Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Starship Troopers

Příspěvků: 720
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava MSg. Johny Rico je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35MSg. Johny Rico
 Postava Cpl. Riley Baxtor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 15:12Cpl. Riley Baxtor
 Postava Cpl. Zoe Castillová je offline, naposledy online byla 29. března 2024 4:50Cpl. Zoe Castillová
 Postava des. David "Opáčko" McCan je offline, naposledy online byla 29. března 2024 12:23des. David "Opáčko" McCan
 
MSg. Johny Rico - 28. dubna 2020 19:44
johnyrico24901.jpg

Banda nevychovanců


Chtěl jsem Riley něco odpovědět, ale to už do baru vešla parta z letectva, vypadali zelenější než brouci a zabrali si bar. Nechtěl jsem si jich všímat, vím jak to pak dopadá, ale téměř okamžitě začali provokovat. Ignoroval jsem to. Chtěl jsem strávit důstojný večer s Riley, něco si vypít a v pohodě zapadnout na pokoj, ale to prostě nešlo.
Napil jsem se ze své sklenice a podíval se na Riley, která vstávala a šla se o celou situaci postarat po svém. Věděl jsem, že si poradí byla to drsná holka. Jen jsem se lehce pousmál.
"Zacouvejte, nebo vám ty ptáky fakt urve."
Ušklíbl jsem se pro sebe, ale pak přišly slova, který se už přejít nedaly.
"Jooooo jen vodpad, který se hodí leda tak na to, aby zabil pár brouků a chcípl."
Zatnul jsem čelist a rázně jsem postavil sklenici na stůl. S hrknutím jsem se odsunul od stolu a vstal. Začal jsem si povolovat kravatu a rozepínat manžety na uniformě.
"Cos to řek ty leteckej ubožáku?! Jestli nezavřete ty svý huby, když nevíte vo čem mluvíte, tak nejenže vám tady parťačka urve ptáky, ale já se postarám zároveň vo to, abyste si mohli z vlastních zubů udělat náhrdelník."
Zatnul jsem ruku v pěst a znovu jí povolil a zase zatnul postavil jsem se po boku Riley, ve tváři se mi zračil smrtelně nepříjemný a nasraný výraz.
"Nikdo si nebude utahovat z památky mých kámošů. Máte dvě možnost vypadnetě nebo se potkáte znovu až na ošetřovně, v tom lepším případě."
Zavrčel jsem na ně nepřívětivě.
"Ty polovinu zprava a já polovinu zleva?"
Koutkem oka jsem slétl na Riley a zkroutil tvář do úšklebku.
"Nikoho nenechám plivat na Wadeův hrob, na jeho ani nikoho jiného z mý party. Zasrané letectvo."
 
Cpl. Riley Baxtor - 21. dubna 2020 10:16
bax_icon_drak2644.jpg
Když v baru houstne dým

Popíjím a je mi v rámci možností dobře. V koutku hlavy mě trápí obavy, aby se tenhle křižník „nerozpadl“ stejně, jako ten předchozí. Nebaví mě měnit útočiště a neustálý stres z možné smrti taky určitě není zdravý, stačí ty dávky při pohybu v brouky zamořených oblastech.
Kromě brouků ale existuje i jiná havěť a ta se zrovna dostavila do baru.
Nějakou dobu dělám, že nejsou, ale popravdě mě ty jejich řeči vytáčí víc, než kdy jindy. A taky, broukům se po hubě dát nedá, jim jo.

“Promiň,“ mrknu na Rica, “dýza asi bude muset počkat.“ ještě se napiju, a potom se v sedě na židli otočím. Obdařím přítomné lehkým úsměvem, sjedu je pohledem a zhodnotím, co jsou zač.
“Zdá se, že vám ulítly mozky, hoši,“ další mrknutí patří jen a jen jim, všem dohromady. Rozhodně se nevměšuju jen proto, že jsem ženská a myslela bych si, že kvůli tomu uniknu potyčce.
“Měli byste dávat větší pozor, aby vám nefrnkli i ti kolibříci, co máte v kalhotách. Sice by vám zbylo pořádně velké ego, ale hromada hnoje s egem je pořád jen kupa sraček.“
 
Mlýnek na maso:D - 21. dubna 2020 08:47
st21306.jpg

Aglamor II. - Výsadek
David


"Chech, někdo musí krýt tu tvojí růžovou prdelku."
Zašklebil se Ben a šel překontrolovat výbavu ostatních chlapů, jak jste na tom se stavy munice a tak dál.
"Pane, ano pane."
Srazil vojín boty k sobě do pozoru a pak se přiřadil k ostatním. Mezi osádkou to ještě šumělo, probíhaly první dojmy z toho, co se tu stalo, někteří byli zdrcení, někteří ztratili své přátele, některým se možná chtělo utéct, ale měli přílišný strach.
"Slyšeli jste šéfa vy bačkory?! Tak pohyb pohyb! Hrrrr na ně!"
Zařval Ben a pobízel ostatní, aby se srotili a vydali za tebou. Vyrazili jste opět kupředu. Těch šest kiláků bylo krušnejch. Jednak těžký terén, jednak je tu zatraceně vlhko a jednak několik menších šarvátek s brouky osekalo vaše síly o pár dalších jedinců a přidalo jednoho, nebo dva zraněné. Nebyl však čas zastavovat, ani volat odvoz pro zraněné, musejí vydržet a udržet s vámi tempo. Jo podmínky tu byly drsný. A pak jste spatřili ony vlnité kopce, které tvořily hřeben mezi jehož vrcholy se drželo malé údolíčko bez stromoví, které jasně vybízelo k tomu postavit tam základnu a bod k dalším postupům a přepadům. Dobře bránitelné a dokonce žádní brouci v dohledu.

Federální křižník - Destiny - V baru
Riley a Johny


Dobře začínající hovor a možná zábava, kterou se snad Rico chystal předvést, zanikla stejně, jako čas na odpověď ohledně večerní diskotéky, právě ve chvíli, kdy skrze dveře do baru vešel první na blba ostříhaný týpek, který už dle vypucované uniformy a výložek jasně patřil k letectvu. A hned za ním přišla další skupinka příslušníků letectva. Všichni vypadali, že museli teprve nedávno nastoupit, ty co jsou tu už dlouho většinou máte v merku, minimálně Rico....ač je pravda, že to přestalo platit ve chvíli, kdy vám vyhodili do luftu křižník na kterém jste se byli zvyklí pohybovat. Letci si objednali každý panáka a zapadli k baru. Netrvalo to však dlouho a začali pokukovat po ostatních přísedících příslušnících pěchoty.
Pak se jeden z nich otočil k baru zády a ušklíbl se na celé osazenstvo.
"Kluci koukněte na ně, sedí tu, jak hromádka nešťastných kuřat."
Na to se uchechtl jiný a napůl otočil taky k vám.
"No to víš, kuřata neumí lítat, jdou jen na porážku a řízky."
Dloubl ho pobaveně loktem.
"No vidíte ty jejich ksichty? Kdyby byli co k čemu už dávno je ta planeta naše a nemusíme jim zachraňovat ty jejich prdele tam dole."
Zatvářil se ten první znechuceně a kopl do sebe panáka.
"A jak vidno platy taky nemaj nic moc, když tu sedí i některý nižší důstojníci."
Poznámka mířená přímo na Rica a pár dalších poručíků, nebo seržantů v okolí.
"Co to meleš, to nejsou důstojníci........jsi to nikdy neslyšel? K pěchotě jdou ti největší ubožáci, kteří se na nic jinýho nehodí."
Nadhodil další.
"Jooooo jen vodpad, který se hodí leda tak na to, aby zabil pár brouků a chcípl."
Objednal další panáky, barman se tvářil docela nepřívětivě, ale nalil jim, přece jen kšeft je kšeft.
 
des. David "Opáčko" McCan - 04. dubna 2020 08:57
daa0d9656ff163169afe3d5ebf5a14e7d527lw49554121083391334.jpg
První střet v džungli

Hlaveň mého kulometu se pomalu začala žhavit do ruda. Kolem jen řev, střelba a kvílení brouků. Ani jsem pořádně nepostřehl odkud ale přiběhlo k nám další družstvo a zatlačili jsme ty svině zpátky.
"Jo," zahlásil jsem a postavil se. "Jsem celej. Odnesl to někdo?" zeptal jsem se a při nahlášení osmi ztrát jsem jen pokýval hlavou. To není špatný. Z mojí jednotky jsem zbyl jen já, po prvním střetu.
"Díky Bene,"řekl jsem k němu potichu, aby to slyšel jen on a ťukl jsem kamaráda pěstí do ramene. Bez něj by tohle bylo daleko horší. On je přirozený velitel. Já jen...magor s kulometem.
Přiběhl ke mě radista s novinkami. "No to je paráda," usmál jsem se. Letecká podpora je tady. Takže by mohli začít čistit velké místa, vytvářet nové přistávací zóny. "Dobrý, pokračujte vojáku," poplácal jsem jej po rameni.

"Tak jo. Máme tady už svý lidi. Letadla lítaj, brouci umíraj, první trosečníci si už vezou prdel domů. Jdeme najít zbytek. Jestli to takhle půjde pořád, večer pijeme! A teď do formace a kupředu!"
 
Cpl. Riley Baxtor - 03. dubna 2020 21:57
bax_icon_drak2644.jpg
Tekutý odpočinek

“Dám si pivo,“ jestli Rico čekal whisky, má smůlu. Začnu zvolna něčím, co mi dá dost prostoru se opít, ale taky mít aspoň na začátku jasnější mysl. Mixnout to můžu vždycky. Moje matka by mi vnutila Piña Coladu s paraplíčkem, jen jednu, a k ní by mi doporučila spoustu úsměvů. Má matka.
Čert ji vem.
“No a gin. Nějaký dobrý, dejte si záležet na výběru,“ mrknu na obsluhu. Myslím, že dnešní sociální komunikaci jsem vyždímala co to šlo a ten malý zbytek společenskosti si nechám pro Rica. Ani nevím, co pije, tak snad se nad ginem nebude ušklíbat. Obrátím k němu pohled a s prodlevou přijmu nabízené rámě. Tváře se mi zbarví do růžova, cítím, jak jsem z takového gesta nesvá a mám dojem, že na nás všichni civí, a začínám se potit. Bojovat, vyhrávat, zabíjet, není to OK, ovšem dá se to zvládnout, ale být pod drobnohledem ostatních je něco, co neumím překousnout. Ne dneska. Nadechnu se a vydechnu, než se konečně znovu usměju.
“Jak milé,“ ta slova mi drhnou v hrdle a uleví se mi až když dojdeme ke stolu, kde sebou kecnu na židli a lokty se opřu o desku stolu.
“Tak jo, já si dám voraz a budu sledovat to divadlo, co hodláš předvést. Nečekal jsi pomoc, že ne?“ zubatě se zašklebím, takže je těžké určit, jestli je to víc úsměv nebo škleb.
To už nám donesou pivo, prázdné panáky i lahvinku, kterou v zápalu zachování zdravého rozumu a odbourání zábran rychle odšroubuju.
“Hele, Rico, nechceš tady z toho dělat diskotéku, že ne?“ naleju mu panáka.
 
MSg. Johny Rico - 02. dubna 2020 19:50
johnyrico24901.jpg

Čas na skleničku


Až v baru jsem si trošku vydechl opřel jsem se o kolena a pak ohlédl za sebe, když o chvilku později dobíhala Riley. S úšklebkem jsem se narovnal.
"Tak to abych tě brzo nechal povýšit, ať máš větší šanci co?"
Zasmál jsem se a mávnutím ruky jí přizval k baru.
"Tak co si dnes velevážená slečna dá k pití? Solené arašídy jsou samozřejmou přílohou."
Povytáhl jsem na ní pobaveně obočí. Ne Wade ani nikdo z těch, co tu dnes nejsou by nechtěli, abychom dneska smutnili. Zrovna Wade by chtěl, abychom se bavili. A opil by Zoe do němoty a pak by jí, jako správný gentleman pomohl na ubikaci.
"Doufám, že mi tam držíš fleka a panáka ty drznoune."
Pomyslel jsem si s úsměvem.
"Dám si to samé, co dáma. A hoďte nám toho raději celou lahev na tamten stůl."
Poukázal jsem barmanovi na volný stůl, který jsem právě prohlásil za náš a nabídl jsem Riley ruku v přehnaně zdvořilé úkloně.
"Smím dámo doprovodit ke stolu, než budeme mít v krvi příliš alkoholu na to, abychom vedli nějaké zdvořilosti."
Zacukal mi koutek. Hudba zatím hrála jen nějaké takové nemastné neslané písničky.
"Sakra ti jsou dneska chcíplí no budeme je muset dokopat k něčemu lepšímu."
Mlaskl jsem nespokojeně. Dneska mi bylo absolutně jedno, že na mě koukaj, jak na šaška, nebo že se nechovám dle své hodnosti. Dneska jsem se chtěl bavit a chtěl jsem aby se pobavila i Riley a kdokoli další, kdo tu byl, nebo by přišel. Protože naši kamarádi a kamarádky umírají ne proto abychom se mohli trápit, ale proto, abychom mohli žít a užívat si života, který nám zbývá.
 
Cpl. Riley Baxtor - 28. března 2020 22:19
bax_icon_drak2644.jpg
Přímá linka chlastačka!

“Ooh! No tak!“ zamručím nespokojeně a prásknu se dlaněmi do stehen, když Rico zmíní, že se nechce rvát, “pokazíš holce všechny představy o zábavě. Styď se, vážně. Dostat nakládačku od někoho vocaď je to poslední, co mi na seznamu týdenních katastrof chybí,“ dodám s hranou lítostí v hlase.
Nestačím ani vymyslet cokoliv dalšího a před očima se mi mihne Ricův jazyk a hned na to vidím už jen jeho záda.
Nasrat!
S nečekaným náskokem má výhodu hlavně v tom, že se rychle vloudil mezi hloučky odcházejících lidí. Takže ačkoliv nasadím tempo, zůstávám vzadu. „Odcházíme“ z poct padlým, tak docela se nehodí, abychom se tu honili jak dvě malé děcka, ale vzhledem k tomu, že zítra může být dost dobře po mě.. prostě běžím, jak mi to provoz lidských těl dovoluje.

I tak se v baru ocitám o několik dlouhých sekund později. Mírně udýchaná, pobavená a opravdovou chutí se napít. Pohledem Rica vyhledám a vyrazím k němu.
“Vyšší hodnost má očividně výhodu i v rychlosti. O ničem jiném to není," ušklíbnu se na něj místo nějakého "ráda tě zase vidím".
 
MSg. Johny Rico - 13. března 2020 18:01
johnyrico24901.jpg

Jde se chlastat


Na tváři se mi usadí mírný úšklebek, když kráčím vedle Riley.
"Sakra právě jsi zbortila celý můj dosavadní plán....budu muset vymyslet něco nového."
Zasmál jsem se a podrbal jsem se na zátylku ve vlasech.
"Hele neboj vono se něco najde.....a kdyby bylo nejhůř, tak mám sebou ještě karty, takže můžem někoho voškubal o pár doláčů. No nebo obehraju tebe.....neboj z tebe tahat prachy nebudu."
Zvedl jsem ruce v obranném gestu s úsměvem na rtech.
"Taky jsem zaslechl něco o tom, že v baru bude na večír hrát tříprstý Jerry. A ten to s houslema prej umí skvěle."
Předával jsem informace chytnuté na chodbách a dál jsem mířil na podlaží s barem.
"Jen nějaký rvačce bych se raději vyhnul, nějak se mi nechce pak zase nechávat opravovat sváteční uniformu."
Naznačil jsem smetení smítka z ramene, abych ukázal, jak dokonale je čistá, pak jsem se ale rozesmál.
"Tak pojď, než nám zavřou."
Pobídl jsem jí a pak jsem se dal do klusu.
"A abys věděla, kdo je poslední je broučí lejno."
Se zazubením jsem na ní vyplázl jazyk a rozběhl jsem se kupředu rychleji, nedbaje na to, že na mě koukají někteří kolemjdoucí, jak na blázna.
 
Cpl. Riley Baxtor - 04. března 2020 21:56
bax_icon_drak2644.jpg
Federální křižník Destiny – Kam?

Jen co ucítím slabý dotek konečků prstů na svém rameni, projedou mnou reflexy a je dobře, že si stihnu všechno dát dohromady dostatečně rychle, než Ricovi vrazím. Z jeho úhlu pohledu se jen lehce zatřesu pod stisknutím ramene.
Pousměju se a kývnu na něj.
Proč tak přehnaná reakce? Bojujeme s brouky, ne mezi sebou. Ah, vem to čert.

“Na to se jen těžko hledá námitka,“ přijmu pozvání, i když ještě nevím, jestli se chci alkoholem jen přivést do stavu lhostejnosti a tisíce úsměvů, nebo si raději parádně vychlastat hlavu do ranní kocoviny.
“Akorát si dobře promysli, o čem se chceš bavit. Jen tak sedět a zírat na sebe přes okraj sklenice nezní úplně jako nejlepší plán,“ krátce se rozhlédnu kolem sebe, ale nikoho známého nevidím. Jen neznámé a slabě povědomé tváře.
“Co další společnost? Nebo to byl návrh na privát?“ teď si z Rica už utahuju, a vůbec se přitom necítím trapně nebo hloupě. Když bude chtít, zarazí mě, vždyť jsme dávno dospělí.
 
MSg. Johny Rico - 23. února 2020 17:44
johnyrico24901.jpg

Večer na hovno


Nakonec se nám podařilo odtama vypadnout, cesta byla, jako by někdo třásl plechovkou fazolí a my byli ty fazole. Přidržoval jsem se Alexe a druhou rukou jsem přidržoval Riley, tvořili jsme takový menší hlouček, abychom nelítali po celém prostoru. Trošku mi dělalo starosti, jak na tom byla Zoe. Jasně byla občas hrozně praštěná, ale furt to byla Zoe, člen našeho týmu a holka, která se líbila Wadeovi.
Myšlenky odpluly, když jsme přistáli konečně v bezpečí křižníku a začali vybalovat. První jsme pomohli ven raněným, aby se o ně mohli postarat, pak šla výbava a my. Strašně rád bych zašel s týmem na skleničku, ale vím, co mě čekalo, sepisování hlášení. Proto jsem zamířil zamlkle do zbrojnice, kde jsem odevzdal svou výstroj a pak jsem zamířil do nejbližšího volného kanclu, kde bych to mohl sepsat.
"Nesnáším hlášení."
Na druhou stranu jsem věděl, že to je jediný kus papíru, který povypráví pravdivě, proč a jak mí přátelé v akci zemřeli. S dlouhým povzdechem jsem se dal do psaní. Občas se mi u toho mlžily oči a jindy zase třásla ruka. Zlostí nad tím, co se v posledních hodinách stalo jsem zlomil mezi prsty dvě prupisky a ještě se o ně málem pořezal.
"K čertu!"
Zavrčel jsem a začal jsem už asi pošesté psát jedno a to samé hlášení. O tom, co se stalo a o tom koho a proč jsem ztratil. O tom, jaké hrdiny jsem měl po svém boku a co si v mých očích zasluhují. Když jsem konečně papír podepsal svým jménem a zahleděl jsem se na něj znovu jsem se dlouze nadechl a vydechl, abych uklidnil své emoce.
"Alespoň tohle pro vás můžu udělat. Alespoň na tuhle poctu tě můžu navrhnout kamaráde a tohle ti už nikdo nevezme. Budeš oceněn něčím, čím jen nemnozí. Nikdy se na tebe nezapomene."
Zašeptal jsem a vydal jsem se odevzdat papíry......

Večer přišel rychleji, než jsem si byl schopen připustit, takže nezbývalo než na sebe nahodit ceremoniální uniformu a vydat se tam. Stát mezi ostatními seřazenými a poslouchat proslov generála bylo.......smutné? Deprimující? Já vlastně nevím. Postupně padlo spoustu jmen, spoustu vyznamenání a spoustu rozloučení s lidmi, které třeba pořádně nikdo ani neznal. Stál jsem tiše a salutoval pokaždé, když padlo nějaké jméno.
A pak přišlo to Wadeovo. Bylo to, jako nůž, který mi projížděl hrudi.
"Díky brachu, nebýt tebe už tady nestojím."
Přišlo mi na mysl smutně, když však dostal nejvyšší ocenění, na které jsem ho navrhl zasalutoval jsem a držel salut po celou dobu.
"Slava Hrdinovi Federace!"
Zakřičel jsem sborově s mnoha dalšími....ač když bylo po všem, odcházel jsem s davem. Zahlédl jsem v davu neomylně známou blonďatou kštici krátkého střihu a zamířil k ní. Aniž bych něco řekl položil jsem jí ruku na rameno a lehce jej stiskl, než jsem se objevil vedle ní.
"Pojď zajdeme na tu skleničku, co jsme si slíbili. Myslím si, že dnes je to více, než vhodné."
Nadhodil jsem ruku spustil podél pasu. Tahle válka nás stála už hodně, a kdo ví, kolik nás bude ještě stát. Nechtěl jsem to vědět, ne teď.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22256207466125 sekund

na začátek stránky