Andor.cz - Dračí doupě online

Hostinec? 

Dílna "U Tří grácií"


Naše Dílna slouží k napomáhání autorům s jejich prozaickými díly, ke kritice, radám a odpovědím.
Takže...
...přejeme lehké pero a hlavu plnou nápadů ;o)

s poezií Vám rádi poradí v Katovně: odkaz

Z časových důvodů není možné ihned reagovat na příspěvky delší než 2000 slov. Budete-li si tedy žádat o komentář k delšímu dílku, připravte se na to, že to nějakou dobu potrvá. Omlouváme se, ale ani my nejsme všemocné (jen tak tak ;o))

PS: Tento stůl není určen ke zveřejňování jakýchkoli článků nebo jiných textů přepsaných z knih, internetových stránek, filmů, hudebních CD nebo jakýchkoli jiných zdrojů mluveného, či psaného slova. Přispívejte sem tedy jen ukázkami VLASTNÍ tvorby, články, básněmi, nebo jinými texty napsanými vámi, či lidmi, kteří vám k tomu dali své svolení (tím mám na mysli přátele, rodinné příslušníky, osoby z vašeho blízkého okolí,...ne autory, jejichž svolení budete dlouhé dny získávat otravnými e-maily a podobně). V tomto případě však k textu udávejte alespoň jméno skutečného autora.

Děkujeme.

Správci stolu

evve, Eithné, pelleron

zde nemáte právo psát

Eithné - 07. července 2006 19:28
dub2857.jpg
Irandael 07.Července 2006 16:44
Mám obdobný názor jako Durin. Nejde o to, že bys to neměl psát, protože tam bylo málo lidí - kdyby to bylo kvalitní, tak si piš klidně o srazu, kde jsi sám :o) Ale bohužel, tohle mělo do kvalitní práce hodně daleko.
Tak především není důvod dávat každou větu na samostatný řádek. Taky není důvod psát celý report v jednoduchých větách, začínat každou větu slovem "pak", "potom" nebo jinou obdobou a nakonec není nutné v každé větě používat slovo "jsem".
Máš to strašně podrobné a to už není zajímavé, je to pouze zdlouhavé. Člověka nezajímá, kdy si kdo uprdnul, spíš ho zajímají zajímavé okamžiky, chvíle, kdy byla fakt sranda nebo jste prožili nějaký silný zážitek - a musíš to ale podat přesvědčivě, člověk se u toho musí řezat smíchy nebo ronit slzy, ne si znuděně podpírat hlavu a čekat, co tam teda jako bude dál. Nemastná neslaná dílka nikdo nečte...

Moje rada zní, abys psal víc a častěji, nemusíš to nikde uveřejňovat, pomohl by ti klidně i deník - ale piš. Až získáš praxi, bude to ok ;o)
 
Durin Mahalul - 07. července 2006 16:56
dwarfm1808.jpg
Irandael 07.Července 2006 16:44
Mno tak já osobně bych ti doporučil příště počítat jako "sraz" něco tak jako většího... protože kdyby při takový příležitosti měl psát report každej, tak se z toho všicí zblázníme.
Pak bych ti doporučil tak nějak ubrat všech těch osobních věcí, protože, když už je to o srazu a přitom víc jak polovina textu je jen o tom, co děláš ty...
Mno a navíc se tam ani nic nestalo zajímavýho. Jen jste seděli na lavičce, což je vyloženě málo na něco takového jako report, mrkni raději na recenze na andorský srazy ;p
 
Irandael - 07. července 2006 16:44
ramnaughthalf8027.jpg
Napsal jsem report ze srazíku, tak mi ten článek svchalte, pro nedočkavce je tu:
Bylo to takhle jednou ráno. Ráno jako každý jiný, teda nebylo jako každý jiný, bylo jiný tím, že vstávám na miniaturní srázek v Šumperku.

Ráno
Bylo ráno, hrůza, skoro jsem se nevyspal tím, jak jsem se těšil na srázek.
Pobudil mě mamčin hlas "Vstávej Tome.".
Poté jsem si protřel oči a porozhlédl se okolo, pak jsem se zeptal mámy jestli je opravdu pátek.
Prej že jo no. Tak jsem se osprchoval, a vůbec všechno(do všechno počítám i snídani).
Pak jsem asi hodinu jen tak seděl v křesle a těšil se na sraz, až mi pojede autobus.
Po hodině jsem konečně vyšel, zároveň s mamkou, která někam musela jít.
Když jsem došel na zástavku, myslel jsem že se zblázním. Bylo tam lidí jak..jak..jak na zastavce. Mno prostě hodně. Když konečně dojel autobus, myslel jsem že dostanu infarkt. Autobus byl skoro celej plnej, a ještě tam měla jít ta banda na zastávce. Mno hrůza.
Když jsem si konečně koupil jízdenku a stoupl někam k oknu a chytl se tyčky, tak se autobus rozjel.
Na další zastávce byl další nával lidi. Já fakt myslel že se zvoknu, nejmíň padesát lidí v jednom autobuse.
Celou dobu bylo plno, až zastávku před nádražím všichni záhadně zmizeli.
V tu chvíli jsem si všimnul mého spolužáka Marka.
Sedli jsme si a pokecali.
Po chvilce autobus stavil na nádraží.
Vylezl jsem a stoupl si automatu s horkou čokoládou.
Čekám.
Ještě pořád čekám.
Čekááám!!!
A nic. Tak jsem si koupil horkou čokoládu a začal z nudy chodit po celým nádraží.
Až za HODINU přijel vlak.
Už jsem chtěl jít domů, když přijel jakejsi vlak.
Dal jsem ještě poslední šanci a šel k automatu s Coca Colou a čekal tam jestli nepříjde Laakii a Lavinátor.
Vida, po chvilce u mě kdosi zastaví a ptá se mě jestli jsem Irandael.
Tak jsem to potvrdil, a vylezlo z nich, že to jsou Laakii a Lavinátor.
Pak jsme šli na autobusový nádraží, k obchodu Lídl, aneb néní nad utrácení peněz.
Mno naštěstí šel jenom Lavi koupit pití, ale stejně tam byl asi pět minut.
Laakii si mezitím stihla zavolat komusi, ohledně pejska.
Po chvilce se z obchodu vyřítil Lavi s "falškou nějakýho černýho moku".
Pak jsme vyrazili do parku.
Když jsme přišli k lavičkám, projevil se Laakiin úpal či co to měla.
Začala do nás hustit že tam je lavečka s nápisem "Laakii" .
Pak tam kdosi přiběhl a zasedl nám ji. (Sakra :D )
Tak jsme si sedli o lavičku vedle.
Začali kecat a diskutovat o všem, fakticky o všem, teda skoro o všem.
Pak kolem nás proletěl nějakej chlápek na kolečkových bruslích.
Laakii začala skoušet nějakou "sebe-blbost(tuším sebeantonaci či tak nějak)" aby spadl.
Když chlápek zajel za kopec, a po chvilce zase vyjel stranou kterou tam vjel vykřikla Laakii výtězoslavně "Vidíte, on spadl! A spadl do měkýho, ani nemá odřený kolena.".. nebo tak nějak to bylo(to víte, jsem děsnej sklerotik).
Po chvilce když skoro nikdo nebyl okolo, vzala Laakii prupisku a na lavečku kde měl byt nápis "Laakii" načmárala nápis "Laakii + irandael + Lavinátor".
Pak jsme si začali z Laakii dělat srandu že je vandalka a má úpal nebo úžeh, pak se Laakii vymluvila na to, že to má z toho kakaa.
Pak přijelo auto, a začalo vodou (chlap držel hadici v ruce a šplíchal z auta) šplíchat na kitičky poblíž jezírka.
Pak kdosi prohlásil že ten kdo je v tom autu je fakticky prasák :D
Nakonec vylezlo že je "Půl elfka povoláním vandalka".
Po chvilce však museli Laakii a Lavinátor odejít, šli na autobusový nádraží, aby si mohli jet pro pejska.
Tak jsem šel k babičce(po cestě jsem si koupil zmrzlinu :P)co se dělo tam ani říkat nebudu, protože by to tu zabralo asi jednu A4 opakování jedné věty, které, tak to neřeknu.
Když mi pak Laakii poslala SMSku abych šel na nádraží vyrazil jsem.
Po cestě se nic nedělo.
Čekal jsem na nádraží(vlakovým), když nešli tak jsem to šel omrknout na autobusoví, tam taky nebili, tak jsem šel zpět na vlakový.
Asi po pěti minutách se z autobusovýho vyrojili Laakii,Lavi a kráásnej maličkej pejsek(Lavi ho nesl).
Pak jsme se uvítali a šli na nádraží, čekat na vlak.
Koupil jsem si v automatu Coca Colu (btw. našel jsem slevu když platím přes mastercard, ale vyhodil jsem to, mastercard nemám, nemám vlastně žádnou.).
Pak jsme si sedli na lavičky a povídali si, přitom jsme všichni koukali na pejska.
"Takovej klásnej tšernej pejsek to je :) ".
Po chvilce přijel vlak, a tak jsem se šel rozloučit s Laakii a Lavi(nátorem :D )
Pak jsem odešel z nádraží a šel k babičce, zde jsem chvilku pobyl, vzal máme broskve a odešel domů.
Cestou kolem mě profičel nějakej cyklista co řval že jsem tlustej debil.
Měl jsem sto chutí toho *píp* *píp* poslat do *píp* ale už byl ten *píp* moc daleko.
Když jsem konečně domů došel, najedl jsem se a přišel k počítači psát tuhletu. eh.. volovinku :D
Zazvonil zvonec a krásného srazu kdy jsem poprvé viděl andořany na živo je konec.
 
Aratan - 03. července 2006 17:35
dunadan4741.jpg
Jestli je to OT, tak to klidně smažte, ale Lischai má talent, to se nezapře - odkaz
 
Malakian - 27. června 2006 08:43
images9556.jpg
psychop 26.Června 2006 21:25
Ehm.Ja viem ze niesom ziadny kritik ale mne sa to zda prilis riekankove...ta vrana kraka my pokazila celu atmosferu...ale to je asi moj subjektivny pocit - spojenie vrana kraka sa my zdalo vtipne :P. Zaciatok ma teda pobavil, co uz sa potom ostatkom velmi zmenit neda :) Ale hlavne sa to dobre rymuje, aj ked tie rymi su dost klasicke, a to trnes by som tam teda nedaval, rym je potom velmi kostrbaty. A "smrt na krku" sa my tiez nezda...ta strofa je cela divna-trnes, smrt na krku. V temnej chodbe ma smrt na krku...skor pred sebou nie ? :) Mohol si tam dat "smrt uz caka" alebo "smrt ta vola" atd :) A na konci by si mohol dat miesto "lezis v hrobe" - "lezi", znie to drsnejsie, a zvyrazni to ze je to uz len telo bez duse a nie "on/ona"
Ako sa poznam tak by som nehodnotil :P ale tie verse sa my zdaju prilis kratke no. A pre smutnu basnicku sa my viac hodia dlhsie s volnym versom. Subjektivita je holt svina :D
 
pelleron - 27. června 2006 07:37
moje6321.jpg
psychop 21.Června 2006 15:39
Musím uznat, že je to velmi zajímavý nápad a přečetla jsem to jedním dechem. Ani pořádně nevím, co bych měla vytknout : ) Snad jen to, že jsem si někde všimla, že ti chybí dvě čárky, ale to je jen nepatrná chybička na kráse.
Ze začátku mi vadilo, že ta smrt tam je taková moc klasická, ale jak jsem četla postupně dál, uvědomila jsem si, že jiná, než ta naše s kosou, by tam vůbec nepasovala.
Kdyby to bylo v článcích a měla hodnotit, určitě bych se rozhodovala mezi 9 a 10 body.
 
pelleron - 27. června 2006 07:10
moje6321.jpg
Qued 14.Června 2006 10:03
Četlo se to docela těžce, ale to vůbec nevadilo, protože takovému originálnímu nápadu stojí za to nějaký ten čas věnovat. Celkově bych řekla, že místy to má světlejší a místy slabší části.
Třeba ten úvod, ten byl úplně skvělý a ty opaky se k tomu krásně hodily, že mi to přišlo skoro až "přirozene" : )
Horší byla třeba ta část, kde dojede do hospody. Tu jsem tak nějak nepochopila, ale teď na čí straně je chyba, že : )

Ale celkově - vážně zajímavé a originální. Je to zase něco jiného, než všechny povídky, co se tu vyskytují, a určitě to při čtení osvěží : )
 
PsychoP - 26. června 2006 21:25
falling8927.jpg
Vzpomínka

Vrána kráká,
trhá uši,
žádné city,
prázdno v duši.

Marný útěk,
dveře drží,
potok krve,
vše se mlží.

Smrt už čeká,
ty se bojíš,
vrána zmlkkla,
zradu tušíš.

Temná chodba,
strachem trneš,
smrt na krku,
světlo, vzhlédneš.

Smutný chorál,
zvony zvoní,
nebe pláče,
slzy roní.

Vidím tělo,
patří tobě,
skelný pohled,
ležíš v hrobě.
 
Torrx - 24. června 2006 19:13
ikonka1137.jpg
Dobrý večer přeji:) a pěkné počtení...Tohle jsem stvořil jednou takhle v noci. Je to moje asi první básnička psaná anglicky tak tam asi budou gramatické chyby. Doufám že to není až taková hrůza...

Bravery

Once upon a time,
When leaves of trees were falling down,
When kings were searching for the crown,
One hero, so close but far away,
From his aim to find the way,
To save the beauty in his thoughts,
To save beloved eyes from bolds,
Running through the valleys, where dragons lie
Running through, fighting them and close to die,
Riding on the horse of glory,
Far away from end of story.


Once upon a time
When drops of rain were shattering the ground,
When creatures of the dark were crawling round,
Young lady held in tower high,
Can t escape she want‘s to fly,
Dark Lord is never gonna fall,
Frightened hero has to crawl
But eyes of the damned will see
His bloody destiny!
The lady held in tower high
Cant escape she wants to fly
But noone’s gonna help her now
Hero has been hunted down.
And if the Dark lord didnt die
Lady will forever lie
In the prison of the damned!
 
PsychoP - 21. června 2006 15:40
falling8927.jpg
eh... název: Smrt
 
PsychoP - 21. června 2006 15:39
falling8927.jpg
Zase ten sen. Noční můra, jež ho provázela prakticky celý jeho život. Průběžně se měnila, ale stále byla nadmíru děsivá. Občas trochu víc, někdy míň, ale nikdy se neprobudil se suchým prostěradlem. Krom toho byl normální.
Noční můry a půlnoční pomočování se. Stále stejný sen. Většinou procházel dlouhou chodbou. Někdy byla v podzemí, jindy na hradě, někdy v paneláku... Jednou se mu stalo že to byla lesní pěšina. Nyní to bylo staré molo.
Staré polozbořené molo uprostřed vyschlého jezera. Neviděl začátek, neviděl konec. Běžel po něm, trouchnivějící trámy se mu sypaly pod nohama a jemu nezbývalo než stále zrychlovat. I přesto ho to zase dohánělo. Už viděl konec mola, už tam skoro byl. "Jen pár metrů, to stihnu!" snažil se uklidnit sám sebe. Už ale cítil ten dech na zátylku.
Měl to v patách a nemohl s tím nic dělat. Viděl konec mola a nebylo mu to nic platné. Ten konec byl totiž deset metrů nad zemí. Vzpěry a kůly, které držely molo pohromadě, se pomalu rozpadávaly a on cítil, jak pomalu klesá. Na poslední desce se zastavil a otočil se. V tu chvíli se ocitl tváří v tvář smrti.
Opět mu kynula aby šel za ní a on zase skočil dolů. Ve vzduchu se otočil a zahlédl, jak jí z prázdných očních důlků pod kápí kanou černé slzy. Těsně předtím, než dopadl na kamenité dno jezera, smrtka máchla kosou, jako když se v létě seče obilí. Opět se probudil pomočený, zamotaný do prostěradla a neschopný si vybavit, kde vlastně je. Po chvíli opadla tma z jeho očí a on se mohl svobodně rozhlédnout po bílém, vypolstrovaném pokoji. Jako vždy se za chvíli objevili zřízenci s čistým prostěradlem a opět šel za lékařem, aby mu povyprávěl o svém snu. A jako obvykle mu poradil, aby se za smrtí vydal. Nikdy ho neposlechl, nemohl. Udělal to v prvním snu.
Tehdy byl malý a nevěděl, kdo to je. Milý úsměv práchnivějící lebky byl pro něj tak úchvatný, že ji následoval po celý sen. Viděl všechno to umírání, které provázelo naši historii. Viděl všechno umírání, které provázelo historii všech ostatních ras a národů. Všechny mrtvé světy. Všechny vyhynulé civilizace všech para-realit. A potom viděl "JE".
Všichni v jeho věku. Všichni bledí. Všichni k smrti vystrašení. K smrti... Spíš smrtí. Tedy tím, co jim řekla. Každý jediný z nich byl z jiného národa. Byl tam hmyz. Byl tam gigantický červ plující prázdnotou vesmíru na slunečních větrech. Všichni pokorně klečeli před svou učitelkou, svou bohyní, svou matkou. Jen on ne. Jediný on se otočil a utekl. Nevyslechl si všechno a ani nechtěl. Vidět všechno to umírání se mu nechtělo. Byl odrazen tím, co ho zprvu lákalo. Smrtí. Desítkami, stovkami, ba miliardami smrtí všech možných druhů. Měl se stát jedním z pokračovatelů tradice. Místo toho se otočil ke Smrti zády. A ona vytrvale chodila do jeho snů. Vytrvale ho stavěla do situací, ve kterých musel nutně umřít a vždy ho na poslední chvíli stáhla zpátky.
A stále plakala. Matka, kterou odmítlo vlastní dítě. Všechny ostatní pokračovaly. On jediný si odmítal uvědomit, že na něm závisí osud jeho světa. Smrt jim to všechno řekla. Umírá. Nebo spíš ožívá. Pohltila již tolik duší, že tím plně nahradila bezednou prázdnotu své existence. Nedokázal to pochopit. Řekla mu, že vládne všemu živému co přišlo, přichází a přijde. Mohla by teoreticky existovat věčně, ale tím, že se rozdělí do příslušníka každého národa, že vytvoří své vlastní ztvárnění pro každou rasu, že si vytvoří vlastní zástupce pro všechny světy všech realit, musí roztřepit svou moc tak, že ji již nikdy nedá dohromady. Zamezí tím ale nesmrtelnosti pro jakoukoliv existenci.
Nemohla ho nechat, aby před ní pořád utíkal. Ale nemohla ho nutit. Nikdy nemohla nikoho donutit dělat něco, co se mu příčí. A on to věděl. V podstatě by mu nevadilo vyměnit ten každodenní stereotyp za jiný. Správně pochopil, že je její součástí a proto zanikne až zanikne všechen život. Minulý, přítomný i budoucí. Ale nechtěl. Měl svou matku rád a nechtěl ji ztratit. Uvědomoval si, že až mu dá poslední částečku moci potřebné pro řízení osudu všeho živého v tomto světě, ztratí taky kontrolu nad svou vlastní existencí a rozptýlí se.
Byl poslední. Věděl to. Protože matka brečela stále víc. Někdy ve snech brečel. Plakal s ní. Zavalený v dole, padající do propasti, hořící společně s lesem, zapletený do ostnatého drátu milimetr nad minou... Vždy se vrátil zpátky. A vždy matce utekl o kousek dál. A ona stále plakala. Dnes se rozhodl, že to vzdá. Nechtělo se mu stále utíkat před vlastním osudem a už mu bylo špatně, když viděl svou matku tak smutnou.
Večer usl jako kdykoliv jindy, ale sen dlouho nepřicházel. Nakonec si vytvořil vlastní, V tomhle snu letěl. Byl v kruhové chodbě s temnými ornamenty po stěnách a jediným osvětlením na nejvzdálenějším konci. Ornamenty počaly stříbřitě světélkovat a cíl jeho cesty byl už jen kousek. Obrovská zářící vrata do jediné místnosti, kam nikdo krom smrti nikdy nevkročil. Byla tam. Tak slabá, že ho zabolelo u srdce. Klesl na zem vedle ní a objal ji. Bezmasá tvář se na něj polovesele podívala a tělo bez plic vydechlo vzduch mezidimenzionální prázdnoty. A smrt již byla minulostí, přítomností i budoucností jeho existence.
Zahalil se do jejího temného hávu a zvedl její kosu. Pokynul prázdné místnosti a uzamkl ji. Až do konce své existence. Což bude až skončí život minulý, přítomný i budoucí. Kosou pro»al mezidimenzionální bránu a postupně pohltil všechny své sourozence. Věděl, že bude mít mnoho povinností, ale uvnitř svého stojícího srdce mu věčný chlad zvěstoval, že to své matce dluží. Za všechny starosti. Za všechny sny. Za všechny černé slzy a za všechen život, jež přišel, přichází a přijde. Smr» se naposled rozhlédl po temné chodbě a jediným švihem kosy ji pohltil. A druhým švihem vytvořil svět. Svět, ve kterém žily všechny rasy, ve kterém byly všechny národy, ve kterém byly všechny živočišné i rostlinné druhy. Svět, do kterého se uchyloval v každé volné mikrosekundě. Svět, ve kterém nikdo nikdy neumřel, protože sem přicházeli všichni, kteří kdy o dar života již přišli.
Poslední sem přišla jeho matka a spolu zde žili navěky. Od chvíle, kdy zmizely všechny živé organismy minulé, přítomné i budoucí. Se všemi, kteří kdy zemřeli, umírají a zemřou, se svou matkou a se svými bratry a sestrami.
 
Qued - 14. června 2006 10:03
qued_antisanta2873.png
Něco pro pobavení, či zasmutnění.
Ehm...

Když si blázen sedne.

V polední noci, šel prostředkem ulice, u stěn budov, zvířecí člověk na koni. Helmu na hlavě nesl v ruce. Ze stínu však, s loučí v ruce vyskočil na něj chromý muž. Otočil se k němu zády a zamžoural na něj slepým okem. „Nečum“ pronesl, když hubu zavřel a důstojným krokem se odplížil pryč. Pěší jezdec zaraženě hopkal na místě dopředu a na tváři se mu zračil bezvýrazný výraz. „Neměl byste trochu tuřínu?“, zaslechlo oko, ale to už se osoba ztrácela v šeru poledního slunce. Na svém oři zatím došel pěšky zvířecí člověk na náměstí plné budov, uchem zahlédl lidi posedávající ve stoje u okna do nálevny sypkých nápojů. Nestál na koni ani dvě hodiny a už k němu doplavala jedna z lehčích, olovem obtížených dívčin.
„Dobré, horké olovo“, volala na něj už z dálky, když k němu připlavala a prsty držíce kapku horkého olova, zvedla k němu nohu a začichala. Když na ni vrhl svůj pohled, ten se zarazil dívce hluboko do hlavy a ta se mrtvá zhroutila k nebi. Z čela ji čněl ponurý nápis čtený jásavými písmeny: „Pěkný pozdrav ze Slunečních ostrovů.“
Co nesnědl, to zaplatil a vydal se dál, vedouce svého oře pod sebou. Ani kdyby bděl, by se mu nezdálo, to co teď neviděl. Před jeho zraky v cizí kapse, se z ničehož nic vzali tři muži a donesli se pryč.
„Kterou rukou jíš, toho píseň zpívej.“ Poznamenal za nimi a nezastavil. Konečně narazil na silný tok. Rozbil si o něj nos a odřel kolena, přestože kůň běžel pomalu. Proud zde byl velmi silný, jeho pach se donesl až k jeho ústům a zašněroval mu tkaničky u vesty. Rozhodl se, tedy že se vydá nahoru po proudu až najde most. Utíkal pomalu aby na brod schválně nenarazil. Na začátek schvátil koně tak, že už nebyl schopen ležet. Musel ho vydělat. Však škoda dřeva mu přišla, kterého na koni mnoho nebylo a tak mu alespoň kopyta snědl a zbytek pochoval. Jak tam seděl s koněm chovajícím se v jeho náručí, zaslechl brod, kterak se brodí přes tamten tok. Nebylo těžké následovat sluch, když ho viděl za sebou, musel se však pohybovat rychle, bez koně mohl jen jezdit. Brod byl hluboký a prudký, ale přenesl osobu na druhou stranu a jal se znovu brodit po souši. S pochovaný koněm musel pohřbít naději, že na místo dorazí pozdě. Strávil tím tři dny, ještě teď ho bolel žaludek od trávení a nohy od kopání, naděje však byla pohřbena a její mrtvola se skvostně vyjímala na hromadě nakopané hlíny.
Rozbil tedy tábor, když spěchal na severojih a snědl z trosek ukradené vlastní věci.
Cesta netrvala pět let a dorazil cíl. To však již zvířecí člověk odpočatý z dlouhé cesty a smutný z doražení cíle nevydržel nápor emocí valících se přes něho v organizovaném útvaru a srdce mu v kalhotách puklo.
Nikdo ho nepochoval, ale pohřbili ho se všemi poctami, až se do masového hrobu vešli.
Začátek
 
evve - 12. června 2006 21:45
blue_butterfly_sm2219.jpg
Beredur 12.Června 2006 15:46
Mno, v případě, že ona postava je víla (nebo jiná nadřpirozená bytost) - čož je - tak mi to zas tak divné nebo nereálné nepřijde. V tomto místě jde asi opravdu pouze o názor, ale já si to vykládám takto. Zkrátka a dobře, nevím jak lépe to vysvětlit, ale proti tomuto úkazu naprosto nic nemám.
 
Beredur - 12. června 2006 15:46
beredur9549.jpg
evve 11.Června 2006 19:46

Děkuji, ale nepřeháněj...já tam mezery vidím...víš, představ si ty její kroky, jako je cukrová vata, když se natáčí pomalu na špejli.Sotva se té špejle dotkne, a přitom ji neopomíjí...a tak to je s tou chůzí...nezanechává stopy, a přitom na zemi je...jak by nepůsobila úplně zemská přitažlivost, a přesto nějaké síly přitažlivé ji drží na povrchu...to jen tak na okraj...


 
evve - 11. června 2006 19:49
blue_butterfly_sm2219.jpg
Kibou 11.Června 2006 19:42
Nemáš zač :o) Jen se omlouvám že to tak trvalo, ale je toho všeho moc... :o(
 
evve - 11. června 2006 19:46
blue_butterfly_sm2219.jpg
Beredur: Zatoulaná z hvězd
Hm... co dodat. Snad jen že to snad nemá bychu :o) lJen mám otázečnu: co je to "lehkovaté" ? O:o)
Každopádně je to supr, opravdu :o)
 
Kibou - 11. června 2006 19:42
redhead673.jpg
evve 11.Června 2006 19:34
Moc díky, poopravím to:)
 
evve - 11. června 2006 19:34
blue_butterfly_sm2219.jpg
Musím se omluvit, že stůl dosti zpomalil, ale musíme všichni brát na vědomí zkouškové období, konec školního roku a podobné (otravné) povinnosti, které -bohužel- nemůže nikdo zanedbat. Krom toho s přicházejícími prázdninami lidé odjíždějí na dovolené, na všelijaké akce, takže doufám, že v září se zde zase všichni sejdeme s novou můzou a mnoha pěknými dílky. :o)

Kibou: Tanec
"jako by do rytmu nějaké říkačky" - nebylo by lepší spíše onen rytmus přirovnat k rytmu písně? Myslím, že by to bylo vhodnější než "říkačka"
hodně opakuješ zájmena (hlavně "její" - její smích, její oči, její rty,...)
„Hele Niko, dám krk na to, že je to víla.“ – spíše „dám krk za to“
Myslím, že by lupiči měli mluvit trochu hruběji, než jak píšeš-mám tím namysli jazyk, ne tón. Alespoň v řeči mezi sebou.

Jako celek ale velmi pěkné, líbí se mi to. Téma zajímavé, alespoň v tomto stole neotřelé. Snad bych jen konec trochu rozvedla, možná prodloužila. Místy chybky v interpunkci, zejména neodděluješ čárkou oslovení (např: ..., slečno.) Ale jak říkám, pěkné. :o)
 
Beredur - 06. června 2006 10:28
beredur9549.jpg
Mno, já tu hodím zase něco "nesvětaborného" z mé nevkusné dílny....jo a že bych připojil druhou část z Májového citokvasu???..hm, stačil ten úvod, ale prosím posouzení k.....

ZATOULANÁ Z HVĚZD

V žravém vichru řevnivosti
se klátí vrby ze strnulosti.
Země neoděná se chvěje,
je jak služebná bez livreje,
co si v soustrastném hluku
mne šperk v oteklém uchu.
Hořce, ponuře kraj působí,
tma pluhavá vše násobí,
až živly urvalé hlásají:
"Netečný světe, styď se!"

Vítr nemdlý v korunách se š»árá,
však hle-báň řeže tlustá čára,
jenž v letmém mihu, země dostihu,
nabývá lidských obrysů.
Oči hrají v barvách jaspisů,
s tóny milostných dopisů,
ple» svěží nezná jedů hnis,
těla tají lásky rukopis,
až živly urvalé hlásají:
"Nevděčný světe, kliď se!"

Do smyslů snadných zahloubaná,
ta z hvězd kladných zatoulaná,
s úsměvem modly pravosvaté,
s kroky mlhy lehkovaté,
cípy rudého pláště
špínu z rozpaků otírá.
A tak epochu novou,
v šeru beznosém otvírá,
až živly urvalé hlásají:
"Roso z poupěte, chy» se!"

 
Kibou - 05. června 2006 16:35
redhead673.jpg
K níže uvedené povídce: Název je Tanec (nějak jsem ho tam zapomněla připsat) doufám že někdo bude mít trpělivost mi to opravit. Diky
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.085767984390259 sekund

na začátek stránky