Andor.cz - Dračí doupě online

Mno, ty čárky tam máš dobře. Je to vložené rozvití slova muž. Do věty "Muž přešel most" jsi vložil " zahalený v cestovním plášti,"čímž jsi blíže specifikoval muže. Chová se to jako vložený větný člen, nebo vložená věta. Někdy tam dokonce nemusí být ta druhá čárka - v tomto případě ano, ale je jistější jí tam udělat vždy a nespleteš se.
Co se příběhu samotného týče, tak si myslím, že tady je každá rada krátká. Zkus si to přečíst a představit si, co by se asi tak mohlo stát. Je nepřeběrné množství možností a jak ti někdo začne kecat do příběhu samotného, tak už to pak nikdy není ono. Toť ode mne prozatím vše.

Přicházel tiše. Tak tiše, jak přicházívá jedině stáří nebo večer po mlhavém dni. Snad ještě osud přichází tak nehlučně a nepostižitelně. Až na tu tichou chůzi na něm ale nebylo nic zvláštního. Možná by se dal nazvat i nevýrazným, nebýt podivně kalných očí v bledé tváři a zvláštní aury tajemství a smutku, jenž přicházela s ním.
Střídmě vyřezávaná hůl rytmicky narážela na dláždění a tupé údery se těžce nesly chladným úsvitem blížící se zimy. Muž, zahalený v cestovním plášti, přešel most s pochmurně laděnými sochami a stočil své kroky mezi nuzné chatrče chudinské čtvrti. Než jej však spleť křivolakých uliček pohltila, otočil hlavu a pohledem chvíli spočinul na druhé soše v řadě, na soše démona. Cosi mu připomněla. Bylo to dávno. Svět se změnil. On se změnil. Zapomněl.

Prosím vás o radu, jak je to s čárkami ve větě: "Muž, zahalený v cestovním plášti, ..." Mají tam být? Nemají tam být?

A pak taky o další, trošku komplikovanější radu ... Jak mám pokračovat? Zatím mám skoro půlstránkový úvod, ale nějak se mi tam zatím nevloudil příběh. :-))

díky moc za rady určitě se brzy zlepším :)

Po dlouhé době co jsem napsal svůj první příběh tak mi někdo poradil ať jdu testovat své příběhy tady a tak jsem tu.Chtěl bych napsat pokračovíní svého prvního příběhu a tak jsem se rozhodl že ho nejdřív napíšu sem a uvidím jak to se mnou bude.Takže v nejbližší době se tu oběví můj příběh.

Strašáci žijí po celé zemi
živí se strachem a nemocemi,
žijí jen z lidské fantazie
děsí nás tak, až srdce bije
sžírají mysl a berou odvahu,
že i ten odvážný uteče od prahu
od prahu domu kde přebývá zlo
jenž pomalu sžírá a ničí každého.

Kdo už se konečně postaví strachu?
Kdo z vás už konečně povstane z prachu?
Nikdo se nehlásí naděje umírá
plamínek života potichu skomírá.
Hrdina nepřišel lid ztratil víru,
začala válka a již nebude míru.

Do světa vydal jsem hledat místo své,
krutý osud jsem si přichystal,
temné čáry pohltily mě,
rozbořily můj dům, svrhly i můj val,
Vlk dostal volnost…

Stižen bolem, síly mě opouštějí,
shledal jsem, souboj s ním je prohraný,
tělo i duše má se k zemi kloní,
utrpením zmírá syn Domkarův jediný.

Kdo jen pomůže mi z té kletby vlčí,
záludný a lačný je ten tvor, ten Vlk zabiják,
hlava jak němá ústa mlčí,
snad jedinou cestou sám s tím skoncovat,

Pláč matky, otcův chmur na sebe bych vzal,
však i Beltemův hněv,
jeho posel bez boje vše vzdal,
pošpinil by tím svou krev.

Tay, já ve snu pak viděl jsem,
vzpomínku v hlubinách srdce ztracenou,
Paní z nejkrásnějších, když otvíral se den,
rudou hřívu, zlatý šat, tvář měla rozmilou.

Ten obraz vrátil sílu, mysl otevřel,
a vstříc té zkáze vydal se na cestu,
vyzvat Vlka na souboj…

Prednedavnom ma zbilo par nackov.. jednu noc to na mna docela dolahlo tak som napisal tuto basen.. snad zdielate moju antipatiu voci tymto ludom..

Hallo Nazi

Kto ty vlastne si,
ze na mna kricis 'sku*vy syn' vonku o polnoci?
Kto teda si,
ze bijes mna a mojich kamaratov vecer na ulici?
Tak ku*va kto si ty had?
Aha, tak ty si moj personal nazi kamarat!

Hnev,
citim hnev, ked nad tebou premyslam.
Vzdor,
citim vzdor v krvi, ked sa s tebou stertnem
Nenavist,
citim ju, ked ma ty a sest dalsich kopete na zemi
Bezmocnost,
citim ju, ked pod tvojimi Steelamy moja dusa a ja vadnem
Lutost,
citim lutost, ked nad tebou premyslam
Nad tebou a tvojimi cinmy

Zufalost,
citim ju, ked v temnej chvilke svojho bytia sa mi tie udalosti vybavia
Trufalost,
ked fantazie vo mne vzplanu, ked sa proti tebe vzburi moje Ja.
Ked tazke boty obuvam len Ja, Ja a moji priatelia.
Zhnusenie,
ked si vlastne uvedomim, ze ty a tvoje skutky niesu moj styl!

Odpor,
ked sa zamyslim nad tym, ako vlastne rozmyslas,
ked v noci v Sade Janka Krala chalana s gitarou na chrbte zabijas.
Nechapavost,
ked si clovek uvedomi, ze az ked Tupeho o zivot pripravis,
tak az potom sa o tebe zacne hovorit, ze si zabil sivu mys.

Tak mi dovol uz len jednu otazku.
Preco prave nacizmus? Preco prave ja a moji priatelia?

Dobrý den,
pustíme se do toho. Předem pár pro mne nejasných detailů:

Jeden z nich ovšem postřehne tvůj manévr a tak, neznámo odkud, vytáhne provaz, sváže ti ruce a lehce i nohy. Dokážeš stát a snad i udělat pár kroků, ale daleko uběhnout nemůžeš. - Byli od něj na tři kroky a zničehožnic jeden přiskakuje a nebohého hrdinu svazuje, což je především zbytečná námaha a nuda pro těch zbývajících deset okolo. Spíš by ho přetáhl přes hlavu, nebo by ho chytli všichni.



Vytáhne černý obětní nůž s tyrkysovým kamenem zasazeným v rukojeti. - asi to není špatně, ale pořád mi nesedí, že do této chvíle byl psán děj v minulém čase vzhledem k osobě prožívající ho v přítomném čase (začínalo, nepřidaly, přidávaly) a nejdnou je v přítomném z pohledu jiné postavy. Spíše bych čekal stálý popis z mého (tvého) pohledu: Vídíš jak vytáhla nůž... Zahlédneš tasený nůž v její drobné ruce.. atd.

S nožem v úrovni tvého krku kráčí dopředu. nejsem si jist kam všude se dá úzkém kruhu vrahů kráčet.

Nůž se ti zabodl hluboko do ramene. Teplá krev vytéká z rány a ty se svíjíš v smrtelné agónii. - nejsem si jist, jak moc je hluboká rána v rameni smrtelná, aby se postava svíjela v "smrtelné agónii".

Jinak jako celek to není zlé, způsob vyprávění a popisů je vcelku poodařený. Rozdělování na odstavce bych v tomto případě trochu omezil.
Je to sice vhodný způsob oddělení jednotlivých častí pro snažší čitelnost a rozlišení důležitých zvratů, ale u takhle krátkého díla to na mě působí útržkovitě.
Je tam pár nelogických údálostí, ale s tím se dá smířit.
Závěrem jen řeknu, že mě tato povídka příliš nenadchla, ale ani nepobouřila. Vcelku pěkné

Potřebuju hodnocení a rady zkušenějších, a tak mě napadlo dát to sem. Prosím o konstruktivní kritiku... Je to taková kratší jednorázová povídka...

Zabít!

"Zabít. Zabít. Zabít."

Skandování začínalo být téměř neúnosné. Monotónní odříkávání a prsty ukazující na tebe ti na klidu moc nepřidaly. Kruh hrozivě vysokých postav v černých pláštích s kápěmi staženými hluboko do čela se pomalu stahoval kolem tebe. Vně skupiny hořely chladné namodralé ohně a zvýrazňovaly siluety rýsující se proti těm nepřirozeným plamenům.

"Zabít! Zabít! Zabít!"

Hlasy přidávaly na síle. Kruh se uzavíral tak, že nejbližší z vrahů byl od tebe vzdálen pouhé tři kroky.Nechce se ti loučit se životem, proto se pomalu, pokud možno nenápadně otáčíš a snažíš se najít jakoukoliv skulinku. Jeden z nich ovšem postřehne tvůj manévr a tak, neznámo odkud, vytáhne provaz, sváže ti ruce a lehce i nohy. Dokážeš stát a snad i udělat pár kroků, ale daleko uběhnout nemůžeš.

Ze zvědavosti, která vůbec není na místě, se zaměříš na tváře svých únosců. Je jich kolem deseti a většinou jsou to muži, poznáš však i tři ženské obličeje. Jedna z nich zachytí tvůj pohled a oči jí stříbrně zasvítí. Zpod kápi ji vypadne pramen vlasů a ty i ve tmě poznáš, že jsou hodně světle blond, nebo spíš úplně bílé. Shodí z hlavy kápi, jako by tě snad chtěla přesvědčit o tvé domněnce. Tvář má stejně bílou jako vlasy a ty si uvědomíš, že nemůže být o moc starší než ty.

"ZABÍT!!!" Zaječí vysokým, silným hlasem a překřičí tak neustávající pokřik svých stoupenců. "Takže tedy vůdkyně, nebo nějaká královna," pomyslíš si už téměř bez zájmu.

Vytáhne černý obětní nůž s tyrkysovým kamenem zasazeným v rukojeti. Odráží se v něm tvůj vlastní vyděšený obličej. Uděláš krok, či spíše chabou klopýtající napodobeninu kroku dozadu. Ona naopak postoupí vpřed.

Pozvedne nůž…

A pak…

Vzpřímí se a s cuknutím otočí hlavu doleva. Hledí do dálky, kde se rýsují tmavé siluety hor. Je teplá letní noc a na nebi září hvězdy i měsíc v úplňku. Ona však pozoruje něco jiného. Ty tím směrem ale nic neobvyklého nevidíš. Zdá se, že tito lidé mají lepší zrak, nebo lépe vidí ve tmě. Ty dřív uslyšíš než uvidíš. Zachytíš vzdálený zvuk sirém. Na pozadí temného pohoří se objeví modré a červené záblesky. Policie! Hlasitě se zasměješ a čekáš na příjezd svých zachránců. Světla se přibližují, siréna je čím dál tím hlasitější a tví únosci stále tiše stojí a strnule zírají. Najednou se ze zatáčky vyřítí tři policejní auta. Houkají, blikají…

Vítězně se podíváš do tváře oné dívce, co ti hrozila dýkou. Teď už stačí jen vyčkávat, kdy se policie vydá směrem k vám. Jen nechápeš, proč vrahové nic nedělají. A pak ti to dojde.

Nenajdou vás. Jste moc daleko od silnice. Policejní auta projedou a ztratí se z tvého dohledu. Houkání se vytrácí v dálce, stejně jako tvoje naděje…

Absolutní beznaděj se stala součástí tvé krve a cítíš, že se ti rozlévá po těle jako hadí jed. Nezůstal ti ani stín naděje. Nečekaně přišla a stejně rychle odchází.

Nyní se zasměje ta vysoká vražedkyně. Znovu pozvedá hrozivou dýku, morbidně nádhernou jako ona sama. Už ani nedoufáš, že by to mohl být jen příliš reálný sen. S nožem v úrovni tvého krku kráčí dopředu. V očích se jí zračí pomsta a nezřízený chtíč, zoufalá nelidská touha po prolití krve nevinné oběti.

Udeří. Neuhýbáš. Stejně nemáš jak a vlastně ani kam. Instinkt ti radí alespoň to zkusit, ty ale máš svou hrdost a určitě i hloupou lidskou nadutost.

Nůž se ti zabodl hluboko do ramene. Teplá krev vytéká z rány a ty se svíjíš v smrtelné agónii. Slyšíš mumlání v tobě neznámém jazyce. Stupňuje se a vykvete v tobě už dávno známé: "ZABÍT!!!"

V rytmu jejich pokřiku se k tobě znovu přibližuje ona smrtelně bledá, kýčovitě dokonalá vůdkyně. S hrůzou si uvědomíš, že ještě žiješ. Co horšího ti ještě můžou udělat?

Natáhne k tobě bílou kostnatou paži a vytrhne ti dýku s těla. Pronikavě vyjekneš. Jediné co teď chceš, je zemřít, nebo alespoň upadnout do bezvědomí. Tuto noc už podruhé uslyšíš zvuk sirén. Halucinace? Příliš reálná? Tak moc reálná, že zahlédneš červeno modrá světla?

"Tady!" Zakřičíš ze zbývajících sil. Ležíš na chladné zemi. Vrahové se rozprchli a utíkají na všechny strany. Vůdkyně zavrčí jak zvíře, které vyrušili od krvavé hostiny. Je připravena k útěku, udělá však ještě něco a to něco se pro tebe stane osudným. Vykřikne nějaké hrozivě znící slovo v cizím jazyce a vrazí ti dýku rovnou do krku.

Naposledy vydechneš…

Dopadneš tváří na vlhkou trávu. Kousek od tebe roste malá krásná květinka. Nádherně se s tebou příroda rozloučila. Bolest už je stejně tak silná, že ji nedokážeš vnímat. Zavřeš oči. Nemáš na vybranou…

***

"Svítá," řekne vypravěč a dál prochází kolem kruhu sedících lidí s obličeji v dlaních. "A městečko Palermo se probouzí bez…" chvilku pátrá očima v přítomných, ukáže prstem a nakonec vykřikne: "Bez Tebe!"

Ja pouzivam jmena podle prostredi fantasy sveta, nejcasteji japonska, korejska apod.
nedavno jsem pracovala ale i s jmeny reckymi, arabskymi apod.
no zalezi...kazdopadne ceska mi do niceho nesedi a ani trochu se mi nelibi.
anglicka nejsou pro klasicke fantasy taky uplne k zahozeni, ale clovek si musi umet vybrat...
doporucuji stranku seventh sanctum
odkaz
osobne pracuji s jinymi zdroji, ale tohle staci.
chce to mit v souladu ale i nazvy mest apod., aby jedno nebylo italsky a druhy treba japonsky...pak to zni blbe

Pravda pravda. Docela zajímavé je, když mají postavy jména, která jim sednou a svým zvukem je charakterizují. Je pravda, že tenhle typ nedopadá dobře, ale v tomhle případě doporučuju spíš žít jména česká a to nejlépe hodně česky znějící: Václav, Marek, Růžena a pod. Jiří, Jakub, Kateřina.... Uděláš to pohádkovější a s trochou štestí čtivější :-)

Ma to být príbeh který se nazacatku odehrává v přítomnosti a potom asi třičtvrtě príběhu je ve fantasy svetě.