Andor.cz - Dračí doupě online
Hostinec?
Dílna "U Tří grácií"
Naše Dílna slouží k napomáhání autorům s jejich prozaickými díly, ke kritice, radám a odpovědím.
Takže...
...přejeme lehké pero a hlavu plnou nápadů ;o)
s poezií Vám rádi poradí v Katovně: odkaz
Z časových důvodů není možné ihned reagovat na příspěvky delší než 2000 slov. Budete-li si tedy žádat o komentář k delšímu dílku, připravte se na to, že to nějakou dobu potrvá. Omlouváme se, ale ani my nejsme všemocné (jen tak tak ;o))
PS: Tento stůl není určen ke zveřejňování jakýchkoli článků nebo jiných textů přepsaných z knih, internetových stránek, filmů, hudebních CD nebo jakýchkoli jiných zdrojů mluveného, či psaného slova. Přispívejte sem tedy jen ukázkami VLASTNÍ tvorby, články, básněmi, nebo jinými texty napsanými vámi, či lidmi, kteří vám k tomu dali své svolení (tím mám na mysli přátele, rodinné příslušníky, osoby z vašeho blízkého okolí,...ne autory, jejichž svolení budete dlouhé dny získávat otravnými e-maily a podobně). V tomto případě však k textu udávejte alespoň jméno skutečného autora.
Děkujeme.
zde nemáte právo psát
|
||
|
Děkuji mnohokrát, pravda že to pojdi se mi tam taky moc nehodí, ale nic lepšího mě v záchvatu méněcennosti nenapadlo..:D
|
|
|
||
|
Sám bych připojil jedno dílko. Je to útržek z jedné povídky, který asi pro vždy zůstane jen útržkem. Vždycky dojedu na tom, že mě opustí můj motiv a celá povídka pak jde docela rychle do háje.
Byl bych vděčný za radu a pokud máte někdo zájem nebo nápad, klidně si to rád přečtu dokončené;-) Je to zajímavé, jak se k nám smrt blíží. Někdy o ní víme a čekáme na ní, ale většinou nás překvapí. Jeden si říká: „Za touhle zatáčkou ta cesta přeci ještě nekončí.“ a najednou stojí na kraji srázu kouká se dolů a hlavou mu běží dlouhý seznam věcí, které „přeci můžu udělat zítra“ a najednou mu přijde líto, že ten film už končí. A o co horší je smrt, která zaklepe na dveře vašeho bytu, ale nejde si pro vás. Takové myšlenky se honily Pavlovi hlavou, když ležel na své posteli a pomalu usínal. Vedle něj na stolku ležela dočtená kniha. „Nečekej Soucit“ hlásal do světa titulek na přebalu. Bylo mu sedmnáct a právě zemřel hrdina jeho série, kterou četl od svých deseti let. Byl to zvláštní pocit. Před týdnem se s ním rozešla jeho dívka, kterou potkal skoro před rokem. Věděli o sobě hodně a přeci tak málo. Ona nakonec odešla za jiným a on se jí ani nepokoušel zastavit. V podstatě mu to bylo jedno. Ne že by jí neměl rád, jen prostě nevěděl jak se má chovat a co má cítit. Tak prostě necítil nic. Sám se tomu divil, ale mnohem nešťastnější byl ze smrti svého hrdiny. Zamžoural do světla rozsvícené lampy na jeho pracovním stole. Všude okolo ještě byla tma. Když se podíval na hodinky, zjistil, že stojí. Byly to hodinky po jeho dědečkovi, kterého si nepomatoval. Nikdy předtím se nezastavily. Že by je zapomněl natáhnout? Bylo mu to divné, ale pustil to z hlavy a došel si na záchod. Po cestě zpět se málem přerazil o jejich kočku. Kupodivu nevydala hlásku, ale to vůbec nepostřehl. Když otevřel dveře do pokoje, přeběhl mu po zádech mráz. Něco divného se dělo. Lehl si zpět do postele a přikryl se dekou, až mu z ní koukal ven jenom nos. Měl strach a trochu se za to styděl. Přece by neměl mít strach, už není malý kluk, aby ho vylekala trocha tmy. Když na to tak pomyslel, uvědomil si, že najednou je v jeho pokoji naprostá tma. Lampa na jeho stole byla zhasnutá a co bylo horší, nevzpomínal si, že by jí zhasnul on. „Snad jen praskla žárovka“ uklidňoval sám sebe, ale moc klidu mu to nepřidalo. Otočil se na druhý bok a soustředil se na to co bude zítra dělat. Pomalu ale jistě přicházející spánek přemohl jeho pocity a on usnul. Zdálo se mu o Janě o něm o spoustě srandy a lásky kterou spolu prožili, ale vždycky když se jí chtěl dotknout začalo se stmívat a její ruka se měnila v ruku kostry. Probudil se celý zpocený a posadil se rychle na posteli. Měl pocit jako by mu někdo dýchal na krk, ale neměl odvahu se otočit. Místo toho se natáhl pro hodinky na kterých ručičky ukazovaly stále ještě 12:01. Znovu mu přeběhl mráz po zádech a spolu s ním se objevil pocit, nepříjemný svíravý pocit, že není ve svém pokoji sám. Chtěl rozsvítit, ale jako kdyby přimrzal k posteli. Nemohl se skoro pohnout. „Je tu někdo?“ zeptal se polohlasem a hned v zápětí se sám napomenul. Tady přeci nikdo být nemůže. Než si však stihl vynadat do kloučků a ustrašenců, ozval se naproti němu hlas. Tak dokonale ho to překvapilo, že se nezmohl vůbec na nic. Nemohl natáhnout jediný prst. Ozvalo se ještě jedno suché zakašlání. Jeho špatný pocit dosáhl vrcholu a už neměl kam pokračovat v růstu. Jediné co mu zbývalo bylo buď umřít strachy a nebo se zeptat. Chvíli se rozmýšlel, ale pak se přeci jen zeptal. „Proč...co tu chcete?“ |
|
|
||
|
|
Shuffle 24.Června 2007 09:43
Nu tak me se tam nejvic nelibi to "pojdi" to tam silne nesedi a navic to nezplnuje pravdepodobny zamer - rymovat se. A co se tyce "ku zdi" myslim ze "ke zdi" by melo stejny ucinek s lepsim znenim. Nazev chapu a docela se mi libi. Jinak si myslim, ze je to docela dobre. |
|
|
||
|
Shuffle 24.Června 2007 09:43
Hlavně si dávej větší pozor na počet slabik ve verších, ať je všude stejný - takhle to není melodické. Pak se mi tam nelíbí vypomáhání si krácením slov (neznaj), působí to neuměle, jako berlička. Výraz "ku zdi" je taky dost nezapadající, zní to archaicky, zatímco celé dílko je spíš současné. Jako celek mi to připadá poměrně jednoduché, taky úplně nechápu název, který mi k tomu dvakrát nesedí... ale rozhodně bych na tvém místě básnila dál, špatné to není :o) (Hm, a pro sofistikovanější názor doporučuju zaskočit sem :odkaz) |
|
|
||
|
|
Prosím, prosím o radu...:)
Život neživých Když zahledím se do sebe a vidím jenom pořádek, tak zachce se mi křičet a běžet davem nazpátek. Když splývám s davem v kravatách a každý den je stejný, tak zachce se mi naříkat a shodit obal jemný. Když podívám se na sebe, tak vidím jenom masku, na tváři úsměv pro lidi, co neznaj život – lásku. Teď shodím tuhle tvářičku a rozběhnu se ku zdi. Buď zastaví mě život a nebo řekne – pojdi - |
|
|
||
|
evve 14.Června 2007 14:16
Eeee, pochopitelně jsi mě odhalila, mělo tam být "mužů". Děkuji. :) |
|
|
||
|
Qued 13.Června 2007 11:41
Až na závěrečné "můžu" což - asi - mělo být "mužů" to je moc pěkné. Působí to, funguje to :o) |
|
|
||
|
Qued 13.Června 2007 11:41
Jsou v tom velmi silné emoce. |
|
|
||
|
|
A tady je můj další pokus, ale myslím, že básně nejsou mou silnou stránkou.
Ztichne-li lidský dech, Kulek svistot slyšet je. V srdcích pučí nepokoje, Jak za vlhka mech Zmizely sny… Bylo by krásné prohlédnout mraky, Ve slunce jasu ohřát si tvář. Tíha víček, svědomí, od bomby zář, Však klopí zástupům zraky. Zmizely dny… Za drátem z mědi ostny se kryjí, Před hrůzou světa tupí své hroty. Nástroje hudební zabíjí noty A bosé nohy na popel vyjí. Zmizely děti… Jak těžko jde krásu zabít? Jak jen květinu zastřelit? Rychleji než bude se líbit, Stačí pevné boty mít. Zmizela krása.. Tam v rohu zmlácená leží, Následkům zranění podléhá, Naděje, svit lidských věží, Umírá - a čas stále běží. Zmizely sny, zmizely dny, zmizely děti, zmizela krása. V pozadí, zatím, voskové figuríny podávají si ruce A chlapci s křikem můžu ženou se do války. |
|
|
||
|
|
Krtkeus 06.Června 2007 20:45
Hmm, takhle je to rozhodně lepší .:) Eithné 09.Června 2007 15:30 Předělávat už to nebudu, je to totiž mizerné :) |
|
|
||
|
|
Qued 05.Června 2007 14:38
Už se nad tím mořím dobu, ale nějak nevím, co s tím :o) Snad se spokojíš s Krtkovýma radama, já jen čistě z laického hlediska :o) Hodně to skáče, nemá to úplně hladké provedení. Sice (beru to z Krtkova přepisu, je to takové... hladší :-D) myšlenky jsou úvaděné celkem po sobě a navazujícně, ale pomáháš si výrazy jak se dá a proto mi nepřipadá slovní zásoba příliš z jediného soudku (kdopak by se cesty bál - uhlazené, mírné; páchne to jak shnilá ryba - expresivní...), i ten rytmus stále ještě trochu ujíždí, o nějaké zvukomalbě pomlčet rovnou ;o) Já bych možná začala znovu od začátku... ;o) Ale jestli to řpeděláš, hoď to sem ;o) |
|
|
||
|
Qued 05.Června 2007 14:38
Tak jsem zkusil upravit. Sice nerad přepisuji cizí díla, ale sám si o to řekl:) Je to jen takový pokus, tak snad ti to trochu pomůže, no a když ne, tak jsem se alespoň nenudil. Pokusil jsem se odstranit ty největší rytmické nesrovnalosti, rýmy a obraty, které mi nesedly. Sice by to ještě chtělo srovnat rytmus jako celek (stejný ve všech slokách), ale to by byla hrozná moročina. Zatím na to nemám víc času, jelikož jdu na pivo:-D Z cukru čokoládové polevy, politici píší své projevy. Místo cukru, jen citrón kyselý dostane hloupý volič veselý. Huba se mu hnusem křiví. Co se děje? Jen se diví. Někdo myslel - velká chyba! Páchne to jak shnilá ryba. Novely, daně, vše se probere halda peněz přes zakázky vypere. A V talárech vážní muži trpělivost lidu tuží. Jel jsi rychle, na silnici? Soudce štěstím růžolící. Dokavad tě nepodusí, má po těle kuží husí. Před zloději, jen se třes z policistů, žádný děs. Kde to žijem? Jak jen ven? Jasné to, jak bílý den. Pojedeme za hranice, vezmem děti, co je více? Do Německa, snadno dál. Kdopak by se cesty bál? Zůstane tu nakonec, jenom hlava státu, za ním vláda, hranice z ostnatého drátu. |
|
|
||
|
|
Opraveno:
Tak jsem tady zase. Tentokrát s prosbou. Nahodil jsem takový ten koncept co vás občas napadne. Protě během minuty základ říkanky. Nějak to ale nemohu domyslet, potřeboval bych doplnit do toho díla slovní zásobu aby tak neujížděl rytmus. Dávám to sem, protože věřím ve vaše schopnosti a protože Katovna je neaktivní. A tady to je: Se spoustou cukru, čokoládové polevy, politici píší své projevy. Místo cukru, citrón kyselý dostane však volič veselý. Obličej tak hnusem křiví, co se děje, jen se diví. Někdo myslel, velká chyba. Smrdí to jak stará ryba. Novely, zákony, vše se probere hromada peněz přes zakázky vypere. A v talárech pak vážní muži trpělivost lidu tuží. Jel jsi rychle, na červenou? Soudci klidně nespočinou, dokud pořádně tě nepodusí vždyť buzerace, to se nosí! Před zloději, jen se třes z policistů, žádný děs. Kde to žijem? Jak jen ven? Jasné to, jak bílý den. Pojedeme za hranice a pak dál, vezmem děti, kdopak by se bál? Zůstane tu nakonec, jenom hlava státu, za ním vláda a hranice z ostnatého drátu. |
|
|
||
|
|
Qued 28.Května 2007 10:26 K tomuto problemu se vyjadri muj tiskovy mluvci a pote co dosatnu uredni podklady pronesu prohlaseni. Dekuji. PS: temer uplne moderni komentar;-) |
|
|
||
|
|
Qued 28.Května 2007 10:26
Uch, tak tvá invence mi vyrazila dech. Takovou lahůdku jsem už dlouho nečetl, ale kritizovat raději nebudu - ještě bych dostal přes tlamu:))) |
|
|
||
|
|
Qued 28.Května 2007 10:26
Prostě nádhera. |
|
|
||
|
Qued 28.Května 2007 10:26
Hehe, ani nevím, co dodat ... nemám slov : )) |
|
|
||
|
|
Qued 28.Května 2007 10:26
Ó! Jen si říkám, že my přece už nemáme na básně práva, na ty je zde Katovna... ...ale jsem ráda, že jsi to uveřejnil právě u nás, neb je to nádherné! :-D |
|
|
||
|
|
Qued 28.Května 2007 10:26
Oh, srdce mi plesá při čtení této dokonalosti hodné Mistra slova. O:o) No dobře... na oživení supr, jen co je pravda :oD |
|
|
||
|
Tak jsem nějak nevěřila, že to s tim uveřejněním myslíš vážně. Kritizovat to nebudu, možná příště. Teď na to nemám sílu...
|
|