Democrats ask FBI Director Wray to open criminal probe into Trump after leaked phone call
Neverím že z toho niečo bude ale je fakt nechutné čo všetko tomu človeku prejde. Keby toto skúsil Obama republikáni by volali po jeho poprave.

1933: Dark Years

Prozatímní přehled zemí:

Velká Británie a Britská Říše:



- ekonomická supervelmoc (180 PK) zotavená plně z krize, díky protekcionismu a vybudování silného vnitřního trhu Commonwealthu

- ekonomická situace a historie: Velká Británie konsolidovala v rámci svého Impéria a díky svým spojencům s "nejvyšší doložkou výhod" (Persie, Řecko a Arábie) svůj trh, který patří k největším na světě (konkuruje mu pouze USA) a chrání jej před zbytkem světa hradbou celních bariér, moratorií a dalších protekcionistických opatření, tedy toho co mělo vést podle řady ekonomů (zejména z USA) k prohloubení krize, uvnitř Britského světa tomu tak však tak docela nebylo, protože díky stažení britských investic z řady světových trhů (zejména jižní Amerika, ale také částečně kontinentální Evropa) mohly tyto investice být použity v rámci britských kolonií a strategických partnerů, díky totální soběstačnosti ve všech surovinách, gigantickému nadbytku ropy (UK nedováží ropu z USA, Holandska či z Venezuely kupř.) a koncentraci kapitálu v londýnském City vznikl fenomén "too big to fail", pokles průmyslové produkce tak byl v rámci Říše mnohem nižší než jinde byť rozložený do více let (spíše než o poklesu HDP lze mluvit o "pětiletce stagnace"), nicméně nedá se říct, že by se krize vůbec na Británii nepodepsala, ba právě naopak - britské ostrovy samy byly tvrdě zasaženy a jen díky naprosto neústupné politice "železného lorda" Stanleyho Baldwina byly všechny sociální bouře (stávky britských uhelných horníků a dělníků ocelářského průmyslu) překonány, někdy i za cenu střelby, důvodem pro úpadek britského (ostrovního) ocelářského a uhelného průmyslu (dramatický pokles až o 50%) byly zejména tzv. "koloniální transfery" (přesun části investic do kolonií včetně vratek z koloniálních výnosů) a vzestup sebevědomí Indie + nástup masivního rozvoje průmyslu v Kanadě a v Austrálii

- sociální situace: levicové hnutí v Británii (reprezentované hlavně Labour Party) je silně zdecimované krachem stávkového hnutí v letech 1928-1931, komunisté kteří balancují vůbec na hranici legality jsou prezentováni státní politikou jako veřejní nepřátelé číslo 1 a i do té doby slabá moc odborů je zlomena, Británii dominují naopak dvě síly po celá dvacátá i raná třicátá léta - Toryové (Conservative Party) a král (Royalist Party), kteří vytváří levicí tolik kritizovaný "Reakční kabinet" nebo též CABAL (což je britský termín pro "tajný stát" - skupinu osob řídící plutokraticky za opnou zemi), součástí CABALu mají být - šéf Conservative Party, král, Mahátmá Gándhí, hlava rodiny Rotschildů a saúdský král (CABAL = odvozeno z židovského termínu "kabala" a historicky pro Británii odtud: odkaz), termín CABAL hlavně označuje distribuci politické a ekonomické moci a přítomnost Gándhího a saúdského krále nejlépe ukazuje jak se dramaticky proměnilo britské impérium za posledních 14 let, ekonomické ústupky Dillí a Rijádu spolu se saúdskými penězi a indickým ekonomickým rozmachem

- královská rodina: Král Jiří V. získal v průběhu dvacátých let díky spojenectví s Konzervativní stranou nemalé pravomoci (respektive začal opět uplatňovat určité pravomoci, které mu teoreticky umožňuje i soudobé britské právo) a překreslil tak poměr sil v britské politice, královská rodina je tak středobodem politiky a hraje velmi aktivní roli, královské majetky označené v britském "Royal Estates" jsou výlučně podřízené králi, který na nich vládne jako absolutní vládce a to včetně majetků anglikánské církve, ty jsou všechny vyňaty z britské jurisdikce, strategickým zahraničním spojencem Windsorů jsou Saúdové a od dvacátých let obě rodiny poutá významné přátelství, saúdští princové a další příslušníci arabských elit studují na Oxfordu a Cambridge, kde si osvojují "klasické vzdělání" zatímco anglická aristokracie vedená zejména korunním princem Edwardem si osvojila řadu arabských způsobů včetně přijímaní arabských služebných do svých služeb (zlé jazyky hovoří o harémech, sexuálních otrokyních a bezprávných služkách dodávaných Saúdy na britský dvůr), Edward Windsor je považován za největšího "playboye" v britském Impériu a kolují zkazky o desítkách "favoritek", které si chová na svém dvoře, jeho bratři jsou mnohem uměřenější a preferují spíš tradiční svazky, britská aristokracie si orientální způsoby osvojuje ovšem ve velkém (indický sluha, arabské společnice, trocha toho opia a samozřejmě černí zahradníci, nic z toho nesmí chybět chcete-li být britskou smetánkou)

- "Shadow Government" či "CABAL state" - krom britské demokracie, také existuje tzv. "britská plutokracie" vláda "pěti mocných mužů" ve stínu, aby bylo jasno - volby jsou stále free and fair - ale opozice často tvrdí, že Toryové a Royalisté zaprodali zemi "zahraničním silám ve stínu", "Velká Pětka" je údajně složena z krále Jiřího V., krále Saúdské Arábie, hlavy rodiny Rotschildů, šéfa Toryů a pochopitelně též zástupce Indie (což je Mahátmá Gándhí), tento "neviditelný stát" tvořící spletenec kontaktů, vlivů a zájmů údajně formuje politiku Británie mnohem více než volby, o zájmech jednotlivých mužů a frakcí lze jen spekulovat a tyto spekulace jsou následující: královská rodina sleduje svůj výlučný zájem posilovat vlastní moc a majetky napříč Impériem, šéf Toryů pak hledí hlavně na zájmy své strany a jejích sponzorů, Rotschildy zajímá přístup k lukrativním zakázkám (pochopitelně bez výběrového řízení, na to v Británii zapomeňte, nemáte-li kontakty, pozici a nedáváte-li bakšiš nemáte šanci uspět), Gándhí je pak promotérem indických zájmů a má prsty (i rypák prý) hluboko zabořené do tzv. "koloniálních transferů a vratek", kterými Británie platí Indii za koloniální správu země a Saúdové? Ty zajímá přístup na londýnskou City, kde točí peníze z prodeje ropy a skupují podíly ve velkých britských společnostech, ostatně není tajemství, že Saúdové jsou už možná bohatší než samotný britský panovník

- politická situace: Sněmovnu Lordů ovládá král, který přes ní protáčí primárně svou a toryovskou agendu, Dolní Sněmovnu pak díky volebním výsledkům ovládají Toryové (Stanley Baldwin) a Royalisté (Winston Churchill), opozici představuje hlavně Labour Party (mezi 20-30%) a Liberální strana (mezi 5-10%), ostatní socialistické, komunistické a skotské (národnostní) strany jsou sice též občas přítomny a mohou fungovat i legálně, ale zejména komunisté čelí tvrdé "šikaně" (britové tomu říkají vyšetřování) ze strany Scotland Yardu, takže u komunistů zejména lze předpokládat, že do značné míry působí v ilegalitě, Labour Party zbavená někdejší síly odborů se jen stěží snaží konkurovat vlivu a penězům rostoucí anglikánské církve na venkově a v průmyslových centrech na severu Anglie

- zahraniční politika: Na 1. místě je Commonwealth a spojenci s výhradní doložkou výhod (Řekové, Saúdové a Persie), pak dlouho nic a následuje Portugalsko (mající částečný přístup na imperiální trh), pak dlouho nic a následuje Holandsko (dovoz některých vzácných materiálů + propojení některých firem jako je Shell) a pak ... dlouho... a nic... ostatní britští spojenci nemají výhody těch "nejlepších spojenců" a to včetně zemí jako jsou Španělsko, Imperiální trh je tak protekcionistický že uspět na něm dokáže jen pár zahraničních firem (z ČSR třeba Škodovy závody, ze Švýcarska Oerlikon, ze Švédska třeba Bofors, ze Španělska Hispano-Suiza z Ruska pak firmy vlastněné zčásti britským kapitálem atp.), politika a ekonomika jsou úzce propojeny a něco jako svobodný trh (v americkém slova smyslu) neexistuje, buď konáš ve prospěch britských zájmů, nebo... britské zájmy dominují ekonomice a to vytváří onen spletenec vztahů a konexí, kdysi bylo výzvou uspět v Americe, dnes je výzvou uspět v Británii, Britové jsou zkrátka ochotní jen "vyzobávat pro sebe rozinky" ze světové ekonomiky a náklady nechávají nést jiné, nelíbí? ...nepodnikejte a neobchodujte s Brity jim je to jedno, oni jsou soběstační, obchodními partnery s významným podílem obchodu tvoří tyto země: Rusko, Holandsko, státy Skandinávie, Portugalsko, částečně Španělsko a Československo, nejvýznamněji Řekové, Saúdi a Peršané, naopak obchod nefunguje skoro vůbec se státy Kominterny (cosi minimálního přežívá z Francie zejména kvůli tomu, že část Royal Navy budované ve dvacátých letech používá francouzské konstrukce)

- ozbrojené síly: II. největší námořnictvo na světě (10 flotil) žárlivě střežící britské zájmy na mořích i oceánech (ne vážně nechcete omylem vplout do britských zájmových vod lovit ryby, nemilosrdně plavidla zabavují a posádky vězní), I. největší letectvo na světě (Royal Air Force) a významně posílené koloniální armády (zejména Indická armáda sama o sobě představuje největší ozbrojenou sílu na světě, ačkoliv se vznáší jisté otázky nad její bojeschopností a loajalitou) a také řada "zahraničních sil" působících přímo či nepřímo v britských silách:

Pruská Legie - vedená Hohenzollerny, střežící zejména Namibii a Tanganiku, kde žije početná německá menšina posílená o exulanty z Německa, německá diaspora je v těchto afrických koloniích poměrně početná a dosahuje údajně až půl milionu hlav

Legie Mučedníků - štědře podporovaná a financovaná Saúdy se rekrutuje z muslimů v Egyptě, ale i z dalších Arabů žijících v britských koloniích

Muslimské bratrstvo - paramilitarní organizace působí hlavně v Egyptě a Súdánu a dělá v podstatě za Brity špinavou práci pokud jde o udržování "pravé víry" mezi egyptskými a súdánskými muslimy, není oficiálně součástí britských ozbrojených sil, ale je minimálně Brity tolerovaná a někým (Saúdové?) štědře dotovaná

Gurkhové, Skoti a další - lokální síly sloužící v rámci elitních jednotek britské armády

Velké japonské císařství (Dai Nippon Teikoku):



- prudce se rozvíjející regionální velmoc se supervelmocenskou ambicí (120 PK), která zažívá masivní ekonomický rozvoj a ačkoliv se u ní krize projevila "jen" vysokým zdražením cen rýže a rostoucí deflací ani ona neunikla jistým obtížím, které "vyřešila" ochranou korejské menšiny v Mandžusku

- politika Japonska: Po předčasném skonu (1920) císaře Taisha (který při přehlídce uklouzl - jako Fidel Castro v naší realitě - a rozbil si hlavu což vedlo k nitrolebečnímu krvácení a k smrti) nastoupil teprve 19ti letý Hirohito, ve dvacátých letech se významně upevnila pod Hirohitovým vedením nejen pozice samotného císaře, který je vnímán jako bůh (pro Evropany: nikoliv jako křesťanský Bůh (toho Japonci označují jako KAMI), ale jako syn Nebes (což je TENNÓ) což by se dalo nepřesně do evropských měřítek přenést jako "polobůh" či "vyslanec boží"... úroveň "anděl či prorok" je asi odpovídající byť v císařské pozici), ale také pozice civilní vlády (na úkor vojáků), po pokusu o vraždu premiéra Hamaguchiho došlo k razantnímu zásahu proti takzvaným "mladým důstojníkům" (namísto omluv jejich akce tvrdé postihy a popravy) a druhý pokus vyústil v bezohlednou čistku, řízenou přímo na císařův rozkaz, japonská armáda musí poslouchat císaře a může mít jen tolik moci, kolik jí mocný Showa přidělí (a že jí není málo)

- armáda x vláda: Metodou cukru a biče se podařilo japonskému císaři a vládě odstranit rivalitu mezi námořnictvem a pozemními silami (kdo to nepochopil včas, ten to pochopil při páchání seppuku) a také se více vyvážil poměr mezi civilní a vojenskou frakcí (KODOHA) v samotné administrativě, nemysleme si však, že japonská armáda byla jakkoliv zkrocena - všemocná a nikým (v armádě) neohrožovaná KODOHA kontroluje ozbrojené síly a drží klíčové silové rezorty, na druhou stranu když parlamentem "něco uzákoní" tak se musí podřídit (neřekne-li císař), oproti "naší realitě" je zkrátka ono právo veta odejmuto armádě a dáno do výhradních rukou císaře, který ze své pozice boha rozhoduje o tom, kdo zasluhuje přízeň a kdo si naopak musí v daný moment počkat, Hirohito není je hlava státu, ale hlavně jakýsi "rozhodčí", který se staví do role nadstranického vládce (boha) jež rozhoduje mezi dvěma - civilní a vojenskou - frakcemi uvnitř stranického aparátu o tom, kdo má teď jeho přízeň a právo prosadit svou

- volby a parlament: parlament existuje a volby jsou "free and fair" ve smyslu, že může kandidovat kdokoliv kdo nekáže svržení císaře a šintó (tedy politického náboženství hlásajícího, že císař je středobodem Japonska), v Japonsku dokonce existuje i komunistická strana hlásící se k Marxovi, která však byla ve dvacátých letech donucena se přejmenovat na Socialistickou stranu Japonska a přerušit (alespoň formálně) své styky s Kominternou a není tajemstvím, že všemocná Kenpeitai na stranu hlavně v minulosti tvrdě dohlížela (včetně excesů z toho plynoucích), tato strana se však pohybuje mezi 5-10%, druhou levicovou silou pohybující se mezi 15-20% je "Strana Venkova", která by v evropských podmínkách mohla být označena za "křesťansko-sociální" (akorát s tím "křesťansko" to v Japonsku není tak horké), hlavní politickou silou jsou tak pravicové strany navázané na Zaibatsu (Strana Obchodu), armádu (Strana Meče) a císaře (Kodoha - Imperial Way Faction), které vládnou s pohodlnou 60% většinou v Dietu od raných dvacátých let, z marxistického pohledu tak Japonsku vládne směs kapitalistů, militaristů a imperialistů. V opozici lze nalézt také křesťanskou stranu (zejména v Koreji) a volnomyšlenkářskou (liberální) stranu

- ekonomika: dominantním rysem japonské ekonomiky a hlavním zaměstnavatelem jsou tzv. Zaibatsu, konglomerát korporací držených v rukou politicko-ekonomických elit, které představují páteř japonské ekonomiky, krom domácího kapitálu hraje velkou roli (až 1/4 podílu na japonském HDP) americký kapitál prezentovaný zejména těžaři a velkými průmyslníky (Rockeffeler, Ford, Boeing atp.), který se pevně usadil v Koreji, ale zejména ve Vnitřním i Vnějším Mandžusku, provázanost s americkou ekonomikou působí na Japonsko pozitivně a akceleruje jeho hospodářský rozmach, zejména nedávno okupované a anektované Vnitřní Mandžusko čekají pod americkým kapitálem zajímavé časy, protože americké firmy "jak šílené" vykupují koncese na těžbu ropy, uhlí a železa (zdá se, že jejich prospektoři vědí něco co unikalo léta japonským silám v oblasti)

- kultura a společnost: významná liberalizace přispěla k integraci korejských a dalších minoritních elit do japonských vládních struktur, alespoň oficiálně je šikana Korejců, Okinawanů, Ainů (Hokkaidó), Taiwanců a Mandžuů zakázané, zvláštní ochraně se těší Čechoslováci a Rusové žijící ve Vnějším Mandžusku, kteří v podstatě tvoří tamní elity a privilegovanou vrstvu (Radola Gajda je prvním prefektem "gaijinem" v historii Japonska a není z Čechoslováků a jejich potomků sám), demokracie a liberalizace jdou ruku v ruce s bezmeznou úctou k císaři, militarizaci a adoraci tradičních japonských hodnot, Vladivostok - který je jakýmsi středobodem těchto snah (vedle korejských měst) - je tak místem, kde stojí vedle sebe orthodoxní kostel, svatyně šintó a kostelík českobratrské církve husitské, místo kde oni samurajové chodí na jazz, sakké, čaj a kde teče i české pivo nemluvě o americké coca-cole, kterou tam zatáhli američtí investoři a "kolonisté" (zejména potomci amerických vojáků z intervence US Army na Sibiři)

- imigrace a emigrace: Japonsko se těší nemalé imigraci z Číny (protože chaos), malé imigraci z Československa (československá diaspora v okolí Vladivostoku čítá desítky tisíc osob), slušné imigrace z USA (protože američtí investoři tam umisťují dlouhodobě své lidi do vedení firem a ti si často dotáhnou celé rodiny), naopak emigračními destinacemi jsou hlavně města v USA (San Francisco a Los Angeles, kde vyrostly statisícové japonské diaspory), Japonsko též působí jako tranzitní země pro čínskou emigraci do USA (což způsobuje takový paradox, že v Kalifornii často imigranti z Číny pracují ve firmách vlastněných imigranty z Japonska... ona japonská nadřazenost se zkrátka nezapře ani v USA), menší množství imigrantů zachytilo Japonsko i z Německa (po tamní revoluci) a menší německé diaspory tak žijí na japonských ostrovech v Pacifiku, v Yokohamě a v Tschingtao, ostatní imigrace jsou zanedbatelnější (z nich možná stojí za to ještě zmínit židovskou z Palestiny, Evropy a USA v řádu několika tisíc hlav)

- prezentovaná image Japonsko: Japonsko se prezentuje jako příkladná demokracie (byť se samurajským ostřím) a hlavně jako výspa civilizace v Asii, veškeré výboje Japonska jsou vydávané za ochranu menšin, šíření civilizace a div že ne za humanitární mise, na půdě SN Japonsko poukazuje na rozvoj "zanedbaných oblastí Vnějšího i Vnitřního Mandžuska" a líčí Čínu a Rusko jako státy, jež se neuměly o tato území řádně postarat a před příchodem tam nebylo nic víc než pár "zemljamek" a přitom je dnes Vladivostok kvetoucí velkoměsto a středisko kultury a tamní oblasti mají rozvinutou infrastrukturu, Japonsko se též prezentuje jako přítel anglo-saských národů (USA a UK) s tím, že se tváří jakoby spor mezi USA a UK vůbec neexistoval, s oběma má své smlouvy a k oběma se navenek chová uctivě a odlišuje je od zbytku Evropy

- zahraniční politika: úzce souvisí s prezentovanou image Japonska, s Ruskem a Čínou stojí Japonsko dlouhodobě na "hraně války" a obě země jsou prezentovány jako jakési moderní "barbarikum" stojící proti nadřazené japonské civilizaci, USA je považována za přítele a UK též, vůči zbytku světa chová Japonsko více méně neutrální až chladné vztahy (nezájem a přehlížení), malou výjimkou je Francie, která byla kdysi přítelem, pak se stala komunistickou a teď představuje baštu komunismu v Asii což je "jaksi samozřejmě a pochopitelně neakceptovatelné"

- armáda: III. až IV. největší loďstvo na světě (po USA a UK, parita s Ruskem), mohutná pozemní armáda a rozsáhlé letectvo, Japonsko je vojenskou mocností I. řádu a krom USA se s ním na moři v Pacifiku nemůže měřit asi nikdo (UK by musela koncentrovat veškeré své síly) a na zemi snad jen to Rusko, jinak Japonsko plně těží z toho, že má v jihovýchodní Asii, na Dálném východě a také v pacifiku rozsáhlou síť základen a vojenské infrastruktury, která mu dává obrovskou výhodu v oblasti pokud jde o zásobování a přesuny vlastních jednotek (tato výhoda se vytrácí v Pacifiku někde na úrovni ostrova Midway, dále u břehů Austrálie, ve vnitrozemí Číny či na širých dálkách Sibiře), vojenská infrastruktura byla výrazně posilována všude od Mandžuska po nejvzdálenější japonské ostrovy a ačkoliv ne všude lze mohutné japonské bitevní lodě opravit, tak všude je možné jim doplnit palivo a zásoby... a to je to co se počítá, USA má v oblasti 1x Guam a 1x Manillu (pro srovnání), Japonsko má takových základen doslova desítky, samozřejmě s Honolulu či Singapurem se mohou srovnávat jen domovské přístavy na japonských ostrovech (v rámci rovnováhy sil)

odkaz
Co se stane když Německá disciplína podlehne Bruselské byrokracii :D
My máme naštěstí Babiše...a ten je ještě neschopnější než Brusel :D

1933: Dark Years

Prozatímní přehled zemí (zahrnut timeskip):
(tak to by měly vypadat USA a Rusko - nějaké změny zejm v Rusku jsou ještě možné)



Spojené státy americké:

- ekonomická supervelmoc zotavující se z hospodářské krize (250 PK) formou divokého zbrojení a státních pobídek

- v čele země volený diktátor Douglas MacArthur, zrušen Kongres (sněmovna reprezentantů), zachován Senát, druhým de-facto nejmocnějším mužem ve státě je J. E. Hoover (FBI)

- posíleny pravomoci jednotlivých států na úkor centrální vlády (model "Confederacy 2.0"

- Ku-Klux Klan je nejvlivnější organizací v zemi (členství v KKK má údajně až 50 mio. Američanů)

- Afroameričané zbaveni v řadě jižních států občanských práv, neobnoveno nicméně otroctví

- USA programově buduje svou image na bázi "země bílého muže", křesťanství, bělošský supremacismus a samozřejmě nadvláda mužů, ženám zachována práva volit, ale jejich pozice je ve společnosti jednoznačně podřízována mužům

- výjimky z pravidla: Kalifornie, New York apod. - existují enklávy před Macarthurovské diktatury využívající posíleného vlivu jednotlivých států nad federální moci, NY, San Francisco a Los Angeles jsou nejrychleji rostoucí města v USA plná všech etnik, Kalifornie i stát New York aktivně bojují i proti rasismu na svém území a vedou desítky sporů s typickými jižanskými státy o jejich "uprchlé černochy", NS soud USA bez výjimek vyhovuje vždy proti černochům, vláda i justice dávají najevo, kde má černý muž své místo

- zahraniční politika: aktivní angažmá v tzv. Cristero War jež brzy přerostla v ukázkovou špinavou válku, severní Mexiko nakonec anektováno USA a zahrnuto pod správu federální administrativy, momentálně se zde aktivně investuje, Mexická vláda protestuje u SN proti tomu co nazývá okupací, mnozí američtí politici (Republikáni) na to reagují slovy o tom, že "si svými protesty mohou vykoledovat akorát to, že jim někdo vybombarduje města do základů", od roku 1931 též USA připojili Kubu po demokratickém referendu jež je považováno mnohde za zmanipulované, Kuba turistickým rájem a rájem zločinu a prostituce, místní guvernér Machado (bývalý prezident Kuby jemuž hrozila volební porážka) vládne za pomoci federálních sil, většina kubánské opozice skončila v Guantanámu, významné zlepšení vztahů s Japonskem (DoN + hospodářské dohody), kritikové hovoří o "rozdělení východní Asie a Pacifiku do americké a japonské sféry vlivu", špatné vztahy s Británii (prakticky otevřená obchodní válka), neutrální vztahy s Ruskem a ignorance vůči zbytku Evropy (ta prezentována jako směs zdegenerovaných národů (socialismus) a imperialistických mocností (Británie apod.)

- rozložení politických sil v USA: 80% Republikáni vs. 20% Demokraté, Demokratická strana je tvrdě decimována skandály, které podle kritiků na ní ušila FBI vedená J. E. Hooverem a její představitelé jsou často zatýkání pro menší prohřešky či jsou v "ochranných vazbách", Demokraté drží nicméně státy jako New York a Kalifornie, kde tvrdě bojují s vlivem FBI, který se snaží potírat přes posílená práva států, Republikáni dominují zejména na jihu, kde jsou otevřeně propojení s KKK neboť být rasistou v USA je zase in (div ne státní politika)

- imigrační politika USA: je otevřená stále všem, prakticky nejvíc přistěhovalců však přichází aktuálně z východní Evropy, Španělska a do jisté míry ze socialistických zemí (Itálie a Francie zejména), raketově též roste japonská menšina (díky obchodním dohodám s Japonskem)

- vztah k menšinám: Černoši - neříká se to nahlas ale jsou to otroci, Hispánci - tolerovaná levná pracovní síly, Japonci - chytrá pracovní síla, Číňané - levná pracovní síla řízená Japonci, Židé - N.Y. a Kalifornie OK, zbytek "jak kde", jih... antisemitismus (KKK)

- "kulturní válka": divoký boj proti zdegenerovaným liberálním elitám (newyorská kavárna) a zednářům, klasická "venkovská a bohabojná Amerika" je zcela nekriticky akcentována státní propagandou, "prostý bohabojný život" je propojován s americkým patriotismem, na jihu je vše doplněno navíc o jednoznačné podřízení žen mužům (zákony států jako Texas či Alabama zakazující ženám řízení, či rozvody, nebo svatby i nástup do zaměstnání bez souhlasu otce či manžela či bratra), zkrátka Amerika taková jaká měla vždy být dle ideálů Otců Zakladatelů (jak je to vykládáno), pro kritiky - současná Amerika zkrátka už není zemi pro všechny, ale jen pro některé

- vztah ke komunismu: žádný, komunismus je v USA totálně eliminován (FBI) a znemožněn (propaganda), dělnictvo vyznává orla a vlajku, ne nějakého němčoura Marxe, komunismus je též diskreditován často poukázáním na to, že jeho vůdčí osobností je Rosa Luxembourg (Němka, žena a židovka k tomu)

- spolky (nejvýznamnější): Ku-Klux Klan (30-60 milionů členů), Silver Legion, Patriot Front, National Rifle Association, protestantské církve (metodisté), katolická církev, veteránské spolky, skauti (částečná militarizace skrz armádu), Sons of Confederacy, sousedské hlídky... a FBI (a její konfidenti)

Ruská Federace:



- ekonomická supervelmoc zotavující se z hospodářské krize (200 PK) formou masivní industrializace celé země

- v čele země stojí volený prezident (všelidové hlasování) kontrolovaný dvojkomorovým parlamentem (státní Duma a státní Rada), dominantními stranami jsou Socialisté (Kerenský), Liberální Demokraté (Miljukov) a Konzervativní Nacionalisté (Denikin)

- země má federativní uspořádání (silněji centralizované než v USA před MacArthurem)

- v zemi probíhá výrazný kulturně politický konflikt mezi stoupenci sekulárního státu a církve, prozatím vítězili stoupenci sekulárního státu

- země prožila bolševickou diktaturu, válku s Finy, Poláky a Japonci a také brutální protižidovské pogromy na Ukrajině v letech 1919-1921

- velká část obyvatel Pobaltí se dodnes nesmířila s tím, že jsou součástí Federace a chtějí nezávislost (tamní nacionalisté opakovaně vítězí ve volbách do lokálních parlamentů, centrální vláda referendum o odtržení nepovolila a Ústava RF odtržení přímo zakazuje), Bělorusové jsou spokojení v RF, Ukrajinci jsou "divočáci" RF - dominují tam krajně pravicové síly (významně protižidovsky a protipolsky zaměřené), "depolakizace" Ukrajiny probíhá s podporou kyjevské vlády od počátku a i přes snahy centrální vlády v Moskvě o "normalizaci soužití etnik" na Ukrajině Poláci a Židé z Ukrajiny odchází, protože tam čelí krajně šikanózním praktikám

- na Kavkaze je překvapivě klid, silná migrace Arménů z Turecka, ale také šiítů do Azerbajdžánu z území obou Kurdistánů a hlavně z Iráku je asi nejvýznamnějším faktorem v oblasti

- Ruské hospodářství prožilo dvojici formativních momentů - zaprvé rozsáhlé vyvlastňování církevního majetku v roce 1921 spojená též s vyvlastněním polností z rukou aristokracie i církve (odškodnění formou dluhopisů nikoho neuspokojilo)a dále v tomtéž roce zavedená povinná školní docházka v novém platném rozsahu dle federálních standardů, boj proti negramotnosti se stal prioritou, stejně jako podpora nové rolnické třídy (tzv. kulaků), dalším momentem byl rok 1925 kdy byl spuštěn pětiletý hospodářský plán industrializace a elektrifikace, který byl podle kritiků jen "špatně maskovanou přípravou na zbrojení", do země též proudí investoři z řady zemí, kteří často navazují na své obchodní vztahy z doby před Velkou válkou (Rusko se tak opět stává "skleníkem kapitalismu")

- sociální situace: existují zákony zavádějící sociální pojištění (bratrské pokladny) a omezující pracovní dobu (na deset hodin denně), ale obecně ze sociálních politik Socialistů Kerenského moc nezbylo, vše válcuje čiročirý kapitalismus a vrstva "novorusů" (jak se říká poválečným zbohatlíkům), v zemi se navíc totálně rozpadly tradiční struktury (zejména na venkově) a pád moci církve provázený ateizací státu (sekularizací) představoval v momentě zavedení velké problémy pro ruský venkov, proti proticírkevním zákonům bylo několik povstání, která byla brutálně rozprášena federální armádou, proti největšímu z nich - Tambovskému povstání - nasadila federální armáda nejen trestní prapory bývalých bolševiků (vedený Georgijem Žukovem), ale též arzenál chemických zbraní, nic a nikdo nesměl stát modernizaci státu (odhaduje se 300 000 obětí povstání)

- společenské nálady: V Rusku nejsou populární tito: komunisté a Němci (jedno a totéž), Židé, Poláci, pro jedny caristé pro druhé pak socialisté, v politice velmi úspěšný bývalý generál Anton Denikin (antisemita, procarská a procírkevní figura) v současnosti představuje hlavního oponenta tandemu Miljukov-Kerenský, Denikin v případě, že uspěje ve volbách slibuje vyhlásit v Pobaltí "stanné právo" a "rozdrtit Balťany jednou pro vždy a připomenout jim, proč je jejich místo v Rusku", jeho spojenci jsou pochopitelně hlavně ukrajinští antisemité a nacionalisté z Pravého Sektoru (dominantní síla na Ukrajině), Kadeti mají naopak silné pozice v Moskvě, Petrohradě a dalších velkých ruských městech (Volgograd, Astrakhan, Kazan atd.), Kadeti představují v současnosti hlavní hybnou sílu - tvrdě antiklerikální, kapitalistickou, liberální (leč po rusky liberální - tedy "liberálně-neúprosnou"), Kerenský představuje "prvního prezidenta Ruské Federace" (hráč rozhodne zda stále vládne on) a jakéhosi otce zakladatele, nicméně on i jeho socialisté se záhy po vítězství dostali do těžkého vleku Kadetů, kterým v podstatě vyklidili prostor při vytváření ekonomických reforem což značně oslabilo jejich pozice, stále však mají významnou sílu na Urale a v průmyslových centrech, každopádně jimi nastartovaná "válka proti církvi" v podstatě vynesla do vysoké politiky právě Denikina a ty "nejkonzervativnější pravicové síly"

- zahraniční politika: Rusko má prachmizerné vztahy s Polskem a Rumunskem, nemá smysl si myslet, že Rumuni a Poláci mají o Rusech jakékoliv jiné než krajně nepřátelské smýšlení (nejvíc v Polsku, o něco méně v Rumunsku), Rumuni nikdy neprominou "ruskou dýku do zad", když bojovali s Bélou Kunem, která vyústila v katastrofu pro rumunský stát a v podstatě umožnila Bélu Kunovi přežít v čele rudého Maďarska, vztahy s Finskem jsou chladné, dobré jsou vztahy s Čínou, otevřeně nepřátelské pak s Japonskem (ostatně válka mezi Ruskem a Japonskem může začít prakticky kdykoliv), vztahy s USA jsou neutrální, s Brity spojenecké, pohled na Evropu je pak pohledem plným opovržení (zejména vůči rudým), vládní elity sice mohou vést jakou chtějí politiku, ale v očích Rusů co Němec, to komunista a co komunista to žid... a to není v Rusku nikdy nic dobrého, nemluvě o tom, že to byli Němci kdo vyvezl Lenina do Ruska, Rusko je součástí OBRANNÉHO Paktu proti Kominterně s Velkou Británii, Bulharskem a britskými spojenci (Portugalsko, Španělsko, Dům Míru (Arábie), Řecko, Persie, Jugoslávie a Rumunsko (!!!))

- ozbrojené síly: extenzivní zbrojení posledních let naznačuje "raketový nárůst" moderních zbraní uvnitř armády Ruské Federace, letadla, tanky a děla sjíždí ve velkém z výrobních pásů a zejména Dálněvýchodní vojenský okruh dostává přednostně veškerou výzbroj (proč asi... Japonsko, že?), Ruská Federace v tomto ohledu velice masivně zbrojí a není příliš tajemstvím proti komu to je namířené, nemluvě o ruské pomoci Čankajškovi v Číně, námořnictvo sice nehraje v ruském zbrojení prim, ale početná ruská (bílá) flotila se soustřeďuje na dvě základní priority - a sice na udržení bezpečné převahy nad německým námořnictvem na Baltu a zajištěním masivní převahy v Černém moři, nové konstrukce všech typů lodí + modernizace starších lodí běží v plném proudu a ač ještě pár let potrvá, než Rusko dosáhne limitů daných mu mezinárodní námořní smlouvou tak je jasné, že "zas až tak dlouho to trvat nebude", naopak v Tichomoří ruská flotila se omezuje na malá plavidla a ponorky operující v pobřežních vodách... žádná Cušima tak už zde nebude, protože Rusové zde na moři proti Japoncům bojovat nebudou, válka se povede čistě na zemi (a ve vzduchu)

- spojenci Ruska: Bulharsko + Velká Británie (a její spojenci, což je problém, protože Rumuni Rusy nesnáší)