Andor.cz - Dračí doupě online

No na co všechno mi jdou ty daně... tfuj tfuj :)

Co vím tak od státu dostavají nějaký peníze všechny státem uznané církve. Takže imho i ta strážní věž je z toho částečně placena..

Mě by spíš zajímalo, kdo platí tisk Strážné Věže.

To by mě taky zajímalo... I z čeho se platí kazatelé, odkud se ty peníze berou a tak. Jestli je to státní dotace, nebo nějaké soukromé dárcovství atp... ?

A co takhle církev a majetek? :)

Licee - Jak sama píšeš, zamilování teda trvá asi tak čtyři roky. Dva lidi, co se vezmou se milují a i kdyby se potom přestali milovat klidně po ňákých těch čtyřech letech, tak toho spolu spoustu prožili a spolu se změnili. Přizpůsobili se, spolu se ovlivnili a na něco si zvykli. Většinou potom třeba už mají podobný smysl pro humor, nebo společné zájmy, nebo už alespoň ví, čím štvou toho sdruhého a čím on štve je a už jsou na to zvyklí. Když si najdou někoho jiného, stejnak to bude zase trvat jenom čtyři roky, podle tvojí teorie. A znovu by se ten dotyčný musel začít přizpůsobovat a měnit a zvykat si na spoustu nových zlozvyků a vůbec.
Se mi líbila pasáž, co sem četla, asi v nesnesitelné lehkosti bytí, či co - jak žena odešla od dlouholetého milence a našla si jiného a byly tam popisované takové malé detaily a drobnosti z pohledu obou nových milenců, jak byli vlastně jiní a jak jim to vadilo.
Hlavně si tež myslím, že člověk je schopen se rád přizpůsobovat do určitého věku. Určo to de i potom, ale přijde mi, že u většiny lidí je to potom na obtíž. Že se pak už nechtějí měnit a asi to tak prostě je (nevim, eče sem tak moc nevyrostla, abych to zistila).

A tež je podle mě dost důvod, proč jsou dva lidi spolu, že mají nějakou jistotu. I když třeba už se nemilují - u toho nového nemaj nic jisté, můžou se hnedka rozhádat a co potom. Člověk bude sám a bude zase muset hledat někoho, aby s ním pár let pobyl, než ho to přestane bavit a potom zas byl sám, než přijde zas další. A nikoho pořádně nepozná, bude mít spoustu bývalých známostí, pro které je důležitější zase někdo jiný a sám nebude mít nikoho tak důležitého, aby s ním byl.

A jasně, že jde žít takovým životem jak říkáš. Jenom se to s tím chce smířit a naopak myslím, že to nemusí být ani tak neobvyklé.

"Vem si, jaké to je, když žiješ 30 let v manželském svazku, "
- Neumím si to představit a nevím, jaké to je, když s někým žiji 30 let v manželském svazku. A to je právě ten kámen úrazu u takovýchto zamyšlení.

"Není přirozeností najít si další hezký "model"?"
To musí vědět dotyčný člověk. Pokud to přirozené je, pak to člověk vnitřně cítí a když se vyprdne na společnost, mohl by to zkusit takhle provozovat. Jen problém je v tom, že v dnešním světě se člověk nepotýká s prostředím, které reprezentuje příroda, ale s prostředím, které reprezentuje společnost.
Evoluce v tomto směru je přizpůsobení se pravidlům/zákonům společnosti (dříve přírody).
Popírad a stavět se na odpor prostředí, ve kterém žiji, znamená zahynout. To je jakobys sis řekla, ta zima venku - té se nebojím a vyšla ven na mráz.
Něco vyřešit jde, třeba si obléct teplou kožešinu, a něco vyřešit prostě nejde.
Tak či onak, budeš to mít prostě těžší. A to je důvod, proč se člověk společnosti přízpůsobuje. Druhá možnost je změnit prostředí ze společnosti na přírodu, ale poustevnický život někde vysoko v horách leckdo volit nechce. :-)

"Proč má člověk tak málo na to, aby si užíval ostatních lidí a pak tak dlouho dobu žil jen s tím jediným, když to prostě není přirozené."

A tady se dostáváme k té otázce, co je přirozené. Člověk se vyvýjí, mění okolo sebe podmínky pro život - lidská společnost.
Nedávno mě napadlo a věřím, že nejsem první... Co když je to přirozené, když to do toho stavu došlo?
Tamten ptáček na v jižní americe taky neměl tak dlouhý zobáček ale když se přestěhoval na Galapágy, prodloužil se mu. Odloučil se od své přirozenosti?
Při - rozenost. Možná by chtělo přehodnotit, co to slovo znamená. Zjevně vychází od narození. :-)