Andor.cz - Dračí doupě online

Přihodich se jednú k tomu,
kdež nalezech v jednom domu,
právě také v túž hodinu
dva, jenž přišla pohostinu,
ana sedíta na pivě.
Tu učiništa poctívě,
oba právě bez meškánie
dašta mi milé vítanie.
A já, přiblíživ se k nima,
posadich se mezi nima,
jakož často v krčmě bývá,
křičiec: „Paní, nalí piva!“
Jechomť se v odplatu ctíti,
podávajíc sobě píti.
Poslúchajte tuto právě,
poviemť vám o jich postavě.
Následuje popis žáka:
Z těch jeden člověk bieše mladý,
nejmieše známě brady,
na němž sukně šerá, umlená,
a k tomu kukla zelená;
ta také zedrána bieše.
Mošnu na hrdle jmieše,
v niž by vložil, což mu třeba,
mním, že knihy, také chleba;
dešťky jmieše u pasu.
Jakž jej viděch při tom času,
i jinú k tomu přípravú
vše bieše školskú postavú.
Pokračuje popis podkoního:
Druhý, ten se starší zdáše,
vždy sedě bradku súkáše,
na němž kabátec úzký, krátký,
a dosti zedraný šatky;
okasalý tak dvorně,
k tomuť bieše obut v škorně:
tyť biechu drahně povetšely,
avšak okolo děr cely,
skrze něž viděti nohy.
A také bieše up’al ostrohy,
točenku maje na hlavě.
Tak, jakž jej sezřech právě,
jistěť se mi dvořák zdieše;
hřebelce za pasem jmějieše.

TEXT PREVEDENÝ DO NOVÉ CEŠTINY:
Podkoní žákovi
Žáku, ty mizero jeden!
Nac tak zpupné reci vedeš?
Vždyt za babku cenu nemáš,
hubený jsi, z metly strach máš,
svetem plahocíš se bídne
a jen dreš se ocividne.
Ac se lopotíš, jak mužeš,
na lepší šat se nezmužeš,
v hadrech chodit zvyk je žáku.
A tvuj nocleh, ubožáku?
Na kamnech si nyní hovíš,
v zime však si nepohovíš.
Do hádky se s tebou pustí
a na kamna te nepustí.
Ba ješte ti bude blaze,
budeš-li spát na podlaze.
Tvrde se ti léhá na zem,
jektáš zuby, tuhneš mrazem.
A vstát drív než rosa padá!
Když pak na te prijde rada
obstarávat práci v škole,
to se teprv octneš v kole!
Pravíš-li, že volný budeš,
tenhle úkol nepozbudeš!
Vždy se musíš práce chopit,
školu zamést, v kamnech topit,
a nic nesmíš opomenout!
Pritom - jak si odpocinout,
když na zemi spáváš tvrde?
Mne je líp, ríct mohu hrde.
Rájem se má postel zdá mi,
když tak nastelu si slámy
a ležím v ní jako v chvojí.
Casto ovšem spávám v hnoji -
toho však jsem málo lacen,
leda když jsem deštem zmácen,
aby šat mi uschl k jitru,
kdy jej, casne vstana, vytru,
takže zas je sukno cisté.
Ale járku, to je jisté:
mne se selští chlapi bojí!
Kudy chodí nebo stojí,
2

hned prede mnou skloní hlavy:
"Vítej, panici!" mne zdraví.
Sedlák se mi vyhne radši,
ba i slípka sotva stací
utíkat, což rád mám strašne,
nebot zmizí-li mi v brašne,
projde na hostinu zmenou -
s druhy sním ji upecenou!
Také pravím, a to platí:
nemám strach, že pán me zmlátí.
Žák podkonímu
Hadr ze stáje jsi pouze!
Znáš kdy svátek místo nouze?
Vychrtlý jsi mi satrapa,
ne lepší selského chlapa,
když každický den hnuj kydáš
a lepším to nevystrídáš.
Marne se chceš rovnat žáku,
ve všem máme lepší cáku,
ne jak vy, ta chátra tupá!
Dotáhnu to na biskupa,
když mi pánbuh bude práti,
nebot se ho nechci vzdáti.
Bude-li má hlava zdravá,
brzicko, už na Václava,
což tak daleko už není,
získám první vysvecení.
Pleš se mi ihned vyholí
a necht mi škodí kdokoli,
spravedlnosti neujde,
vždycky pekne na soud pujde.
Splatí mi to víc než draze,
pojí se mnou calet v Praze!
A kdo by mi mohl škodit,
až si budu slavne chodit
hrde v menším rouchu zlatém,
jsa už knezem ci prelátem?
Když kázat budu v kostele,
kde ty budeš stát jak tele
v tech svých hadrech s vuní stáje,
na mne pohlédnout strach maje?
Proto, nebožáku bídný,
nech své pýchy a sed klidný
bez hádky a hašterení.
Však víš sám, že v kapse není!
Jen ti radím k tvému štestí:
chceš-li dlouhý život vésti,
opust tu svou dvorskou chasu.

Psychopkovi...