Andor.cz - Dračí doupě online

OT: Uááá... člověk se tu chvíli neukáže a hned se tu zase nevyzná... :o(
Bude tedy někdo tak laskav (může se najít více dobrovolníků) a napsat, kterému dílku se tady ještě nevěnovala pozornost? Mám chvíli čas, tak toho využijte ;o)

Kibou 08.Května 2006 10:11
Doufám. :)

Durin Mahalul 04.Května 2006 18:25
své tmavé kobky - tady mi to zní, jako kdyby si ji vlastnil. Pokud ano tak proč tam seš? ... chápu, že si to myslel, že je tvá, protože si v ní ty, ale zní to divně. :) Mě, samozřejmě. ^^

Na mě je to možná moc složité, ale Anděl smrti? To jsem opravdu ještě nikdy neslyšela. :)

Dvakrát krysy, vím, že se to nedalo nahradit, ale nějak mi to vadí. :)

vím jistě, že mne nečeká nebe,
a bojím se, kam má duše zamíří.
A kam jinam když né do nebe zamíří? :)

Mysl se mi nějak začíná mlžit, - mysl? Jak se mlží mysl? Mě se tam spíš hodí oči, ale dobrá. Tedy pokud si nemyslel mlží, jako že zapomínáš. :)

IMHO je to pěkné. :) Ty "chybky", které jsem vypsala nejsou chyby, ale spíše to, co se mi nezdálo. :) ... a neukamenuj mě za to. :)
Kdybych to našla ve článkách dostaneš ode mě 10. :)

Durin Mahalul 04.Května 2006 18:23
Již dlouhou dobu na břehu sedává,
již dlouhou dobu pokaždé plakává.
Dvakrát doba, je to naschvál, vím, ale nelíbí se mi to.

Slzy plné hořkosti a smutku kanou,
nechce být stále jen Jezerní pannou.
Jen? A co chce být? Paní všech moří? :) Snad chápeš, jak to myslím. :)

Blíží se mladíček s hezkou tvářičkou,
snad by jí udělal službičku maličkou.
Musela jsem se usmát. :)

Panna na něj z dálky kapesníčkem mává,
mladíček nevěří očím svým, vždy» ona je nahá.
Znova. :))

Mladíček dolů spěchá, za Jezerní pannou,
doufaje že vášní, jejich duše vzplanou.
A znova. :)))

Dnes nemá š»astný den mladíček,
na břehu zůstal jen malý kapříček.
Loleq. :o) A mimochodem potřetí slovo mladíček. :)

Již není Jezerní panny, již není jezera,
tak to však dopadá, jen v myslích lidí mezera.
Mezera ... to se mi nelíbí.

Jinak smysl to má, rýmuje se to, má to rytmus, ale příjde mi to jako spíš než, že to má být smutné ( radostné, š»astné, dojemné ), jako parodie. Možná je to účel, ale rozhodně se ti to povedlo.
IMHO.
Dala bych ti opět 10. :)

pelleron 07.Května 2006 17:49
Mno sevsnuce byla na té skále taky,a skála byla nahoře jenže to bylo velké území:)...Mno ty rolničky to jsem si pak spíš uvědomila, že by spíš mohly být přidělanlé (přišité) na jejich oblečení taky by to šlo, že jo?:))
Indiánky nee jen velké , protože děti brečeli:)...

btw. já chcu taky opravu a pomoc... gerrrr proč dostávaj jen jiní?

Eveline 07.Května 2006 21:46
njn to je pravda:D Někdy je to těžké se slovními spojeními, mě to taky často pěkně zamotá hlavu..ale ty něco vymyslíš :)

Kibou 07.Května 2006 19:33
Jo a k té "vůni". Praštila do nosu se mi zdá jako kdyby to bylo, že ta vůně byla smradlavá. Pohladila po nosu, není to divné? :) Mě to příjde neobvyklejší, ale smysluplnější. :)

Kibou 07.Května 2006 19:33
Děkuji. Opravím hned to, co si vytkla.
A k té prodavačce. Jí to bylo divné, protože si všimla jeho pohledu, který byl jako kdyby se do pomeranče přímo zamiloval. :) Tak snad proto.
A ta černá róba s kimonem není můj výmysl, nýbrž Nathienův, ale to asi zní, jako kdybych se na něj vymlouvala. :)
Ještě znova díky. :)

Eveline 07.Května 2006 19:18
Nejdřív bychb řekla :D
Tak a púo tomto malém úvodu- podle mě na to že je to napsané jen jako vtípek, je to dpst dobré. Až napíšeš něco promyšlenějšího tak možná spadně hřebínek i těm dvakrát starším a zkušeným psavcům ;-)
A teď k chybkám:
-uprostřed tváře se vyjímal malý ba i roztomilý nos-tam bych dala spíš -a roztomilý- nebo -docela roztomilý-
Takhle to zní že mít malý a zároveň roztomilý nos je neuvěřitelné. Jen taková drobnost.

Co mě uhodilo do očí bylo-Oděn do černé róby a japonského kimona.- Nevím, jak jsi to myslela, ale jak by na sobě mohl mít černou róbu a k tomu ještě kimono? :)

-Tato noc byla opravdu neobvyklá, slavil se sňatek místního hrabětě s bohatou šlechtičnou, zábava na náměstí byla opravdu různorodá- dvakrát za sebou opravdu. zkus to nahradit třeba -skutečně-

-Vůně pečeného masa a horké medoviny ošlehala každého příchozího.- Jak si to chudáci příchozí zasloužili? :D Tak kdyžtak -praštila do nosu- nebo -zasáhla- když už. Takhle to zní dost rušivě.

-Když došel ke stánku - tam by bylo lepší přišel, je to spisovné :-)

Trochu nechápu proč té prodavačce bylo tak divné, že si chce koupit pomeranč:D Snad je to všechno a nějak ti to pomůže:-)

Jinak jak už jsem říkala na začátku je to supr napsané. Budu ti fandit do budoucna:-)

Víte jaké je to dívat se na dort a nesmíte se ho ani dotknout? Tak jsem se cítila já. Chtěla jsem hrozně moc něco napsat, ale nic mě nenapadalo, ani zápletka, vůbec nic. Snad mě zachránil Nathien. Řekl a» napíši o něm a pomeranči, poprvé mi to přišlo jako špatný vtip. Když mi to řekl podruhé řekla jsem si proč ne?
Ano je to možnáže odfláklé, není to světoborné, je to spíše crazy 4fun dílko, doufám, že se alespoň trochu zalíbí a usmějete se. Bylo dost depresivních básniček a dílek.
Proto prosím talentované Tři grácie i ostatní o zkulturnění tohoto dílka.
Děkuji všem, Eveline ( Nathien, který mi hodně pomohl a především opravil moje hrubky. :) )
PS: Ještě jsme to trochu doladili, omlouváme se. :)


Muž zvedl hlavu. Byl si jist, že tento pomeranč není obyčejný. Kulaté těleso před ním bylo typicky oranžové barvy, skrývajíc v sobě nejen sladkou š»ávu, ale také tvrdé menší pecičky. Jeho pohled byl plný laskavosti, ale proč? Co mohl cítit k pouhému pomeranči?
Jeho jasně červené oči hleděly dlouhou dobu na plod letošního podzimu. Co tyto oči vše spatřily? A ten obličej, bez jediné chyby, jemné rysy, možná i trochu zšenštilý. Úzká ústa zakrývaly pramínky černých vlasů, a uprostřed tváře se vyjímal malý ba i roztomilý nos. Nemohlo mu být více jak dvacet pět let. Oděn do černé róby a japonského kimona, nespouštěl pohled z oranžového ovoce, seděl na obyčejné dřevěné židi, pomeranč ležel na prostém stole a kolem něho zněly zvuky typického hostince. Š»asten ze svého osudového nákupu přemýšlel a pomeranč se stal jeho hlavním bodem pohledu, ignoroval okolí, pomeranč byl pro neho vším. Lidé v hostinci na něj nechápavě hleděli a nebylo divu.

Byl večer, podzimní. Na nebi zářil měsíc společně se sestrami hvězdami. Lehký větřík uváděl listy do pohybu, tolik barev a tvarů. Mladík se procházel místním tržištěm, ještě nebylo zavřené. Tato noc byla opravdu neobvyklá, slavil se sňatek místního hrabětě s bohatou šlechtičnou, zábava na náměstí byla opravdu různorodá. Vůně pečeného masa a horké medoviny ošlehala každého příchozího.
Když došel ke stánku s ovocem, zaujal ho pomeranč. Byl oranžový, obyčejný, s poměrně tenkou slupkou a byl viditelně čerstvý. Žena u stánku na něj překvapeně pohlédla a zvědavě pozvedla obočí.
,, Co si přejete? ", řekla trochu zatrpklým hlasem, asi neočekávala, že by si v tuto dobu nějaký
krasavec prohlížel naprosto obyčejný pomeranč, který si nikdo nekoupil. Proč tedy právě on?
Muž, jakoby vytržený ze snění nebo hlubokého transu se podíval na osobu, která ho oslovila.
,, Cože? Ehm ... promiňte. ", skoro vykoktal a opět věnoval svůj pohled, který byl plný vzrušení, pomeranči.
,, Co si přejete? ", zopakovala a nechápavě si prohlížela blázna.
,, Já? ", prohodil spíše řečnicky. ,, Tento pomeranč. ", něžně ho pozvedl a podal prodavačce.
,, No dobrá tedy. ", odsekla a neobratně uchytila pomeranč aby si ho prohlédla, snad jakou stanoví cenu. Koutky očí však pozorovala mladíka.
,, Pozor, a» mu neublížíte. ", vytrhl jí ho z ruky a přitiskl k sobě jako novorozeně.
,, Dejte mi jeden zla»ák. " Prodavačce se zablísklo v očích za vidinou lehce vydělaných peněz. Blázen nic nenamítal a vydal požadovanou sumu. Poté odešel, usmíval se, spíše culil na pomeranč.
,, Kam ten svět spěje? ", prodavačka nevěřícně pokroutila hlavou a schovala zla»ák.

Eveline 07.Května 2006 19:05
musim povedat ze to malu taku milu atmosferu...neviem preco, ale na mna to posobilo tak nenasilne, nehralo sa to na ziadnu psychologicku studiu...po dlhej dobre nieco "ine" ,aj ked mozno jednoduchsie.

Ja som spokojny

Dawn 05.Května 2006 18:27
Každou oslavu kterou oslavovali dopadla dobře. Každá oslava, kterou oslavovali, dopadla dobře.
Až jednou o půlnoci, měli ve vesnici Kaniků další oslavu. bez čárky před měli
Chatrče, které byli ze slámy a byly protáhlé listím a vším, co našli. Ve větě mi chybí nějaký přísudek u prvního byly má být tvrdé y, protože chatrče jsou ženského rodu. Je zajímavé, že u druhého už je to správně : )
V samém středu vesnice byl oheň a okolo něho kameny aby se nešířil dál. před aby čárku
Indiáni tancovali, jejich lehké oblečení na nich jen tak tak sedělo. Jak může oblečení sedět? Sedí lidé na židli, sedne ti dobře jídlo apod. Tady bych použila spíš běco jako viselo nebo volně vlálo nebo něco podobného
Rolničky, co měli na sobě proti zlým duchům nabarvené válečné barvy vyjadřovaly, že se něco semele. Působí to nesrozumitelně. Napsala bych něco jako: Rolničky, které měly u sebe, byly nabarvené výraznými válečnými barvami a naznačovaly, že se něco stane.
"Skáčete špatně, ukážu Vám, jak se to dělá" pokud se nepletu, Vám s velkým V se používá pouze v dopisech jako vyjádření úcty ke čtenáři dopisu
Děti začali brečet, indiánky couvali a indiáni se připravovali na jsité opatření... děti začaly, indiánky couvaly, dále pak by možná bylo lepší přímo napsat, co že to ti indiáni připravovali.
Pod ní tekla kryš»álově průhledná voda. křiš»álově
Pár indiáněk, kteří couvali, se povalili na zem. Tos myslela malý indiány nebo indiánky? Je to hodně nesrozumitelný.
"Jsi mrtvá jdi pryč,a nech nás žít" Zařval na ni jeden z indiánů. Když to dořekl, nestačil se ani vzpamatovat a už ho měla ve své moci. Celou dobu je řeč o přízraku a teď najednou nějaká žena? Přiznám se, že jsem to moc nepochopila : /

Celkově to na mě bohužel nepůsobí moc dobře. Často používáš jen různá základní slovesa, jako být, stát apod.
Dále mi tam úplně chyběla nějaká gradace děje. Víš, co emocí ti indiáni určitě cítili, když se jim tam zjeví nějaký přízrak?
Z textu není patrné, proč ten přízrak skočil do ohně a řekl, že je lepší být mrtvý, když pak zase z toho ohně vylezl.
Jakto, že se k nim mohl dostat jen přes vodu? Asi jsem si to špatně představila, ale myslela jsem si, že se zjevil uprostřed vesnice...

Děkuji za upozornění... Už je to řešeno.

Čau tak zde je něco teda na pokračovačku...
............................
INTENCATE
Vesnice Kaniků 00:00 hodin.

Byla nebyla jedna vesnice. Všichni lidé se tam znali. Každou oslavu kterou oslavovali dopadla dobře. Až jednou o půlnoci, měli ve vesnici Kaniků další oslavu. Oslavovali magické síly. Nebyli to obyčejní lidé, ale byli to indiáni... Chatrče, které byli ze slámy a byly protáhlé listím a vším, co našli. V samém středu vesnice byl oheň a okolo něho kameny aby se nešířil dál. Indiáni tancovali, jejich lehké oblečení na nich jen tak tak sedělo. Stačilo jen svléknout. Rolničky, co měli na sobě proti zlým duchům nabarvené válečné barvy vyjadřovaly, že se něco semele. I když to neviděli, ale cítili to ze vzuchu...
Bylinky, co měli v prázdném, vydlabaném kokosovém ořechu namočené do vody začaly jako by vadnout... Když tancovali rituální tanec, přeskakovali malý ohýnek, který byl u prostřed tábořiště. Ze tmy se náhle vynořila tajemná postava. Její kapie byla černá jako sama noc. Pod ní nebylo nic vidět.
"Skáčete špatně, ukážu Vám, jak se to dělá"
všichni zůstali stát s otevřenou pusou. Děti začali brečet, indiánky couvali a indiáni se připravovali na jsité opatření...
"Snad se mě nebojíte? Ale no tak...Já nejsem přízrak"
Indiáni však věděli, že se k nim nelze dostat jinak, než přes vodu. Kousek od chatrčí byl les a za lesem byla skála. Pod ní tekla kryš»álově průhledná voda. Čistá a průsvitná hladina byla bez pohybu až na malé vlnky. Neznámá postava skočila do ohně, ten se rozhořel..." Je lepší být mrtvý cha cha chááááá" Hlas už zněl jako z dálky.... Když v tom znovu vystoupila z ohně. Pár indiáněk, kteří couvali, se povalili na zem.
"Jsi mrtvá jdi pryč,a nech nás žít" Zařval na ni jeden z indiánů. Když to dořekl, nestačil se ani vzpamatovat a už ho měla ve své moci. Stály na té skále...
"Opovaž se se mnou skočit"....
Pokračování příště..

A ta druhá (a pokud tyhle nezvládnu remakovat dobře, tak poslední)

Anděl smrti

Krčím se v rohu své tmavé kobky,
hejna krys prohánějí se kolem,
odporný puch, jak ze staré hrobky,
obrací mi znovu a znovu můj žaludek.

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Jsem plný nemocí, zuby drkotám,
přežívám ze zatuchlé vody, z krys,
proč to všechno? Sám sebe se ptám,
avšak odpovědět si nedokáži, nemohu.

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Jsem na dně všech svých sil,
už začínám propadat šílenství,
ač předtím vůli větší než Nil,
už nemůžu, opravdu nemůžu dál!

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Ten, kdo dal mne sem uvěznit,
dobře věděl, že nezdolný jsem,
a o mé porážce může jen snít,
však našel způsob, jak mne trýznit.

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Jak dlouho to ještě snášet mám,
téměř jsem zapomněl svou řeč,
v temné myšlenky propadám,
na vlastní smrt neustále myslím.

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Nebylo by to pro mne utrpení,
ne, vždy» již nemám proč žít,
bylo by to pro mne vykoupení,
proč nepřijdou a nezabijí mne?

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Začínám se bát zítřka, sebe,
dokonce i této chvíle se bojím,
vím jistě, že mne nečeká nebe,
a bojím se, kam má duše zamíří.

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Vím, že ta chvíle je blízko, velmi,
zbývají mi poslední chvíle, vzpomínky,
vždy» býval jsem jak líté šelmy!
A, co je ze mě nyní? Ptám se!

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Mysl se mi nějak začíná mlžit,
mé podivné stavy se stupňují,
jistě již nebudu moc dlouho žít,
vím to, přesto nejsem připraven.

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Již pro mne není žádná záchrana,
cítím, jak mizí mé poslední síly,
vidím, jak se otevírá má brána,
cesta na věčnost, na odpočinek.

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Slyším nějaké kroky, míří sem,
cizí hlas mne málem ohlušil,
klíč šramotí, ne vždy» to není sen,
nastal převrat, byl jsem osvobozen.

Anděl smrti kráčí si pro mou duši.

Však je již moc pozdě na to žít,
společně se zachráncem přišel anděl,
vzal mne za ruku a ukázal kam jít,
už nemám strach, ten je pryč, protože

anděl smrti přišel si pro mou duši.

Tak milé grácie, říkal jsem si, že bych mohl oprášit dvě mé staré a oblíbené básně, ale než si je šoupnu do článků, žádám radu, protože sám bych to nezvládnul ;p

Takže první:

Jezerní panna

Již dlouhou dobu na břehu sedává,
již dlouhou dobu pokaždé plakává.
Slzy plné hořkosti a smutku kanou,
nechce být stále jen Jezerní pannou.
Blíží se mladíček s hezkou tvářičkou,
snad by jí udělal službičku maličkou.
Panna na něj z dálky kapesníčkem mává,
mladíček nevěří očím svým, vždy» ona je nahá.
Mladíček dolů spěchá, za Jezerní pannou,
doufaje že vášní, jejich duše vzplanou.
Panna jednou nohou v jezeře stojí,
duše její z bláznovství se rychle hojí.
Dnes nemá š»astný den mladíček,
na břehu zůstal jen malý kapříček.

Uplynulo mnoho zim, ale ouha,
v srdci Jezerní panny, nová touha.
Již zase na břehu jezerním sedává,
ustavičně do hlasitého breku se dává.
Jde kolem opět jeden krásný mladíček,
od panny je teď jen pouhý kousíček.
Ona na něj opět kapesníčkem mává,
on do běhu zběsilého, okamžitě se dává.
Panna opět jednou nohou v jezeře stojí,
její duše z bláznovství a hříchů teď se hojí.
Mladíček stále k Jezerní panně se blíží,
ubohé oči Jezerní panny pomalu se klíží.
Ani dnes neměl š»astný den mladíček,
na břehu zas zůstal jen malý kapříček.

V srdci Jezerní panny touha zůstává,
po mnoha letech zas na břehu sedává.
Čeká a vyčkává, až půjde opět kolem,
až půjde kolem, třeba tamtím polem.
Znovu vidí mladíčka jak se tyčí v dáli,
zdali jí to konečně vyjde, zdali, zdali.
Mladíček smutnou píseň pomalu si píská,
zdali na svou milou myslí, zdali si stýská.
Jezerní panna opět vstává a na hocha mává,
on nevěří svým očím, však do běhu se dává.
Dnes však Jezerní panna i druhou nohu na souši,
mladíček zamiloval se do panny až po uši.
Dnes jezero pannu před hříchem nezachrání,
již jí nic v lásce nepřekáží, již jí nic nebrání.

Panna s mladíčkem do víru vášní upadají,
pak mladíček do vesnice přivedl ji potají.
Jezerní panna je nyní volná a není pannou,
však není ani jezerní, slzy staré vrby kanou.
Jezero bez své ochránkyně pomalu uvadá,
v zapomnění bývalá jezera krása upadá.
Již není Jezerní panny, již není jezera,
tak to však dopadá, jen v myslích lidí mezera.

Dawn 04.Května 2006 13:21
V tvém příkladu ty slabiky nejsou AB AB AB.
Ty přízvuky jsou tam jinak:
"Je to jen příklad jo"
A B B A B A
A... přízvučná
B... nepřízvučná
Jestli se mýlím, tak mě prosím opravte.
A podle toho to musíš řadit, abys dosáhla kýženého cíle - rytmu.
Nu a potom musíš další verš upravit, dle toho předchozího. Někdy stačí jenom změnit slovo sled. Ale hlavně si to nahlas přečti, tím odstraníš nejvíce chyb.
Jinak podle mě je to kocour a basta:)))
s pozdravem Krtek

Singollo 04.Května 2006 07:01
Mno to je ta chyba, že dejme tomu"JE TO JEN PŘÍKLAD JO..."
třeba:AB AB AB
a ted to napiš znova další slovo na AB AB AB...=slabiky. Asi tohle nedokážu správně se slabikami zkonzumovat:(. Jinak Tvou omluvu přijímám...
Mno v té básničce je právě onen ten chyták, že to vypadá jako vlk... Ale není:). Je to hádanka...:)

Všem: Jinak na Irově forum zatím nechávám moje příběhy, tedy úplně nové příběhy. Zatím je tam jen 1/4 začátek příběhu se jménem "Inten0cante" A je to o indiánech... Ir to za mě opravuje..

Eithné... omlouvám se, nechal jsem se unést..

Dawn: i tobě patří má omluva...

ale teď k tvému dílku:

souhlasím plně s Krtkeusem.. a i Darmonlorem.. opravdu to působí, jako by jsi popisovala lykanta.. je to pohodový dvojsmysl (pokud se tomu dá takto říct) který si zvláště zde.. na serveru, kde je 89% fantasáků většina vysvětlí takto jako my.

zkus seřadit rýmy a dodržovat rytmizaci.. opravdu ti to pomůže...

Darmonlor 03.Května 2006 19:15
nené to ani vlk, ani upír

Krtkeus 03.Května 2006 18:52
Pravděpodobně se jedná o lykanta.
A pak by tam mělo být asi opravdu "to", čímž by pak byla myšlena přeměna.