Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Neplánovaný výlet

Příspěvků: 153


Hraje se Jindy  Vypravěč Tiara je offlineTiara
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Takadaki Kimo je offline, naposledy online byla 22. září 2020 12:56Takadaki Kimo
 Postava Brigitte je offline, naposledy online byla 28. května 2020 20:16Brigitte
 Postava Veronica (Ronnie) Hewittová je offline, naposledy online byla 22. září 2020 14:59Veronica (Ronnie) Hewittová
 Postava Hlas osudu je offline, naposledy online byla 28. května 2020 20:16Hlas osudu
 Postava Rodrígo Arvilla Cortéz je offline, naposledy online byla 22. září 2020 12:56Rodrígo Arvilla Cortéz
 Postava Erik Leifsson je offline, naposledy online byla 23. srpna 2020 23:29Erik Leifsson
 
Veronica (Ronnie) Hewittová - 05. září 2020 11:12
164424433333463823805014.jpg
Konec bouřky a Erikův návrat
Jo Brigitte vypadá že ví co dělá. Je příjemné se setkat s někým kdo se v přírodě vyzná bohužel často jsme se setkala se svátečními turisty kteří o přírodě věděli akorát to že je zdravá.
„Ano já bych měla být na dovolené a Erik zatím není můj případ. A co děláte vy Rodrigo? Já jak jsem říkala jsem průvodce pokud se někdo rozhodne prozkoumat krásy přírody. Jsem tu hlavně pro lidi z města kteří o přírodě nic neví případně jen to že je zdravá ...“
Ano Rodrigo mi nevěří a není jediný, najdou se takoví kteří barvu mých vlasů nepovažují za hustou nebo super a já jim musím vysvětlovat že to s mými zkušenostmi nesouvisí.
Ne že by to byl tento případ ...
Ano Erik tentokrát není moje starost a já za ním do deště tentokrát nemusím, zvláštní i když Erik na mně působil dojmem zkušeného člověka podařilo se mu mně svým rozhodnutím překvapit. Potom se začnu starat o oheň, je to síla zvyku mezitím se déšť vyčerpá a já se rozhodnu dát Rodrigovi za pravdu. Byla to jen moje dobrá vůle k jejímuž naplnění jsem předpokládala že nedojde.
Brigitte nám možná vyplísní že jsme se mu to nepokusily rozmluvit nebo ho zastavit, ale Erik je dospěly a pokud se mu chce během deště pobíhat nahému se samopalem po lese je to jeho věc ...
Řekněme že to světlo najde co potom udělá? Vzpomínám si na dotyčného který se vydal vyfotit domnělé UFO aby pak na místě zjistil že to co předtím viděl byly jen bahenní plyny. Během diskuze se rozhodnu vykouknout ven pokud se přece jen někdo nevrací. Nevycházím ven jen odhrnu stanové plátno a pak si všimnu postavy která rozhodně není Brigitte, brzy vidím víc než jsem čekala a je jasné že prvenství se návratu se podařilo získat Erikovi.
„Vida naháč se vrací.“poznamenám pro sebe.
„Ahoj naháči!“zavolám potom směrem k Erikovi.
 
Vypravěč - 22. srpna 2020 23:17
31132112.gif
Kopec na konci bouřky

Zatím co v táboře, za tichého, znuděného a otráveného přihlížení mlaého Kima, probíhá debata o tom, kdo ze dvou nepřítomných, se vrátí dřív, co bude když to bude Brigitte a co bude, nebo nebude třeba dělat, pokud se dostatečně brzy nevrátí ani jeden, zapraská to najednou v ještě tmavším, hustém podrostu tmavého, promočeného borového lesa, obklopujícího tábor a právě neochotně přijímajícího poslední hustěji padající dešťové kapky. A z naprosto neproniknutelné promočené tmy se po chvilce dalšího praskání a svistu švihajících rozhrnovaných větviček, vyloupne zřetelně proti tmavému pozadí viditelná postava nahého muže.
Erik se vrací.
Zhruba 20 minut poté, co se svlékl a nahý zmizel v promočném lese.
 
Erik Leifsson - 28. července 2020 14:09
blo26871.jpg
Kopec v Bouřce.
Ne Erik se opravdu nehodlá hnát nahý několik kiláků lesem aby se podíval co to kde svítí.
Vyběhnu ven do bouřky a ucítím chladivé kapky deště které i v dusné parné noci rychle schlazují tělo a zpočátku jsou i příjemné pak mnou ale začíná pronikat chlad.
Naštěstí neběžím daleko ale jen na vrchol kopce kde si vyhlédnu nejaky vetsí strom který mne unese a se samopalem pověšeným přes záda se vyhoupnu do větví stromu, dávám si bacha aby mne unesli a ja neuklouzl na mokré kůře či nešlápl na suchou větev.
Tfuj, nechtěl bych zahučet na zem skrz jehličí a jeste si neco narazit či zlomit, uz vidim jak by se mi ostatní smály
Pevně se zaklíním mezi větvemi a zamířím zaměřovačem ve směru namodralého světla abych si jeho zdroj prohlédl v tepelném i optickém spektru.
Snad mi déšť a větve příliš nerozmažou výhled a já zjistím co a odkud svítí.

pokud uspěji chci na zemi seskládat větve a kamínky do ukazatele směru světla a vrátit se do stanu se usušit.
nemělo by mi zabrat vic než 15-20 minut.
 
Rodrígo Arvilla Cortéz - 27. dubna 2020 15:27
images1765.jpg
Čekání

Když jsme, schovaní před lijákem, začli jíst, vjádřila Ronnie obavy ostatních o stále se nevracející Brigitte nabídkou, že by ji šla hledat. Že prý má zkušenosti s hledáním lidí ztracených v přírodě.
Nemyslím si...a nejspíš nejsem sám...že je to dobrý nápad. "Nechci snižovat vaše znalosti a zkušenosti, slečno Ronnie," odpovím tedy. "nemyslím však, že by se slečna Brigitte ztratila a bylo třeba ji hledat. Navíc v krajině, kterou nikdo z nás nezná a mohl by se ztratit spíše případný, pěší, zachránce, nežli zkušený člověk, jedoucí navíc na koni. Ona nejela jen tak někam, neznámo kam. Nejspíš s navíc měla možnost schovat přd deštěm...hmm...možná v některém z kontejnerů, na které se jela podívat. A jiistě se vrátí....minimálně, až přestane tolik pršet." ne, neznám ji, nikoho z těchto lidí. Nemám však důvod, proč nevěřit, že Brigitte ví, co dělá.
A pak se Erik zachová podivným způsobem. Na zvláštní, na nebi za (naším) kopcem zahlédnuté světlo, eraguje svlečením se donaha, popaením kulometu....a zmizením v lese.
A karamba!!!!...Ano...shledávám, do jisté míry, praktickým, že nechtěl zřejmě na sobě nechat promočit oděv a ryskovat tak pořízení si, i v letním vedru, zápalu plic, ale...proč, u všech bohů, nabyl přesvědčení, že průzkum té věci nepočká do rána? Navíc...když nepochybně opravdu nejde o záři z lidského obydlí (no...mimimálně ne normálního), ale jen o nějaký světwlný poutač, či něco podobného. Ach jo.
"Doufejme. Moc se mi nechce slečně Brigitte vysvětlovat, že nám tu Erik někde běhá po lese nahý, se samopalem." odpovím modrovlásce. chtě nechtě to vyvolá na mých rtech slabý úsměv, když si jej představím, schovaného v podrostu, se samopalem v ruce....a nahou kůží prosvítající vegtací daleko do prostoru.
Mezitím zcela promočený a ne zcela doschlý Diego našel kdesi...možná v kontejneru, z nehož jsme brali vybavení...kus hadru, nebo co to je. A rozhodl se, že je vhodná chvíle, ab takhle malé štěně, místo spánku, začalo mít hravou náladu a chtít se o svůj úlovek s někým tahat.
Nejdříve to zkusil na, s kyselým výrazem v co nejztracenějším koutě sedícího, Kima. Mladého Japonce však nechalo vybízivé kňučení a poté i roztomilé dorážení malé tlapičky štěněte zcela chladným a netčným. Jen se ještě více stáhl do stínu.
Další na řadu přišla Ronnie, právě plnně zaměstnaná udržováním pozvolna dohořívajícího ohně. (Chvíli jsem uvažoval, že do řeřavých uhlíků, po vzoru chlapců z vesnice, kde v Čechách bydlí má babička, naházím upéct brambory. Ale Ronnie na ně přihodila borové polínko, které z jedné strany už shořelo, ale z druhé ne. Ani zde nemělo štěně štěstí. Plnně svou činností zaměstnaná dívka si psíka u svých nohou, myslím, ani nevšimla.
Díego to chvilku zkoušel i na mne a já se s ním opravdu, zadumaně, začal chvilku o hadr tahat.
Nakonec jsem ho ale, po chvilce, nechal vyhrát a hadr si výtězoslavně odnést na pelech v rohu stanu.
Ronnie, hrabající se, zadumaně v ohništi, vyjádřila, že by se mohla jít po Erikovi podívat. Ona prý se ale svlékat nehodlá.
"Raději ne, Ronnie. Mohla by jste se v té tmě ztratit, nebo někde uklouznout na mokrém jehličí, či trávě a zranit se. Nebo někam spadnou. Nechte to raději být. On se vrátí. Doufám....že dřív, než slečna Brigitte."
Jako by mi příroda chtěla dát za pravdu, že počkat se vyplatí, začíná déšť najednou polvovat. Nakonec, skrze kroupy a nový příval lijáku, přechází průtrž v jemný deštík a pomalu vlehounké, ale vytrvale padající, mrholení.
A právě v tu chvíli se ke zvuku kapek, praskání zvolna dohořívajícího ohně a jemného pochrupávání štěněte, které končně usnulo, ozve vzdálený zvuk końského zafrkání.
Napnu sluch a zaposlouchám se víc.
Ano....skutečně. Kromě občasného frkání, je čim dál tím blíže k nám slyšet i pomalý, opatrný dusot koňských kopyt. Jednoho koně, ve tmě překonávajícího kamenitý, svažitý terén, prorostlý hojně vystouplými borovými kořeny...A za tím zvukem tichý, přibližující se hlas dívky, jdoucí pěšky a koně ze země směrující. Brigitte! To je určitě Brigitte!
 
Veronica (Ronnie) Hewittová - 28. ledna 2020 21:10
164424433333463823805014.jpg
Bouřka
Blíží se bouřka ovšem to co se neblíží je Brigitte a do té doby musíme nasbírat dříví rozdělat oheň a vaření se ujme Rodrigo. Já jsem nebyla proti když si ti které jsem provázela vařily pokud dodrželi jistá bezpečnostní pravidla. A když pak jíme co Rodrigo uvařil tak i já mám obavy zda se Brigitte nakonec něco nestalo.
Uvažuji že bych se za ní vydala, na promočení jsem zvyklá není nad to když hledáte někoho kdo se před bouřkou rozhodl pro zdravotní procházku.
„Pokud se nebude dlouho vracet podívám se za ní,mám zkušenost s hledáním lidí ztracených v přírodě.“dodám pak aby Erik neřekl že nepotřebují abych se ztratila i já. Ovšem to se už Erik vydá ven podívat se ne pro Brigitte, ale po tom světle které jsme viděli. Přitom považuje za důležité se obnažit, no pokud nám chtěl ukázat jaký je kus chlapa (nebo spíš mně) ... nebo asi nechtěl promoknout a pak se obtížně sušit.
I když to jsme mohli počkat do rána. Co tam asi zjistí, jsme moc daleko.
Navíc Rodrigo má pravdu a chodit ven jenom kvůli poutači se mi zrovna nechce.
„No snad se vrátí dřív než Brigitte jinak jí budeme muset vysvětlit že Erikovi přeskočilo.“
A pak bude na mně abych ho našla. Jistě mohla bych se vydat za ním hned, tohle však měla být moje dovolená a až do této doby ve mně Erik budil zdání že ví co dělat (nebo aspoň tak budil před svou nahou výpravou).
„Dobrá když se nebude nějakou dobu vracet podívám se po něm ...Ale já se svlékat nebudu.“dodám nakonec i když tím posledním jsem asi některé zklamala.
 
Brigitte - 21. ledna 2020 21:36
15427.jpg
Návrat
Když se chystám zavřít dveře, ozve se nejisté zakňučení, takže se radši vrátím, ať nevzbudí štěně další. V kontejneru uvidím kavkazáčka, jak se na mě kouká a další dva kavkazáčci se neklidně vrtí a za chvilku jsou také vzhůru. „Co mám s vámi dělat“ potichounku si povzdechnu. Z vybavení opatrně vezmu tři vodítka a opatrně popadnu nejaktivnější štěně a odnesu ho s vodítky a uložím na Aygyra do brašny a vodítkem uvážu, ať nemůže utéct, poté dojdu pro další dvě štěňata, která evidentně nehodlají zůstat jen s ostatními štěňaty, a taktéž je vezmu s sebou. Naštěstí ostatní stále spí, tudíž mohu konečně vyrazit do tábora.

Cestou uvidím podivné modrofialové světlo za kopcem, na kterém táboříme, ale nemíním se tam teď jet podívat. Za deset minut jsem pod kopcem, svážu otěže a obmotám je kolem hrušky tak, aby měl hřebec volnost pohybu, ale aby si je nemohl přišlápnout, seskočím z koně, zamlaskám na Aygyra a nechám ho, ať si najde cestu do tábora sám a pěšky ho následuji a slovně koriguji jeho rychlost, ať mi příliš neuteče a nevyděsí ostatní tím, že se vrací sám.
 
Rodrígo Arvilla Cortéz - 06. listopadu 2019 00:41
images1765.jpg
Za bouřky

"Děkuji za vyslovené uznání. " usmívám se spokojeně zpod provizorního přístřešku, zbudovaného nad ohništěm. "To je starý rodinný recept. Od babičky....Tedy..., maličko vylepšený o trochu španělských bylinek." a s usměvem pozoruji jak mým spolustolovníkům...dokonce i až dosud odtažitému Kimovi, snažícímu se vzbudit dojem, že on tu vlastně vůbec není....mnou připravený pokrm chutná.
I do této doby nenápadný japonský mladík si nepokritě pochutnává, hojně namáčeje sousta masa i chleba do mnou doatečně připravené, lehce pikantnější omáčky. A i on si z prstů slízává tuk a ťávu z masa, aby mu z té dobroty na zem neukápla ani kapička.
"Inu, ještě slečnu Brigitte tolik neznám, ale troufám si, domnívat se, že zrovna ona se o seb jistě zvládla postarat a jen co přestane tolik pršet, máme ji tu zpět jako na koni." míním v odpověď na Erikem projeveou starost o krásnou jezdkyni. "Vlastně doslova na koni."
Když Erik kontroluje počítač, zda snad přecejen..., jen zavrtím hlavou "Kdepak, příteli. Žádná změna. Stále bez známky signálu. Je to zvláštní, ale možná porucha nebyla jen na teleportu, ale zasáhla i síť satelitů tam nahoře." a doprovodím slova gestem, poukazujícím na nebe...nebo spíš do vesmíru.

A pak se objeví ta záře, kdesi, snad dole na pláni.
"Nemyslím si, že to je farma." reaguji na Erikova slova. "Spíš...hm....Kdybychom byli někde, kde to znám, nebo kde to všichni známe, například nějakém příroním parku...hmm...řekněme....třeba na Šumavě, tipoval bych to na nějakou světelnou show, třeba z nějakého hotelu, či penzionu, nebo něco takového. Prostě...nějaký poutač. Protože jako osvětlení je to fakt trochu..no...přinejmenším divné." I mě to zvláštní, nafialovělé světlo, vrtá hlavou.

Právě jsem se chystal odpoutat od toho světla pozornost ostatních další porcí masa a nápadem, jít to druhý den prozkoumat, když Erik provedl něco....podle mého dost šíleného.
Prostě se svlékl do naha, vzal si samopal a než stačil kdokoliv, včetně mé osoby, něco říci nebo udělat, rozběhl se z kopce dolů.
Jediný, kdo se, s pokusem o štěkot, v naději, že se jedná o pozdní pokus o hru, za Erikem rozběhl, byl malý Diego.
Ale ani štěněti nevydržel zápal pro hru tak dlouho, aby se skutečně vzdálilo od tábora.
Jelikož nemělo cenu nic říkat, ani se vdávat do tmy a lijáku za Erikem, zavrtěl jsem nad ním jen hlavou, pokrčil rameny a raději se věnoval vysoušení promočeného psíka.
Erik se snad (doufám) zas vrátí.
Až se vrátí, velmi ochotně mu přichystám třeba grog (poku je z čeho) pro zahřátí. Ale teď nenadělám nic.
Jen....pokud se do té dob nevrátí, budeme to muset asi říct Brigitte, až přijede. Že tu Erik někde lítá po neznámé krajině, oděný pouze samopalem...Tak na to, se tedy fakt netěším.
 
Erik Leifsson - 26. srpna 2019 20:11
blo26871.jpg
Kopec v bouřce.

Joo jehněčí miluju, a ještě víc když si jej nemusím připravovat sám
Chválím Rodrigovo kuchařské umění zatímco si olizuji mastnotu kapající z prstů a koukám otevřeným vchodem stanu na padající záplavu deště.

Jen chudák Brigitte, doufám že se vrátí v pořádku i kdys promočená. Neměla takhle před bouřkou vyrážet pryč.
Projevím starost o naši spolu trosečnici.
Kdyby fungovala telekomunikační sít tak bych ji brnknul.. teda zná její číslo..
zarazím se a pro jistotu kouknu na komp abych shledal pořad jen indikátor ukazující nepřítomnost signálu.

Pak se nám ve tmě objěví nafialovělá záře někde v pláni pod kopce.
Hele lidi, že by konečně osídlení? Nějaká farma? Ale fialové světlo je teda dívný, jako z nějakého podnikatelského baroka, z historických filmů.

Pánové prominou a dáma je zvyklá, kývnu na modrovlásku, a rychle ze sebe strhnu komplet šaty, nechám si jen boty, popadnu Akáčko s dalekohledem, noktovizorem a vylítnu ven do bouřky abych skusil mrknout odkud světlo vychází a zapamatoval si směr a vzdálenost pokud to půjde.
Jakmile to dokončím chci se vrátit důkladně promočený do stanu. Ráno po bouřce bychom se tam mohli jít podívat pakliže trefíme., Třebas by šla z větví naznačit šípka je světlu.

Obrázek
 
Hlas osudu - 21. srpna 2019 21:51
zatra7599.jpg
Ad mjr. Daniel Černý:

Při pokusu o záchranu věcí z Jeepu major utonul v bažině, na volání o pomoc nikdo nereagoval jelikož ho nikdo kromě zvěře neslyšel. Býložravce to nezajímalo a dravci se jen mohli těšit na další chod. Toto se stalo někdy během odpoledne.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.078542947769165 sekund

na začátek stránky