Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Starship Troopers

Příspěvků: 568


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava MSg. Johny Rico je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 20:42MSg. Johny Rico
 Postava SSg.Martin Mezenský je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 19:00SSg.Martin Mezenský
 Postava Cpl. Riley Baxtor je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 23:44Cpl. Riley Baxtor
 Postava Sgt. Wade Wilson je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 15:49Sgt. Wade Wilson
 Postava Cpl. Zoe Castillová je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 23:01Cpl. Zoe Castillová
 Postava Gillian "Vosa" Shaw je offline, naposledy online byla 05. října 2018 20:51Gillian "Vosa" Shaw
 Postava des. David "Opáčko" McCan je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 20:46des. David "Opáčko" McCan
 Postava Sally Moon je offline, naposledy online byla 01. února 2019 21:01Sally Moon
 Postava Samantha "Corpse" Heistin je offline, naposledy online byla 12. října 2018 8:47Samantha "Corpse" Heistin
 
Cpl. Riley Baxtor - 27. listopadu 2019 21:39
bax_icon_drak2644.jpg
Aglamor II. - V obklíčeni

Ustoupila jsem až za hranici plotu, který pár okamžiků na to naběhl a rozhučel se příjemným vrněním. Zvuky škvařících se brouků i bolestí sténajících vojáků lehce odfiltruju ve chvíli, kdy to zapraská ve vysílačce. Všechno následující vnímám už jen jako kulisu v moři vlastní úlevy.
Přitisknu si zbraň k tělu, zatímco druhá mě při každém kroku slabě bouchá do boku. Nejdu daleko, jen tak, abych v případě proražení plotu měla víc času a prostoru na manévrování.

“Jsem v pohodě,“ křečovitě se usměju, aniž bych se na Rica podívala, nebo si sedla vedle něj. Zbraň pořád držím v rukách, připravená jednat, a odpočinek je mi milejší ve stoje. Mám dojem, že kdybych se posadila, nikdy se nezvednu. Brouci by mi mohli rvát vnitřnosti z těla, ale já bych jen ležela a bylo mi to úplně jedno.
“Nebo možná ne,“ připustím po krátké odmlce.
“Pěkně mě to sere. Všechno. Brouci. Wilson. Brouci. Kravaťáci a inženýři neschopní vymyslet řešení téhle posrané války. Copak je nás tolik?“ konečně stočím pohled na Rica.
“Aby nás mohli cpát do bojů jako ovce na porážku? Jasně, teď je to jiná situace, ale ostatní mise? Jen to zabalí do hezkého papíru jako krabičku bonbonů, přidají velká slova o vážených činech, ale chcípáme tu jako prasata, která reálně nikoho nezajímají,“ vypadne ze mě negativisticky. Navíc jsem se nesnažila ani mluvit potichu, takže na sobě cítím několik nepřátelských pohledů. Zase jsem za tu bezcitnou krávu, co si jen hledí svého a co místo podpory a naděje rozsévá semínka nepříjemné pravdy. Samozřejmě to vše bez úcty k těm, kteří dnes padli nebo za chvíli zemřou.
“Jo, sere mě to. Kurva,“ s posledním slovem zvednu pohled k nebi, jestli už uvidím náš odvoz.
Chci pryč. Žádná mise nikdy neskončí jinak než tak, že člověk chce už na začátku konec a domů.
 
MSg. Johny Rico - 27. listopadu 2019 10:52
johnyrico24901.jpg

Okamžik bezpečí


Ztěžka jsem si oddechl, když jsme byli konečně v dočasném bezpečí aktivního plotu. Ale brouků tu bylo tolik. Zbraň jsem neskláněl a měřil s ní plot, čekal jsem, která jeho část povolí a začne to nanovo, ale místo toho jsem z povzdálí uslyšel praskání ve vysílačce a hlášení, které bylo rajskou hudbou pro uši.
"Fuuuuh....že si ale dali na čas."
Otřel jsem si rukávem pot z čela, když burácení kulometů stíhačky začalo polívat sráz kopce želenou kaší z brouků. Konečně jsem povolil křečovitě sevřenou zbraň a sklonil jsem jí. Díval jsem se na tu spoušť a stál jsem vedle Riley, jako vytesaná socha.
"Je div, že ještě po tom všem žijeme."
Odtušil jsem polohlasně a díval jsem se dolů.
"Tahle válka.....nedaří se nám zvrátit její průběh a stojí nás to hodně."
Najednou mi přišlo, že melu totální sračky a tak jsem se tomu raději jen uchechtl a s úlevou jsem si na chvíli kecl na jednu z nedalekých beden.
"Snad jsou tu další, kdo to přistání zvládli. Co ty v pořádku?"
Slétl jsem k ní očima, ale žádné viditelné zranění, kromě prachu a špíny jsem na Riley nepozoroval. Až nyní jsem si začal uvědomovat, jak mě po tom všem, co jsme dnes zažili bolí svaly.
"Únava, něco co snad brouci neznají."
Promnul jsem si prsty unavené oči.
 
Mlýnek na maso:D - 02. listopadu 2019 20:09
st21306.jpg

Aglamor II. - V obklíčeni
Johny, Zoe a Riley


Všichni jste se stahovali výš a výš na kopec. Mority štěkaly, jako urvané. Vzduchem létaly rozkazy jednotlivých důstojníků i hlasy jednotlivých vojáků, kteří hlásili vše oč docházející munice, po odpálený granát, nebo průlom ve svých řadách. Postupně se všichni dostáváte do relativního bezpečí obranného střeleckého kroužku. Je to až k neuvěření, že jste za celou cestu nahoru ztratili vlastně jen jednoho muže. Byla to smutná ztráta a Ju-Hai vám bude určitě chybět, ale na druhou stranu je to vlastně malá cena za životy vás všech.
O kolik lidí přišel major, když se rozhodl vám pomoci ze sraček, do kterých jste se dostali je otázka druhá.
"Nahoďte ten zatracený plot!"
Zařval major, zatímco Mority štěkaly, jak urvané, aby udržely brouky od jejich majitelů a pak se zablesklo a okruh naběhl. Zajiskřilo to a brouci, kteří byli moc blízko se začali svíjet, dokud je to neusmažilo. Byl to však jen malý provizorní okruh, takže nevydrží určitě věčně hlavně když máte jen jeden malý generátor.
"Spočítejte ztráty a připravte se na další boj."
Oznámil major a sám se rozešel obhlédnout tábor. Zběžným pohledem jste si mohli povšimnout, že několik obránců rozhodně chybělo, z některých tu ještě kusy ležely, jiní leželi v bolestech ve vašem provizorním táboře a zdravotníci i obyčejní vojáci se jim snažili zachránit životy.
"Tady Fénix 1 provádím obrat nad zadanými souřadnicemi. Čištění oblasti zahájeno."
Zapraskalo to ve vysílačce a vzápětí jste uslyšeli hučení stíhačky, která vás obroukžila a zasypala kopec skoro až od vaší pozice po úpatí a do blízkého okolí tvrdou palbou těžkých kulometů, které rozmetaly brouky a zahnaly je na útěk.
Jaká úleva slyšet tu slastnou píseň, které kulomety zpívaly.


Aglamor II. - Výsadek
David


"Zhruba tamtudy pane. Ale nelze to určit s úplnou přesností."
Odpověděl vojín a ukázal vám odhadovaný směr. Ostatní družstva postupovala společně s vámi. Ben se mračil víc, než obvykle a celkově to mohl být snad docela hezký den. Inu....mohl.....
"Máme tady kontakt! Jsou.....ratatatatatatata.....křáááách....všude......ach bože! Aáááááá!"
Zapraskalo to ve vysílačce, dle frekvence se muselo jednat o okrajové družstvo vaše levého křídla. Z dálky byla slyšet střelba a šustění stromů a keřů. To vojínům na odvaze nedodalo. A už vůbec ne, když se začala družstva vašeho levého křídla stahovat zpátky směrem k vám za hluku střelby.
"Co to kurva dělaj!.....Do prdele se zelenáči."
Zavrčel Ben a odstrčil si z cesty toho nejbližšího a vykročil mezi ustupující muže a ženy zleva.
"Co si myslíte kurva, že děláte?! Chcete tu chcípnout?! Fajn tak ale v boji s nepřítelem, ne na útěku před ním! Půlkruhová formace! První řada záklek! Druhá stoj! Zbytek zálohy na střídání! A držet pozici, dokud nebude vizuální kontakt s nepřítelem nestřílet! Kdo se dá na útěk toho zastřelím, to vám slibuju při všech bozích, který znáte a neznáte."
Zaburácel Benův naštvaneý hlas, bylo to, jako šlehání biče, najednou ten dobrák, kterého jsi znal byl pryč a byl z něj tvrdý otrokář, který máchal svým bičem, aby všechny nahnal tam, kde byli třeba.
Nováčci se na chvíli zarazili ale pak začali plnit rozkazy, vypadalo to totiž, že by je Ben opravdu klidně postřílel, kdyby to bylo potřeba.
 
Cpl. Riley Baxtor - 20. října 2019 13:10
bax_icon_drak2644.jpg
Aglamor II. - Chaos na bitevním poli

I přes popohánění všem ubývají síly a smysly nestačí vstřebávat každé pohnutí větvičky tu nebo tam, stejně jako všudypřítomné broučí zvuky mísící se s lidským pokřikováním a cvakáním zbraní. Jakmile Rico zahlásí granát, přesunu se z poslední linie našeho ústupu o kus výš.
"Přebíjím!" křiknu a rychle udělám, co je třeba. Samotné mi ještě nějaký ten granát zbývá, ale snažím se je šetřit na horší časy, které můžou přijít co nevidět.
Kde krucinál jsou s tím odvozem?!
Nervózně vzhlédnu k obloze, ale zdá se, že si budeme muset ještě nějakou dobu poradit sami. Frustrovaně si povzdechnu a zvednu Moritu tak, abych vypálila krátkou dávku na nejbližšího brouka. Poočku přitom zmapuji situaci za mnou a klidným otálením, kdy mám čas mířit o dost přesněji, zase počkám až se všichni přesunou a já skončím v původním postavení.
 
des. David "Opáčko" McCan - 20. října 2019 10:46
68nouvelarticle61857.jpg

Welcome to the jungle



Přistáli jsme a vojáci dělali to, co jsem jim řekl. Bylo to docela i spořádané a nepletli se ostatním pod nohama. To docela ujde. Napočital jsem ale jen tři lodě. Takže asi bude ještě několik přistávacích zón. Když byla plocha zabezpečena, udělaly se družstva a vyrazilo se. Už se místy ozývaly první výstřely. "Snad to tady vydrží, než se vrátíme," řekl jsem Benovi a úspěšně tak vytlačil jeho poznámku o zelenosti těch nováčků. Upřímně....myslím si že je dost tvrdý na ně. Jo je fajn jím připomenout, že jsou noví a zelení, ale zase nesmíme zapomínat, že mezi námi a jimi je rozdíl jen dvě nasazení. A to není moc.
"Tři kiláky. Dokážeš určit směr?" zeptal jsem se radisty během pochodu džunglí. Jen doufám, že nikdo nepodcení brouky a všichni budou dávat celou dobu bacha.
 
MSg. Johny Rico - 08. října 2019 18:11
johnyrico24901.jpg

Vzhůru do bezpečí elektrické klece


Cítil jsem, jak mě pálí stehna, tenhle výšlap, nebyla žádná prča, ale tlačící se brouci mi opravdu nenechávali přijít na mysl, že bych si odpočinul. Silu podpory majora jsem opravdu nečekal, neustále mě ten člověk překvapoval.
"Napravo pár hnusáků!"
Křikl jsem a zacílil Moritu na blížícího se brouka a pustil do něj dávku. Pak další do dalšího a ozve se prázdné cvaknutí.
"Přebíjím!"
Zahlásím se stahuju se opět za někoho, kdo střílí. Rychlým pohledem zkontroluju, jak nám jde ústup. Zatím dobrý. Pořád jsme více získali, než ztratili, teda doufám.
"Ještě kousek už jsme skoro tam!"
Křičím na ostatní, když dobíhám na úroveň ostatních obránců. V zákleku pak těsně za hranicí plotu střílím stejně, jako všichni ostatní, aby se zbytek mého a Alexova týmu dostal do bezpečí.
"Sakra těch brouků je více, jak komárů v létě."
Další dávky dolů, které se míhají kolem mých lidí.
"Granát!"
Zahlásím a pošlu tam obloukem jeden.
 
Cpl. Riley Baxtor - 27. září 2019 20:58
bax_icon_drak2644.jpg
Aglamor II. - Chaos na bitevním poli

"To teda ne," zamumlám si pro sebe, chytnu popruh zasekávající se Mority a přehodím si ji přes rameno tak, aby nepřekážela. Mohla bych jí odhodit, ale třeba se ještě bude hodit. Místo toho vezmu druhou Moritu, co mám s sebou, rychle jí odjistím a pomalu se začnu stahovat zpátky stejně jako ostatní.
Čím blíže cíli, tím horší podmínky. Takže, zatímco ostatní hlásí, že jsou na suchu, rozhodnu se hrát si trochu na hrdinku a dát jim šanci dostat se do relativního bezpečí dřív, než sobě samé. Nemít druhou zbraň, bylo by to jiné, ale druhá Morita mi vlila čerstvou krev do žil.

"Běžte! Běžte!" popoháním slovně každého, koho zahlédnu koutkem oka. Snažím se přitom udržovat konstantní rychlost ústupu, abych nebyla moc pozadu, a zároveň krýt střelbou kohokoliv, u koho je to potřeba.
"Tak pohněte tím zadkem!" nejsem čarodějka, abych si zajistila nekonečnou zásobu nábojů, ale dokud to jde, držím se mezi posledními.
 
Mlýnek na maso:D - 16. září 2019 20:06
st21306.jpg

Aglamor II. - Chaos na bitevním poli
Johny, Zoe a Riley


Konečně jste byli zase všichni pohromadě, nebo alespoň ti z vás, kdo přežili masakr na planetě a klusali jste a couvali střídavě stále výš po kopci směrem k jedinému snad bezpečnému místu, odkud vás majorovi muži kryli drtivou palbou.
"Nečekal jsem tak hojný uvítací ani vyprovázecí výbor!"
Zahulákal Alex odpálil jeden ze svých granátů dolů pod sebe do chumlu brouků, který si začal moc dovolovat.
"Nekecejte tam dole a šlápněte do bot neudržíme vám je od těla věčně!"
Zaburácel hlas majora Hawka seshora a bouchly další dopady střel z minometů.
Amanda táhla s Ahibem Zoe, které řvalo rameno bolestí a teplá krev jí stékala pod vestou a prosakovala skrz oblečení. Občasné mžitky před očima jasně napovídaly, že ztráta krve bude asi většího rázu, než by bylo zdrávo.
"Nápor zleva!"
Zařvala Nira a zaměřila tam svou palbu. Andrej a Admer jí v tom podpořili.
"Už jsou skoro tady! Desátníku koncentrovanou palbu, abychom udrželi nepřítele v šachu a mohli na chvíli shodit plot!"
Další rozkaz shora. Už jste dobíhali postupně elektrickému plotu, který smažil brouky ze všech stran a dělil vás od bezpečného území. Brouci se k vám stahovali.
"Teď salvu z minometů! Vypnout plot! A krycí palba na všech pozicích!"
Velel bez záchvěvu pochybností major a sám se přidal ke střelbě. Rachot morit doslova ohlušoval vše v okolí a vám se otevřelo okno do bezpečí.
"Dem dem dem!"
Řval Alex a tlačil před sebou Annu a Yuriho a sám rozsséval záplavu střel dolů a postupoval výše.
"Za posledním z nich to zavřete."
Slyšeli jste přes ten hluk, kromě občasného výkřiku.
"Ach bože!....nebo...."Mám prázdno!"....tenhle manévr si určitě vyžádá ztráty na životech, snad vyváží ty, které to tím zachrání.


Aglamor II. - Výsadek
David


Těsně před výsadkem jsi zjistil, že jsou to lidi z tvého osobního týmu, samí zelenáči dle všeho. Ale radista na tebe kývl, že tvé rozkazy předá dál.
"Rozumím desátníku provedu."
Pak už se s řachotem otevřely dveře a vy jste vyběhli kupředu do džungle. Mýtina nebyla velká, takže na vaší pozici jsi napočítal jen asi 3 transportéry, které zde přistály, další musely být jinde. Muži se již jali zajišťovat perimetr a zbytek se formoval do houfu poblíž tebe.
"Nejbližší naposledy ohlášená obranná pozice byla asi tři kilometry na východ pane. Další pak skoro 5 na jihovýchod."
Oznámil ti radista dle svých dostupných informací. Už se ozývala i první blízká střelba. Skupinka z jednoho výsadku rozstřílela dva brouky, kteří se přiblížili příliš a objevili se odnikud.
"Mají tady svý špehy pane!"
Houkl na tebe jeden z vojínů této akce. Ben s povzdechem protočil oči a slétl pohledem na tebe.
"Bude zázrak pokud nebudeme mrtví, než urazíme kilák, zelenější, ne oni je i uschlá tráva."
Bylo to polohlasné, ale i tak dost hlasité, aby to někteří z vašich lidí slyšeli, ale nikdo se k tomu nijak nevyjádřil.
Pravda byla, že podstatná část toho, co jsi tu viděl, byli mladí kluci, spíše, než chlapi, čerstvě po výcviku nezocelení bitvou žhaví do toho ukázat, že sou pravými Občany Federace.
 
Cpl. Zoe Castillová - 08. srpna 2019 14:30
alexandra6745.jpg
Když je nouze nejvyšší ...
Křik Alexe a všudepřítomná stěna brouků se slévá v jeden a ten samý shluk.navíc brzy dojde k tomu co jsme očekávaly a poněkud se toho i obávali.A to jsme teprve v polovině kopce když se před námi někdo objeví,zřejmě záchranná výprava což je dobrá zpráva.Ta špatná,ale je že taky brouků přibývá když vidí nový přídavek v jídelníčku.Alex něco křičí ovšem mou pozornost upoutá něco jiného,nevím přesně co mně trefilo a teď nemám čas ani čas to zjišťovat.
Nějaký brouk se dostal až moc blízko a narušil můj osobní prostor ...
Někdo mně zvedne a vytáhne nahoru zatímco kolem nás se stahují brouci.Kolem se křičí,cítím pulsující bolest v rameni,ale jsem připravená pokračovat i když se střílením to bude asi horší.Ovšem nahoře přijde nečekaná pomoc v podobě střelby a občasného výbuchu minometu který vytvoří pečené brouky a tak za pobízení Rica se snažím pokračovat za ostatními až nahoru k majorovi do relativního bezpečí.
 
des. David "Opáčko" McCan - 30. července 2019 18:53
68nouvelarticle61857.jpg
Záchrana je tady!

Napodobil jsem Bena a zasek svůj kulomet do závěsu u sedačky, do které jsem se pak sám upoutal. Zatahal jsem za popruhy, abych se ujistil, že jsou dotažené a pak se podíval na Bena a ostatní. "Fajn. Takže džungle. Jeden oddíl zůstane u letounů, rozmístí senzory a bude bránit perimetr. Další oddíly pak budou postupovat k jednotlivým místům dopadu s největší pravděpodobností přežití, rozuměli všichni?" zeptal jsem se těch šesti co tu s námi byli, protože jsem tak nějak předpokládal, že to jsou velitelé svých týmů.

Sestup byl jako obvykle drsný. Pevně jsem sevřel oči, chytl se za popruhy a snažil se nebýt moc ztuhlý, abych si nezlomil vaz. Po dosednutí se otevřely dveře. Spolu s ostatními jsem vyběhl ven a rozdával jednotlivé rozkazy jednotlivým družstvům. Sám jsem se pak ujal jednoho a šel k nejbližšímu bodu. "Buďte od sebe na dohled. Radisto, zkoušej signály a drž se u mě. Jdeme," a s tím jsem se rozešel do džungle.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22882103919983 sekund

na začátek stránky