Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Starship Troopers

Příspěvků: 720
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava MSg. Johny Rico je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35MSg. Johny Rico
 Postava Cpl. Riley Baxtor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:13Cpl. Riley Baxtor
 Postava Cpl. Zoe Castillová je onlineCpl. Zoe Castillová
 Postava des. David "Opáčko" McCan je offline, naposledy online byla 28. března 2024 11:30des. David "Opáčko" McCan
 
MSg. Johny Rico - 15. května 2019 19:24
johnyrico24901.jpg

Hle tam mezi stromy, co to oko mé zří


Přiklekl jsem, když výbuchy ohlušilo vše okolo a na okamžik jsem odvrátil pohled, aby mne výbuchy tolik neoslepily a nezasáhla mě třeba nějaká střepina.
Ohlédl jsem se taky na Riley, která na chvíli odběhla popohnat ty chcípáky nahoře. Měla však dobré oko, když si všimla toho, že dole někdo je. Dle pohybu stromů a toho, co se tam dalo ještě i nyní zahlédnout měla nejspíše pravdu.
"Kruci to nám scházelo....posily potřebujeme, jako sůl, ale pokud je odříznou jsou v prdeli."
Těknul jsem očima kolem.
"Doufejme, že ten plot ještě chvíli nezapojí."
Zhluboka jsem se nadechl a udělal krok k okraji naší pozice.
"Musíme pro ně. Uděláme jim cestu Riley........Héj! Kryjte nás a několik vojáků se mnou zabezpečíme perimetr směrem dolů! Jsou tam naši! Jakmile se dostaneme nahoru zapněte ten zpropadený plot!"
Křikl jsem a ještě jednou pohlédl na Riley, věděl jsem, že na ní se spolehnout mohu, na ostatní, kdo ví. Začal jsem pomalu a opatrně scházet dolů a přerušovanou střelbou jsem se snažil čistit a držet cestu pro ty dole.
"Ať je to velká skupina, která nám pomůže......kéž by to byl Alex a zbytek našeho týmu."
Mihlo se mi hlavou a pro jistotu jsem naládoval do zbraně granát.
 
Cpl. Zoe Castillová - 29. dubna 2019 23:22
alexandra6745.jpg
Smrt číhá v zeleni
Zrychlíme abychom udrželi stopu a dohnaly ty které sledujeme než bude pozdě a mezitím nás sledují brouci kteří se přizpůsobili zdejší flóře.Běžíme a když se konečně na nás vyřítí osamělý brouk tak to bereme jako úlevu.Potom se zastavíme abychom si aspoň na chvíli vydýchali než se opět vydáme na cestu.
Je tu tak dvacet minut a tak si musíme pospíšit,nepřítel je tu všude jako vždy.
Okolí kolem nás se svažuje a vlní a brouci se postupně kolem nás stahují jediná cesta je vpřed a doufat že až dorazíme na místo budeme v o něco lepší pozici.Brouci však neútočí a my taky ne protože střelba by jenom zbytečně přitáhla pozornost.
Doufám že tam dorazíme však nebo že se nám podaří probít někam kde se budeme moci lépe ubránit.
 
Cpl. Riley Baxtor - 29. dubna 2019 21:48
bax_icon_drak2644.jpg
Aglamor II. - V sevření

"Nahlásila jsem rušení. Od koho je.. buď si to domyslí sami z toho všeho, co jsem jim řekla, nebo budou vědět aspoň tohle. Věřím, že obě dvě možnosti ty nahoře nějak popostrčí k tomu, aby nám pomohli a taky se to nějak snažili řešit," oznámím rychle Ricovi, ale pak se na něj přece jen zadívám.
"Ne?" je fakt, že ta první verze – mohli by se jí vysmát. Co bych dělala já, kdyby mi někdo řekl, že brouci jsou chytřejší a třeba i ruší vysílání? Asi se napila kafe nebo čajíku a pokračovala ve sledování letového provozu zbylých lodí.
"Prostě uvidíme. Nemalujme čerty na zeď..," zamumlám si pro sebe a do slov schovám dlouhý výdech plný únavy a neštěstí, kam jsem se to dostala. Chtěla jsem zachránit Rica, být mu po boku nehledě na to, co cítí – a co se pak stalo, protože věci zdaleka nebyly tak jasné, jako jsou teď – ale tyhle nekonečné zástupy brouků jsou vyčerpávající.
Záhy přijde zmínka o pití. Nikdy jsem nejsem proti pití a teď tím tuplem ne.
"Beru. Platíš," s opoznání lepší náladou sleduju, co se kde šustne, žene, jestli nerachtá ve vysílačce a podobně, přičemž stíhám zasadit pár střel broukům.

Když kousek od nás zařve nějaká holka, jen se ohlédnu. Kde jsou ty časy promenád? Všech soutěží krásy, kterými jsem prošla? Byl to pěkně pitomý sen mé matky, ale naučilo mě to nemít starost. Nebo spíš být ignorantská vůči cizímu neštěstí? Až já sama se naučila, jak přežít, jak zabít a jak se dostat do téhle posrané války rychleji, než kdokoliv jiný.
Cha! Tolik životních úspěchů.

"Někdo tam je!" křiknu, protože nemám dojem, že by to někdo řekl nahlas.
"Támhle.. mezi stromy," průser je, že tady jsou všude zasrané stromy. Křoví. Tráva. Zeleň a brouky na chvíli nahradily výbuchy. Takhle je to sice prima, ale jak dlouho ještě vydržíme?
"Musíme něco udělat..!" houknu nešťastně, když to všechno vidím. Naznačím Ricovi, že je to chvíli jen na něm, a poodběhnu za něj – tak, abych ho nerušila, nepřekážela, ale taky se moc nevzdálila. Pořád je to ta samá ovečka, co chci chránit i za cenu vlastního života.

"Hej! Pohněte zadku, doprdele!" zařvu do vysílačky, asi trochu víc hystericky, než je třeba "vážně odsud potřebujeme vypadnout!" ještě po několikáté nahlásím pozici, vypnu vysílačku, abych byla zase mobilní, a uchechtnu se. Potom mi už zas nezbývá nic moc jiného, než popadnout Moritu a vrátit se do nekonečného boje.
 
Mlýnek na maso:D - 10. dubna 2019 20:02
st21306.jpg

Křižník Andělů
David


Ben tě poslouchal zatímco se zapínal také do popruhů sedačky. V transportéru bylo dalších asi 6 vojáků, kteří s vámi letěli, když nepočítáme pilota. Nakonec se nad tvým plánem uchechtl.
"Já si náhodou o tý planetě našel rychlý echo. Je to taková fajná amazonská džungle. Brouků tam bude určitě, jak nasráno. Z posledních hlášení tam přistála nouzově spousta záchranných modulů, transportérů, nebo stíhačů. Vše co mělo křídla se snažilo opustit ten vybuchující křižník.
No ale určitě ne všichni přistáli úspěšně, některý sestřelili. Jiní měli tvrdší a smrtelnější přistání ve stromech. Budou roztroušení po půlce planety. Nás vysadí poblíž nejhojnějších souřadnic v naději, že tam bude ještě někdo naživu."

Odtušil Ben a chytl se rukama za popruhy, když se vše třáslo za letu.
"Pokud někoho nenecháme u transportérů určitě se nebudeme mít kam vracet, teda pokud neodletí po výsadku. A co se týče postupu...hmmm šachovnice je fajn, jen se bojím té zalesněné plochy budeme se muset držet na dohled a postupovat zasraně opatrně."
Podotkl Ben zamyšleně. Začalo to s vámi házet. Jeden z vojáků si poblil zbroj. Tohle hold není jízda pro každého.
"Dvacet sekund do výsadku!"
Ozval se pilot z kabiny a dál jste šli na přistání. Slyšeli jste otřesy a pak mocné dusnutí, když transportér přistál. Dveře transportéru se otevřely a byl čas si to jít rozdat s džunglí.

Aglamor II. - V sevření
Rico a Riley


Střídavá střelba držela brouky vám od těla, i tak se tlačili však stále výš a výš. Mority štěkaly občasné granáty bouchaly, ale brouků neubývalo, jen mrtvol pod kopcem přibývalo.
"Bože těch je!"
Ozval se někdo. Další vlna střelby.
"Ujela mi ona ááááááh!"
Dívčí výkřik, kdo se podíval mohl vidět, že na jižní části vašeho obranného kruhu se zřítila mladá vojínka dolů z kopce. Její tvář vám nebyla povědomá, ale i tak vám bylo jasné, že jste jí viděli naposledy. Její křik záhy utichl.
"Připravte se odpálit ty nálože dýchají nám na krk!"
Křikl major a jeden z vojáků zaklekl k odpalovači.
"Seržante podívejte támhle mezi stromy, mám dojem, že jsou to lidé."
Poukázala pojednou mladičká Anna Rose, která patřila mezi Alexovy nové ovečky. A skutečně, když se Rico a kdokoli další podíval tím směrem, dole se mezi stromy nedaleko kopce něco pohybovalo, na brouky to bylo malé a občas se vám zdálo, že mezi listím, se mihla ruka, nebo noha, v dost rychlém tempu.
"Nátlak z východu pane! Jsou moc vysoko!"
Křikl muž, kteří drtil spoušť mority na doraz.
"Odpalte to!"
Pak už vše přehlušily výbuchy ze všech stran, jak vybuchovaly miny a zastavily na okamžik postup brouků. Ozval se občasný jásot nováčků, kteří si mysleli, že mají vyhráno.
 
MSg. Johny Rico - 27. března 2019 12:25
johnyrico24901.jpg

Bitevní vřava


Zelená záplava, která se sápala nahoru, nebyla vůbec přívětivá.
"Řekl bych, že teď už stejně nikam nepůjdeme i kdybyste chtěl."
Odpovím vyšší šarži s úšklebkem. Na jednu stranu alespoň k něčemu jsou ti brouci dobří, ale dost bylo povídání teď je třeba rozstřílet ty hajzly. Zakleknu na svou pozici a začnu to kropit po dávkách dolů.
"Držte perimetr! Hlaste přebíjení!.....Hej ty tam dva kroky dozadu, urve se to s tebou a budeš dole na sračku."
Upozorním nedalekého vojáka, který se nebezpečně naklání na okraji kopce.
"Sakra těch je."
Zatnu zuby a na chvilku skloním hlavu, když exploduje granát, ještě pár takových a ujede nám to tu pod nohama. Pak se objevila Riley po mém boku. Hned to bylo trošku lepší pocit, pokud umřu neumřu sám a umřít jsem tu nehodlal.
"Pak máme jasno musíme vydržet."
Pousmál jsem se. Tyhle předsevzetí byla stejně šílená, jako situace, které jsme si zažívali.
"Ruší spojení? Sakra! Co blbnou?......Brouci?! To jako vážně? To by bylo dost šílený....arrch zhebni hnusáku!"
Zaměřím se opět více na střelbu protože se dostal jeden brouk výš, než jsem zamýšlel.
"Je jich tu, jako na broučí placičky doufám jen, že brzo zapnout tu troubu a nás si vyzvednou."
Uchechtl jsem a přešel do střelby stojmo.
"Až bude tohle za náma musíme zajít na skleničku něčeho fakt silného. Nic od tři křížky neberu......přebíjím!"
O krok ucouvnu dozadu zahodím prázdný zásobník a rychle ze sumky vytáhnu nový a zacvanku do Mority.
"Jestli nám fakt ruší spojení brouci musíme do dát vědět vedení. Je toho příliš nového, co jsme zjistili."
Uvažuju nahlas a vůbec mě tyhle nová zjištění a možnosti nenechávají chladným.
 
Cpl. Riley Baxtor - 18. března 2019 22:03
bax_icon_drak2644.jpg
Aglamor II. - V sevření

"Jasně, jasně. To je pochopitelné.. nečekám, že budeš vědět všechno přesně," uklidním ji meziřečí. Občas si nejsem jistá, jestli nepůsobím až moc odměřeně a nevděčně, nebo hůř, povýšeně. Jistá míra takového chování je mi vlastní, ale chci, aby si to ostatní nebrali osobně, a podle Elizina koktání mi chvílemi přijde, že ji přivádím do rozpaků, což nechci.

Jakmile dojde na polibek a ona začne znovu zmateně drmolit krátká citoslovce, zvednu k ní pohled.
"Jak wau?" zamrkám.
"Občas se stanou.. věci," chci ji takhle odbýt, i když se neptá, a samotné mi to není příjemné, "všechno taky mohl bejt úplně jinak. Pořád může," zkřivím ústa a víc mě a Rica nerozebírám. Už navždycky tam bude škraloup a pro mě je brzy otevírat rány týkající se ztrát.

Do vysílačky znovu nadiktuji vše potřebné, včetně informací, že se tady necítíme nejlépe a nevíme, jak dlouho vydržíme na jednom místě. Na hovno, když nevím, jestli o pár metrů dál budeme mít signál, a i když je záchrana na cestě, zdá se mi, že je pořád zatraceně daleko.
Jako by nestačilo tohle, Rico se pře s majorem Hawkem. Nemám moc zájem jejich rozhovor poslouchat, ale člověk tomu neuteče. Než stačím říct dobré zprávy, nahrnou se na nás brouci.
"Kuurvaaa," zahřmím polohlasně.
Zakleknu zpět k vysílačce.
"Jsme napadeni. Pospěšte si. Jestli se budeme přesouvat, nevím, jestli se s vámi ještě dokážeme spojit. A.. panuje tady podezření, že je naše vysílání rušeno," rozhodnu se nebral upozornění Eliz na lehkou váhu. Co my víme. V hlavě jsem z fleku schopná si představit broučí královnu v pokročilém stádiu vývoje, kterak je dokonalejší a hlavně lidštějští, aby se jí s náma dobře bojovalo. Kolik lidí v téhle nekonečné válce už padlo? Kolik jsme ztratili zbraní, vojenské techniky?
Doprdele, aby z toho nezačala být seriózní válka chytří proti chytrým. To bychom byli asi dost namydlení.
V poslední době mi přijde, že lidé stagnují. Brouci mají navrch, ale my? Padáme jak zralé hrušky a žádné závratné vylepšení zbrojí nebo zbraní se nekoná.

Sbalím vysílačku a popadnu svou moritu. Nejsem nejlepší střelec, tak s palbou zatím otálím a šetřím munici. Možná je to hloupost, možná se to bude za chvíli hodit. Jako věrný pes doběhnu k Ricovi, protože ovečky je třeba chránit.
"Přiletí. Pokud vydržíme..," oznámím mu.
"Eliz se zmínila, že si tak trochu myslí, že vysílání někdo ruší. Planeta? Atmosféra? Brouci? Zbláznění naši? Co?" úplně je vhodná doba na vykecávání se, jakpak by ne.
 
des. David "Opáčko" McCan - 14. března 2019 20:23
daa0d9656ff163169afe3d5ebf5a14e7d527lw49554121083391334.jpg
Bonaparte hadra

"Asi stovka, řekl bych. Neviděl jsem na všechny," dodal jsem a zamířil k jednomu prázdnějšímu transportéru, kde jsem si upevnil zbraň do úchytů vedle sedačky a sám pak překontroloval popruhy na sedačce. Nerad bych, aby se během přistání odepnuly a já lítal jak po nákladovém prostoru jak nudle v hrnci.
"Plán?" zarazil jsem se a otočil na Bena. "Já myslel že od plánování jsi tu ty. Já jen mačkám spoušť a drtím brouky," řekl jsem a posadil se na bednu. "Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Ani nevím, kde jsou. Co je dole. Kolik jich má asi být. Jakej je terén. Nevím nic," založil jsem ruce na hrudi a chvíli přemýšlel. "Šachovnicový postup vpřed? Zvýšená opatrnost. Radisti budou zkoušet navázat signál? Část zůstane u transportéru a bude krýt únikovou cestu. Co myslíš?" zeptal jsem se Bena.
 
Mlýnek na maso:D - 09. února 2019 14:54
st21306.jpg

Aglamor II. - Opět ztraceni v zeleni

Martin


Černá na tebe pohlédla s pochopením a odhodláním, které jsi u ní viděl již několikrát předtím během mise a lehce kývla hlavou.
"Chápu to pane. Vím, co válka obnáší i co je v sázce a i když je to někdy těžké hodlám jít dál vpřed."
Ubezpečila tě a zadívala se ostražitě do nejbližšího křoví. Nakrčila nespokojeně nos a pak se podívala zase jinam. Opět šla o pár kroků před vás, aby mohla prozkoumávat lépe oblast, ale nevzdalovala se z dohledu.
"Zkusím to."
Hrál si chvíli George za chůze s vysílačkou, než ti nakonec podal sluchátka.
"Moc lepší to není."
Upozornil tě a jakmile sis sluchátka přiložil k uším poznal jsi o čem mluví.
"Chrrrrrrzzzzzzíííííííuuuuuuu tíííííííí rúúúúúú zííííííííí chrrrrrrrrzííííííí...."
Chrčelo to a pištělo nepříjemně ve sluchátkách. Opravdu to připomínalo rušení signálu ale dost divné, takové jsi ještě nezažil. Každopádně pro by někdo z vašich rušil signál ostatním, to nedávalo moc smysl.
"Je to zlý seržo?"
Koukl po tobě Franz, který uzavíral vaší nevelkou skupinu a hlídal vám záda. Postoupili jste o dalších pár set metrů. Teď již bohužel pouze náhodným směrem skrze hustý les, protože jste se nedokázali nějak moc lokalizovat s kýmkoli dalším.
Uslyšeli jste šustění větví a podrost nedaleko od vás se zahýbal. Mority jste měli připraveny ke střelbě dřív, než jste spatřili, jak z křoví vyběhl zabahněný, trošku potrhaný mladík, který na sobě měl to co zbylo z uniformy pilota letectva a mával na vás v obraném gestu rukama.
"Nestřílejte!"
Udýchaně se opřel o nejbližší strom a zadíval se na vás vděčnýma očima.
"Konečně....konečně jsem někoho našel......já.....neměli jsme zrovna dobré přistání a havárii našeho transportu jsem přežil jen já. Trošku se nám pomačkal nákladový prostor, takže jsem přišel o všechny v něm, ale transportér by měl být funkční. Potřebuju jen někoho, kdo mi pomůže nahodit pár součástek a rozběhnout okruh. Sám na to mám málo rukou ale pak můžeme vypadnout!"
Vyřkl to s takovou nadějí, že jste to ani nečekali. Možná se vám nabídla právě cesta domů.
"Je....je to asi 2 kilometry na západ. Když jsem odcházel brouci tam nebyli."
Snažil se podat všechny důležité informace.
"Hm....co vy na to seržo?"
Slétl k tobě očima George, který se na tebe tázavě zadíval.

Aglamor II. - Spotování skrze zeleň
Zoe


"Drž stopu Ju-haii musíme je dohnat."
Přešel do poklusu Alex a mávl na zbytek týmu, aby následoval jeho příkladu.
"Držte se u sebe a střílejte, když něco uvidíte."
Upozornil Andrej a sám odjistil svou Moritu. Klusali jste tímhle nepříjemným terénem skoro hodinu s přestávkami, když Ju-hai kontroloval stopy.
A pak to zašustilo a z křoví se vyřítil brouk, který se leskl hnědozeleně, jako místní flóra.
"Palte!"
Zakřičel Alex ze svého těžkého kulometu zasypal brouka střelami. Ostatní se nenechali pobízet a podpořili ho. Utvořili jste obranný kruh a chvíli vyčkávali.
"Kolik mají náskok?"
Optal se Alex.
"Tak 20 minut víc asi ne."
Odpověděl mu váš stopař.
"Fajn tak pohyb pohyb pohyb! Běžíme bando. Když bude třeba střílejte, ale nezastavujte!"
Vybídl vás a sám se rozběhl na své pozici kupředu. Ostatní následovali jeho příkladu. Cítili jste, že se terén svažuje a vlní.
"Pohyb napravo! A blíží se!"
Křikla Nira a vypálila pár dávek.
"Za ocasem je máme taky!"
Ozval se Andrej, který vypálil dávku za vaše záda.
"Nalevo to není o moc lepší, takže vpřed jediná šance je dohnat ty naše uprchlíky a doufat, že mají lepší obranou pozici!"
Těžce dýchal Alex. Amanda běžela vedle Ju-haie, jako první a zadek pomáhal uzavírat Ahib.
Všude kolem vás šustili brouci, ale zatím žádný neútočil. Proto jste se i vy zdrželi střelby, která by upoutala větší pozornost. Adrenalin se vám rozléval žilami.

Aglamor II. - V sevření

Rico a Riley


"Čekal? Brrrr....to zní příšerně...."
Otřásla se Eliz a pak koukla na svůj batoh.
"Noooo....s troškou štěstí by to možná šlo, ale úplně bych na to teda nesázela."
Odpověděla, ale i přesto přitáhla batoh blíže k vám, aby z něj případně mohla něco vykuchat, pro tvou potřebu.
"Jak dlouho? Hmmm typuju, že tak dvě až tři hodiny. Ale neměla jsem moc myšlenky na to kontrolovat hodinky. Než jsme se dostali sem, byl to taky docela záhul. Myslela jsem, že mě tam sejmou."
Vyjasnila Riley. Spojení se stále moc nedařilo navázat. V pozadí bylo slyšet jak Rico nesouhlasí s místním velícím a jeho taktikou, co přesně si ale říkali, to jste moc neposlouchaly.

Každopádně o chvíli později přišel Rico za vámi se podívat, jak se vám daří s vysílačkou. Když dal Rico Riley pusu, tak Eliz jen chvíli mlčky sledovala, celé dění dokud neodešel. Pak se zatvářila překvapeně a přelétla od něj očima zpátky k Riley.
"Vy.....to....aha....wau...."
Vypadalo z ní zasekaně, ale vypadala spíše překvapeně a patrně, kdybyste byli v jiné situaci ptala by se tě na holčičí drby.
"Ehm....jasně."
Kývla ale ani po chvíli se jí nepodařilo nic užitečného z vysílačky dostat, byla to v podstatě rozbitá skořápka. Jen si rezignovaně povzdechla a koukla na druhou vysílačku.
"Jediní tu určitě nejsme, ale.....mám z toho špatný pocit. Měla jsem už předtím dojem, že nám něco.....nebo někdo rušil spojení."
Zamračila se starostlivě a zadívala se na Riley.
"Ale to je hloupost."
Mávla nad tím absurdně rukou. A pak konečně se podařilo navázat spojení, kdy to ve vysílačce zapraskalo a ozval se někdo na druhé straně.
"Tady velitelství křižníku Angel. Slyšíme vás a rozumíme, zopakujte ještě jednou údaje pomoc je na cestě. Výsadek právě opouští hangár. Snažte se neměnit vyznačenou pozici. Budeme provádět i bombardaci zamořených pozic. Pokud znáte polohy jiných jednotek nahlaste je prosím."
Dostali jste svou odpověď od vaší možné záchrany.

Mezitím se opět bavil Rico s majorem.
"Seržante Rico jsem si vědom naší nezáviděníhodné situace, ale pokud tu zůstaneme moc dlouho brouci nás sešrotují a převálcují svým počtem. Nemůžeme doufat, že někdo jen tak přiletí. Je to tady dobrý styčný bod, ale je třeba podniknout výpady dál, abychom zjistili, co nejvíce informací, brouky je třeba porazit."
Odpověděl major nepřívětivě.
"Nepůsobí mi radost, že zde přicházím o své lidi, ale pokud nás má několik zemřít, aby Federace ty zasrance porazila, jsem ochoten to obětovat, klidně i svůj život a díky vaší funkční vysílačce nepřijdou získané informace vniveč. Jestli máte lepší plán, tak sem s ním."
Rozhovor přerušila záplava brouků, která začala stoupat ze všech stran po kopci. Střelba se rozléhala všude kolem.
"Přebíjím!"
Bylo slyšet z jedné strany.
"Do hajzlu! Jsem prázdná!"
Zakřičel dívčí hlas odjinud.
"Granát granát!"
Zařval další hlas a pak se ozvala rána, když na úbočí kopce granát explodoval.
"Jestli se dostanou do dvou třetin odpalte miny!"
Zavelel major Hawk, který měl ještě pár es v rukávu dle všeho. Bylo třeba doufat, že se příliv brouků zmírní a jejich počet je jen dočasný.
 
Cpl. Zoe Castillová - 08. února 2019 09:05
alexandra6745.jpg
Na stopě
Vydám se za ostatními po stopě sleduji olámané větve které ostatní najdou a rozhlížím se kolem jestli na nás odněkud nevykouknou brouci.Ten nepříjemný pocit nepolevuje zvláště když asi po hodině procházíme místem nedávného masakru,jediné co mně může aspoň částečně uklidňovat je že zde není nikdo koho bych znala.Ovšem i tak se snažím přejít tohle místo co nejrychleji a najít ty co hledáme.
To však není snadné protože ten kdo udělal tohle to tu nejspíš pořádně podupal.
Rozhlížím se tedy ještě pečlivěji a prohlížím si každé křoví aby z něj náhodou na mně mohl vyskočit brouk,kobylka nebo něco ještě horšího.
 
Cpl. Riley Baxtor - 30. ledna 2019 12:48
bax_icon_drak2644.jpg
Volání o pomoc - Aglamor II., na kopci

V klidu zkouším znovu a znovu navázat spojení. Kdybych panikařila, bylo by to stejně k ničemu, takhle tu aspoň je možnost, že mezi frekvencemi najdu nějaké jiné vysílání. Průser je, že jsme všichni školení stejně – sice máme určené frekvence, ale v nouzi to člověk zkouší napříč vším, co mu přijde pod ruku.
Mírně mě rozladí až příchod Rica. Chápu, že by nám všem bodla pomoc a kdybych to vyřešila, ale nejsem bůh. Zvednu k němu oči a pohledem mu naznačím, že tohle vytváření tlaku není žádoucí. Nijak nereaguji ani na letmý polibek.
"Jestli tady chce chcípnout, nebudu ho přesvědčovat, aby změnil názor," utrousím na adresu majora. Není hezké, není to fér, ale předně se vždycky budu snažit zachránit svůj zadek a zadky těch, kteří o to stojí.
"Snažím se.. jak sis mohl všimnout," vzdychnu hodně potichu.

"Tady Bílí vlci. Potřebujeme odvoz. Okamžitě," zkusím se opět dovolat někam výš (7%), ale místo toho to ve vysílačce jen nepříjemně zašumí. V první chvíli se leknu, že je po ní, ale naštěstí to tak není.
"Kruci.. podej mi tamto," ukážu na vyřazenou vysílačku Eliz s nadějí, že z ní vykuchám něco použitelného. Dle jejího výrazu ale pochopím, že je to marné.
Přeladím na lokální dosah a zopakuji hlášení (18%).
"To si ze mě děláte prdel. Jak to, že to nejde? Asi tady nejsme jediní, ne..," zavrčím naštvaně, ale tak tiše, že to mohla slyšet sotva Eliz. Rozhodnu se změnit stanoviště a popojdu o kus dál, kde to z mé pozice sice nevypadá jako vhodnější místo, ale když něco nezkusím, budu na sebe akorát tak naštvaná.
Zalovím v tichém praskání elektřiny (19%) a k ničemu to není.
Eliz zatím doběhne se svým radistickým batohem. Odněkud vyloví kus látky a pomocí něj zcela bezpečně odstraní broučí kusadlo, které znechuceně odhodí stranou. Zběžně jí popíšu, co chci, aby udělala. Její vysílačka je sice na nic, ale jsou tu součástky, které by nám provizorně mohly posloužit. Průser je, že sice tuším, co chci dělat, ale nemám na to znalosti. Naštěstí se Eliz ukáže jako schopný elektromontér a tak jsme schopny velmi provizorně její vysílačku použít pro lepší příjímání signálu z okolí. Těžko říct, jestli to nějak zvýší naše šance na odvysílání naší zprávy, ale snad jo. Teda, prostě to vypadá, že to funguje, ale nemáme to vyzkoušet jinak, než dalším pokusem o spojení s velením.
"Tady tým Bílých vlků. Potřebujeme urgentní odvoz, dlouho už nevydržíme. Naše poloha je..," diktuji dvakrát za sebou na klasických frekvencích, až to v půlce druhého hlášení na druhé straně cvakne (97%) a ozve se zcela jasný mužský hlas žádající mě o zopakování hlášení. Se srdcem bušícím až v krku zopakuji kdo jsme, kde jsme a díky Elizabeth nahlásím i je. Prostě všechno, co by k něčemu mohlo být. Zmíním i upozornění na nezvyklé chování brouků a jejich neobvyklou inteligenci.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13731598854065 sekund

na začátek stránky