Andor.cz - Dračí doupě online

Správci stolu

melkor unlimited, Gabriel_reaper, Sargo, Dark Gauldy, Hitomi

Dark Gauldy - 16. prosince 2011 17:45
	Otázka týkající se spíše živého hraní: Co děláte s hráči, kteří nemají sebevědomí a neradi se zapojují, aby "nekazili hru", přesto se ale her chtějí účastnit?

Fenikso - 31. října 2011 20:55
	Dragon_Mage 31. října 2011 20:50 Rozumím. Ono je to pokaždé tak trochu experiment a člověk se stále učí... A pak taky dost často dospěje do stavu, kdy on sám má dobrodružství jedno nebo dvě, každé hraje tak půl roku, což nám moc kvalitních a "úspěšných" dobrodružství na Andoru nevytvoří - přichází období sucha, kdy se člověk nemá kam přihlásit.

Dragon_Mage - 31. října 2011 20:50

Fenikso 31. října 2011 20:38 Tak samozrejme, že diskutujem s hráčmi o tom čo v tej hre chcú a vkládať extrémnu voľnosť do rúk hráča. Veru konkrétne nie taký rozhovor ako si popisoval ty. Postup robím takýto: Postava sa mi verbne, prečítam si životopis a to čo má pripravené. Potom ju zkontaktujem. Ak hráč dobre pochopil momentálnu situáciu a prostredie hry dokáže sa jeho postavu osekať, pridať kontakty a známosti medzi NPC a nejako ju zaradiť do hry. V podstate postava vstúpi do hry tým, že jej osoba začne byť vínimočnejšia oproti tým NPC, ktoré tvoria dav. A ak prestane hrať tak sa v tom dave znovu stratí. Samozrejme si ale treba dobre premyslieť v akom dobrodružstve a v akom nápade sa to dá použiť. Ak si vymyslím dobrodružstvo na motív gladiátorov nie je problém vymieňať postavy a hráčov... Ak urobím dobrodružstvo napríklad šesť člennej vojenskej jednotky niekde za nepriateľskou líniou tak tento spôsob riešenia použiť veru nemôžem :/

Fenikso - 31. října 2011 20:38

Dragon_Mage 31. října 2011 20:23 S těmi "volnými příběhy", či jak to nazvat, mám zase zkušenost, že hráči čekají, že je tam vypravěč nějak zapasuje (což je pro něj peklo, navíc to dost často působí jako pěst na oko), sami to neudělají a příběh, se kterými není jejich postava provázaná, je moc nebaví - alespoň ne moc dlouho. Takže já chci vždy po hráčích, aby mi dali vědět, proč by zrovna jejich postava se měla do toho děje, jak byl nastíněn, zapojit. Co ji k tomu vede, a co od toho očekává jak postava, tak hráč. Tím si samozřejmě usnadňuji práci, zbavuji se "nemluvných samotářů" a tvořím tak modulární provázání postav s příběhem. Výsledkem pak je jakýsi kompromis mezi volností a pevným provázáním postav s příběhem i navzájem, s tím, že přesto je možné postavu vyhodit a zahodit celý její osobní kus příběhu, aniž by se to rozpadlo. Docela to funguje, ale je to pro vypravěče náročné na důkladnější přípravu spolu s hráči před začátkem hry. Zatím mi to funguje ve dvou dobrodružstvích, v jednom jsem vyhodil 2 a v druhém dokonce 4 postavy z šesti, aniž by to bylo výrazně znát. Nevýhoda ale je, že vcelku není moc možné další postavy přidávat.

Grull - 31. října 2011 20:37
	Dragon_Mage 31. října 2011 20:23 Fenikso 31. října 2011 19:46 Pravda. Ty verbíře jsou fakt dobrý nápad :-) No já jsem si v podstatě jen tak povzdechl nad situací. Vidím, že nejsem sám a hned je mi lépe :-P

Dragon_Mage - 31. října 2011 20:23

Grull 31. října 2011 17:34 Fenikso 31. října 2011 19:46 Fenikso napísal veľmi dobré rady. (To s tou fintou vo verbíri musím vyskúšať :D) Ale v hlavnom má pravdu, komunikácia a vyhadzovanie vyhadzovanie. Hráč by mal byť prvok nahraditeľný. Neoplatí sa stavať dej na bremená hráčov, ktorých dobre nepoznáš a čakať, že to zvládnu. Pretože ak prestanú hrať oni a ty na nich máš postavený dej tak už potom nič neurobíš. Skúšal som mnoho spôsobov ako urobiť dejovú líniu flexibilnou (teraz aksa bavíme o tom že TY si PJ) a najviac sa osvedčili dobrodružstvá bez plánovanej dejovej línie. proste som nadhodil situáciu vo svete, ktorý dokaže fungovať sám v mojej hlave ako v hlave PJ-a a nepotrebuje na to ani jediného hráča a potom to už je len na mne. Kým mám chuť môžem pokračovať v hre a neaktívnych hráčov vyhadzovať a prímať nových aktívnych (aj keď nemusia hrať do konca). Musím sa veru pochváliť, že v dobrodružstve kde som zaviedol tento štýl hry momentálne hráme poslednú scénu (Juchu-chú...) No a ak si ako hráč tak músiš len dúfať, že si natrafil na tvrdohlavého Pj-a , ktorý je ochotný to vydržať až do konca nech sa deje čokoľvek... A takých tu moc nie je...

Fenikso - 31. října 2011 19:46

Grull 31. října 2011 17:34 Jen pár takových náhodných myšlenek, bez ladu a skladu... Většinou je to problém nedostatečné komunikace jak hráčů s vypravěčem, tak navzájem. Nezbývá než si zjistit o hráči dost informací, než ho přijmeš (docela dobré otázky jsou třeba proč se přihlásil, proč chce hrát postavu, jakou má postava motivaci, co jsou její cíle, proč ho to bude bavit, jak postava zapadne do tebou nastíněného příběhu...) a udržovat spojení nadále. Z toho pak vyplývá podívat se, jestli hráč opravdu má na co reagovat a ví, jak dál hrát, často se stane, že nemá, jenže lidi jsou jelita a neřeknou to vypravěči a ten neví ani, že má problém. A pak už nezbývá, než jen vyhazovat a vyhazovat a ... vyhazovat :-D. A jestli ti vadí, že ti lidi nečtou verbíře, pak je dobrá finta dát do verbířů něco, čím ti hráč potvrdí, že je četl. Nenápadně. Něco jako "použijte šablonu umístěnou *zde*", "než naverbujete, napište mi na ICQ, domluvíme se". A kdo to nesplní, s tím se ani nebavit. Škoda času. Dalo by se o tom vážně i nevážně napsat tuny textu, ale ono to asi nemá moc smysl. Prostě hlavní je komunikace s hráči, stále a pořád, a kdo nekomunikuje, toho bez milosti vyrazit. S lidma, kteří tě ignorují, naživo taky nehraješ.

Grull - 31. října 2011 17:34

Dragon_Mage 31. října 2011 16:50 :-) nj, mě jde spíše o to, že se přihlásí, i když nedokážou dodržet pravidla. podle mě je normální, že nelezu někam, když nedokážu vyhovět požadavků. ne, že se tam přihlásím a ono to nějak dopadne. :-( Abych řekl pravdu, jako hrající postava jsem by v nějakých 10 příbězích a 8 z nic se nedostalo přes 14 dní. Většinou ani nezačaly. No a 2 skončili krátce na to :-( Naštěstí mám jedno dobroduství, kde to jede už rok a půl s +- původní osádkou. Za což jsem velmi vděčný. Jsou občas na zabití, ale jako benevolentví PJ to překousnu, nechápu, kde se mi povedlo sehnat na poprvé tak dobré hráče :-). Ale jakmile se pokusím udělat další příběh, tak to umře :-( Je fakt, že hrajem podle Dračího doupěte, ale i tak...

Dragon_Mage - 31. října 2011 16:50
	Grull 31. října 2011 16:40 Problem nás všetkých... .. pri internetovom hraní je nevýhoda, že neaktívnych hráčov proste nemôžeš udrieť palicou.

Grull - 31. října 2011 16:40
	Zdravím. Můžete mi někdo vysvětlit, proč se lidi hlásí do Dobrodružství, když pak nehrajou? Je to nějaký sport? Mám ve verbířích, že požaduji příspěvek jednou za den či dva, aspoň pár vět, znalost systému drd atd... Přihlásí se lidi a přitom požadavky splnuje jeden z pěti (a to si dost fandím) :-(

Mortiss - 28. září 2011 22:31

Dobrý večer, omlouvám se, že tu ruším Váš klid a pohodu. Možná, že píšu na úplně špatné místo, ale hledám něco jako "Osobního PJ" - není lehké to vysvětlit. Prostě někoho, kdo se mnou bude hrát občas po večerech přes ICq nebo podobně. Můj stávající osobní PJ se chytá do hráčského důchodu a tak sháním náhradu. Kdyby měl někdo nápad nebo zájem ať mi napíše do pošty...Mnohokrát děkuji a děkuji za toleranci...

Roy C. Barnes - 07. září 2011 20:09
	Delruth 26. srpna 2011 13:01 Já to tu, když jsem ještě hrál, takhle praktikoval celkem často, že jsme se dohodli 2-4 a hráli členy jednoho gangu, party, rodiny kde jsme se znali a společně nakombinovali svojí minulost do společnýho celku.

Fenikso - 26. srpna 2011 16:02

Delruth 26. srpna 2011 15:39 Někteří hráči nejsou ochotní akceptovat to, že hrají s dalšími lidmi, že vůči nim mají určité závazky a zodpovědnost, když už se k nim přihlásí do hry. Že se na zábavě musí podílet, ne že je budou ostatní bavit. Že spoluhráči jsou vůbec živí, myslící, cítící lidé někde na druhé straně internetu, kteří také obětují svůj volný čas. Že to není jako počítačová hra, kterou lze kdykoli vypnout. Že je nutné spolu komunikovat a spolupracovat, tolerovat se navzájem, důvěřovat si a pomáhat. Řekl bych, že zvláště mladší "fejsbůková" generace, která nikdy RPG naživo nehrála, s tím má obrovský problém. Nebo si něco takového vůbec nepřipouští.

Delruth - 26. srpna 2011 15:39

Delruth 26. srpna 2011 15:31 Dodatek... Mě to přivádí právě k myšlence - i při hraní na živo, kde si ti skuteční lidé koukají přímo do obličeje a mluví spolu, se velmi často stává, že hráč upřednostní sebe a svou zábavu před společnou zábavou a tím pak trpí ostatní a při hře samotné si toho ani nikdo nemusí povšimnout... Hraní na netu je tímto možná ještě více ohrožené... Na druhou stranu zase má hráč čas mimo promýšlení, jak by se zachovala jeho postava a jak je to teda třeba napsat, i zohlednit, jestli to, co se chystá udělat (popsat) neokrade někoho o tu zábavu a možnost hry. Kdo to ale ve skutečnosti fakt zohledňuje? Po práci/po škole/po sportu/po příjemném posezení v hospůdce s přáteli se večer posadím k netu a lidi na mě čekaj, tak něco splácám, zkusím někoho třeba hustě setřít, nebo něco spíšit, protože to, co se v tom dobrodružství řeší je zrovna dost nudné... Zamyslím se nad tím, jestli to pomůže v zábavě ostatním? Hraju v jednom dobrodružství tady na andoru po delší době a první příspěvek jednoho hráče mi už dráždí mandle. :-D

Delruth - 26. srpna 2011 15:31

DTL 26. srpna 2011 15:02 to tajemství a následné překvapení je důležité, to souhlasím. Hraji už spíše na živo, kde tajemství mezi postavami dost často znamená fakt překážku ve hře samotné (chození za dveře, tajné lístečky, které zdržují hru ostatním a probouzí v některých zrovna méně zainteresovaných hráčích naštvanost, že se nemohou účastnit). Tady přes net jde lépe odehrávat a rozvíjet príběhy i jendotlivých postav a až tak moc nevadí, když se postavy rozdělí... Jen to pak klade větší nároky na čas a fantasii Vypravěče no, ale to si každý posoudí sám. I když... už jsem zažil hodněkrát, jak si Vypravěč vzal příliš velké sousto (i u sebe :-D). Jen mě napadlo, že by ta společná diskuze mohla mít právě vliv na to sblížení samotných hráčů - "donutila" by je, aby si uvědomili, že za tím textem a ikonkou je živý hráč, který se chce bavit. Ale nevím, jak moc reálné to je no. Spíše to byl jen takový neadresovaný výstřel... :-)

Fenikso - 26. srpna 2011 15:15
	DTL 26. srpna 2011 15:02 Co se týče spoluvytváření děje, tak se o to snažím ve stylu Střepů Snů, ale na Andoru to jde o dost hůř, než na živo. Mám dvě jeskyně na tomhle postavené a více-méně fungují. Spíše byly takové testovací a sebrané poznatky se pokusím aplikovat na další dobrodružství, snad lépe a veseleji. Chtěl bych to nějak sepsat, aby si to hráči snadno ujasnili, co mohou a co už ne.

DTL - 26. srpna 2011 15:02

Delruth 26. srpna 2011 13:01 Svým způsobem. Vedla jsem dobrodružství, kde jsem už ve Verbířích už předem varovala, že bych se o příhlášených postavách chtěla pobavit na icq a že bude třeba možná na základě hovoru trochu doplnit životopis. Zvláště urputně otravné byly otázky filozofického a hodnotového rázu (dobrodružství bylo ze světa Hvězdných válek, takže jsme se hodně zabývali třeba názory na řád Jedi a na (víru v) Sílu... zejména hráče, jejichž postava neměla s Jedii nic společného, takové hovory štvaly. Ale když máte hybnou sílu galaxie, tak na ni prostě musí mít nějaký názor každý, no ni?) Taky jsme probírali soběstačnost postav (a komu teda ty věci vlastně pašuješ, když seš samotář a nikdy se s nikým nebavíš?) a zlikvidoval se tak nezdravý archetyp mlčících hraničářů. Všeobecně jsem se snažila hráče dostrkat k porozumění, že jestli v tomhle světě postav nejsou na úplném dně nejhorších lidských trosek, tak prostě určitě mají nějaké sociální vazby. Nechala jsem lidem ohledně postav absolutně volnou ruku; a že jsem měla štěstí na rozumný přístup, nemusela jsem ani omezovat počet budoucích/bývalých/padlých/praktikujících rytířů - byla jich tuším tak nějak polovina. Celou dobu jsem přitom přemýšlela, jak by se některé z postav mohly přirozeně potkat. Z toho se mi pak a) začal rýsovat příběh b)začalo rýsovat, jak by jednotlivé postavy měly vypadat v konkrétních detailech - o těchto detailech jsem pak diskutovala s hráči. Takže ano, sedli jsme si, psali (vždycky jeden hráč a já) a dávali dohromady družinu. Jen prostě nikdo z hráčů nevěděl, že dávají dohromady družinu... :D Společná práce nebyla možná, protože pak bych všechny připravila o překvapení právě z těch úžasně vytuněných postav. Jedinou výjimkou byla dvojice, které jsem od počátku uložila, aby si vytvořili životopisy společně a souvisejícně - ti o svých postavách debatovali napřed spolu a pak teprve se mnou. Byla to moje jediná jeskyně, kde mi lidé i po jejím skončení psali, jak to bylo úúžasné dobrodružství (a jak je škoda, že nám chcíplo). :) Na hromadnou přípravu tohoto typu tedy nedám dopustit, alespoň teoreticky... :D Ale vždycky bych přemýšlela, jak to skloubit s tím, aby nezmizelo všechno překvapení spočívající v záhadnosti postav a v tom, jak se postupně odkopávají. Zejména nechtěné odkopávání je napínavé. :) Joo, a taky mě teď napadlo, že jedním z (na zdejší poměry a tehdejší dobu) revolučních rysů bylo taky to, že jsem hráčům povolila spoluvytvářet a posouvat dopředu děj. To abych si překvapení užila i já jako Vypravěč. Každý to pojal trochu jinak, někoho bylo ze začátku třeba usměrnit či povzbudit, a celé dohromady to bylo nesmírně osvěžující. Teď se tedy úplně odchyluju od tématu, kterého jsem se i předtím zřejmě držela nevalně, ale - děláte to v současné době někdo taky tak? :)

Grull - 26. srpna 2011 14:51

Fenikso 26. srpna 2011 14:19 a nebo založit dobrodružství dvě. První by bylo hlavní, tam by byli ti spolupracující a dobře hrající a druhé by bylo vedlejší, hmm... výběrové. ti dobří by byli přesouváni do prvního :-) mě se todle povedlo s jedním hráčem. V prvním jsem jich měl asi 9, z toho 4 odpadli a pak, když kleklo i to druhé, tak jediného aktivistu jsem převedl do prvního a mám docela dobrou družinku. Sice mezi nimi komflikty jsou, ale mezi postavami ne mezi hráči.

Fenikso - 26. srpna 2011 14:19

Delruth 26. srpna 2011 13:01 Zkoušel jsem, moc to neklaplo. Většina hráčů je na tohle celkem líná, zvláště, když se neznají navzájem. Naopak se mi celkem osvědčilo nechat si hráče postavy sice vytvořit +/- samotné, ale po naverbování je nechat domluvit, co budou mít jejich postavy společného, aby spolu v příběhu interagovaly. Nemusí být nutně přátelé, ať se klidně nenávidí, ale ať mají důvod se v příběhu potkávat. Naverbovat si "družinu" šesti individualistů a pak je na sílu rvát dohromady, z toho už jsem vyrostl . A kdybych chtěl 6x dobrodružství pro jednu postavu, tak si je nenaverbuju všechny do jednoho dobrodružství, to dá taky rozum.

Delruth - 26. srpna 2011 13:51
	*Sniper 26. srpna 2011 13:41 Taky hraju právě jen na živo... a taky pravda, že se hrálo na netu mnohem líp s lidmi, které jsme znal, než s neznámými hráči, kteří mohli bez větších problémů vycouvat, zdržovat, dělat mrtvé brouky...