Andor.cz - Dračí doupě online

Existujú aj nejaké kritéria na to, aby som sem mohol na pomoc a názor niečo zkopírova»? Mám nejaké básničky :-D

Dawn 06.Března 2006 21:46

Tak opět trochu usnadním Gráciím práci (aspoň doufám) Opět to napřed probereme verš po verši. Takže:

Sloka č.1:
Noční klid a venku chlad,
slyším jen když jdu spát.
To "jen" bych změnil na "jenom" - kvůli rytmu. Nebo možnost číslo dva v prvním verši vynech "a." No a pak ti chybí čárka mezi "jen" a "když," ale to je maličkost.

Sloka č. 2:
Necítím, nevidím, neslyším.
nekoukám, nevnímám ten chlad.
Tuto sloku bych buď od základu předělal nebo úplně vyhodil. Je tam zbytečná.

Sloka č. 3:
Uložím se ke spaní.
neležím, jen se nakláním.
Za prvé rým, potom trochu rytmus. A dál subjektivně: Kam že to nakláníš? Je to trochu mimo mou představivost.:)

Sloka č. 4:
Slyším v trávě ježka dupat,
slyším sovu z těžka houkat.
To je vydařené. Až na chudáka sovu - ta má v posledním tažení nebo se dáví nějakou myší či co, že ztěžka houká:)

Sloka č. 5:
měl bych jítí už spát.
Prej se bude míti sen zdát.
V prvním verši bych prohodil "už" s "jíti" zní lépe (aspoň podle mě). A ten druhý verš nechápu. Hlavně to slovíčko "míti" to bude asi překlep že? To "míti" bych nahradil "mi" a možná to "prej", ale to už je moc subjektivní do toho š»ourat nebudu.

Sloka č. 6:
Oheň dohořívá,teplo slábne,
láska zahřívá na mě mládne.
To je moc pěkné. Jenom ve druhém verši bych "zahřívá" a "na" odělil čárkou nebo pomlčkou.

Co dodat k básni jako celku. Konečně tam nejsou upíři, aspoň jsem je nenašel:)) Nápad je pěkný a báseň je taková bezprostřední a příjemně plyne - až na chybky zmíněné výše. Celkově bych řekl, že se začínáš zlepšovat. Rýmy už jsou taky (vetšinou) sympatické. Jen tak dále, piš, piš.

s pozravem Krtek

Eithné 06.Března 2006 20:21
No však nic neříkám a děkuji:)
S tím nutili: Já se stydím, opravdu jsem si nevšiml.

s pozdravem Krtek

Mno další ale nevím nevím...:((jo něky se m dám druhý díl toho člověk vlk)

V lese pod širákem

Noční klid a venku chlad,
slyším jen když jdu spát.

Necítím, nevidím, neslyším.
nekoukám, nevnímám ten chlad.

Uložím se ke spaní.
neležím, jen se nakláním.

Slyším v trávě ježka dupat,
slyším sovu z těžka houkat.

měl bych jítí už spát.
Prej se bude míti sen zdát.

Oheň dohořívá,teplo slábne,
láska zahřívá na mě mládne.

Cor Na 06.Března 2006 19:45

Stoupali vzhůru, hladili se snad na každičkém místě jejich nahých těl, na nichž se zjevily první známky husí kůže u obou nevšedních milenců. V každém z nich teď proudila vlna štěstí, radosti, lásky k tomu druhému a nekonečně mnoho jiných krásných myšlenek teď zaplnilo mysli obou dvou. Ještě dlouhou dobu potom se stále něžně líbali, ještě dlouhou dobu se laskali na každé části těla a celý příběh nám končí spojením dvou těl v jedno, kde se dva nepřetržitě milovali a snad navěky spolu žili až do skonání všeho prázdna...


Proč je 2. řádek nový odstavec?
Kdyby jí byla souzena velká budoucnost, musela by být naplněna. Souzena kým? budoucnost přisuzuje Bůh – a tady evidentně věděl od počátku, co má v plánu ;o)
Jak je myšlené, že chodila po světě jako žádná jiná?
A s těmi city už ti to říkal někdo v komentářích – když ti zemřou rodiče, naopak se staneš empatičtějším, snažíš se pomoct ostyatním, protože víš, jak něco takového bolí.
Tvary „tajemnost“ a „záhadnost“ nezní úplně dobře.
Ona věděla, co je jejím posláním?
„nebo» ta skrytá tvář v mlze se jen velice pomalu zjevovala“ - to nějak nedává v kontextu smysl ;o)
„avšak tam uvnitř, tam uvnitř“ - živě to slyším. V mluveném projevu je to oki, ale v psaném to nepůsobí tak, jak to bylo myšleno. Je to prostě jen... opakování slov.
„Emoce... jí najednou oplývaly skoro každou chvíli.“ - Ne, ona oplývala emocemi, když už ;o)
„Cítila jak vzrušení, tak byla stejně vyděšená“ - to je zkřížení vazeb či tak něco... prostě slohově špatně.
Bůh ví všechno, tak proč k bezejmenné?
„kterou ona žena nemohla nikdy protnout ani rukou“ - to tak u snů holt bejvá ;o)
„Vy jste ta, která odříkává verše tajů v mé hlavě..." - a já myslela, že Bůh nemá tělo, ani hlavu. I když, dál to celkem zřetelně popíráš... ;o) A taky že je Bůh bezpohlavní... Mno co :o)
„Tyto dvě krátké věty se jí v hlavě promítají snad ve všech podobách představ.“ - zaprvé úplně nevím, jak to mám chápat, to s těma všema podobama představ, a zadruhé tam ten přítomný čas vážně není dobrý...
„plíce rozpohybovaly“ - bléé, co je to za tvar, prosímtě? :o)
„ nějaký hlásek“ - to spíš zní, jako by třeba zapípal nebo tak... ;o)
„který jí tak přitahuje“ - má být „ji“ ;o)
„který jí tak přitahuje nejen svou tajemností, ale i srdcem“ - jeho nebo jejím?
Máš tam strašně rozvitá souvětí a moc vět vložených, než dořekneš konec, člověk neví, o čem byl začátek...
„co ztratila vědomí“ - To na spánek moc nezní ;o)
„závoj svěžesti“ - v dnešní době degenerované reklamami na prcí prášky možná tohle spojení lepší neužívat ;o)
„koho jako by znala“ - to také není slohově úplně čisté
„svůj Neživot“ - doteď to znělo, jako by šlo o obyčejnou ženu, tak o co go?
„jen a jen potíže. ... jen a jen sen“ - opakuješ se ;o)
„záře ... nastala, když ji sem přinesl onen závoj“ - a tobě to nezní divně? Máš trochu problémy s formulací myšlenek, víš, co bys chtěl vyjádřit, ale neumíš tomu dát líbivou formu... Ale neboj, to se dá naučit ;o) Doporučuju číst jak o život, pak to přijde samo ;o)
To samé je pak „postava, která měla mladistvý vzhled“ - jako bys mluvil o soše, ne o živém tvoru.
„Už od prvního pohledu si byla jista, že to byl muž.“ - Není zbytečné to zdůrazňovat? Nepředpokládá se, že by k ní mluvil předtím dívčí hlas...
„aniž by pod sebou museli mít nějakou pevnou zem.“ - mícháš moc reality a fyziky se sny a fantazií. Pak ztrácí půvab obojí...
„asi tak na natáhnutí ruky“ - grr, co to je za výraz? Popisuješ sen, který sníš za měsíčných nocí, ne popis laboranta! Trochu poetiky a romantiky, ne míry!
„líbat na její smyslné rty“ - zaprvé je zbytečné to „její“ a zadruhé v kontextu nemusíš (neměl bys) používat to „smyslné“.
„oné ženě“ - je tam jenom jedna, tak proč oné?
„co zavřela první vlnou slasti...“ - blemc?
„půl sáhu“ - ... radši už mlčím :o)
„že "ON" je ten“ - horší než v dívčích románech, kdy „ON“ políbí „JI“ a nakonec se š»astně vezmou... :-/
„mlčky se začali líbat“ - No ještě aby si přitom povídali!
„jako by se znali už pěknou řádku let...“ - teď jsi tomu dodal takový ten strejdovský ráz. „Pěknou řádku let“... To ne, prosííím!
„Pomaličku se otáčeli v tom mírném větříku“ - „V tom“? Vždy» tam nic nebylo!
„který jemně narážel“ - narážel? Do čeho?
„a tím se z nich pomalu svlékaly jejich šaty“ - To by musel být tak uragán, a to by spíš ještě odfoukl i je, než že by je svlékl. Popravdě, dost dobře si to nedokážu představit.
„jejich vlasy světlých odstínů“ - Vida, fyzika zůstala za námi, teď se dáme na dráhu kadeřníků ;o)
„při každém okamžiku“ - nemyslíš, že by byla na místě jiná předložka? ;o)
„který s nimi strávil.“ - víš, to je těžké. vzhledem k tomu, že je vítr definovaný jako proudění vzduchu, (takže v prázdnotě nemožný, ale budiž,) nemůže s nimi strávit delší čas, protože by prostě přestal být větrem, ale začal být stojatým vzduchem. Leda by to bylo tornádo ;o)
„na nichž“ - zbytečně knižní
„...husí kůže...„ - u Boha? No těbůch...
„V každém z nich teď proudila vlna štěstí, radosti, lásky k tomu druhému a nekonečně mnoho jiných krásných myšlenek teď zaplnilo mysli obou dvou.“ - Copak tobě třeba tahle věta nepřipadá špatně napsaná? Když si to přečteš, zdá se ti pěkná a poutavá, aby zaujala čtenáře?
„Ještě dlouhou dobu potom se stále něžně líbali“ - po čem? Po tom minulém líbání? :o)
„kde se dva nepřetržitě milovali“ - kdy, kde se tam moc nehodí ;o)

Co říci závěrem...
Poslední odstavec je buď pokus o péčko nebo hodně nepodařená romantická scéna. Já vím, cos měl při psaní před očima, ale popsat jsi to prostě dobře nedokázal.
A ten začátek je taky divný.
Kromě toho, můžeš namítat, že Bůh neexistuje a proto může být takový, jakého si představuješ ty. Ale samotný pojem „Bůh“ je definovaný tím, že je dokonalý, bezchybný, vševědoucí, bezpohlavní a tak vůbec.
Proto bych si na tvém místě vybrala jinou abstraktní bytost, tohle není dobré ;o)
Málo charakterizuješ hlavní postavy, málo popisuješ jejich pocity – na Boha kašleš úplně a o ní víme jen to, že se zamilovala do někoho, koho v životě neviděla.
Kromě toho, jestli byla tak dokonalá, že se do ní zamiloval i Bůh, pak by rozhodně neušla pozornosti smrtelných chlapů, ne? :o)

Chceš doporučení? Víc piš, a» se pocvičíš, a vždycky si to po sobě hodněkrát přečti, podtrhej si všechno (takže čti v papírové formě ;o)), co se ti nebude zdát, a předělej to. A další den znovu... A furt dokola. Bude to pak MNOHEM lepší ;o)
Dávej si víc pozor, a» nemícháš dohromady fakta a sny, nevyzní to pak hezky.
Dej si víc záležet na atmosféře, u podobných povídek je to jenom a jenom tohle, co čtenáře udrží v zájmu.
A taky se mi nelíbí tři tečky v názvu a tři tečky na konci povídky :-P
Mno... Je toho víc... Ale nějak už jsem na dně, mohli by se zapojit ostatní ;o)

Hodně úspěchů propříště, rozhodně se nevzdávej, ač to tak podle toho, kolik jsem toho vypsala, nevypadá, není to zas tak hrozné... ;o)


A omlouvám se za překlepy, mám v obou rukou píchnuté čerstvé očkování, tak mě úplně neposlouchají... O:o)

Krtkeus 06.Března 2006 20:12
Heh...
Tak ještě jednou :o)

Mno, nepochopila... Budiž, ale když chceš psát básničky pro lidi - tedy nejen pro svou slečnu nebo pro sebe - musí být pochopitelné.

A s tím nutili - jde mi o y na konci, nic jiného v tom není ;)


Mno, nalož si s tím jak chceš ;)
IMHO ;)

Eithné 06.Března 2006 18:36

Dík.
Mno malá obhajoba:
1. sloka: To jsi trošku špatně pochopila význam, tamten odpor má být:) Možná to tak nezní, ale je to tak (vlastní zkušenost:))
2. sloka: Asi opět trochu nepochopení, což nadělám?:)
ad tečka: :)

3. sloka: Jo zní divně, ale smysl má. Aspoň myslím.

4. sloka: Vždy» jsou tam jenom obyčejná slova:) A co je to obyčejné "slovo"?
Nelezou, ale taky neplavou do sádky. Tak ochotnou rybu jsem ještě neviděl. Ale něco na tom je.
Nutili myšlenky přece ne. Omílají se, převracejí se a nedají pokoj do té doby než je napíšeš.:)

Přesto děkuji, každý názor je krokem kupředu (ve vetšině případu:)

s pozdravem Krtek

Láska, která...

I pozoroval snad stovky let Bůh jednu osobu,
která chodila po světě tak jako žádná jiná. Žena, které byly její city odepřeny hned po jejím narození, žena, které byla souzena velká budoucnost, jenže ji její osud zradil. Otec její byl zavražděn ve velké bitvě a jí už nezbyl nikdo jiný než její samota. Každičkou chvíli, kdy ji Bůh zas a znova pozoroval, poci»oval, že je jí stále blíže a ona jemu taktéž. V mysli se jí objevovaly různé záblesky tváře skryté v mlze, tak jako sny, které se jí ještě nikdy nezdály, nevěděla, co je to "snít"...
Věděla, že si s její myslí, ba možná i životem, někdo pohrává, ale nestarala se o to. Stále myslela na onu postavu, která se jí zjevovala v jejích snech, vizích a myšlenkách častěji než cokoli jiného. Ta tajemnost, nevědomost, záhadnost! Pomalu ale jistě začala poci»ovat, že se v ní probouzí cosi, co nemělo s její pravou podstatou a posláním vůbec nic společného. Věděla, že se mění, ale nevěděla, zda k lepšímu, nebo horšímu, nebo» ta skrytá tvář v mlze se jen velice pomalu zjevovala. Její vzezření bylo sice stejné, avšak tam uvnitř, tam uvnitř se v ní probouzel duch, který se velice podobá normálnímu člověku. Emoce, na které nepomyslela ani ve svých dávných snech, jí najednou oplývaly skoro každou chvíli. Cítila jak vzrušení, tak byla stejně vyděšená z každé další chvíle, kdy nevěděla, co nastane...

Po nějaké době se Bůh odhodlal k bezejmenné promluvit.
Opět se jí zjevil ve snu, jako vždy stejná tvář překrytá mlhou, kterou ona žena nemohla nikdy protnout ani rukou, aby se jí konečně jeho tvář zjevila. "Má jediná... Vy jste ta, která odříkává verše tajů v mé hlavě..." Tyto dvě krátké věty se jí v hlavě promítají snad ve všech podobách představ. Ten příjemný, charizmatický hlas jí učaroval tak, že se jí jakoby i plíce rozpohybovaly ve vlně vzrušení, kdy si alespoň na chvíli poslechla slova onoho neznámého. Nemyslela skoro na nic jiného než na to, až konečně zjistí, kdo je ta postava v mlze, která jí byla zapovězena tak dlouhou dobu, než alespoň vydala nějaký hlásek ze svého hrdla.
Jednou, když se opět uchýlila ke spánku v domění, že konečně opět uvidí svého neznámého přítele, který jí tak přitahuje nejen svou tajemností, ale i srdcem, které se jí rozpohybovalo teprve nedávno, hned nato, co ztratila vědomí, pohltil ji jakýsi závoj svěžesti, který ji obléknul do čistě bílých šatů a přenesl ji na jakési místo, kde nebylo nic.
Vznášela se v té prázdnotě, nic neviděla, ale cítila, že zde není sama. Cítila přítomnost někoho, koho jako by znala celé ty věky, kdy přežívala svůj Neživot, který jí v posledních letech dělal jen a jen potíže. Věděla, že zde nic nezmůže, ale nevěděla, zda to je jen a jen sen...
Otáčela se v tom prázdnu kolem sebe, když v tom se kolem ní rozsvítila záře podobná té, která nastala, když ji sem přinesl onen závoj. Před ní se objevila jakási postava, která měla mladistvý vzhled a na sobě taktéž bílý šat. Už od prvního pohledu si byla jista, že to byl muž. Nevědomky proč, nevědomky jak, oba se k sobě pomalu blížili, aniž by pod sebou museli mít nějakou pevnou zem.
Když byli od sebe asi tak na natáhnutí ruky, onen muž se odhodlal jako první. Přitáhnul si ženu k sobě a začal ji líbat na její smyslné rty, když v tom se oné ženě v mysli objevil záblesk bílého světla hned potom, co zavřela první vlnou slasti své temně žluté oči a odtáhla se od něj na půl sáhu. Poté ale zjistila, že "ON" je ten, který se jí v jejích snech vždy zjevoval jako neznámý v husté mlze. Tak se tedy k němu přiblížila a mlčky se začali líbat, jako by se znali už pěknou řádku let...

Pomaličku se otáčeli v tom mírném větříku, který jemně narážel i v tom nekonečném prázdnu, a tím se z nich pomalu svlékaly jejich šaty, hrál si s jejich vlasy světlých odstínů a chladil jejich těla při každém okamžiku, který s nimi strávil.
Stoupali vzhůru, hladili se snad na každičkém místě jejich nahých těl, na nichž se zjevily první známky husí kůže u obou nevšedních milenců. V každém z nich teď proudila vlna štěstí, radosti, lásky k tomu druhému a nekonečně mnoho jiných krásných myšlenek teď zaplnilo mysli obou dvou. Ještě dlouhou dobu potom se stále něžně líbali, ještě dlouhou dobu se laskali na každé části těla a celý příběh nám končí spojením dvou těl v jedno, kde se dva nepřetržitě milovali a snad navěky spolu žili až do skonání všeho prázdna...


Btw. Díky Eithné... :o)

Krtkeus 06.Března 2006 18:26
Heh? MY a NUDIT SE? Bohužel ,to už se nám asi nestalo hodně dlouho... ;o)
Ale díky :o)


1 sloka:
- „měl“... Možná by se tam víc hodilo „směl“...? Když je tak chladná, bude spíš prosit než se ptát.
- „leč“ se tam významově nehodí vůbec. Když je tak chladná, že se jen chladně pousmívá, nemůže tam být odporovací spojka „leč“, protože to navazuje a ne odporuje...
- nadšení pro věc? Jakou? Verše nejsou věc ;o)

2. sloka:
- to je asi prosté čtenářské (mé ;o)) nepochopení, ale on je schizofrenik, že zůstane věrný se svými, kteří jsou v něm?
- za „kol“ ti chybí tečka ;o)

3. sloka:
- ten třetí verš se mi nezdá. Nějak mi to prostě nedává smysl ;o)

4. sloka:
- to slovo „sádka“ se mi vyloženě nelíbí, je moc obyčejné a k tomu neobvyklé, že to prostě kazí atmosféru ;o)
- kromě toho, „můry vlezly do sádky“ se mi taky moc nelíbilo ;o)
- a abych nezapomněla, ryby nelezou, ale plavou :-P
- nějak nevím, kdo ho k čemu nutil, ale jestli ty můry (nebo ryby či verše či kdo), tak má být „nutily“ ;o)

- Ta čtvrtá sloka mi připadala nejhorší, taková odbytá, možná by stálo si s tím ještě pohrát ;o)
Ale začátek je parádní ;o)

Cor Na 06.Března 2006 18:14
Ano, je to správně.

Můžeš si říct "Říkal té třeba Lenka, to je fuk."
Těžko řekneš "Říkal tu třeba Lenka, to je fuk."

Kapišto? ;o)
Ach jejej, asi neumím vysvětlovat... :o(

Tak jsem tu zas s dalším kouskem. A» se nenudíte milé grácie. Snad se z vás po přečtení nestanou fúrie:)

Verše pro tu jedinou

Měl bych vám slečno říci veršů pár?
Snad za pousmání chladné.
Leč nevidím ve vašich očích žár,
nadšení pro věc žádné.

Tak nechám si své prosté rýmy,
jen pro sebe a svůj bol.
A zůstanu věrný sám se svými,
jež jsou ve mne a všude kol

Verše, myšlenky jak můry noční,
co kolem světla krouží.
A dráždit mne jak oni jsou lační,
na papír mi sednout touží.

Snad proto píši tyto řádky,
já nemohu už jinak
Můry jak ryby vlezly do sádky,
mě nutili napsat to tak.

Předem děkuji za kritiku.
s pozdravem Krtek

Eithné 06.Března 2006 18:12

Hahá ! :o)
Má natvrdlost asi zase přesahuje všechny meze.

Co takhle věta - Říkali jí (její jméno)... ?

Je to správně?

Cor Na 06.Března 2006 18:06
Řekni si to v tom samém tvaru, ovšem ne se zájmenem "ji", ale "tu". Když to je dlouze "té", "tou" nebo tak, píše se "jí", když je to krátce "tu", píše se "ji".
Ehm. Je to doufám aspň trochu srozumitelné? O:o)

Viděl tu. - Viděl ji.
Šel tam s tou. - Šel tam s ní.
Dal té ten dárek. - Dal jí ten dárek.

A tak. Jasno? ;o)

Hmm... Potřeboval bych pomoci.
Už dloooooouho přemýšlím nad tím, zda se u ženského rodu píše přivlastňovací zájmeno (opravte mne jestli se mýlím) "Jí" s dlouhým í, nebo s krátkým??

Cor Na: (vše se vztahuje k té opravené verzi)
"...který byl synem dvou manželů." -když čtenáři přibližuješ tyto dvě postavy (jeho rodiče) natolik, že píšeš, že to jsou manželé, tak bych k tomu přidala ještě něco jiného. Každopádně věta "...který byl synem dvou manželů." se mi nelíbí, možná snad "...který byl synem dvou zamilovaných lidí." nebo tak něco...
"...ti se kdysi dali na cestu obchodu. Černému obchodu..." -černého obchodu, ne černému obchodu ;o)
"Dali mu trochu netradiční jméno..." -proti této větě nic nemám, jde jen o to, že strašně skáčeš z jedné věic na druhou. Popisuješ živnost rodičů a najednou jsi u jména a ani neupřesníš, o čím jméně že to mluvíš... ;o) Je to trochu chaotické...
někde v textu je napsané "oboum"... mno pfuj! Pravopisné chyby ti opravovat nebudu, ale tohle mě praštilo... "oběma"! ]:o)
"o nichž vždy jen slýchal z vyprávění starších vždy, když s matkou šli na trh, po nějaké době zase začal prohlašovat, že se z něj stane silný válečník a hrdina, který bude chodit se svou družinou po světě a konat dobro..." tučně jsou slova "vždy". Jedno z nich vyškrtni, zní to divně (jako bys zapoměl, kde jsi zkončil a pak psal dál jak tě zrovna napadlo bez ohledu na předchozí část věty ;o)), kurzívou je část souvětí, kteoru bych úplně oddělila a udělala z ní novou větu.
"...ve svých emocech..." -"emocích", ne emocech
"Byl tehdy sám, nebo» oba dva jeho společníci se opravdu vraceli zpět do rodného města, ale i přes to, že byl sám, se nechtěl se otočit svému snu zády." -je zbytečné dvakrtá zmiňovat to, že byl sám (text psaný kurzívou bych vyškrtla), dále ti tam chybí "se" (napsala jsem ho tam tučně)
"Když přišel na před bránu klášteru..." -máš tam navíc "na" (kurzívou), a teď si nejsem jistá, ale myslím, že tvar "klášteru" není správný, nýbrž by to mělo být "kláštera". Ale tím si nejsem jistá. O:o)

Jako celek ale pěkné, životopis to je opravdu nadprůměrný :o)

DTL - admin 06.Března 2006 15:00
Vykřičník je asi překlep...
... a v posledním řádku má být "ji" ;o)

DTL: rozhodně se přikláním k teorii, že ten vykřičník je překlep. Pryč s ním! :o)

Cor Na: ne, nezapomělo se na tebe... ;o) jen čekám na chvíli, kdy budu mít dost času si to přečíst... která (myslím) nastala, takže se na to za chvíli vrhnu.... ;o)

Beredur 06.Března 2006 16:07

ÓKá...
Díky moc :o)

DTL - admin 06.Března 2006 15:00

Mno, podle mě je to logický název, ale myslím, že by tam měla být místo vykřičníku pomlčka jako -Bědat.

Cor Na 06.Března 2006 15:52

Na první pokus je to super, co se týče obsahové stránky...jsou tam ještě drobnosti, ale jak říkám, líbí se mi to...

Beredur 06.Března 2006 13:42

Jj díky moc za kritičku.
Můj první životopis světa Asterion, který mi jen tak trochu nastínilo Delidlo, takže je to i logické, že jsem tak trochu nevypsal ostatní důležité věci ohledně přijetí a ohledně meče.

Evve: Ehm... Nějako se na mně zapomělo, či co? :o)