Andor.cz - Dračí doupě online

Před 540 lety se narodila Jana Kastilská, třetí dcera Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského a budoucí královna Španělska. Mnohem známější je však pod přízviskem Johana Šílená a její příběh by vydal na román (kterých bylo skutečně několik napsáno) a tragédii k tomu.
Jana byla půvabnou a podle všeho také inteligentní dívkou. Rychle se učila jazykům a měla hudební talent, byla však od malička málomluvná a uzavřená. Když přišel její čas, otec s matkou jí domluvili zásnuby s Filipem, synem císaře Maxmiliána Habsburského. Filip byl velice pohledný mladík, získal i přízvisko Sličný, a Jana se do něj okamžitě zamilovala. Snoubenci si vyžádali urychlenou svatbu a jejich manželství bylo zpočátku velmi vášnivé a šťastné.
Filip však odmítal být mužem jedné ženy, což nebylo v tehdejší době nic netypického. Byl zvyklý na lovy, společenské zábavy a byl obletován mnoha krásnými ženami. S Janou proto netrávil tolik času, kolik by si přála. Když už ale byl s ní, využil své šarmu a zkušeností, aby si ji doslova omotal kolem prstu.
Jana se stala Filipovým stínem. Podle všeho si na něm vytvořila silnou sexuální závislost a dělala, co mu na očích viděla. Takto ji Filip vymanil z vlivu rodičů a kontroloval její korespondenci. To se mu velmi hodilo, protože Janě zemřelo několik příbuzných, kteří byli v linii před ní. A tak se z tiché a poslušné manželky stala dědička kastilského trůnu. V té době už mu navíc porodila syna Karla, takže i jeho nástupnictví bylo zajištěno.
Jana se s Filipem vrátila zpátky do Španělska, aby mohlo být potvrzeno její nástupnictví. Znovu ale otěhotněla a kvůli komplikacím už nemohla následovat svého manžela zpět. A právě tehdy se začalo projevovat její dědictví po babičce, sklony k duševní chorobě, kvůli které se jí začalo říkat Šílená. Neustále žila ve vzpomínkách na čas prožitý s manželem, za kterým chtěla hned po porodu i odjet. Filip se ale zajímal spíše o Španělskou korunu a milenky než o ni. Když se pak setkali, už před ní své priority ani neskrýval a většinu času tak trávili v hádkách.
Následující roky byly ve znamení diplomatických soubojů o moc mezi Filipem (manželem) a Ferdinandem (otcem). Samotnou Janu izolovali od vnějšího světa a handrkovali se, kdo za ni bude dělat regenta. Jejich vzájemné dohody a rozepře nakonec vyústily v prohlášení psychicky trýzněné Jany za nesvéprávnou. Dodnes není úplně jasné, jak špatně na tom ve skutečnosti byla a nakolik se to oběma mužům prostě hodilo.
Opravdovou ranou, která Janinu psychiku nejspíš nadobro rozložila, byla Filipova překvapivá smrt (dodnes ne úplně objasněná). Krátce po ní se již naplno rozhořela její duševní choroba. Královna se už nedokázala soustředit na nic jiného, než na své poslední narozené dítě, Kateřinu.
Vlastní otec Ferdinand se tak nepohodlné dcery jednoduše zbavil. Nechal ji uvěznit na zámku v Tordesillas, kde byla královna téměř po padesát let držena v naprosté izolaci. Zavřená pouze v jediném zatemněném pokoji dožila Jana celý zbytek svého života. Navíc jí byla ještě vytýkána nedostatečná zbožnost a dokonce byla několikrát obviněna z čarodějnictví.
Postupně ztrácela zájem o hygienu, z neustálého odpočívání na lůžku se jí dělaly proleženiny, které jí "léčili" vypalováním rozžhaveným železem. Až necelý rok před smrtí se o léčbu babičky začala starat její vnučka, Jana Španělská.
Jana Kastilská opustila tento svět v na tu dobu poměrně úctyhodných 75 letech. Z toho však pouhých 27 prožila na svobodě a (aspoň částečně) svéprávná. Byla však opravdu šílená z dědičných důvodů? Nebo Janino psychické rozložení způsobili její manžel s otcem? Osobně si myslím, že pravda bude někde uprostřed, ale kde, to opravdu netuším. Co myslíte vy?