abych to shrnul, protože se zdá že mě ještě úplně nechápete.

- Nikomu víru neberu, každý ať si věří v co chce.
- Nabyl jsem v poslední době přesvědčení, že bůh není, alespoň ne v té podobě v jaké ho křesťanství vidí (nicméně způsob jakým ho popisuje slaanesh se tomuto vymyká)
- Zkouším jak dobře dokážu svoje myšlenky formulovat a doufám že se mi podaří to tady nějak pochopitelně popsat, aby jste pochopili co mě k tomu přivedlo. Snad se mi to podaří, držte mi palce. :)

Tak jako tak, člověk se s vírou v boha nerodí, musí být přesvědčen. Dokonce kdyby vyrostl o samotě, tak na víru v boha také nepříjde. Vy se na mě díváte jako na člověka který hledá důvod proč bůh není, ale já jsem spíš člověk který nebyl přesvědčen že bůh je. Nenašel jsem zatím ani ten nejmenší důvod si to myslet.

Jinak po dnešní debatě mě napadá jeden příměr:

Jeden hladový člověk chodil žebrat po domech o jídlo většinou ho vyhodily mezi dveřma. Jeden člověk mu nabídl chleba. Hladový se zastavil a řekl si "nejsem si jistý jestli tento chleba je to co hledám, nejsem si jistý jestli mě nasití, třeba mi někde dají více"

89 přízpěvků za cca 5 hodin co sem tu nekouk.. nevim co v tom je.. ale ste paka lidi :D jdu to prolitnout..

omlouvám se nejspíše jsem pochopil tvůj text špatně

"Kdyby autor měl přímo ten konkrétní záměr, aby si toho lidé všímali, určitě by o tom sám napsal nějaká slova, navádějící čtenáře k tomu, aby opravdu hledali."