Andor.cz - Dračí doupě online
Hostinec?
Škola pro Vypravěče
Místo, kde si vypravěči mohou vyměňovat zkušenosti, něčemu se přiučit, nebo pomoci ostatním.
Smysl stolu
Chceme pomoci zlepšit kvalitu jeskyní na Andoru. Jsme ale proti zkouškám, hvězdičkám a hodnocení vypravěčů. Naopak – nabízíme pomoc, rady a podporu.
Dotazy
Klidně se ptejte, chodí sem dost zkušených vypravěčů, co vám nejen rádi poradí, ale s chutí se chytí jakéhokoli tématu k diskuzi. Kdo se stydí zeptat přímo, ať pošle svůj dotaz sem odkaz. Já už ho "zanonymizuju" a nadhodím do diskuze.
Výukové jeskyně naruby
Jeskyně, kterou si vy založíte a některý ze zkušených vypravěčů tam s vámi vleze a pomůže vám s ní. Pěkně od začátku, od návrhu dobrodružství, přes reklamu a výběr hráčů až do chvíle, kdy se budete cítit dostatečně jistí. Rozjetých jeskyní se také nebojíme.
Prostě požádejte tady ve stole, on už se někdo najde. Protože zkušenosti i přístupy vypravěčů se různí a organizovat se to moc nedá, nebojte se ozvat, pokud vám pomocník či učitel nevyhovuje nebo se jeskyně nevyvíjí podle vašich představ.
Knihovna
• Střepy snů (odkaz) – nové české RPG se zaměřením na vyprávění příběhu. Obsahuje spousty užitečných úvah a informací pro vypravěče, doporučuji každému. Cena 340,-
• Delruthovy články (odkaz, odkaz) - poměrně obsáhlé, třeba tam objevíte něco zajímavého
• Siranie (odkaz) – sekce "jak hrát"
Aktuální téma
• Plánování - zabiják příběhu?
Odpovědi k tématu prosím viditelně označte
Největší detailista stolu: Sellena
Motto: Nikdo neříkal, že dělat vypravěče bude snadné.
Smysl stolu
Chceme pomoci zlepšit kvalitu jeskyní na Andoru. Jsme ale proti zkouškám, hvězdičkám a hodnocení vypravěčů. Naopak – nabízíme pomoc, rady a podporu.
Dotazy
Klidně se ptejte, chodí sem dost zkušených vypravěčů, co vám nejen rádi poradí, ale s chutí se chytí jakéhokoli tématu k diskuzi. Kdo se stydí zeptat přímo, ať pošle svůj dotaz sem odkaz. Já už ho "zanonymizuju" a nadhodím do diskuze.
Výukové jeskyně naruby
Jeskyně, kterou si vy založíte a některý ze zkušených vypravěčů tam s vámi vleze a pomůže vám s ní. Pěkně od začátku, od návrhu dobrodružství, přes reklamu a výběr hráčů až do chvíle, kdy se budete cítit dostatečně jistí. Rozjetých jeskyní se také nebojíme.
Prostě požádejte tady ve stole, on už se někdo najde. Protože zkušenosti i přístupy vypravěčů se různí a organizovat se to moc nedá, nebojte se ozvat, pokud vám pomocník či učitel nevyhovuje nebo se jeskyně nevyvíjí podle vašich představ.
Knihovna
• Střepy snů (odkaz) – nové české RPG se zaměřením na vyprávění příběhu. Obsahuje spousty užitečných úvah a informací pro vypravěče, doporučuji každému. Cena 340,-
• Delruthovy články (odkaz, odkaz) - poměrně obsáhlé, třeba tam objevíte něco zajímavého
• Siranie (odkaz) – sekce "jak hrát"
Aktuální téma
• Plánování - zabiják příběhu?
Odpovědi k tématu prosím viditelně označte
Největší detailista stolu: Sellena
Správci stolu
Feniksozde nemáte právo psát
|
||
|
Hitomi 18. září 2014 14:53
Hledáš důvod proč zůstat nebo proč odejít? |
|
|
||
|
Hitomi 18. září 2014 14:53
Mně se tvá otázka líbí a navíc jsme stejně staré a momentálně prožíváme trochu podobné věci - u mě je to konec školy a nástup do práce. To trošku změní pohled na čas. :o) Řekla bych, že dřív jsem byla hrozná poctivka. Odpovídala jsem, jako by to byl domácí úkol. Musela jsem. A to mě tak otrávilo, že jsem jednu dobu přestala hrát úplně. Pohled na hru na Andoru mi také změnilo několik srazů, kdy jsem poznala některé své spoluhráče. Ano, někdy je to fajn, ale někdy jsem ráda za určitou anonymitu. (Každý, ať si přebere po svém. :o)) Momentálně bych řekla, že mě především motivují dobří hráči. A schopný PJ. Nepotřebuji rychlou hru, ale zajímavou a takovou, která jen tak neskončí. Můj drahý mi také jednu dobu naznačoval, že to přeháním a měl pravdu, ale teď bych řekla, že jsem jakousi rovnováhu našla. Začala jsem se trochu socializovat. :o) Nestydím se hrát v prostých jeskyních, kde si prostě jen zablbnu a oddechnu. A pár jich mám jako srdcovku. Vyhledávám pomalejší, ale intenzivní hry. A když chci psát, poslouchám hudbu. Už se nenutím, protože pak z toho nic není. A také občas dávám přednost společnosti. :o) Teď si vlastně nejsem jistá, jestli jsem ti odpověděla na otázku. Spíš jsem se "vypovídala". :o) |
|
|
||
|
Delruth 18. září 2014 17:41
Tak já mluvila o tom hraní, jinak tu pořád víceméně "jsem". Už z té setrvačnosti, když je tu člověk přes 10 let žeano. Na zkoušení jiných forem psaní jsem právě taky pohodlná a má současná úroveň mi přijde naprosto vyhovující. Azirafal222 18. září 2014 17:46 Jelikož bylo v tom postu zájmeno "ti", brala jsem to tak, že je to určené přímo mě, ne obecně. A tyhle typy odezvy "popravdě seš mi naprosto volnej a ukradenej" taky nemám v oblibě. Buď tedy chci nějak diskutovat, tak se oprostím od podobných řečí, nebo ne. Je to velmi častý neduh, co tu vidím. A podobně negativně zabarvené příspěvky mě fakt nebaví. Možná i to je jeden z důvodů, proč už se mi to hraní zde tolik nelíbí... |
|
|
||
|
Hitomi 18. září 2014 17:39
Neútočím. Jen konstatuji. A tvoje odpověď mě popravdě docela urazila. "Jak můžeš vědět, že mi to skutečně Andor dá? Dobrá, možná je tomu tak u tebe, ale já sama na sobě vidím, že jiné koníčky mi toho daly víc" Nevím. Prostě nevím a je mi to jedno, promiň :) Neodpovídal jsem ti abych tě přesvědčoval. Mluvil jsem o sobě. Delruth 18. září 2014 17:41 Taky by se mi líbilo, abych dokázal napsat souvislej text. Nejlépe povídku nebo dokonce knihu. Ale jak to říkáš ty, je za tím tolik práce :) |
|
|
||
|
Hitomi 18. září 2014 17:31
ono hlavně "tu být" a "hrát tu" je rozdíl. Mám za to, že je tady dost uživatelů, kteří se pohybují jen v rámci hostince a tolik času jim to pak nežere. Jde pak čistě jen o tu komunitu, okruh přátel. :-) Já třeba o sobě vím, že by šlo to, co mi dává andor, nahradit efektivně jinou formou, jen se znám natolik dobře, že tahle forma mi vyhovuje, kdežto na čtení knížek, sezení nad worldem doma, mě už tolik nebere. Bylo by super, kdyby mě to bralo, ale jedna věc je vědět, že to není efektivní a druhá věc je vědět, jestli jsem pro zkusit něco efektivnějšího. :-D Jsem pohodlný a potřebuju k té tvorbě trochu srandy. :-) |
|
|
||
|
|
Azirafal222 18. září 2014 17:36
Prosím přečti si ještě jednou přesněji mou odpověď, nechápu, proč musíš hnedka tak hnusně útočit. Já s tebou také komunikuji slušně. |
|
|
||
|
|
Hitomi 18. září 2014 17:31
Tvoje otázka ale zněla jinak. Ptala ses, "Co NÁS motivuje ke hraní". Co já vím, co motivuje tebe? Když tu být nechceš, tak tu nebuď. Jednoduchý. |
|
|
||
|
|
Díky za odpovědi, zkusím se ke všem nějakým způsobem vyjádřit...
Delruth 18. září 2014 15:35 Vidím, že u tebe je to tedy především o vytváření těch příběhů a nějaké touze se o ně dělit. Sama si také ráda skládám příběhy, ale už nějak nemám tolik potřebu předávat to dál, resp. mimo okruh mých nejbližších, jsou to prostě mé myšlenky a představy, které si hezky syslím pro sebe (navíc si nemyslím, že by mohly někoho zvlášť obohatit). Hraní přes web s sebou nese i dost nešvarů - v prvé řadě to žere strašně moc času, když chci napsat opravdu pěkný příspěvek, nezřídka u něj prosedím třeba hodinu. V situaci, kdy přijdu v půl šesté z práce, mám si ještě vařit atd., je to prostě moc času. Nehledě na to, že pracuji hlavou, tudíž jsem často pěkně unavená (jako třeba dnes). Druhak je pak nutné číst příspěvky dalších lidí :D možná to zní směšně, ale někdy to může být opravdu peklo. Dokáží být opravdu špatné a nečtivé. A ne vždy si člověk prostě vybere... kralovna.Lilith 18. září 2014 15:46 Zábava a vzdělávání, to pro mě bylo vždycky součástí místního hraní. Jenže všechno má se meze. Sice jsem kolikrát kvůli brůžům brouzdala na netu a objevovala nové věci, ale jedno setkání s mým bývalým mě v tomto směru obohatí jak dva měsíce hraní. Celkově jsem teďka v okruhu zajímavých lidí, takže se neustále posouvám i bez toho browsení. Nehledě na to, že hledání info na netu je část mého zaměstnání a pak se mi už do toho opravdu nechce. Co se psaní týče - to byl vždy můj hlavní argument. Jenže mám už pocit, že jsem dosáhla svého maxima. Pokud bych se chtěla někam jó posunout, musela bych stejně zkusit něco jiného. A mám svůj blog. Navíc si myslím, že mé psaní už dosáhlo poměrně slušné úrovně a pro její vylepšení bych musela investovat strašně moc energie, což se mi nejspíš ani nevyplatí. Svýho šéfa mám ráda, i když mi teďka dává zabrat :D Potřebu vybít se budu raději realizovat třeba prostřednictvím sportu :)) Azirafal222 18. září 2014 17:16 Líbí se mi věta "Ale hraní na Andoru ti dá nejen dobrý pocit ale i lepší pohled na svět." Jak můžeš vědět, že mi to skutečně Andor dá? Dobrá, možná je tomu tak u tebe, ale já sama na sobě vidím, že jiné koníčky mi toho daly víc. Díky Andoru jsem se rozhodně nedozvěděla, kým jsem. Na to mám jiné způsoby. Stejně tak mi nemohl dát lepší pohled na svět. Co se oblasti fantastiky týče, mohla bych tohle říci především o hrách jako Planescape: Torment a knižní sáze Malazská kniha padlých. U Andoru to bylo zčásti druhotně - prostřednictvím srazů s lidma, se kterýma se tu setkávám. Jak to tak čtu, fakt tu asi nemám co dělat :)) |
|
|
||
|
|
Hitomi 18. září 2014 14:53
Můžeš hrát tunu her, nebo číst knihy ale příběh, který odvyprávíš tady, je jenom tvůj. Vytvořit vlastní svět, pohrabat se v reáliích toho našeho a udělat "co by, kdyby". I přes všechen ten plevel, můžeš udělat charaktery hodný filmovým nebo literárním eposům. Oproti videohrám nebo knihám opravdu žijí, můžeš je nechat zemřít a na hráče to skutečně zapůsobí. Můžeš je nechat zažít taková dobrodružství, o kterých budou mluvit jakoby je zažili oni sami. Andor je sonda do duší lidí. Psychologickej proces, u kterýho zjistíš, co jsi vlastně zač. Pro mě je to především vyprávění příběhu, předávání je dál a i když na něj nemám už tolik času jako bych chtěl - někdy ani chuť, jakou bych chtěl - pořád se k němu vracím. Protože mě zajímá, co bude dál. Neříkám, že už jsem několikrát nezvažoval konec. Ale hraní na Andoru ti dá nejen dobrý pocit ale i lepší pohled na svět. Protože pro mě je to důkaz, že lidi pořád rádi sní a snít budou. |
|
|
||
|
|
kralovna.Lilith 18. září 2014 15:46
+1 |
|
|
||
|
Hitomi 18. září 2014 14:53
Zábava a vzdělávání v jednom. Jelikož ráda hraju v pseudohistorických brůžech nebo v alternativní realitě, tak škola hrou u mě platí mnohonásobně víc. Tolik zajímavejch věcí jsem se nedozvěděla za celou dobu, co jsem byla v ústavu :D A jelikož člověk je tvor zvídavej, tak pokud to není lempl, nutí ho to hledat si, dělit se a přitom se u toho zabaví. Trénuje se hned na několika frontách: mezilidský vztahy (myslím spíš hráčský než RP) - abyste jako PJové ukočírovali vaši smečku. Obecně vědomosti - protože nemůžete hrát nějakej char, když víte hovno o tom, kde žije, jak žije a co obnáší jeho práce. No a pak samozřejmě psaní jako takový. Má práce je spojená s psaním, takže pro mě je Andor taky trénink a místo, kde můžu nasát nový obraty a obohatit si slovník (a, přiznejme si, i hyenisticky se pobavit nad blbostí lidí :D). Knížka je sice fajn věc, ale do tý čumím pořád, na Andoru je to interakce, což je zábava. Lidi, co jsou okolo mě, mi často dají svým hraním nějakej impuls pro vytvoření nečeho zajímavýho. A hlavně je to relax. Jak se tomu říká... psychická hygiena? Nemůžete prostě přijít a nakopat nadřízenýmu zadek, ovšem tady na Andoru si tu terapii klidně dopřát můžete :D |
|
|
||
|
|
Hitomi 18. září 2014 14:53
U mě to je už asi diagnóza, že strašně rád prostě vymýšlím příběhy, prostředí pro ně a při hraní na živo hodně zjišťuju a narážím na své nedostatky. Mám za to, že při hraní na Andoru, jde o trochu jiný proces, kdy je třeba nad něčím déle sedět a vzpomenout si, vzít v úvahu, daleko více skutečností, které při improvizovaném hraní na živo prostě nedokážu brát v potaz. Doufám, že mi todle hraní dá možnost to nějak v sobě rozvinout, zakódvat, abych to při hraní na živo pak mohl zúročit. To je jeden důvod. Pak mě prostě baví předávat nápady a dělit se o ně s druhými a tahle forma je k tomu vhodná, protože k tomu nikoho nepotřebuješ, v ten samý čas. A na psaní knihy, nebo povídek, jsem prostě větší máslo a potřebuju asi tu častější reakci od čtenářů. Je to prostě kratší formát. Méně nároků a očekávání. No a třetí důvod je ten, že je ve hraní takhle přes web znát určitý progres, i u sebe, i u ostatních a předpokládám, že jsem se ještě nedostal na konec. K tomu ideálnímu, více funkčnímu modelu a přál bych si ho doobjevit a vybrousit a pak případně předat ten návod na to jak, aby mohli nějak udržitelně hrát i ti druzí. Předpokládám, že i tak nebude úspěšnost dospoluvyprávění příběhu nějak valná, ale třeba překročí to magické jedno procento, jak je tomu v současnosti. :-D Když se nad tím teda tak zpětně zamyslím a přečtu si, co jsem tu napsal, asi jde o to, že potřebuju něco vymýšlet a dělit se o to a andor je pro mě takové odbytiště. A při té příležitosti v tom vydím možnost působit nějak edukativně a ukazovat druhým otázky, na které se ve své tvorbě nezeptali a zeptat by se nejspíše měli. :-) |
|
|
||
|
|
Tematicky by to spíše bylo do mého stolu o roleplayingu, ale tam je poněkud mrtvo, takže to zkusím tady.
Dotaz směřuje především na ty, co už tu mají nějaký ten rok odehráno, ale budu ráda, když se vás samozřejmě zapojí co nejvíc. Táákže.. Co vás motivuje k hraní? Poslední dobou mám trochu problém s nalezením motivace k hraní na andoru. Začalo to vlastně možná už od začátku roku, kdy byl můj život jak na houpačce a postupně se usazoval do nějakého normálního stavu. Pak k tomu přišla ještě práci, tedy mnohem méně času na podobné aktivity. Je to navíc necelý rok zpět, co mi můj bývalý tvrdil, že a Andoru trávím moc času (tehdy to možná byla i pravda) a už mi nic nedává. Sice jsem tato slova víceméně ignorovala, ale samozřejmě to ve mně hlodalo - a opravdu mám teď pocit, že mi hraní zde už nemůže nic moc dát. Zkusila jsem si rychlá, akční brůža, psála dlouhé a zbytečné romány, zapojila se krátce do strategií... A ano, dost mě to bavilo, ale pak se všechno nějak zvrtlo a já se k psaní musela nutit. Vím, že se tu i řešilo, jakým způsobem se k tomu postavit, jak ten mozek přesvědčit, aby něco produkoval... Ale otázkou je proč. Proč by se k tomu člověk vůbec měl nutit? je možný, že to bude opět jen nějaké přechodné období, nebo jsem možná skutečně zralá na andorský důchod a už mě nikdo v žádné jeskyni neuvidí :D Nebo je tu snad ještě něco, co mě může nějak obohatit? Jak k tomu přistupujete vy, co už jste tu něco zažili, máte práci a jiné povinnosti? :) Doufám, že tenhle menší OT tu nebude vadit, kdyžtak to přesunu někam jinam. Ale muselo to ven :) |
|
|
||
|
redragon 12. září 2014 20:22
No některé světy to mají vysvětlené a občas i docela pochopitelně. Jiné rase jako živočišnému druhu se nebráním, ale nesmí jich být moc na malém prostoru. Mi to trochu připomíná StarTrek, kde se vyvynulo 6 Xindů...jen spolu pořád vedly války. No WoW je příklad sám o sobě. A Tolkiena ani komentovat nebudu. Zajímavá je třeba Midkemie, kde sice elfové jsou, ale když přijdou do lidských měst je to prakticky slavnostní událost a v oblastech někde mnohem dál od jejich domoviny jsou spíš jen legendou. |
|
|
||
|
|
redragon 12. září 2014 20:22
Jenže u Tolkiena, i když jde technicky o válku, mi všichni přijdou jako nerealističtí a píp pacifisti! :D A ve Wowku se zas furt kočkujou :D Takže tam to smysl dává aspoň takto. |
|
|
||
|
kralovna.Lilith 12. září 2014 18:48
Tolkien má hezky vysvětleno jak se to stalo, že je víc ras na menším území ^^ (a WoWko vlastně taky :D). |
|
|
||
|
|
Deusn 12. září 2014 16:58
Jsem něco psala, ale vypadl Andor, tak ve zkratce. Souhlasím s Goraxem. Vemte si otrokářství s černochy - jsou stejnej druh, ale civilizačně byli níž, tak je prostě převálcovali a využili. A dělo se to tak v historii často. Takže pochybuju, že by existoval sluníčkovej svět, kde spolu na relativně malým prostoru kooperuje tolik ras (Deusnův svět jsem podrobně nečetla a nepamatuju si ho, takže to berte jako obecný tvrzení). Vždycky by tu byl ten přístup MY vs. barbaři. Nebo přinejmenším většinou... A pokud jsou to teda rasy jako takový, proč všichni tak moc připomínaj lidi? Vždyť jakej je rozdíl, když tam dáš... nevim, elfa - a když tam dáš trpoše? V podstatě je to často jenom rozdíl KULTURNÍ. Bavím se teď o rozdílu největším. Že to není jako ve scifi, kde příslušnost k jiný rase mnohdy hraje prim, protože se nejste schopni domluvit fyzicky (vnímáte jinak) nebo dokonce nejste schopni existovat ve stejným prostředí... Takže svět bez milionu ras nemusí nutně znamenat, že nemá hloubku. Do rovnice si místo "rasa" dosaď "kultura" a máš skoro to samý. Neříkám, že jsem nějak kategoricky proti světu s víc rasama, já si ráda zahraju nějakou jinou... ale prostě nemám ráda, když je to tak překombinovaný a to, že se někde vyskytne "nečlověk", je běžný a "všichni" to berou v pohodě. (Samozřejmě může být jiná situace: hrajete např. za skřety a objeví se člověk! Wow. Budeme ho zkoumat? :D) Tady jde spíš o to, jaká divná směska se pak vytvoří. A přitom nejde vlastně (skoro) o nic jinýho než o kulturní návyky. Dobrej příklad je pro obyčejnýho, klasickýho Evropana islámskej svět. Taky to vypadá jako něco z jinýho světa a těžko se to chápe. Ale - stejná rasa. |
|
|
||
|
|
Deusn 12. září 2014 16:58
No multirasové světy.... Mě spíš vždycky zajímalo, jak se mohlo vivinout tolik inteligentních druhů a nepovraždit se navzájem. Koneckonců i u nás kromanoci prakticky vyhladily neandrtálce. Co také nemám rád je křížení ras...elf + člověk? V podstatě mi přijde stejné jako člověk + šimpanz. |
|
|
||
|
kralovna.Lilith 12. září 2014 12:10
Ještě k tomu problému multiras, nějak si Lilith nemůžu představit, že bych opravdu měl svět např. dle Hry o Trůny, nebo svět ve kterém jsou např. jen dvě rasy. Nějak mi v takových dobrodružstvích chybí hloubka, která byla se mnou spjata už v mých začátcích s fantasy. |
|
|
||
|
|
Delruth 12. září 2014 16:00
Tak úvodní příspěvek napsaný, ještě doladím poslední detaily ve verbíři a myslím, že mohu začít. |
|