Andor.cz - Dračí doupě online

Milá Dawn, milé Grácie... žádám vás o pomoc :)

Zrovna mám ve svýh korektorských pařátcích Dawninu báseň Pohádka o Smolíčkovi, a nemůžu přijít na to, jak opravit poslední sloku.

"Tohle nesmíš nikdy dělat!
A už vůbec nesmíš číst,
zlá jeskyňka jménem!"Bědat"
Nesmíš už jí otevřít.

Jak přesně je myšlený ten třetí řádek? Připadá mi to jako překlep, ale netroufám si odhadnout, jak by měla znít správná verze...
Dawn? Můžeš mi sem napsat, jak to má být správně, prosím?

Cor Na 05.Března 2006 12:28

No, líbí se mi to, ale přece jnom menší výtka..nebo spíše rada...Na Asterionu není tak jednoduché vstoupit do 7 klašterů Subotamských mnichů.V Dálavách je jen jeden jediný-Daine- a jeho visitár, Harold Iskalon je isce člověk vnímavý, ale opatrný k přijímání nových žáků.Chybí mi tam důvod, proč by měl mladého člověka vychovavaného trošku v Sarapisových pravdách přijmout.Dále ještě maličkost- meč subotamských mnichů je opravdu trošku podobná vzhledem kataně, ale jde o sart ( lehký obouručný meč umožňující uchopení i jednou rukou). Když už píšeš v Asterionském duchu, pak by bylo užitečné se držet všeobecných principů.Jinak dobrý...a díky, je to vcelku podnětné...

Eithné: ano, to je přesně ono :o) (to o Krtkově básni) jak si to čtu podle toho, co jsi napsala, tak to je o dost lepší... :o) jsi hold šikovná ;o)

Vlčice: ne-e, mail bude lepší, ale jde o to, do kdy to potřebuješ, protože toho času prostě není dvakrát nazbyt, tak abych si to tak nějak rozložila abych to všechno stihla... ale a» nespamujem, písni mi do pošty a domluvíme se, ju?

evve 05.Března 2006 00:09
Tak možná by bylo lepší kdybych vám to sem nadávkovala postupně?

Zdravím. Tak jsem tady s životopisem, který jsem nedávno dopsal pro jisté dobrodružství
a chtěl bych od vás znát aspoň ten malinkatý názor. Předem děkuji...

Tiaeno

Před osmadvaceti lety se ve Skalisku narodil malý, lidský chlapec, který byl synem dvou manželů,
ti se kdysi dali na cestu obchodu. Černému obchodu...
Dali mu trochu netradiční jméno - Tiaeno, což v překladu znamená "Volná duše". Oni sami byli skaženi vším tím cestováním mezi všemi těmi podvodníky a intrikány a to je poznamenalo. Stali se z nich stejní nedůvěřiví lidé, stejné špatné osoby. Podváděli snad každého ve svém okolí, ale věděli, že zanedlouho se má narodit jejich dítě a oni nechtěli, aby byl stejný. Obzvláš» nechtěli, aby se stal nějakým falešným překupníkem a hlavně ne tím, čím byli oni. Proto také to jméno. Chtěli jej poslat s nějakým učeným do světa, aby ho zasvětil do tajů magie a aby se z něj postupem času stal moudrý muž. To» bylo jejich přání, které chtěli v budoucnu uskutečnit...
Když poprvé pohlédnul na svět svýma temně černýma očima, mysleli, že se asi rozplynou štěstím. Tak, jako jiní, byli celí štěstím bez sebe a oboum se sputily slzy z očí. Stalo se z něj vcelku hodné dítě, které mělo, ostatně jako každý malý uličník, více zájmů i cílů najednou a tudíž skoro ihned od každého, co následovalo, brzy upustil. Jednou se chtěl stát mocným čarodějem, jako byli Bílí kouzelníci, o nichž vždy jen slýchal z vyprávění starších vždy, když s matkou šli na trh, po nějaké době zase začal prohlašovat, že se z něj stane silný válečník a hrdina, který bude chodit se svou družinou po světě a konat dobro...

Konat dobro. To je to, co chtěl dělat hlavně. Nikdy, ani v těch jeho, někdy možná, naivních, dětských snech se neobjevovali žádní lupiči, žádní zlí čarodějové, drancíři a toto jeho rodiče vždy chtěli. Neustále si připomínali, že jeho jim seslal sám Sarapis, ve kterého oba dva věřili.
Věděli, že již v jeho mladém věku se dává na určitou cestu dobra, která mu vydrží snad až do konce života, ale i přesto pokračovali ve svém špatném "řemeslu". Měsíce, tak jako roky ubíhaly snad rychleji než průzračná voda v řece za jejich domem a z Tiaena se postupem času stával dospívající muž, který už má své vysněné cíledůrazně podtržené a ví, čím se chce stát.
Věděl, že se jednou chce stát čestným bojovníkem světla, který bojuje za každého, kdo potřebuje pomoc. Pravidelně třikrát týdně dostával lekce boje od jednoho postaršího učitele, jenže ten byl už tak sláb, že se sotva udržel na nohách, a tak si Tiaeno nemohl vyzkoušet své umy v praxi, což bylo pro něj velikou nevýhodou v tom, že chtěl jednoho dne od rodičů sám odejít...

Když pak dospěl do věku jednadvaceti let, rozloučil se s rodiči a vydal se tedy se svými tehdejšími třemi přáteli do světa. Samozřejmě, že si sebou vzal vše, co potřeboval. Nějaké to jídlo pro první okamžiky v té samotě, teplé oblečení mu také nechybělo a zbraň, tehdy jeho jednoruční meč,
který sám odkoupil od toho staříka, ještě než zemřel.
Prvních pár dní se ona skupinka rádobydobrodruhů jen tak potulovala po okolí Dálav, ale postupem času se všichni začali trhat. Jeden chtěl zpět do města, nebo» se mu zastesklo po každodenním příjemném probuzení v měkké posteli, druhému se málem spustily slzy, když jen pomyslel na své rodiče a vlastně také na svůj rodný domov potom, co je všechny ten třetí vnoci okradl o všechno jídlo, co měli, ale zbraně jim nechal. Stejně by to vše neunesl, tak nač je nosit. Jak se tak chtěli ti dva ostatní vrátit zpět do městského prostředí ke svým rodičům, kteří je vždy jen rozmazlovali, tak i Tiaeno někdy povolil ve svých emocech a pomyslil, jaké by to bylo, kdyby se zase uviděl se svými rodiči, ale nemohl se vrátit. Stále se chtěl stát tím, o čem se mu v jeho snech zdálo. Měl před sebou ještě dlouhou cestu do kláštera Subotamských mnichů. Ano, to je to, v co věřil, že se z něj také stane. Podle mapy, kterou koupil u kartografa ještě ve Skalisku, to nemohlo být ani měsíc cesty od místa, kde se právě nacházel. Byl tehdy sám, nebo» oba dva jeho společníci se opravdu vraceli zpět do rodného města, ale i přes to, že byl sám, nechtěl se otočit svému snu zády.
Když pak přišel na před bránu klášteru, na mladistvé tváři se mu objevil rozjasněný výraz. Byl š»astný, že se dostal až sem a věděl, že kdyby v tuto chvíli povolil, všechny jeho sny by se rozplynuly v jednom jediném okamžiku. Musel setrvat a výcvik, který následoval ihned po přijetí za novice nesměl podcenit. A tak se také po nějaké době stalo. Bylo mu vysvětleno, jaký cíl mají Subotamští mniši, jací jsou ve společnosti a hlavně jej bylo naučeno víry v boha Gora, pokory, odříkavého života a v neposlední řadě taktéž boji...


***


Velice energický člověk, takový je Tiaeno. Na první pohled se může zdát, že to je člověk, který se moc nestará o své blízké okolí, ale opak je pravdou. Po určité době každý pozná, že je to příjemný společník, který ve svém okolí dokáže i pozvednout náladu, ale to jen ve vypjatějších situacích, nebo» mezi jeho hlavní vlastnosti patří i občasná mlčenlivost... Dokáže prokouknout činy ostatních, které někdy nejsou až moc dobrého přesvědčení. Již od malička je velice cílevědomý, avšak někdy to přechází až v naivitu, nebo» tento muž byl kdysi veliký snílek a věřil, že na Asterionu konečně nastane věčný mír, ve který stále dodnes věří.

Vysoký asi 178 cm, atletické postavy. Na sobě nosívá lehké oblečení, které naznačuje odříkavý způsob jeho žití. Šedá, volná košile, přes kterou má přehozenou jen lehký kabátec se vyznačuje trochu vetešnickou záležitostí, ale pro něj zřejmě nějaký význam má.
Taktéž šedé, volné kalhoty tento pocit, když se na něj podívate, ještě podtrhuje, ale opět ustává, když si povšimnete Katany, která se mu houpe u pravého boku, zasunuta do kožené pochvy,
na niž jsou pěkně vyryty jakési znaky, zřejmě jen na okrasu. A obuv? Ta je spíše jen takovým "ošoupanějším" doplňkem, stejně jako rukavice, oděvu, který nosí. Většinou, když jen cestuje a zrovna nemá žádný úkol od vyšších mnichů, obleče se do své dlouhé, hnědé kutny, která vypadá dosti staře.Má krátké, hnědé vlasy a temně černé oči. Velice ostré rysy v obličeji a někdy až moc odhodlaný výraz ve tváři mu ještě více dodávají na věku...


- opraveno :o)

Cor Na 05.Března 2006 11:44
Jsem si říkala, že to tam nějak nepasuje :-D

Heh :o)
Omlouvám se, asi jsem se špatně podíval na to, co zrovna kopíruju.
Ani nevím jak, se mi do onoho příspěvku s životopisem dostal konec smrti mé bývalé postavy....

Omluvte mně... :o)

Eithné 03.Března 2006 21:29

Díky moc :)
Abych řekl pravdu, tak se mi trochu nadýmá hruď :-p,
ale ta podle mne ihned splaskne...
Ju s tou mlčenlivostí to je podle mne vpoho. Dokážu za postavu hrát tak, jak se o ní píše v životopise...

Krtkeus 04.Března 2006 03:02

Ten kdo mečem hasne,
- To „hasne“ je divné, nepoužívá se to v průběhovém čase ;o)

Tam kde korbel cinká,
je radost vítaný host.
- Ve 2. verši ti přebývá slabika a je to dost poznat.

každý je v světě rád.
- Chápu, že je to kvůli počtu slabik, ale „v světě“ taky nezní úplně dobře.

Kde ortel vznesen soudem,
- Ano, vím, taky kvůli rytmu, aleee... „vznesen“ nejde používat bez „je“, zvláště když v předchozích verších tam všude máš ten přísudek úplný.

Když zemře matka dětem,
- Tady je to hodně subjektivní, mně by se víc líbilo prohodit „matka“ a „zemře“, protože je tak víc důraz na tu matku, která je pro dítě někdo drahý.

Ten kdo skládá básně
je velmi š»astný muž.
Ten kdo mečem hasne,
neměl tasit nůž.
- Zajímavé, asi je mým prokletím nejvíc zkritizovat konec básně, alee... ;o) Jde mi o to, že tady dáváš k sobě dvě věci, které spolu moc nesouvisí. Povolání a smrt... Nejsou to protiklady, nesouvisí to. Proto se mi tahle sloka moc nelíbila, tuplem na konci jinak parádní básničky ;o)


Mno... Když si to člověk přečte pečlivě, má problémy tam najít to, co mu tam drhlo při spontánním čtení narychlo. Snažilo jsem se, ale nevím, snad se mi to povedlo.
Co myslíš, Evve?

Krtkeus: to jsem ráda, že jsi tak ochotný :o)
A k básni... mno, raději a» se vyjádří Eithné, protože to je pěkné, ale něco mi tam "nezní" (hmm... něco tam chybí... nebo tam je něco navíc? Nevím, ale něco tam "drhne"...). Eithné to určitě objeví :o)

Dawn: abych řekla pravdu, tak se mi to rozepisovat moc nechce... Bylo by toho vážně hodně, takže se raději půjdu učit dějepis na pondělí. ;o)

Vlčice: hm... myslím, že by se to zvládlo. Do kdy to potřebuješ? Ale spíš bys mi (nám) to poslala na mail, protože by to tady akorát tak trochu zahltilo forum... ;o)

Byly by jste mi ochotné zkritizovat desetistránkovou povídku? Ráda bych ji poslala do literární doutěže, ale mám takový pocit že není moc dobrá...tak jsem si řekla že se obrátím na vás, grácie :-)

evve 04.Března 2006 00:35
ON JÍ NEVLÉKLA DO NAHA pokaždé to bylo do kalhotek jen tedy v topm lese ji je sundal:)
ajinak teda byla bez nich...:)
aled dík za krytiku mno kalhotky už neměla v té uličce:)a opak už měla jen šaty bez kalhotek:) takže mylslím že nebyla nahatá úplně a prsa jsem nepopisovala:):)) ale díky za kritiku:) ale to.. pokud bys ti ráda rozepsala:) klidně můžeš.. bych se docela ráda koukla na moje chyby:))) pokud by tě to bavilo:))

Víno a krev

Tam kde korbel cinká,
je radost vítaný host.
Tam kde sekera břinká,
přátelství stržený most.

Když víno teče proudem,
každý je v světě rád.
Kde ortel vznesen soudem,
smrt se musí smát.

Kde láska bují květem,
je krásné život žít.
Když zemře matka dětem,
je nutné přestat snít.

Ten kdo skládá básně
je velmi š»astný muž.
Ten kdo mečem hasne,
neměl tasit nůž.

Jedna ze starších (možná dokonce má prvotina) takže opět očekávám tvrdou krtiku.

s pozdravem Krtek

Kulich: jj, na interpunkci si dávej pozor a bude to dobré... pak ty drobné úpravičky (tvé návrhy schvaluji ;o))... ale piš dál, na první dvě dílka to je velice dobré :o)

Tallia: Mno, pokud se ti opravdu líbí, tak proč ne... to byl jen můj návrh :o) ;o)

Dawn: báseň-Upír: Naprosto souhlasím s Krtkeusem. Báseň mě nezaujala, je to prostě o ničem (promiň mi ten výraz, ale je to tak). Krtkeus ti to nádherně rozebral (za což mu tímto děkuji), nic jiného k tomu nemám.
Zvíře vlk: 1) dávej si pozor na interpunkci
2) dávej si pozor na nelogičnosti, kterých je v tomto textu strašné kvantum... zejména si ujasni kdy upír tu dívku svlékl do naha. Najednou totiž po chvíli byla znovu oblečená; z původně sundaných šatů se na ní najednou objevila do pasu vyhrnutá sukně a podobně... vážně si to projdi, protože těhle dosti zásadních nelogičností zde je opravdu hodně.
Příběh sám o sobě mi nepřišel zlý, ale ztvárnění bylo už dosti bídné. Skáčeš z jedné informace na druhou, vůbec nepopisuješ... vyhraj si s tím trochu. Víc pozornosti věnuj popisům, atmosféře, ne jen hrubým výčtem aktivit, co hlavní postavy podnikají... (Vzal, chytil, odvedl, šel, zastavil, řekl, uvázal,...) Dále ti musím vytknout absolutně nerealistické jednání postav. Tedy... možná se -vzhledem k jejich možné povaze- realisticky chovali, ale v tom případě by jsi musela podrobněji čtenáře s danou postavou seznámit. Objasnit čtenáři pohled postavy na svět, na lidi, její přesvědčení a podobně... prostě její povahu.
Je ti tedy doufám jasné, že nemá cenu vypisovat větu po větě a poukazovat na každou chybu zvláš», protože to bych akorát přepsala celý příběh a ten by ještě nabral na objemu, protože by za každou větou byl nějaký můj komentář. Zkus si to teyd projít sama podle toho jak jsem ti psala, soustřeď se na ty věci... ano? :o) Zkus to.
Cor Na: má to jeden háček... je to moc dlouhé O:o) ale taky si to přečtu... když to Eithné tak chválila... ;o)

Cor Na 03.Března 2006 15:49
Je to pěkné, mně se to líbí. Nadprůměrný životopis bych řekla ;o)
Jen si pak musíš dávat bacha na to, že je mlčenlivý, abys v jeskyni nepronášel dlouhé poučné příspěvky, dost to občas láká ;o)

Hm, a nechápu ten konec s Andréem. Co to má být? To patří k tomu?

ZVÍŘE VLK“ (Do 17 let nevhodné )1/3
Šla setmělou ulicí na sobě měla bílé vlající šaty, co nadzvedával mírný větřík.
„Je už hodně dlouho co jsme se neviděli“ Ozvalo se za jejími zády, prudce se otočila, uviděla muže k nepoznání.
„Promiňte ale nepamatuji se, kdo jste“? Opověděla Mária. . Muž se k ní přiblížil až do její blízkosti „Jsem Kentas, jako malé děti jsme si hráli na upíry pamatuješ? A teď mě tu máš v celé kráse“ Jeho oblečení připomínalo spíše starší dobu kalibru.
„Co po mě chceš? Já ti nikdy nevěřila“ Byla vyděšená, nevěděla, co jí provede. Bylo to už hodně let, co si hráli na upíry.
„Neboj se nemusíš se mě bát“ Dotknul se jejich vlasů, přejel pravou rukou až ke krku ad něj pokračoval až mezi prsa.
Zavřela oči a přijímala jeho dotyky. „Líbí se ti to jako kdysi, tak proč nepokročit dál“ Nadzvedl její šaty, sundal jí kalhotky, přitiskl se k ní.“Ale vím, jak to bude ještě lepší moje dětská lásko“ Otočil si jí zády k sobě. „Prosím ne mám strach“ Žadonila. V očích měla slzy zprudka dýchala.“ Takto by to asi nešlo, myslím, že vím, co tě, více dostane“ Odstoupil od ní, její šaty, co měla v pasu sletěly dolů. Táhnul jí do lesa, kde už mě připravené řetězy. „Kam to jdeme Kentasi? Neodpověděl ji, jen jí táhnul krutě za ruce do lesa. Došli na mýtinu uprostřed lesa. „Jak dojemné, romantické, co říkáš Mário? Jen my dva tady v lese.“


Přitáhnul si jí prudce k sobě, políbil její rty, jeho ruce cestovali dozadu, kde šáhly na zadek, neměla kalhotky a to ho vzrušovalo. Když Mária zasténala, přivedl jí k řetězům, tam jí přivázal ruce i nohy od sebe. Přitisknul se k ní, přijel ji rukama po zadku,a putoval rukama nahoru. Jeho ruce se přetáhly dopředu. „Prosím nech mě být“ „Nechat tě být když jsi už připravená? Bezmocná, nemůžeš dělat nic. A není tu nic, co by se ti v tuto chvíli nelíbilo.“ Vyhrnul její sukni do pasu, kleknul se před ní připravoval se, že jí potěší, že konečně ona vyvrcholí když v tom uslyšeli ránu z pistole. „Co to bylo“? Oba je to vyrušilo. Když lovec procházel les Kentas se změnil ve vlka a vrčel na Máriu. Věděla moc dobře, že je to varování, aby nezačala křičet a neprozradila je.

Jen zrychleně dýchala a viděla jen jeho bílého vlka. „Prosím pus» mě „ Kentas zavrčel ještě víc…
Lovec přišel k nim . Když uviděl zmítající dívku v řetězech zděsil se… „Neublížil Vám „? Zakývala, že ne. Když se jí lovec snažil rozvázat, vlk na něj vrčel. Zaútočil na něho. Lovec uchopil pistoli, zamířil na vlka… „Néééé nestřílejte na něho prosím“
Lovec dal pistoli dolů. „Proč bych to neměl udělat vždy» je to zabiják, je to zvíře.“ „Jestli ho střelíte, zabiji já Vás. Přísahám, že si vás najdu a udělám to“
Lovec nechápavě kroutil hlavou. Na sobě měl zelené oblečené. „Nejsem lovec, ale jsem hajný a nemám rád ve svém revíru vlky stačí Vám to nebo ne?“ Vlk se přesunul vedle Márii a vrčel na hajného. „A» už Vás tu nevidím oba“! A odešel.

Mária sebou přestala škubat, Kentas se změnil z vlka do upíra. „Půjdeme jinam moje dětská lásko, díky, že si mě nenechala zabít „ Rozvázal jí, chytnul za ruku a šli. Došli do staré chýše, co byla uprostřed lesa. „Tady to bude to pravé „ vstoupily oba do chýše, kde byla postel na přespání. „Výborně, takže teď si to konečně užijeme, já tě naučím opouštět Mário, vždy když mě budeš chtít podvést, vybaví se ti na mě myšlenka, která ti v tom zabrání a já se na ty dny těším“ Zasmál se. Couvala ,ke dveřím „Ale kam jdeš“ Teď jsme přišli „ Kouzlem dveře zamknul a přiblížil se k ní. Stáli u dveří. Přitisknul jí k nim, rukama jí přejel dlaněmi po zadku. Zasténala. Její ruce si hráli s jeho vlasy. Nadzvednul si ji , její nohy si obtočila kolem jeho pasu. Políbil ji na ústa. Mírně otevřela pusu.Vniknul do její pusy a našel její jazyk….


Ustoupil od ní, svléknul jí celé šaty, takže už byla jen ve spodním prádle. „Líbí se ti to“? Znovu se k ní přitiskl, její nohy už nebyly okolo jeho pasu. Jednou rukou jí chytil její pravou ruku, tou druhou jí přejel po zádech a směřoval až na zadek. Ruka se přemístila pomalu na její bříško, kde směřovala až k k jejímu inivnímu místu. Zasténala. „Kurvo“ Pověděl a jazykem jí přejel po krku, vsunul svou ruku do jejího středu. Dýchala zrychleně, pokožka se jí už začala potit. „Vím, že se ti to líbí a teď přijde to na, co se těším „ Změnil se ve vlka. Viděla jen jeho hlasitě zasténala a vlka už měla vrytého do vzpomínky. „Nádhera, nádhera, na tohle jsem se těšil. Je to jako ,kletba tahle vzpomínka se ti vždy vybaví až mě budeš chtít podvést“.Proměnil se do upíra, odtáhnul jí k posteli, kouzlem odemknul dveře a utekl pryč. Mária tam zůstala sama. Svlečená ve spodním prádle. Oblékla se a šla domů. Chudák nevěděla, co se to s ní děje. Byla znásilněná, připoutaná a odpoutaná od řetězů a pak ještě vlk. „Přeji si konec“ Rozbrečela se.

Když šla z lesa, potkala hajného. „Neviděl jste toho vlka“? Hajný zakroutil hlavou. Mária prošla okolo hajného a šla domů.
(Pokrač příště )

Dawn 02.Března 2006 20:44

Zatím se k tomu nikdo nemá, tak to zkusím já.

Byl jsem kdysi smrtelníkem.
byl jsem ještě nezávislej,
To slůvko "nezávislej" se tam nehodí. Za prvé se to vůbec nerýmuje a ruší to rytmus .

když v tom se to stalo,
když tolika očí v tom na mě upíralo.
Druhý verš mi přijde strašně dlouhý a ruši mi to rytmus. Jinak ten druhý verš je celý nějaký čudný. Zkus si to přečíst ještě jednou a zamysli se jestli to dává smysl, mě se zdá že ne.

Kousala mě, sála víc,
koukala na mě, bála se,
když jsem ukázal líc.
Můj krk ukázal vic.
"Koukala" mi přijde nehodící se. Popisuješ temnou atmosféru a najednou takové slůvko, které bych čekal od dítěte. Pusobí to podivně.
Ve třetím verši mi chybí jedna slabika, třeba:"když jsem jí ukázal líc"
Poslední verš taky půobí podivně. Nerýmuje se jako ty předešlé, opakuješ "ukázal" působí to rušivě a to "vic" mělo být asi víc že.

Stal jsem se tím, čím jsem,
vzdal jsem se být člověkem,
Opět se to nerýmuje.

stal jsem se upírem
už teď patřím mezině.
Rytmus, možná bych ve druhém verši vyhodil slůvko "už".
Mezi ně - zaprvé psáno od sebe a opět rým.

A teď co se týče dojmu z básně: Na mě to působí, no vlastně celkem nijak. Pointa je taková, až se divím, že tam nějaká je. Co se mne týče báseň mi nedala nic. Chybí mi tam nějaká (jakákoliv) myšlenka. Shrnuto podtrženo báseň mě nezaujala.
Ale samozřejmě to zkoušej dál a uvidíme, třeba to přístě bude lepší.

s pozdravem Krtek

Upír

Byl jsem kdysi smrtelníkem.
byl jsem ještě nezávislej,
když v tom se to stalo,
když tolika očí v tom na mě upíralo.

Kousala mě, sála víc,
koukala na mě, bála se,
když jsem ukázal líc.
Můj krk ukázal vic.

Stal jsem se tím, čím jsem,
vzdal jsem se být člověkem,
stal jsem se upírem
už teď patřím mezině.

evve 02.Března 2006 13:17 nevím, raději se vrátím k próze, veršovánky opravdu nejsou můj obor. písmákům = básníkům, literátům, bardům....všem co píšou pro ostatní lid. Trochu zastaralý výraz já vím, ale mě se líbí.