Svět:

Kalendářní rok by měl být 1942 (na 90%) s tím, že tento letopočet vyjadřuje jen a pouze stav technologií (vzhledem k alternativnímu scénáři ani nic jiného vyjadřovat nemůže). Zběžně z historie: Britové rozdrtili v roce 1815 americkou revoluci a udrželi svou moc na kontinentě což významně ovlivnilo jejich kontinentální i světovou doktrínu. Splendid isolation se stala oficiální politikou a Velká Británie coby světová supervelmoc po zbytek 19tého století vstupovala do mezinárodní politiky jen kvůli získávání obchodního vlivu a případně strategických pozic přitom si žárlivě střežíc své "severské impérium" v Americe, které se stalo uhelným kamenem britské říše. Pokud jde o další světové události, tak zatímco na evropském kontinentu šel čas v mnoha ohledech tak jak ho známe (sjednocení Německa, sjednocení Itálie, prusko-francouzské a prusko-rakouské soupeření...), tak v Americe, Africe a v Asii se věci ubírali jiným směrem.

Britská neangažovanost v soupeření o Afriku umožnila Holanďanům ovládnout jižní Afriku a Francouzům stát se dominantní silou v Africe. Ze situace též profitovali Osmané neboť bez britského vlivu se jim díky francouzským a německým investicím dařilo reformovat říši, potlačit egyptské povstání a rozdrtit Mahdisty v Súdánu (osmanská genocida v Súdánu). Jinak zde až do WW1 není příliš mnoho odlišností. Po WW1 se hroutí italské království a jeho kolonie zabírají Rakušané a Osmané. Poslední vážnější změnou je válka osmansko-habešská v níž Osmané získávají části jižní Eritreje pro svá panství.

V Asii je těch změn asi nejvíce. S tím jak Britové vkládali hodně prostředků a času do výstavby svého amerického impéria byla situace v Indii o dost méně Brity konsolidovaná a ač se Britům podařilo vytlačit z indického subkontinentu jiné mocnosti, tak pokud jde o řízení samotné Indie tak ta byla daleko autonomnější než tomu bylo ve známé realitě. Ostatně britský zájem o vnitřně nestabilní a rozháranou Indii tak jako tak upadal a po WW1 se cesty Britů a Indů definitivně rozešli. Vládu převzali indičtí nacionalisté a v roce 1925 získává Indie formálně nezávislost, Britové si ponechávají jen Barmu, Ceylon a některé okolní ostrovy. Velkou změnu prožívají též Filipíny, které tím, že nikdy nebyly dobyty Američany jsou vtěleny přímo do španělského státu a tamní nacionalismus je vylikvidován zrovnoprávněním se Španěly (stejný proces se odehrál na Kubě a Dominice). Španělské zájmy v Pacifiku jsou dále rozšiřovány až v roce 1904 obsazují Španělé Havaj. V Číně do WW1 je všechno při starém, ale v době WW1 dochází k pádu císařství a za dramatických okolností je vyhlášena republika. Podobně jako v sousedním Rusku však nemá dlouhého trvání a dochází k občanské válce mezi republikány, monarchisty, warlordy a komunisty. Jakmile končí občanská válka v Rusku zahajuje vítězný Sovětský svaz masivní podporu komunistů, kteří začnou vítězit na přelomu 20tých a 30tých let v občanské válce v Číně což vyprovokuje japonskou agresi do Manžudska. SSSR vyhlašuje válku Japonsku a Japonsko v brutální pozemní válce poráží (jde o největší konflikt v dějinách po WW1). Japonci jsou přinuceni vyklidit Manžudsko, ale i díky podpoře Britů si udrží Koreu a přístav Dalian. Čínští komunisté vítězí v občanské válce a provádí invazi do Tibetu, který následně anektují (1933).

V Americe po porážce Americké revoluce a "první občanské válce"z let 1776-1815 dochází k rozpadu španělského (nikoliv portugalského) koloniálního Impéria a načas jsou Španělské državy omezeny jen na držbu Kuby a Dominiky, v šedesátých a v sedmdesátých letech však Španělé s rakouskou a francouzskou podporou zahajují úder do Mexika a v krvavé válce vítězí a anektují nejen Mexiko, ale také středoamerické státy. Na sever od nich mezitím spolu soupeří Francie a Británie o vliv a území. Mnohem hustě obydlenější britské kolonie představují řídce osídlené francouzské Louisianě jasnou hrozbu a spory o posun hranic či o migraci z britské na francouzskou stranu přerůstají do několika lokálních konfliktů, teprve po letech 1861-1865 (druhá občanská válka v Americe) dochází k určitému zklidnění. V druhé americké občanské válce totiž Britové se paradoxně postaví na stranu Francouzů proti "vlastním Američanům" a ve válce "východu proti západu" vítězí bohatá pobřežní východní americká města nad vnitrozemským západním venkovem (který nejvíc profituje z rozšiřování půdy na úkor Francouzů) a s tím končí i éra nestabilní hranice v Americe. Britské jednotky touto válkou získávají plnou kontrolu nad hranicí a to co byly do té doby spory mezi "americkými domorodci" se stává standardní evropskou diplomatickou záležitostí mezi Francií a Velkou Británií.

První světová válka (WW1):

Důvodem výbuchu války byly spory mezi Ruskem a Německem v otázce sfér vlivu v Číně. Po vraždě ruského konzula v Pekingu (tzv. Pekingský atentát) zabitého německým mladým atašé vyhlašuje Rusko mobilizaci pročež Německo vypovídá Rusku válku. Do války se na straně Německa zapojují: Rakousko-Uhersko, Bulharsko a Osmanská říše. Na straně Ruska vstupuje do války Srbsko, Rumunsko, Francie, Řecko a Arábie. Velká Británie zůstává neutrální a role zemí jako Španělsko, Portugalsko a Japonsko lze popsat jako "proměnlivé", zatímco Španělsko vystupuje spíše "pro-německy", tak Japonsko a Portugalsko spíše "pro-francouzsky" ale jejich angažmá nepřekročí rozměr lokálních střetů a menších konfliktů.

Válka končí rozpadem Ruské říše a vyčerpáním francouzské armády. Následný Štrasburský mír (1918) v podstatě vede k obnovení Statu Quo mezi Francií a Německem, další mírové smlouvy v podstatě jen vrací situaci před vypuknutí války a potvrzují současný faktický stav. Výjimkou jsou velké územní zisky Bulharska na úkor Řecka, vznik Ukrajiny, Polska, Běloruska, Finska, Pobaltí a krymského chanátu. Původně těchto zemí na těle padlé Ruské říše vzniklo více, ale do hry vstoupil nový faktor a to bolševická revoluce. Bolševici v letech 1917-1924 vítězí v ruské občanské válce a ve válce proti interventům (německá intervence, rakouská intervence). Sice nedokáží znovu ovládnout některá ztracená teritoria, ale v bitvě u Caricynu drtivě poráží rakousko-uherskou armádu a v bitvě u Smolenska zase armádu německou což jim zajišťuje, že Sovětský svaz uhájí svou nezávislost. Následný Brest-Litevský mír je jen faktickým příměřím mezi SSSR a ústředními mocnostmi. Vzájemná nevraživost a nepřátelství jsou hmatatelné dodnes.

Posledním poraženým WW1 byla Itálie jež se rozpadla na tři celky - Benátsko jež obsadilo Rakousko, Savojské království a Římské království (pod silným vlivem Papeže).

Velká Británie:

- velmoc I. řádu, námořní a ekonomická supervelmoc
- demokratická, hodně anglo-americky orientovaná
- splendid-isolation
- pro hráče co má rád hru "sám na sebe" za silnou zemi, která se nemusí nikoho na nic ptát

Německá říše:

- vítěz WW1, velmoc I. řádu, vojenská i ekonomická supervelmoc
- poloautoritativní monarchie, klasické Německo
- aktuálně se snaží o vytvoření jednotné Evropy jež bude silným konkurentem a nedobytnou pevností pro Brity i Sověty
- pro hráče co rád hru za organizátora, vyžaduje hodně diplomatického talentu, ale disponuje i nezměrnou vojenskou silou

Rakousko-Uhersko:

- vítěz WW1, velmoc 2. řádu
- konstituční demokratická monarchie
- ve federalizované podobě
- pro hráče co rád "soft-power" (diplomacie a kultura), pro R-U je případné spojování se Evropy velmi výhodné

Francie:

- poražený WW1, velmoc 1. řádu
- hráč si musí stanovit zda chce hrát republikány, bonapartisty či bourbony (nechávám volný výběr)
- Francie sice válčila s Německem, ale na pozadí toho všeho se "tak nějak ví", že hlavním rivalem není Německo ale Velká Británie
- pro hráče co rád výzvy (nebude to nejsnazší hra), na druhou stranu hra za Francii vám dá "od všeho něco" a budete muset cvičit svůj vojenský i diplomatický mozek a činit velká rozhodnutí (zda vlézt do evropského projektu s Němci, nebo naopak jet tvrdě na sebe)

Španělsko:

- velmoc 2. řádu, aspiruje na velmoc 1. řádu, poloautoritativní monarchie
- Španělsko bylo v 19tém století jako na houpačce, nyní jde o konsolidovanou zemi s rychle rostoucí ekonomikou
- pro hráče co si chce dělat "cokoliv" (Španělsko může mít mnoho přátel i nepřátel, stojí na mnoha křižovatkách a v podstatě těch "free-choices" je zde asi nejvíc)
- upozornění: brát v potaz, že Španělsko je v rámci Evropy nejvíce konzervativní monarchií notabene katolickou k tomu

Portugalsko:

- velmoc 2. řádu
- Portugalsko je historicky spíše britský spojenec jež je vzdálen politice na zbytku evropského kontinentu
- s velkým koloniálním impériem (Brazílie) je Portugalsko stále na mapě světa mezi velmocemi, rolí hráče je ho tam nejen udržet, ale pokud možno i co nejvíc posílit, hra pro opatrnější povahy, jakýkoliv neuvážený akt se může šeredně vymstít (jelikož Portugalsko není zrovna vojenská mocnost)

Holandsko:

- velmoc 2. řádu
- demokratická konstituční monarchie
- orientované na obchod
- situace podobná Portugalsku (v podstatě jsou na tom hodně podobně), u Holandska je však specifikem jeho geografická poloha mezi Británii, Francií a Německem na velmi citlivém místě Evropy, plusem může být to, že se z Holandska stane největší obchodní křižovatka evropy, mínusem pak to, že se stane válčištěm Evropy

Sovětský svaz:

- velmoc 1. řádu, vojenská a průmyslová supervelmoc
- SSSR vládne Trocký (Stalin ne)
- Sovětský svaz je ve světě vnímán primárně jako hrozba a jeho rychle se zvětšující Rudá Armáda toho je důkazem, SSSR má za sebou vítěznou válku s Japonskem a díky Trockého centrálním plánům se během necelých 20ti let od občanské války změnil v největší světovou zbrojnici
- pro hráče co miluje konflikt vyhrocený na ostří nože, země má obrovské lidské i vojenské rezervy, takže je vhodná i pro velmi agresivní a odvážné hráče (naopak - vyložené kliďasy a ty co nechtějí vést agresivní politiky zde neupřednostním)

Čínská lidová republika:

- velmoc 2. řádu, aspirant do pozice velmoci 1. řádu
- Čína je nejlidnatější země světě a slaví cca 10 let od konce občanské války, díky sovětské materiální i technické pomoci se země zvolna mění z agrární feudální země v moderní mocnost, ale bude to ještě na sto let, než se Čína stane skutečnou supervelmocí světa
- ideální pro hráče co rád buduje a reformuje zemi, může se spolehnout na prakticky nevyčerpatelný lidský rezervoár, výhodnou geopolitickou situaci (sousedí s přátelským a spojeneckým SSSR) a hra by za Čínu měla být velmi jednoduchá, pokud se bude hráč nudit, vykopat Japonce z Koreje je vždycky možnost jak si dlouhou chvíli ukrátit

Japonské císařství:

- velmoc 1. řádu, námořní supervelmoc
- Japonsko bylo poníženo SSSR a Čínou v poslední válce a to spustilo řetězec událostí v japonské politice, o přízeň se perou frakce technokratů s militaristickými frakcemi, jedni chtějí upřít všechny síly k ekonomickému rozvoji, zatímco ti druzí chtějí agresivní a expanzivní politiku, co bylo ztraceno na kontinentě je nutné nahradit přeci jinde ne? (Filipíny, Indonésie...)
- hra s mnoha "Free choices", středně těžká hra (riziko další války s ČLR a SSSR v Koreji), na druhou stranu v rukou hráče za Japonsko bude druhá největší flotila světa, takže pro žádného protivníka nebude Japonsko snadná kořist

Osmanská říše:

- velmoc 2. řádu
- Osmané po válce zajistili sobě opět jednou významné postavení na mapě světa, nicméně výzev jim rozhodně neubylo, ba právě naopak, jejich nový soused SSSR se jeví jako největší hrozba, ale ani Arabové či Peršané nepatří zrovna mezi přátele, země je stále hodně zaostalá a potřebuje překonat hodně vnitřních a ekonomických potíží
- hra obtížnější, vhodná pro někoho kdo rád reformy, hodně svobodných možností (dělat si co chci), hra je těžší hlavně z důvodu umístění na mapě a relativní slabosti osmanské armády (v konfliktu kupříkladu se sousedícím SSSR)

Indie:

- velmoc 2. řádu
- Indická republika je vnitřně hluboce rozpolcenou zemí mezi muslimy a hinduisty, přední politické síly se proto snaží náboženství do politiky nevtahovat a naopak usilují o to získat lidi pro vytvoření jednotné a silné Indie
- hra pro hráče co rád výzvy, ale poměrně bezpečnou hru (jste moc velcí a silní na to, aby vás chtěl někdo vážně dobývat a mezi vámi a Čínou jsou Himaláje (rovnou pro jistotu)), Indie má na to se v rukou schopného hráče stát regionálním lídrem s šancí mít vliv na politiku daleko za svými hranicemi, hra zde bude hodně orientovaná však na domácí politické a ekonomické potíže