Andor.cz - Dračí doupě online

Sbírám nově zkušenosti z hraní tady na Andoru, a tak bych měl možná co říct k tomu, co tu píšete. :-)

Jako vypravěč narážím hlavně na ten problém s tím, že nevidím, že by hráči byli zvědaví. To si vykládám tak, že jim prostě nepředkládám dostatečně zajímavou zápletku.
Obsah a informace jim překládám, často soukromně v domnění, že se jich to více dotkne, ale bez úspěchu. Dokonce jsem zkoušel sepsat i povídku z onoho světa i z lokality, kde se příběh odehrává a bude odehrávat s informací pro hráče, že tam naleznou i další fakta, která se jim budou hodit. Houbelec. Povídku si nikdo z nich zřejmě nepřečetl. Soudím podle toho, že na ní nepřišla žádná reakce. Stejně tak je to i s mimoherními reakcemi na mé příspěvky - žádné.
Z mé strany se na to snažím myslet, reagovat mimoherně, chválit to, co mi skutečně i příjde dobré a není toho málo. Někteří z hráčů fakt píšou velmi pěkně.
Sklouzává to tedy k tomu, že na vině shledávám své nedostatečné kvality. Jelikož se považuji za rozumného člověka, neberu to tragicky a prostě "dřu" pořád dál a dál v naději, že z nich někdo třeba chytí tvůrčí slinu a zkoncentruje svůj zájem a s přemáháním tomu věnuje část své pozornosti a času.

Vedu dlouhodobě i hraní naživo, ale to je něco jiného. Ten osobní kontakt prostě ze hry dělá něco víc a i když jsou hráči pořád lemry a jen výjimečně si něco přečtou, vymyslí, nebo připraví před hrou, pořád vím, že jsou to prostě moji kámoši a že je to občas i baví. Třeba ne všechny, ale vždycky se alespoň jeden najde, kdo mi dá vědět, že ho to bavilo, což stačí k pokračování. :-)


Tady na Andoru i hraju. Snažím se teď i ve více jeskyních. Většinou je to ten typ: "koukejte, co jsem si vymyslel za postavu, husté co?"
Nějaká zápletka nebo zdrženlivost v tom, co všechno může být na první pohled zřejmé, jde stranou a ze hry se stává spíše přepisování životopisu postavy - taková přehlídka postav.

Přeci jsem ale narazil na jednu hru, která je předem promyšlená a má už verbíři definovanou formu a podle mého hodnocení patří asi k nejlepším projektům, co jsem tu za těch pár let zatím měl možnost sledovat.

PJ Morfin (snad se nebude zlobit, že ho tu tak vychvaluju) představil zajímavě navržený fantasy svět, nám dal na výběr z několika zotročených ras a stanovil věk 6 let. Nechtěl žádné storry. To se mělo teprve vymyslet. Chtěl ale po hráčích, aby napsali, co by rádi, aby se stalo, nebo nestalo a v kolikati letech by rádi skončili první kapitolku, kde by se ty osudy postav měly spojit.
K mému údivu a počáteční skepsi, se ukázalo, že to je reálné.
PJ skáče od jedné důležité situace k další, tu posune děj o několik dní, onde o několik let a staví mou postavu před "osudová" rozhodnutí, skrze která mi i dovysvětluje, jak onen svět vlastně funguje a kde mou postavu vybavuje zkušenostmi a tím formuje její charakter. A ty rozhodnutí pak ovlivňují skutečně to,c o následně postava prožívá, kam se dostane atp... Z části hraje vypravěč za hráčskou postavu, ale v určitou stěžejní chvíli vždy nechá rozhodnutí, nebo i plánování na ni a na základě něj pak vyhodnocuje a posunuje celé dění dál.
Za onou funkčností se určitě skrývá cit pro to, kdy ještě můžu hrát za hráčskou postavu a jak a kdy ji přenechat prostor.
Ale vím od sebe a ještě od jednoho hráče, se kterým se o tom brůžu bavím osobně, že to prostě funguje. Skutečně mám pocit, že má postava se vybarvuje, že mám velkou volnost v tom, kam ji směřuju a že jsem hladový po tom, co mi vypravěč předhodí jako další překážku a jakým směrem a jak rozkreslí fungování té části světa (společnosti), ve které se má postava pohybuje.
Prostě ano, získal si mou pozornost a my, po pár měsících hraní, už ukončujeme první kapitolku a já se opravdu těším na to, co nám předhodí za příběh, který nás svede dohromady. Každý z nás ví něco svého, o tom světě, jeho tajemství, o ostatním ví jen z doslechu, nebo o tom neví vůbec nic a bude hodně zajímavé spojit všechny ty vědomosti o tom světě formou rozhovoů a konání.


I vzhledem k nabytosti dějem a silnému pocitu, že jsem konforntován s více důležitými situacemi, mi příjde, že tenhle způsob hraní je pro internet možná tou nejlepší formou. Odpadá to tlachání, čekání a nezáživné přemisťování k něčemu zajímavějšímu v oné hře.
Může to být ale funkční jen při šeptání Vypravěč jeden hráč. Je možné, že posouvat děj dál ve více postavách už nepůjde tak snadno a celé se to zasekne.
Přesto mi ale příjde, že kdyby to brůžo bylo jen o příběhu mé postavy a já věděl, že to nebudu moct sdílet v budoucnu s jiným hráčem, který si prošel něčím podobným (a přesto jiným), možná by mě to nebavilo hrát - nevím.

Má zkušenost je, ža takové sklony má každý, je to v nás lidech :)

Ale ano, může v tom být i pár dalších vlivů - pokud si tehdá hrála hodně, znala lidi, našla si svoji partu se stejným smýšlením a se kterou se dobře hraje, rozhodně mohla být hra lepší než teď po návratu, kdy máš stejnou laťku na nové hry.

A nebo je to úplně jinak, ale stavím jen ty teorie, které jdou s dostupných informací.

Hitomi: mě příjde že dřív všichni věděli stejný kulový. Lépe řečeno, čím sem starší, tím jsem kritičtější a když se podívám co mi stačilo ke štěstí při hraní a PJování dřív a jak (až extrémně) sofistikovaně na to koukám teď, myslím si že je to jen úhel pohledu a vliv zkušeností. Člověk si z minula pamatuej hlavně to dobré a vytěsňuje to špatné, a v porovnání s idealizovanou minulostí nemá realistická přítomnost šanci.

Podle mne se i na nízké úrovni dá vyskakovat, tam mám problém spíše jiného charakteru - ještě jsem neviděl hru kde by se nějak rozumně sestavila družina, aby měla funkčně na to si vyskakovat. Vždy to zatím byla banda individuí s vlastními životy co reálně neměla důvod a ani způsob jak spolupracovat, jediné co je drželo pohromadě bylo "protože hra". Ostatně proto teď když už se někam hlásím tak odmítám dát svůj složitý životopis a vyptávám se na životopisy ostatních, do jejichž příběhu bych se mohl zapojit. A když se někdo hlásí ke mě, tak ideálně když ho znám a proberem to osobně, nebo navrhuju alternativy které určitý tmel udělají. Líp se pak hraje a zmenšuje se riziko vyhoření.

Na Dark Agi teď dělám v jednom dobrodružství pokus, kdy se historie tvoří na začátku hry veřejně. Hráči dostali úkol napsat nějaký významný moment z jejich mládí a udělat ho tak, aby do něj mohli zasáhnout ostatní. Děsný problém, hráči myslí egoisticky a neumí vytvořit situaci tak, aby tam byly háčky pro ostatní. Aby jim mohli pomoct, poradit, spřátelit se. Vydím v tom zhoubný vliv výchovy 90% jeskyní... ale třeba se mýlím.

Teda ta diskuze tu letí...

Nějak se pokouším hrát a PJovat tu i ve stolní podobě a mé aktuální závěry jsou následující.

1) Hráči (mnou bohužel často nevyjímaje) očekávají dokonalé PJe. Nemají potřebu je chválit, ale chyby netolerují. PJové pak často vyhoří, když vidí že hra nějak neklape, nikdo se netváří, že by ho extra bavila, časy odpovědí jsou čím dál delší...

2) PJové (mnou bohužel často nevyjímaje) očekávají dokonalé hráče. Nemají potřebu je chválit, ale chyby netolerují. Hráči pak často vyhoří, když vidí že hra nějak neklape, PJ ani spoluhráči se netváří, že by je extra bavila, časy odpovědí jsou čím dál delší...

Neříkám že to jsou jediné problémy her, ale jsou to ty se kterými se dá nejsnázeji něco dělat. Ne vždy věci vyřeší, spíš jen prodlouží dobu po kterou hra může fungovat. Někdy to opravdu neklape a nebaví z jiných důvodů.

Jeden jste tu právě rozebrali, sandbox vs. lineárka. Asi by se zde našli zastánci obojího. Mám rád lineárky s větvením, kdy dostanu jako hráč volbu a dost informací, abych vybral. Což je potíž. Buď nedostávám volbu, nebo nedostávám informace. A jak jsem zjistil, PJové se pak strašně diví že nechávám věci plynout a místo kroku víry do informačního neznáma se točím na místě a lapu po nápovědách, takže akce se zadrhne... Nejsem prostě geniální hráč a potřebuju hodně silnou dávku informací a nápověd.

Obdivuju hráče co si dokáží vystačit s málem a hrát si do alelůja. A jako PJ sandbox s vedením v pozadí jen a jen podporuju. Třeba Arrand mi hraje v tomto ohledu krásnou postavu kde jsem mu dal do ruky dost vypravěčských pravomocí a usměrňuju jen mantinely, a funguje to. Jen si nedokážu představit že by to šlo s někým jiným, s Arrandem se vidím kdy chci a můžeme si pokecat o hře z očí do očí, což strašně pomáhá, předchází to kolizím a ujišťuje to že oba víme co od hry chceme.

A tím bych rád narazil na poslední problém - hráči ani PJové neumí moc říct co od hry chtějí. Ve verbířích vidím setting, četnost hraní, dbaní na gramatiku, délku příspěvků. Ale nevidím dbaní na obsah, tah na příběh, práci s postavou jen zřídka, hráčské pravomoce ani v nejmenším, jak bude hráčská družina stmelena, aby se nehrála vyvražďovačka / machrovačka. Na to vše se přichází až během hry k nemilému překvapení hráčů i PJe... a co s tím?