Andor.cz - Dračí doupě online

Krok za krokem

Když se velitel zmínil o mém zadku, místo růžolících tváří, které by se daly považovat za roztomilé, jsem se akorát popíchnutě zašklebila. Hned na to Rico zamítne, aby někdo z nás – a já bych se toho opravdu klidně ujala – šel napřed. Nad jeho rozhodnutím jen pokrčím rameny, pořád je můj velící, i když se mi srdce rozbuší pokaždé, co se usměje. Některé přirozené součásti žití prostě nezměníš.
Potom už vyrážíme na cestu.
"Nemysli si, že na to jen tak zapomenu," upozornila jsem ho tiše, aby se do našeho popichování a hraného vyhrožování pletl někdo jiný, "ještě budeš rád, když se nebudu producírovat před někým jiným," varovala jsem ho a rozverně mrkla.
"Víš, jak to bývá.. trocha alkoholu a najednou nevíš, čí seš."

Možná cesta ven

"Jo to mi povídej ten svah bude fakt na hovno, ale shora budeme mít alespoň trošku přehled a když se tu leze špatně nám, třeba to zpomalí i brouky. Potřebujeme opěrný bod, nemůžeme zůstat v tom smrtícím lese, kde nevíš co je strom a co je brouk."
Zadíval jsem se na kopec a pak se ušklíbl na Riley.
"No já to beru z té lepší stránky, když půjdeš první, alespoň se bude na co koukat."
Drcnul jsem provokativně do ní. Přece jen její zadek není vůbec k zahození.
"Ale tentokrát jdeme všichni najednou. Střílí se tam, to znamená boj a boj znamená naději přežít."
Zarazil jsem jí v možném aktivním odchodu. Nechce se mi naší nepočetnou skupinu opět dělit, zvláště, když vím, jak to málem dopadlo naposledy.
"Budem se držet u sebe a pomalu postupovat nahoru. Třeba tam bude funkční transportér, abychom se odsud dostali, nebo poslali zprávu flotile.....dávejte bacha kam šlapete."
Upozorním je a zkusím jak hodně se terén drolí a pak začnu pomalu stoupat kupředu.
"Tohle bude potřeba pořádně zapít."
Zadíval jsem se opět na vrchol, který se zdál být tak daleko a pokračoval dál v cestě.

Little big horn nového milénia

Žlutí tygři


Vezmu si vysílačku a stále sleduji jejich odboj...když začne mluvit o minách musím se pousmát...

Žlutý tygr rozumí...
na chvíli pustím talčítko vysilačky a sleduji jak střílejí....

Připravte se na stáhnutí...nepovedu vás na smrt...momentálně máme větší šance zmizet než tam zbytečně zařvat...

řeknu týmu, hlas mám pevný a rozhodný a rozhodně nehodlám diskutovat, to co vidím před sebou je pro mě vcelku jasná věc...

Tygr přeje štěstí a co nejvíc zachráněných, ale tuhle párty lidi navíc jen naruší, snažte se tam nezařvat, do dvou minut padáme z dosahu min, dejte si s nimi na čas, brouky to pak jen víc naprudí, odhadem se na vás stahuje kolem tisícovky těch mrch, pardon pánové, ale tenhle Little big horn není párty pro další hosty se stavem vašich letounů...konec...

Otočím se na svůj tým a kývnu do zelené tmy...

Padáme, klidně, ostražitě a jako před tím...žádná unáhlená střelba...musíme se dostat někam jinam. Tady je to pass, budou rádi když se odtama dostane půlka z nich...

Nečekám na jejich protesty, jdu zase do čela skupiny a přes noktovizi sleduji okolí a snažím se co nejrychleji vyvést tým z možného dosahu min a jít dál...Pořád lepší je jít a žít než se dostat k nim a zařvat...

Odhadnutou cestou rovnou k cíli

"Hah!" usměju se.
"Máš recht. Minimálně do chvíle, dokud nepřijdou na to, jak si nechat narůst druhé krovky. Nebo tak něco," zamumlám, protože vím, že je to hloupost a zároveň mi to nepřipadá až tak vtipné, jako než jsem to vyslovila nahlas.

Jdeme a jdeme. Nikdy jsem nechtěla být voják, ani tady, a už vůbec ne podnikat podobné životu nebezpečné výlety, takže túru vážně nedokážu ocenit. Nejsme ani na konci, když z dálky zaslechneme střelbu. A pak další. Během okamžiku dojdu k názoru, že tu mezeru jsem si spíš vymyslela, než aby byla reálná a zamračím se.
"Tady to je vážně dost v řiti," utrousím unaveně. Říká se, že když nemůžeš, máš přidat, ale nikdo ti už neporadí co dělat, když tě to nebaví a jsi unavený právě z toho. Promnu si rukou obličej.
Už dost přemyšlení nad hloupostma.

"No. Pořád to samé – buď jdeme všichni, nebo to někdo prozkoumá napřed. Klidně se zas hlásím dobrovolně," zahlásím skoro automaticky, protože už slušný kus cesty zpátky jsme si řekli, že to omrkneme. Takže jen zbývá vybrat, jakým způsobem to zkusíme.

Aglamor II. - Smrt v zeleni

Martin

Všichni čtyři jste chvilku pozorovali žhavé dění na mýtině. Rozkazy dole sršely, jako na běžícím pásu. Chlapi se střídali ve střelbě a přebíjení a obrana celkově byla docela efektivní, minimálně v tom, že si drželi brouky od těla.
"Možná jo, ale zatím se drží slušně. Nevím jestli by na tom byli nechránění v lese líp. Přece jen máme docela štěstí a malý počet."
Odvětil zamyšleně George, který sledoval bedlivě bojiště. Jedno bylo jisté brouků neubývalo a přicházeli stále další. Když jsi vzal právě od Georga vysílačku a začal vysílat na obecné frekvenci chvíli to ve vysílačce praskalo a šumělo. Zdálo se, že buď nemají radistu, nebo nemá snad nikdo čas odpovědět na váš hovor.
"Chrrr......slyšíme vás Tygři. Je tu docela horko, ale zatím držíme pozici.....tři z našich transportů jsou nefunkční, užily si ne příliš šetrné přistání.....naši....echnici se je snaží zprovoznit ale chce to čas. Máme tady příliš lidí, abychom mohli odletět jen jedním transportem. Kvalifikovaných pilotů také není dostatek."
Přichází první hlášení z tábora, pak slyšíte ve vysílačce střelbu a nadávky.
"....urva nepolevujte na ostražitosti!.......takové množství brouků je opravdu problém, máme však v oblasti schované miny odpálíme je, jakmile přijde tužší vlna. To nám získá trochu času. Nicméně jste v oblasti předpokládaných výbuchů. Stáhněte se na naší pozici budeme vás po vizuálním kontaktu krýt části našich sil, abyste se dostali do bezpečí. S trochou štěstí odsud brzo vypadnem."
Slyšeli jste ještě ve vysílačce.
"No růžové vyhlídky to rozhodně nejsou, ale přece bez kapky vzrušení by nám pak ta kořalka na základně nechutnala no ne?"
Usmála se Pavla šibalsky a překontrolovala zásobník a připravenost své zbraně.
"Co tedy teď seržo?"
Potáhl nosem Franz a zkoumavě se na tebe zadíval.

Riley a Rico

"Ale no tak Ril zase ty brouky nepřeceňuj. Nasolíš to do nich z Mority a je po nich, to se nezměnilo."
Usmál se povzbudivě Yuri. Ten taky nikdy neztrácel na optimismu. Váš kurz jste upravili dle odvysílaných souřadnic a začali postupovat dál lesem.
"Kolik našich asi přežilo přistání."
Zamyslel se Tyan nahlas a promnul si bradu, na které se už rýsovalo strniště.
"Dost na to, abychom se odsud dostali."
Zpražil ho přísným pohledem Admer, který si rozhodně nechtěl připustit, že by vás přežila jen hrstka, kterou by měli sežrat brouci.
"Blížíme se."
Oznámi Yuri po dalších asi 20 minutách pochodu. Nicméně odhady byly nepřesné a plížení se a pochod junglí, kde mohli být brouci na každém rohu se protáhla na další hodinu. V nohách jste to již všichni cítili, když tu jste spatřili, že se terén začíná svažovat a také bylo slyšet vzdálenou střelbu.
"Že by měli předsunutou základnu na kopci? No na jednu stranu možná výhra....na tu druhou...."
Nechal to vyznít do prázdna Yuri, který vzhlédl kamsi k obloze, která přes koruny stromů stejně nebyla vidět.

Křižník Andělů
David

"Ještě abys v ní měl zásobník, nerad bych pak čekal, než ho najdeš."
Zasmál se srdečně a potěžkal v ruce jeden granát.
"To víš těchhle prskavek není nikdy dost a já rád ohňostroje."
Vložil granát do další sumky. Nad připomínkou sázky se šibalsky usmál.
"Hohoooo....beru tě za slovo, ale pak nebreč až bude naříkat tvá peněženka."
Pohladil granátomet.
"Jasně jasně, však už dem."
Dotáhl ještě Ben popruhy a vyrazil za tebou do hangáru, kde už se jednotlivé jednotky a čety formovaly a seřazovaly k nalodění. Řekl bys, že tam musí být spousta veteránu a důstojníků, ale opak je pravdou na tuhle misi s vámi posílají mužstvo zelené, jako jarní tráva. Mladé ještě snad nedospělé kluky a holky, kteří chtějí být občany ale ještě nikdy nebyli v pořádné bitvě, tu nejhorší asi zažili na cvičáku.
"No to mě poser....."
Zamumlal Ben, když jste kráčeli k nim.
"Přítomni desátníci poooozor!"
Zavelel někdo z té záplavy zelenáčů a většina mužstva se napřímila a sledovala tebe a Bena.
"Zatraceně kurvadrát."
Zamumlal Ben.

Zeleným peklem dál a dál

Tlumeně se zasměju spolu s Ricem. Kdyby byl blíž, možná do něj drcnu loktem, ale takhle dávám hlavně pozor, aby mě nepřekvapil nějaký brouk. Má to být pět až deset kilometrů, to máme za chvíli za sebou.
Pokud nás nic nepřekvapí.

"Svým způsobem to bylo jinde lepší, to je jasný," nasaju nosními dírkami okolní vzduch, "je to jako se vším – něco bylo lepší, něco horší. Jenže tam člověk aspoň zhruba věděl, co může čekat. Jenže tady?" povytáhnu obočí.
"A největší problém je, že nevíme, kam nás pošlou příště. Co tam brouci vymyslí. Nad tímhle se už jen tak nedá mávnout rukou, jakože o nic nejde. Jsou chytří. Jsou zákeřní. Najednou.. možná se přizpůsobujeme jejich způsobu boje mnohem pomaleji, než by bylo zdrávo," podívám se na Rica.
"Jenže to zelenejm mozkům sedících za horou papírů asi moc nevysvětlíš, co?"

Zdánlivý klid v oku bouře

Pomalu se nadechnu a kývnu na Riley. Má pravdu, zvládli jsme to a na ničem víc v tuhle chvíli nezáleží. Musíme být dál ostražití, jinak skončíme špatně.
"Souhlasím Yuri u nich alespoň víme, že pokud se opravdu zatím drží, tak to vydrží nějakou dobou. A jak podotýká Riley mohli by mít vysílačku s lepším dosahem, nebo funkční transportér."
Odsouhlasím poznámky svého týmu a pohlédnu na zbytek.
"Je to pro nás šance, jak v tomhle zeleném pekle přežít. Možná ta jediná...."
"Nepřipadá v úvahu....."
Zatvářím se tvrdě a nekompromisně ale pak se zeširoka usměju.
"Žádný odvoz meškat nebudeme. My ho stihneme dámy a pánové, a teď pohyb nebudeme přece naskakovat do rozjetého vlaku, když už máme jízdenky."
Ušklíbnu se a trhnu zbraní v náznaku našeho nového směru. Zamířili jsme tedy hledat Modré Sokoly, kteří jsou naše naděje na jízdenku domů.
"Doufám, že ti ptáci fakt můžou lítat."
Zamumlám k Riley ale vzápětí se tomu musím zasmát nevyznělo to zrovna nejlépe.
"Je to divná změna prostředí a toho, že najednou brouky nevidíš nikde i kdy jsou všude.....skoro se mi stýská po těch písečných šutrech, kde jsme měli vše z první ruky."
Povzdechnu si ale ihned myšlenku zaženu, protože to by opravdu lepší nebylo, tady nejsme, jak na talíři, kryje nás zelenina.....

Z deště pod okap...

žlutí tygři


Zvedl sem ruku a zastavil celou skupinu, díval sem se na celou situaci před námi a čím dál tím sem se mračil....

Naznačil sem lehký ústup ale stále na dohled a dostřel k tomu bodu kde se ty transtportéry semkli do obranné pozice....

Kterej kretén tohle vede, dyť sou tam jak dlani, svačinak pro broučky která bude chvíli kousat...

Otočil sem se na skupinu a stále jim dával na paměť že se mají držet u sebe a být opatrní....pak sem vzal vysílačku....






Žlutý tygr, žlutý tygr, volám obrané uskupení transportérů na Aglomaru, jste moc na ráně, přichází jich moc, máte li možnost odletět, je na čase startovat, mám tu pět lidí k vyzvednutí, přepínám...

Frekvenci jsem hodil na obecnou, přeci jen, sou blízko, to musí zachytit....

Žlutý tygr obrané pozici, vizuáln kontakt vaší pozice, a kolem stovky brouků co směřují k vám, musíme se zdekovat, tolik munice nemáte ani kdyby jste všichni vezli ženijní zásoby...přepínám...

otočím se na Pavlu a chvíli ji sleduji....

Zatím se nehol holka, ti tam před náma nezasunou už nikdy pokud se nespakují co nejdřív...

Co dál?

"Vždyť jsme byli v postupu opatrní, já pak obzvlášť," namítnu s jemným úsměvem, abych Rica uklidnila, ale jeho obavy plně chápu. Naštěstí jsem přežila celá a zdravá, takže řešit nějaké co kdyby je zbytečné.
Yuri se snažil zbytek povzbudit, ale během chvilky už ale zase pokračujeme v postupu do neznáma. Neušli jsme daleko, když nás zastavilo hlášení Anny. Jakmile pustila vysílačku na hlasito, zvedla jsem Moritu a zatímco jsem poslouchala, kontrolovala jsem zároveň okolí.

"Můžou na tom být s vysílačkou líp, než my," poznamenám k případnému volání o pomoc, tedy o odvoz.
"Stejně jako teď tam můžeme jít a ze zálohy uvidíme, jak se věci mají. Brouci jsou tady všude, tak je to asi nakonec jedno," otočím se a zahledím mezi stromy a křoví na druhou stranu.
"Takže buď zmeškáme odvoz, nebo ne."

Příprava na další akci
Ben

"Asi to samý, co si ty kompenzuješ těmi granáty," rýpnul jsem si zase já do něj a počkal, až se připraví i on. Ale nebyl by to on, aby mi to za chvíli nevrátil. "Neštvi mě, nebo mi selže pistole," přátelsky jsem mu pohrozil a hodil si kulomet na rameno.
"Jo, to bude. Ale pamatuj na naši dohodu. Kdo zabije míň brouků, platí další útratu v baru," zazubil jsem se na něj a pěstí jej praštil do ramene.
"A teď radši pohnem, než nám seberou ty frčky za to, že se jdeme pozdě na smrt," pobídl jsem ho a zamířil rovnou do hangáru.