Andor.cz - Dračí doupě online

Aglamor II. - Zachránění

“To je fakt,“ kývnu na Hawka, “zasranej hnusnej fakt,“ souhlasím s ním. Pořád jsem v ráži, ale jeho slova mě uzemnily dost na to, abych zase mohla líp fungovat a kdo ví, třeba jednou dokážu přemýšlet víc jako on. Pokud takhle teda přemýšlí a neříká to jen proto, aby to na mě mělo právě takový účinek jakého dosáhl.

Nespokojeně mlasknu, když se rozšíří zpráva o záchraně. Není to prezentováno tak, jak bych to chtěla slyšet. Nevypadá to jako konec bojů s tím, že si to zopakujem po volnu, ale jen jako krátká přestávka mezi hodinama.
Klídek. Zneuctění památky a oběti těch, co umřeli. Vyhynutí lidí. Zničení Země.
V mých myšlenkách ta slova ale nezní tak dobře, jako když je Hawk vyslovoval nahlas.

“Hneme zadky,“ rozhodnu nahlas. Jiné možnosti stejně nemáme. I to si ale myslím jen chvíli, když uvidím brouky.
“Rychle!“ zařvu, aby se nikdo nezdržoval a nepropadal bláhovému pocitu, že je po všem.

Sama vyrazím k Zoe, kterou necitelně popadnu, abych jí pomohla na nohy a tím pádem i rychleji k transportu.
“Vstávej. Není čas. Dělej,“ pobízím jí stejně bezcitně a překvapivě je mi jedno, co si o tom myslí. Wade umřel kvůli nám, ale ona ne. Ona tady nezůstane, hezky nastoupí k další lidsko-broučí bitce a to hned, co se uzdraví. Pokud se ovšem dřív nerozhodne na to vysrat a žít si svůj ufňukaný život někde v klídku, což bych jí neměla za zlé, vzhledem k tomu, že to byl jistý čas i můj plán.

Aglamor II. - Zachránění
Johny, Zoe a Riley

Přelet byl dokončen a na chvíli zavládlo příjemné ticho, které doplňovalo jen bzučení nahozeného plotu. Někteří vojáci jásali nad tím, že brouci byli zahnáni na ústup a vám tak byla dopřána chvíle zaslouženého klidu.
Adrenalin pro teď začal trošku odpadat a únava se dostavovala záhy po tom. Zoe začínala cítit své zranění o to více. Ústup adrenalinu dal samozřejmě průchod plnému požitku z bolesti.
Rico možná chtěl něco Riley odpovědět ale nedostal příležitost.
"Jo je to krutej fakt. Tahle válka přináší smrt mnoha našim přátelům a spolubojovníkům. Ale nebýt jejich obětí Země by už nemusela existovat a ní ani další kolonie. Nebojujeme protože chceme, ale protože musíme, jinak vyhyneme."
Ozval se za vašimi zády major Hawk.
"Navíc Pokud bychom to vzdali zneuctíme památku všech, kteří pro tuhle věc zemřeli."
S tím zamířil překontrolovat své lidi.
"Už letí! Už letí!"
Zajásala Rose, která si tiskla sluchátka vysílačky k uším. Vypadala, jako malá holka a nebýt té výstroje, patrně by jí i byla. Mladá sotva dospělá puberťačka.
"Letí sem transportéry, které evakuují zraněné a vyčerpané týmy, aby jim daly chvíli na to dát se do kupy, než zasadíme broukům odvetu!"
Mezi vojáky tahle zpráva zašuměla a rychle se rozšířila. Nedlouho na to, bylo slyšet hučení motorů a několik transportérů začínalo klesat k vaší pozici, právě ve chvíli, kdy se začínali objevovat první brouci, pod kopcem.

Aglamor II. - Výsadek
David

Sešikovaná jednotka začala pálit na povel Bena na hnusáky okolo. Brouci se rojili, jako sršni. Některé ani nebylo pořádně vidět, jak měli dobré maskování.
"Máme je za zády pane!"
Zakřičel nějaký zelenáč, načež se obrátil a začal střílet na opačnou stranu.
"Nechávám ti tuhle stranu."
Houkl na tebe Ben a obrátil se.
"Druhá řada obrat a palte! Stáhněte se více k sobě, utvořte kruh! Klidně o dvou vrstvách."
Zavelel, brouci na vás tlačili, střelba šla ze všech stran, ale na to, že to byli zelenáči drželi se dost obstojně. Dokonce odněkud zpoza vás se přihnalo další družstvo vojínů, kteří rozšířili vaše řady a zatlačili nepřítele zpět. Trvalo to dlouhé minuty a ztratili jste asi osm nováčků, ale udrželi jste se nakonec brouky zahnali. Všichni úlevně zajásali, když nápor polevil.
"Tak co Dave, jsi ještě celej?"
Optal se Ben.
"Pane pane! Zpráva z velení! Začali s evakuací jednotlivých týmů, které tu ztroskotaly před námi. Už mají první zajištěné. Vzdušná podpora se dostala na planetu. Dostali jsme souřadnice, které máme zajistit."
Ukázal směrem před vás.
"Asi šest kiláků tímhle směrem, prý jsou tam i nějaký kopce, mohlo by to být dobré předsunuté místo, které by se dobře bránilo."
Nahodil vojin s radiostanicí na zádech.

Mezihra
Běžíme a Alex nás pohání seshora nás pohání i když to není třeba,jen bych si přála abych nebyla něčí zátěž ovšem v současné situaci jsem ráda ... no budu ráda pokud se dostaneme na místo a brzy se to před námi objeví.Pokusím se i já něco vydolovat ze svých zbytků sil ovšem ne tak abych tu omdlela,kolem mně se rozléhá střelba křik rozkazů,docházejících nábojů,odpálené granátu a ... jiný křik a praskání elektrické energie.A pak jsme uvnitř a já se můžu pokochat pohledem na svíjející se brouky.Podobně jako ostatní se rozhodnu že radši budu odpočívat ve stoje pokud to bude možné a já se budu moci o někoho opřít,ale i když se snažím odpočinout,snažím se také nezavírat oči (případně se nějak zaměstnat) protože zatím není čas aby se o mně někdo postaral vzhledem k tomu kolek je tu zraněných.A když uslyším že se nám nakonec přece jen dostane pomoci zní to jako rajská hudba,to už jsou brouci co nejsou rozmetáni tak se dají na útěk a já se poprvé po dlouhé době usměji.
I když brouci jsou hnáni nekonečnou tou žrát ... no moje další myšlenky tu někdo rozvedl poněkud víc.
No mám pocit že to sere všechny zvláště když každá mise je stejná,někomu by mělo dojít že jen hrubou silou je neporazíme.

Here we go again...

Podíval jsem se směrem, kterým ukázal radista. "Výborně, zkus se s nimi spojit a dej jim naší polohu, až nám jodu..." nedořekl jsem neboť kanál zaplavil křik z družstva na levé straně. Do prdele, to netrvalo dlouho. Vojáci začali být zmatení a já pořádně nevěděl co dělat. Mám na ně řvát nebo jím jít příkladem? Jak? Vždyť mám o jeden střet víc než oni do psí řiti! V tom se ale ukázal Ben jako pravý velitel. Děkuju všem bohům, i těm co neznám, že ho tady mám, jinak bychom zařvali všichni v panické křížové palbě.
"Tak neslyšeli jste?! Jedu jedu jedu!" přidám se a zakleknu do první lajny. Vůdce by měl jít příkladem. Cvakl jsem pojistkou a zapřel pažbu do ramene. Brzy se to tady bude hemžil brouky a já jich hodlám sejmout co nejvíc!

Aglamor II. - V obklíčeni

Ustoupila jsem až za hranici plotu, který pár okamžiků na to naběhl a rozhučel se příjemným vrněním. Zvuky škvařících se brouků i bolestí sténajících vojáků lehce odfiltruju ve chvíli, kdy to zapraská ve vysílačce. Všechno následující vnímám už jen jako kulisu v moři vlastní úlevy.
Přitisknu si zbraň k tělu, zatímco druhá mě při každém kroku slabě bouchá do boku. Nejdu daleko, jen tak, abych v případě proražení plotu měla víc času a prostoru na manévrování.

“Jsem v pohodě,“ křečovitě se usměju, aniž bych se na Rica podívala, nebo si sedla vedle něj. Zbraň pořád držím v rukách, připravená jednat, a odpočinek je mi milejší ve stoje. Mám dojem, že kdybych se posadila, nikdy se nezvednu. Brouci by mi mohli rvát vnitřnosti z těla, ale já bych jen ležela a bylo mi to úplně jedno.
“Nebo možná ne,“ připustím po krátké odmlce.
“Pěkně mě to sere. Všechno. Brouci. Wilson. Brouci. Kravaťáci a inženýři neschopní vymyslet řešení téhle posrané války. Copak je nás tolik?“ konečně stočím pohled na Rica.
“Aby nás mohli cpát do bojů jako ovce na porážku? Jasně, teď je to jiná situace, ale ostatní mise? Jen to zabalí do hezkého papíru jako krabičku bonbonů, přidají velká slova o vážených činech, ale chcípáme tu jako prasata, která reálně nikoho nezajímají,“ vypadne ze mě negativisticky. Navíc jsem se nesnažila ani mluvit potichu, takže na sobě cítím několik nepřátelských pohledů. Zase jsem za tu bezcitnou krávu, co si jen hledí svého a co místo podpory a naděje rozsévá semínka nepříjemné pravdy. Samozřejmě to vše bez úcty k těm, kteří dnes padli nebo za chvíli zemřou.
“Jo, sere mě to. Kurva,“ s posledním slovem zvednu pohled k nebi, jestli už uvidím náš odvoz.
Chci pryč. Žádná mise nikdy neskončí jinak než tak, že člověk chce už na začátku konec a domů.

Okamžik bezpečí

Ztěžka jsem si oddechl, když jsme byli konečně v dočasném bezpečí aktivního plotu. Ale brouků tu bylo tolik. Zbraň jsem neskláněl a měřil s ní plot, čekal jsem, která jeho část povolí a začne to nanovo, ale místo toho jsem z povzdálí uslyšel praskání ve vysílačce a hlášení, které bylo rajskou hudbou pro uši.
"Fuuuuh....že si ale dali na čas."
Otřel jsem si rukávem pot z čela, když burácení kulometů stíhačky začalo polívat sráz kopce želenou kaší z brouků. Konečně jsem povolil křečovitě sevřenou zbraň a sklonil jsem jí. Díval jsem se na tu spoušť a stál jsem vedle Riley, jako vytesaná socha.
"Je div, že ještě po tom všem žijeme."
Odtušil jsem polohlasně a díval jsem se dolů.
"Tahle válka.....nedaří se nám zvrátit její průběh a stojí nás to hodně."
Najednou mi přišlo, že melu totální sračky a tak jsem se tomu raději jen uchechtl a s úlevou jsem si na chvíli kecl na jednu z nedalekých beden.
"Snad jsou tu další, kdo to přistání zvládli. Co ty v pořádku?"
Slétl jsem k ní očima, ale žádné viditelné zranění, kromě prachu a špíny jsem na Riley nepozoroval. Až nyní jsem si začal uvědomovat, jak mě po tom všem, co jsme dnes zažili bolí svaly.
"Únava, něco co snad brouci neznají."
Promnul jsem si prsty unavené oči.

Aglamor II. - V obklíčeni
Johny, Zoe a Riley

Všichni jste se stahovali výš a výš na kopec. Mority štěkaly, jako urvané. Vzduchem létaly rozkazy jednotlivých důstojníků i hlasy jednotlivých vojáků, kteří hlásili vše oč docházející munice, po odpálený granát, nebo průlom ve svých řadách. Postupně se všichni dostáváte do relativního bezpečí obranného střeleckého kroužku. Je to až k neuvěření, že jste za celou cestu nahoru ztratili vlastně jen jednoho muže. Byla to smutná ztráta a Ju-Hai vám bude určitě chybět, ale na druhou stranu je to vlastně malá cena za životy vás všech.
O kolik lidí přišel major, když se rozhodl vám pomoci ze sraček, do kterých jste se dostali je otázka druhá.
"Nahoďte ten zatracený plot!"
Zařval major, zatímco Mority štěkaly, jak urvané, aby udržely brouky od jejich majitelů a pak se zablesklo a okruh naběhl. Zajiskřilo to a brouci, kteří byli moc blízko se začali svíjet, dokud je to neusmažilo. Byl to však jen malý provizorní okruh, takže nevydrží určitě věčně hlavně když máte jen jeden malý generátor.
"Spočítejte ztráty a připravte se na další boj."
Oznámil major a sám se rozešel obhlédnout tábor. Zběžným pohledem jste si mohli povšimnout, že několik obránců rozhodně chybělo, z některých tu ještě kusy ležely, jiní leželi v bolestech ve vašem provizorním táboře a zdravotníci i obyčejní vojáci se jim snažili zachránit životy.
"Tady Fénix 1 provádím obrat nad zadanými souřadnicemi. Čištění oblasti zahájeno."
Zapraskalo to ve vysílačce a vzápětí jste uslyšeli hučení stíhačky, která vás obroukžila a zasypala kopec skoro až od vaší pozice po úpatí a do blízkého okolí tvrdou palbou těžkých kulometů, které rozmetaly brouky a zahnaly je na útěk.
Jaká úleva slyšet tu slastnou píseň, které kulomety zpívaly.

Aglamor II. - Výsadek
David

"Zhruba tamtudy pane. Ale nelze to určit s úplnou přesností."
Odpověděl vojín a ukázal vám odhadovaný směr. Ostatní družstva postupovala společně s vámi. Ben se mračil víc, než obvykle a celkově to mohl být snad docela hezký den. Inu....mohl.....
"Máme tady kontakt! Jsou.....ratatatatatatata.....křáááách....všude......ach bože! Aáááááá!"
Zapraskalo to ve vysílačce, dle frekvence se muselo jednat o okrajové družstvo vaše levého křídla. Z dálky byla slyšet střelba a šustění stromů a keřů. To vojínům na odvaze nedodalo. A už vůbec ne, když se začala družstva vašeho levého křídla stahovat zpátky směrem k vám za hluku střelby.
"Co to kurva dělaj!.....Do prdele se zelenáči."
Zavrčel Ben a odstrčil si z cesty toho nejbližšího a vykročil mezi ustupující muže a ženy zleva.
"Co si myslíte kurva, že děláte?! Chcete tu chcípnout?! Fajn tak ale v boji s nepřítelem, ne na útěku před ním! Půlkruhová formace! První řada záklek! Druhá stoj! Zbytek zálohy na střídání! A držet pozici, dokud nebude vizuální kontakt s nepřítelem nestřílet! Kdo se dá na útěk toho zastřelím, to vám slibuju při všech bozích, který znáte a neznáte."
Zaburácel Benův naštvaneý hlas, bylo to, jako šlehání biče, najednou ten dobrák, kterého jsi znal byl pryč a byl z něj tvrdý otrokář, který máchal svým bičem, aby všechny nahnal tam, kde byli třeba.
Nováčci se na chvíli zarazili ale pak začali plnit rozkazy, vypadalo to totiž, že by je Ben opravdu klidně postřílel, kdyby to bylo potřeba.

Aglamor II. - Chaos na bitevním poli

I přes popohánění všem ubývají síly a smysly nestačí vstřebávat každé pohnutí větvičky tu nebo tam, stejně jako všudypřítomné broučí zvuky mísící se s lidským pokřikováním a cvakáním zbraní. Jakmile Rico zahlásí granát, přesunu se z poslední linie našeho ústupu o kus výš.
"Přebíjím!" křiknu a rychle udělám, co je třeba. Samotné mi ještě nějaký ten granát zbývá, ale snažím se je šetřit na horší časy, které můžou přijít co nevidět.
Kde krucinál jsou s tím odvozem?!
Nervózně vzhlédnu k obloze, ale zdá se, že si budeme muset ještě nějakou dobu poradit sami. Frustrovaně si povzdechnu a zvednu Moritu tak, abych vypálila krátkou dávku na nejbližšího brouka. Poočku přitom zmapuji situaci za mnou a klidným otálením, kdy mám čas mířit o dost přesněji, zase počkám až se všichni přesunou a já skončím v původním postavení.

Welcome to the jungle

Přistáli jsme a vojáci dělali to, co jsem jim řekl. Bylo to docela i spořádané a nepletli se ostatním pod nohama. To docela ujde. Napočital jsem ale jen tři lodě. Takže asi bude ještě několik přistávacích zón. Když byla plocha zabezpečena, udělaly se družstva a vyrazilo se. Už se místy ozývaly první výstřely. "Snad to tady vydrží, než se vrátíme," řekl jsem Benovi a úspěšně tak vytlačil jeho poznámku o zelenosti těch nováčků. Upřímně....myslím si že je dost tvrdý na ně. Jo je fajn jím připomenout, že jsou noví a zelení, ale zase nesmíme zapomínat, že mezi námi a jimi je rozdíl jen dvě nasazení. A to není moc.
"Tři kiláky. Dokážeš určit směr?" zeptal jsem se radisty během pochodu džunglí. Jen doufám, že nikdo nepodcení brouky a všichni budou dávat celou dobu bacha.

Vzhůru do bezpečí elektrické klece

Cítil jsem, jak mě pálí stehna, tenhle výšlap, nebyla žádná prča, ale tlačící se brouci mi opravdu nenechávali přijít na mysl, že bych si odpočinul. Silu podpory majora jsem opravdu nečekal, neustále mě ten člověk překvapoval.
"Napravo pár hnusáků!"
Křikl jsem a zacílil Moritu na blížícího se brouka a pustil do něj dávku. Pak další do dalšího a ozve se prázdné cvaknutí.
"Přebíjím!"
Zahlásím se stahuju se opět za někoho, kdo střílí. Rychlým pohledem zkontroluju, jak nám jde ústup. Zatím dobrý. Pořád jsme více získali, než ztratili, teda doufám.
"Ještě kousek už jsme skoro tam!"
Křičím na ostatní, když dobíhám na úroveň ostatních obránců. V zákleku pak těsně za hranicí plotu střílím stejně, jako všichni ostatní, aby se zbytek mého a Alexova týmu dostal do bezpečí.
"Sakra těch brouků je více, jak komárů v létě."
Další dávky dolů, které se míhají kolem mých lidí.
"Granát!"
Zahlásím a pošlu tam obloukem jeden.