Andor.cz - Dračí doupě online

Deli: tak napíš čo ti nesedí.. :)

(Zas sa mi to vymazalo, dochádza mi trpezlivosť)

Vidím v tom účel, ktorý však neslúži veriacemu. Paradoxne je pre mňa náboženstvo (ludia?) prejavom slabého ducha, neslobody, poslušnosti a popierania samého seba. Rozlišujem medzi dobrom morálnym - inštintkívnym, ktoré je prespokladom spoločenského fungovania. Toto je prirodzenosť ktorá sa javí ako "morálna" alebo "dobrá" pritom v tomto nič dobré nevidím - len spomínaný inštinkt prežitia. Rozdiel je, keď nejde o inštinkt prežitia a vtedy u mňa dostáva dobro nový rozmer. Ked človek koná dobro slobodne, nie kvôli nejakej reálnej alebo abstraktnej autorite, kedy nejde o poslušnosť, neslobodu, podradenosť, ale o uvedomelé konanie. Preto vidím dobro ako výsledok inštinktu a dobro ako výsledok rozumu. Rozdiel je v tom, že konať dobro pod nevedomím "nátlakom" nie je pre mňa dobrom (i keď sa vo výsledku nelíši) ale len prejavom slabého ducha, takéto dobro si necením a nie je pre mňa dobrým - je pre mňa len prirodzeným každému, rovnako prirodzeným ako nemorálnosť sama v tomto zmysle.

(Zas sa mi to vymazalo, dochádza mi trpezlivosť)

Vidím v tom účel, ktorý však neslúži veriacemu. Paradoxne je pre mňa náboženstvo (ludia?) prejavom slabého ducha, neslobody, poslušnosti a popierania samého seba. Rozlišujem medzi dobrom morálnym - inštintkívnym, ktoré je prespokladom spoločenského fungovania. Toto je prirodzenosť ktorá sa javí ako "morálna" alebo "dobrá" pritom v tomto nič dobré nevidím - len spomínaný inštinkt prežitia. Rozdiel je, keď nejde o inštinkt prežitia a vtedy u mňa dostáva dobro nový rozmer. Ked človek koná dobro slobodne, nie kvôli nejakej reálnej alebo abstraktnej autorite, kedy nejde o poslušnosť, neslobodu, podradenosť, ale o uvedomelé konanie. Preto vidím dobro ako výsledok inštinktu a dobro ako výsledok rozumu. Rozdiel je v tom, že konať dobro pod nevedomím "nátlakom" nie je pre mňa dobrom (i keď sa vo výsledku nelíši) ale len prejavom slabého ducha, takéto dobro si necením a nie je pre mňa dobrým - je pre mňa len prirodzeným každému, rovnako prirodzeným ako nemorálnosť sama v tomto zmysle.

Sebevražda hřích proto aby se každej nezabil :-D a nešel do neba :-D

Proste beru morálku ako stádový inštinkt prežitia, predstavuj sílu tých, ktorý sú ako jednotlivci slabí, no v skupine silnejší. Preto sú zákony morálky len akousi ochranou a ospravedlnením spôsobu života, ako ich vedú.
Ak je teda pravda, že morálka je len inštinkt prežitia, čo môžeme povedať o takomto božstve?

To je môj názor a preto Boha nepotrebujem, preto v neho nepotrebujem veriť a mylsím si že je to len vec potreby.

Myslim si že sme da vzďalovali príliž od toho aký je môj názor na to, nikomu ten svoj neberiem - Búh a víra v neho je jenom celkom funkčná schéma pravidiel (morálky) ktorá sa uplatnuje v spoločnosti - neni žádna bytost a tohle je môj spôsob vysvetlovania sveta. Nie je božia vôla ale vôla väčšiny, treba si proste uvedomiť súvislosti vo svete aby sme ho chápali a boli dokonalejší.

Navyše náboženstvo hralo väčšiu úlohu, keď stupeň poznania bol menší, teraz je to podla mňa prežitok - nie viera v niečo, ale systém.

Hlavne nechcem nikomu nič brať, toto je môj pohľad na vec, ale vidím v tom dost nebezpečia... typu "boží vúle", "boh to tak chce", protože to pak individuálové zenužívajú. Je to istá forma vymývania mozgu.

A posledná vec - aj kedže je na každom či verí alebo nie, beriem ohlad na to, že to môže byť pre nich prospešné, čo si mylsím že je a preto veria,.. stále však je tu to ako hovorí Deli "ak im to pomôže, neh veria" áno, potom existuje viera a nie Boh.

A čo je to viera? Mylsím že tej by mali byť pripísané božské vlastnosti a atribúty! Ale boh je jenom berle, proto pro mne neexistuje, keby sem jí potreboval tak by pro mne existoval...

Začal sem sem psát s tým, že neverím, víte proč, víte v čem idím nebezpečí, ktoré si je dobre uvedomiť.

Náboženství jako takové je poměrně důležitou myšlenkou. Myslím, že nejdůležitější funkcí náboženství je JISTOTA. Základní prvek. Člověk se nejvíce bojí toho co nezná, toho co neví. Náboženství mu umožňuje vysvětlovat to co se děje kolem. A myslím, že největší a nejhlubší důvod proč lidé věří je právě strach. Primární strach z velkého neznáma - ze smrti. Co se stane po smrti? Všechny náboženství bez vyjimky jsou postaveny kolem kultu smrti. Některé nabízejí posmrtné rozkoše a klid, jiné hovoří o znovuzrození.. ale všechny říkají svorně - po smrti něco je.
Ovšem proto aby kdokoliv tohoto stavu po smrti dosáhnul, je třeba žít nějaký život. Toto už si myslím, nebylo nikdy určeno bohem... ale jeho prorokem.

Podle mne je bůh myšlenkou společnou pro celé lidstvo - ale jeho obraz je otázkou intepretace. A některé myšlenky jsou tak silné a přitažlivé, že strhnou sebou více lidí kteří do nich vkládají své myšlenky a přání, své interpretace. Všimněte si třeba v bibli jak se bůh mění dle potřeby společnosti. Jeho přikázání jsou postaveny na pevném základu morálního přesvědčení autora vize.

Já věřím, že bůh byl stvořen člověkem, ne člověk bohem. Věřím, že Každý tvor má v sobě boží jiskru svou vnitřní moc nad světem. Svého vlastního boha. Někdo ovšem svého boha umí ukázat, být jeho prorokem, ostatním a pokud ti se s ním identifikují pak svého vlastního boha přetvoří k prorokově vizi. Myslím, že tyto jiskry pak splývají a vytváří jsoucno, ne bytost s vlastním vědomím ale jakousi kolektivní entitu. Tato pokud se pak zaměří jedním směrem dokáže ovlivnit ty kdož za ní stojí. Je to jako by probudili svou vlastní vnitřní sílu a podělili se o ni s ostatními. Říká se - je hnán silou víry.

Jako až mi je doplaču že se mi to smazalo... nuž vúle boží

Ad príklad z drogama je analogie toho, že máme pocit štestí ale pritom je to škodlivé... to vidím i vo víře

Jako píšu tady sloh jak svine a nepošle mi to tady :-( vzdávam se...

Dejte mi príklad morálky a jednání ze ctí
Dejte mi príklad kdy víra v BOHA pomohla nejak...