Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Starship Troopers

Příspěvků: 720
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava MSg. Johny Rico je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35MSg. Johny Rico
 Postava Cpl. Riley Baxtor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 10:12Cpl. Riley Baxtor
 Postava Cpl. Zoe Castillová je offline, naposledy online byla 29. března 2024 4:50Cpl. Zoe Castillová
 Postava des. David "Opáčko" McCan je offline, naposledy online byla 29. března 2024 12:23des. David "Opáčko" McCan
 
Mlýnek na maso:D - 15. srpna 2018 09:14
st21306.jpg

Aglamor II. - Smrt v zeleni
Martin


"Jo tu patrně taky."
Ušklíbl se Franz. Pavla se nad tvou poznámkou uchechtla
"Brouci se dají destilovat? Hmmm to by mohla být zajímavá pálenka."
Zasmála se znovu. Její smích, jakoby trošku uvolnil napjatou atmosféru, která všude kolem panovala. Najednou se i zbytek týmu zdál být více uvolněný a v pohodě.
"Jo....čísla...."
Zabručel si pro sebe George, kterého rázem veselí opustilo. Uvědomit si, že na vás vašim šéfům nezáleží a nechají vás tu chcípnout není úplně jednoduché. Lehčí je nepřipouštět si to.
"Nelíbí se mi kolik se jich tu pohybuje....hmmm třeba mají teď nějaký důležitější cíl a nejde vůbec o nás....nebo si myslí, že je nevidíme."
Promluvila Pavla trošku tišeji a těkla očima po okolí. Brouků bylo vidět mnohem méně, respektive pokud zde byli dobře splývali. Byl jsi jediný, kdo měl alespoň trošku přehled v tom, co se kolem vás děje. Hold stará termovize je v těchto nečekaných situacích dobrá, aneb, kde jsou ty časy, kdy byli vojáci pořádně vybaveni. Maskovací zbarvení, které zde brouci mají je docela děsivé. Možná jen díky tomu, že jich většinu tví lidé nevidí, nejsou ještě posraní až za ušima. Není to příjemný pohled. Brouků není mnoho, ale to, když jen pár metrů od vás produpe brouk je úplně dostačující....teda kdyby alespoň dupal, ale oni jsou tišší, jako myšky svině jedny.
Vyrazili jste zase o kus dál kupředu. Začalo se ti zdát, že pomalu ale jistě les trošku prořídl a vzduch najednou není tak hrozně vlhký. Ušli jste ještě pár desítek metrů, než jste uslyšeli střelbu, pokřiky vojáků a kvílení brouků......někde bouchl granát, ne až tak daleko od vás. Brouci, kteří šli stejným směrem, jako vy se dali do pohybu a vyrazili na podporu svým kolegům.
Když jste vyhlédli mezi stromy na celé dění spatřil jsi větší mýtinu, kde byl vytvořen obranný kruh z asi 4-5 výsadkových transportérů a mezi nimi se to hemžilo vojáky, kteří střídavě pálili na všechny strany, aby udrželi útočící brouky v odstupu. Zatím to vypadá, že se drží docela slušně, disponují dobrou palebnou silou a brouků ještě není zase tolik. A s trochou štěstí by mohli mít třeba nějaký transportér funkční.....třeba jsou to posily z jiného křižníku. Ač ty většinou nenechávají transportéry s výsadkem na zemi.
"No to mě ohol zrezlým nožem na máslo."
Vydechne překvapeně Pavla, která se instinktivně hned přikrčí do křoví.


Zoe


Se třemi zachráněnými muži jste se vydali poklusem za krycí střelby rychle pryč, než si vás začnou brouci nějak více všímat. Všichni jste byli udýchaní a zpocení. Ve zdejších lesích bylo horko a vlhko. A navíc ti brouci, kteří jsou všudy přítomnou hrozbou....
"Ssss. Tady jsme pojďte."
Sáhla ti na rameno najednou Amanda, která se vynořila zpoza blízkého stromu, jako duch.
"Jak vidím vedete posily, alespoň něco už tak je nás žalostně málo. Snad brzo najdeme i Rica a ostatní, které jsme tam nechali. Musíme se vrátit. Alex by se k nám měl brzo taky připojit, chtěl je trochu svést z cesty, takže mu to bude chvíli trvat, ale znáš ho umí se o sebe postarat.....jsem rád, že jste oba v pořádku."
Bedlivě si vás vaše medička prohlédla a pak i tři nové přírůstky.
Ju-hai a Gali postávali okolo a sledovali jestli je vše v pořádku.
"Dost žvástů jdeme."
Zavelel Andrej, který měl zatím nejvyšší hodnost a tedy za vás převzal odpovědnost. Vyrazili jste tedy zpátky směrem odkud jste přišli v naději, že najdete Rica a ostatní zanechané u transportéru, asi v půli cesty se k vám připojil zpocený Alex, který vypadal se svým výkonem spokojeně.
"Snad jsem nám koupil trošku času."
Konstatoval a převzal opět vedení. O něco později jste vyšli u místa, kde jste zanechali zbytek svých lidí.
"Do háje....."
Zavrčel Alex, když stejně, jako vy zjistil, že je tábor prázdný.
"Já toho vola zabiju...."
Zavrtěl hlavou rozmrzele, ale určitě chápal, že změnit pozici byla dobrá volba.
"Zkuste najít stopy našich musíme je dohnat."
Dodal a sám se jal prohledávat okolí a známky pochodu vaší skupiny.

Riley a Rico


A tak Rico rozhodl, že nepůjdete za zdrojem střelby, ale po vlastní ose. Yuri jen s lehkým povzdechem chápavě kývl a koukl na své zelenáče.
"Takový je život droboto, ne vždy lze udělat všechno dobré pro každého. Takže udělejme alespoň něco dobrého pro sebe a přežijme tuhle díru."
Pokusil se je povzbudit, ale všichni tři nováčci byli pobledlí. Výjev, který se před vámi před chvíli odehrál určitě zasáhl i jejich psychiku.
"Pojďte kluci tady už nic nezmůžeme. Musíme pokračovat."
Vzpamatovala se jako první a nakonec i pobídla své společníky Anna, která vypadala z nich snad nejmladší. Pak se zaposlouchala do sluchátka vysílačky, zamračila se a znovu se zaposlouchala.
"Seržante tohle asi budete chtít slyšet."
Přepnula vysílačku na hlasito.
"Opakuji tady Alfa-5-bravo Modří Sokoli. Tvoříme perimetr na souřadnicích 35-51, sektor 4. Žádáme všechny přeživší, aby se k nám připojili při tvorbě obranné základny."
Zněla zpráva. Yuri se opět zamračil.
"Se Sokoly jsme se už na pár misích potkali nejsou to špatní chlapi. Co Rico? Půjdeme tam? Třeba budeme mít šanci, že se dostaneme do spojení s vedením, nebo vydržíme, než přijdou posily."
Anna mezitím něco studovala v příruční mapce.
"Dle skenu planety by to nemělo být příliš daleko, maximálně tak 5-10 kilometrů támhletím směrem."
Ukázala o dost více doprava, než jste měli původně namířeno.
 
MSg. Johny Rico - 14. srpna 2018 12:41
johnyrico24901.jpg

Nečekaný přepad


Se zlou předtuchou jsem sledoval, jak se Riley vzdalovala, aby nalezla lepší pozici, kde by mohla jednat. Z nějakého důvodu se mi v krku usadil knedlík a pak šustění a hlas. Přibíhající voják, skoro jsem chtěl vstát a jít ho pozdravit, pomoci mu s raněným v úlevě, že jsme si dělali zbytečné starosti. Nedělali, brouk vběhl do dění, jako torpédová střela a rozmetal příchozího vojáka na kusy.
"Sak...."
Syknu a strnu ve dřepu, krve by se ve mě nedořezal. V duchu jen doufám, že nováčci neudělají žádnou hloupost, která by nás všechny stála život.
"Tak to je zase jednou průser."
Slyším střelbu a vidím odcházejícího brouka. Uleví se mi, když očima najdu Riley, která se vrací zpátky k nám.
"To, co jsme viděli jsou zatraceně špatné zprávy, ty svině můžou být prakticky kdekoli a my si jich nemusíme všimnout dokud se nepohnou. Musíme být obzvláště obezřetní a vedení se o tomhle musí dozvědět."
Zauvažuju nahlas a podívám se směrem, kterým byla slyšet střelba. Je to těžké rozhodování.
"Ne......nepůjdeme do další pasti. Buď si poradí, nebo budou mrtví, takové tady platí zákony. My musíme držet pohromadě. Ideálně sesbírat zbytek našeho týmu s Alexem a možná pár dalších pokud na nějaké narazíme, ale vyhledávat střety v tomhle pekle je učiněná sebevražda. Potřebujeme hlavně funkční transportér, alespoň s vysílačkou, která by dokázala proniknout skrz atmosféru a předala zprávu. V lepším případě i pojizdným aby nás dostal pryč."
Odvrátím se od vzdálené střelby. Na téhle planetě se mnohé mění. Bezhlavost znamená smrt. Když se rozcházíme směrem kolmo od střelby letmo stisknu Riley rameno.
"Jsem rád, že jsi v pořádku. Měli jsme zatracené štěstí. Že ze sebe udělal kořist někdo jiný."
V očích mi hraje stín obav, ale snažím se je zaplašit.
"Držte se u sebe a dávejte bacha na skrytý brouky. Vše podezřelé hlásit."
Vydám rozkazy a pak pokračuju v čele skupiny.
 
Cpl. Zoe Castillová - 21. července 2018 22:33
alexandra6745.jpg
Je čas utéct
Ano osud je hnusná děvka s klínem plným filcek (jak jsme už často předtím viděli) a jsem si jistá že všichni si to všichni i nyní uvědomují.Transportér by nás sice ochránil,ale pokud brouci ucítí jídlo tak je nic nezastaví.Mezitím se dostanu ven a i když jsem měla obavy tak Ahib to chápe protože se na nic neptá a to nejen kvůli napětí které by se zde dalo krájet.
No ono se to krájet bude o to se brouci postarají.
Jenomže pak si přece jen někdo vzpomene a i když se mu to Ahib pokusí rozmluvit tak se vrhne zpátky s představou že když jsme je my opustily tak on bude jejich spasitelem.Ne spasitelem zde budou brouci pokud se za spasitele považuje ten kdo je spase.Ovšem teď když počet brouků prořídl tak bychom si měli pospíšit.Stahuji se tedy s Ahibem a ostatními a přitom vzývám všechny bohy kteří existují aby opět shlédli na své nehodné služebníky a popřáli jim sluchu.
 
Cpl. Riley Baxtor - 10. července 2018 19:46
bax_icon_drak2644.jpg
O fous

Zarazím se ve chvíli, kdy zaslechnu hluk. Okamžik si myslím, že jde o někoho z našich, ale podle těch pár slov poznám, že se mýlím. Vojín zmizí tak rychle, jak se objevil, roztrhaný na kusy. Nehnutě stojím a až po několika vteřinách se osmělím k tomu, abych se přikrčila víc k zemi.
No do háje.
Srdce mi tluče jako o závod. Počítala jsem s tím, že by tu mohli být a číhat, ale člověka z toho stejně zamrazí hluboko pod kůží. S návratem na původní pozici otálím, dokud si nejsem jistá, že je brouk pryč - a tady mi nahraje štěstí, protože i já slyším vzdálenou střelbu a právě ta brouka naláká na další jatka.

Pomalu se vrátím zpátky ke skupině.
"No..," odkašlu si. Nějak nevím, co říct, a vypadne ze mě jen: "tak se to vyřešilo samo," podívám se na Rica, ale pak i na nováčky v naší stávající skupině.
"Mohlo by to sloužit jako dobré ponaučení," dodám ještě a nevesele se ušklíbnu. Místo jednoho mrtvého jsou dva, přičemž ten jeden je naprosto zbytečná ztráta.
Odkašlu si.
"Půjdeme po zvuku, nebo je chceš minout?" změním téma a znovu se obrátím k Ricovi.
"Vždycky se to dá okouknout ze zálohy, ale po tomhle.. no páni, ani se mi do toho nechce."
 
SSg.Martin Mezenský - 10. července 2018 16:51
vojak3768.jpg
Po kolena ve sračkách vol2

Žlutí tygři


Jasně Franzi, chápem, i ruku na moritě, jak jinak že?
popichuji ho a dál se dívám kolem sebe, tuším že je něco zle ale pořád nevím co.

Od počátku havárie to šlo vše do sraček...Sam to nezvládla, křížník na sračky...planeta....
Vše se řítilo do sraček, včetně nás co jsem se chtěli přidat na podporu našich někde v temnotě tohoto zeleného pekla plného brouků...

Mm jedno co to bude když to bude mít volty a nebude to z brouků řekl bych...ale nejdřív se k tomu musíme dostat, vystřílet se odsud a doufat že nás tu nenechají zařvat...pro velení jsme přeci jen čísla...

Stále se snažím držet směr, a když registruji brouky co procházejí kolem nás zastavím jednotku zdvižením zaťaté pěstí, naznačím jím aby udělali to samé co já a nasadím si termovizi....

Jo Pavlo, mám pocit že ty svině nás tu zavřeli do pasti a snaží se nás někam dovést, proto kolem chodí a serou na nás..jako by potřebovali dostat nás k něčemu...čert ví...bastardi mazaný...tak či tak, bylo by lepší ještě chvíli hrát jejich hru...je jich tu plno a všude kolem...a bez spojení se s dalšími máme asi tolik šancí jako že komunisti začnou uvažovat o demokracii....
ušklíbnu se a pořádně si termem prohlížím okolí, pak dám zase povel k tomu aby jsme se držeili pochodu k cíli....
 
Mlýnek na maso:D - 09. července 2018 18:50
st21306.jpg

Aglamor II. - Smrt v zeleni

Zoe


Zanechala jsi raněné v transportéru sténající, v bolestech a zlomené.
"Uhu....uhu....nenechávej nás....tady..."
Zachroptěl jeden ze zraněných.
"Pro boha živýho...yrrrch...dejte mi alespoň bouchačku ať jich pár vezmu sebou."
Zavrčí bolestně ten druhý a snaží se dostat do sedu, což mu moc nejde. Tys ale nedbala na jejich prosby a slova a vyšla opět ven za Ahibem. Všimla sis, že jejich obranná linie přišla o jednoho člena, takže už tam byli jen 4 a Ahib.
"Sakra, takže transportér nás nespasí.....do prdele musíme odsud ustoupit, než přijde větší nápor!......Střídavá palba v dávkách a granáty, jak to půjde, abychom si je udrželi od těla!"
Křikl Ahib a začal měnit formaci, abyste se mohli začít stahovat.
"Héj! Mám tam ještě dva chlapy sakra! Nemůžeme je tu jen tak nechat chcípnout!"
Křikl desátník, který patrně zbylé muže vedl.
"Jak řekla Zoe ti už jsou teď mrtví pokud nechceme chcípnout taky musíme vypadnout!"
Křikl Ahib naléhavě.
"Nenechám je tam jen tak!"
Zařval desátník a s novou odvahou a vrhl směrem k transportéru. Střílel na všechny strany. Strhl na sebe veškerou pozornost a rozhodl se chránit své lidi uvnitř do posledního dechu.
"Fajn....koupil nám trochu času, teď bude hlavní cíl on....tak dělejte jestli nechcete dopadnout, jako vás rádoby velící!"
Pobídl všechny Ahib a pak pokračoval ve stahování. Brouků po vás šlo již znatelně méně a vítr nesl bolestný křik mužů, kteří zůstali v transportéru, když je trhali brouci na kusy.

Riley a Rico


Oba jste váhali trošku, jak se zachovat. Ricovi bylo proti srsti tam nebožáka nechat umírat, každý si přece zaslouží alespoň tu poslední milost, když už nic jiného. No a Riley přišla s nebezpečným řešením. Pokud by se opravdu jednalo o past, pak jí to určitě spustí a ten, kdo to udělá bude zajisté v nemalém nebezpečí.
Zrovna, když se začala Riley blížit v kruhu okolo mýtiny, kde ležel onen nebožák, uslyšeli jste šustění křovin a zadýchaný běh. O chvíli později z křoví vyběhl udýchaný mladý vojín.
"Jsem jsem tady.......Tarey slyšíš vrátil jsem se pro tebe, jak jsem slib.....áááááááá....!!!!"
Než stihl mladík doříct, co měl na srdci, tak z míst kam měla původně Riley namířeno se vyloupl, jako blesk brouk, který nebyl v podstatě vidět a začal ho trhat na kusy, mimo to dorazil i svou návnadu a vítězně rozhodil kousky mrtvoly vojína na všechny strany okolo. Vy jste jen mohli tajit dech a doufat, že jich tu není více, a že si vás nevšimli.
Místní brouci patrně dokáží dokonale splynout se svým prostředím a o to smrtelnější ještě jsou. Po chvíli se brouk vydal pryč za nějakým dalším zdrojem střelby.
Není tedy divu, že byli brouci schopni zlikvidovat ty muže předtím, jejichž těla jste potkali. Nyní je otázkou, kde zde budete alespoň trošku v bezpečí.
 
Cpl. Riley Baxtor - 30. června 2018 19:57
bax_icon_drak2644.jpg
Když máš rozhodnout o něčím osudu

Měl to spočítané. Ricova slova jen potvrdila, co si myslím. Nadechla jsem se, vydechla. Být to na mě, nechám ho tam. Taky je mi milejší zachovat náš tým tak, jak je, bez zbytečného riskování, a to i přes nesnesitelnou bolest, která se odráží v řevu toho nebožáka.
Už tak nesmyslně umřel Wade.. asi bych měla navrhnout něco víc humánního.

"Hmm," rozhlédla jsem se. Ani soustředěné naslouchání okolí nepřinášelo žádné nové zjištění.
"Obejdu to a střelím ho odtamtud," ukážu na vzdálenou skupinku stromů, které rostou v těsné blízkosti, takže teoreticky poskytnou nějaké to bezpečí.
"Pokud mu chceš ušetřit trápení, nic lepšího asi nevymyslíme. Vy buď můžete počkat, nebo se přesunout dál odtud, na.. no.. bezpečnější místo," zkřivila jsem ústa. Jasně, že tady žádné bezpečnější není, ale pokud předpokládáme, že rána spustí past a přiláká brouky, je to asi nejlepší řešení.
 
MSg. Johny Rico - 26. června 2018 19:19
johnyrico24901.jpg

Závan pasti


Společně s Riley jsme postoupili kupředu, abychom si prohlédli celou situaci před námi a identifikovali toho raněného. Už ze vzdálenějšího pohledu bylo jasně vidět, že jeho zranění budou patrně těžká. To sténání muselo být slyšet na celé okolí, ale žádný brouk ho ještě nenašel. Nechce se mi věřit, že by ho jen tak minuli....něco tu zatraceně nesedělo.
Zamračeně jsem si přidřepl mezi křovisky vedle Riley a dobře si prohlédl celé okolí. Nic nenaznačovalo přítomnosti brouků, většinou bývají dostatečně hluční a nepřehlední.
"Nevím...nejsem si jistý...možná....tohle je prostě zvláštní. Nevěřím, že ho tu jen tak nechali. Brouci by si ho vzali, dorazili ho nebo tak......A že jsou všichni mimo dosah je velmi nepravděpodobné."
Zašeptám směrem k Riley a pozoruji umírajícího.
"Mělo bychom mu pomoci, ale nechci pro toho bohužel mrtvýho chlapa riskovat celý zbytek týmu. Mohli bychom ho střelit odsud a ušetřit mu trápení ale pak se prozradíme a možná sklapneme případnou past stejně. A nechat ho tu jen tak, mi taky nepřijde úplně správné."
Zhodnotím naše ne moc hezké možnosti a pohlédnu zpátky na Riley.
"Co navrhuješ?"
Hledám v jejích očích nějakou útěchu, nějakou možnost, jak najít tu správnou cestu, kterou bychom si pak nemuseli vyčítat.
"Zatracení brouci."
Zakleju si v duchu.
 
Cpl. Zoe Castillová - 03. června 2018 12:29
alexandra6745.jpg
Osud je hnusná děvka s klínem plným filcek
Napadlo mně že zvláštní shodou okolností se ode mně vždy očekává že budu konat zázraky,ale já nejsem kněz ani kouzelník.Tyhle myšlenky zmizí když se přiblížím k transportéru a brzy je pocit že nebude koho zachraňovat.
Ve válce musíte dělat těžká rozhodnutí které ne všichni pochopí.Některé věci sice vypadají uvěřitelně za běžných okolností z jiných je jen ždímačka emocí (a peněz) kterou si vymyslel Holywood.
Ovšem tento transportér je k ničemu možná bychom se zde mohli schovat,ale brouci jsou jako oheň.Pokud bude jen minimální možnost přísunu potravy tak se nevzdají což mně přivádí k těžkému rozhodnutí.
Moc mně to mrzí,ale sama to rozhodně nezvládnu.Tohle bude vyžadovat asistenci minimálně pěti lidí a dalších minimálně pět jako palebnou podporu ...
„Hned se vrátím,už jsem na cestě.Bohužel cesta sem byla ... no už se tu nedá nic udělat.“zavolám na Ahiba a pak vyrazím zpět.Vážně mně to mrzí,ale v tomto případě už nemůžu nic udělat.
Nejsem kněz ani kouzelník a nemůžu po Ahiibovi a ostatních chtít aby riskovali víc než dosud.
Možná kdyby byly okolnosti poněkud lepší,ale pokud budu mít štěstí,zatracené štěstí tak to přežijeme.Vyrazím tedy za Ahibem abychom se potom pokusili probít zpátky k Alexovi.
 
Cpl. Riley Baxtor - 26. května 2018 21:35
bax_icon_drak2644.jpg
Mýtina před námi

"Stůj..," vydechla jsem naprosto zbytečně, protože kdo ví, jestli mě mezi jednotlivými kroky bylo vůbec slyšet. Navíc Rico by nebyl tak hloupý, aby pokračoval. U některých ostatních bych o tom pochybovala, proto jsem zvedla ruku, abych je zastavila.
Nikdy jsem nebyla velký lidumil, ale toho nebožáka mi bylo líto. Na druhou stranu to bylo to jediné, co se mnou výjev zraněného a pravděpodobně umírajícího člověka dělal. Prostě další na řadě, kterému bychom možná mohli pomoci – ať už ranou z milosti nebo lékařským ošetřením, na což dle mého úsudku rozhodně nevypadal – ale celé to vypadalo zvláštně.
Rozhlédla jsem se, ale kde nic, tu nic.
"Past?" zamračila jsem se na Rica a ohlédla se, jestli se někdo netváří, že by vojákovi chtěl hrozně moc pomoci. Zřejmě bych pak byla nekompromisní, nicméně jsem se chtěla vyhnout jakémukoliv hlučnějšímu jednání.
Zaposlouchala jsem se znovu (63%), jestli neuslyším něco podezřelého.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16299796104431 sekund

na začátek stránky