Andor.cz - Dračí doupě online

Křižník Andělů
David

"No to víš, nehodlám umřít zamračený."
Ušklíbne se Ben. Když jste se najedli a zamířili do zbrojnice Ben si docela pohodově pohvizdoval do kroku. Možná ho bavilo to, jak kysele ses při jeho pohodové náladě tvářil. A nebo si jen prostě nehodlal ničím kazit náladu.
"Co si tou velikostí zbraně kompenzuješ Dave? Hmmm?"
Zasměje se a provokativně povytáhne obočí. Sám mezitím vyhmátne Moritu s granátometem a začal si ládovat do sumek granáty a zásobníky. Samotnou zbraň překontroloval.
"Tak desátníku teď jsme velký zvířata.....ty největší sračky hned po vojínech."
Zašklebí se a zasune za opasek armádní nůž.
"Ještě čepeček a je z tebe nádherná zdravotní sestřička do pole."
Směje se pak tě poplácá po zádech.
"No nic si z toho nedělej, znáš mě srandy není nikdy dost."
Pokrčí rameny a pak se podívá směrem k hangáru.
"Tam dole to bude drsný, jestli tam ztroskotalo tolik našich budou to jatka...."
Podotkl Ben o poznání méně nadšeně.

Aglamor II. - Smrt v zeleni
Martin

"Mám sevřený i jiný věci, než jen formaci."
Ušklíbne se Franz, který se snaží znít spíše vtipně, než zbaběle, ale kdo by taky v těchhle situacích neměl alespoň trošku strach.
Ze skupiny jsi měl termovizi, jako jediný. Nejedná se o standardní vybavení ale spíše o přežitek z techniky tvé doby. Dnes se na ní už z nějakého nepochopitelného důvodu nespoléhá.
"Rozumíme seržo."
Kývla Pavla a stáhla se k vám do formace, abyste mohli pokračovat v trochu bezpečnější uskupení.
"Panáka beru snad budeme mít možnost se brzo někde napít. Nerad bych skončil u destilování a pálení mechu."
Zasmál se George. V týmu celkově panuje ještě docela dobrá nálada a morálka na to, v jaké jste situaci. Každopádně asi nejlépe ze skupiny díky termovizi jsi mohl spatřit, jak se občasně nějaký ten brouček mihne určitým směrem....ano tím, kterým míříte také. Co je více znepokojivé je to, že z tvého týmu si jich nikdo vlastně nevšiml. Otázkou je ale proč. Když na chvíli odklopíš termovizi z očí, tak žádného brouka taky nevidíš a přitom si jsi jistý, že někteří procházejí docela blízko vás. Až je skoro s podivem, že si vás nevšimli a nejdou po vás.
"Děje se něco sezřo vypadáte.....zamyšleně."
Koukne po tobě letmo Pavla a pak se zase věnuje své části perimetru. Všichni dobře víte, že ztrácet na ostražitosti se zde nevyplácí. Zvláště, když je váš cíl ještě docela od vás.

Zoe

Společně s Ahibem ses dostala až k transportéru, on zaujal obrannou pozici po boku zbylých 5 vojáků, kteří střídavě pálili, co to dalo do brouků, aby si je udrželi od těla. Chabá obrana, ale lepší, než nic.
Proklouzla jsi do otevřeného transportéru. Mrtvá těla, která jsi míjela venku jsi raději nepočítala a moc si je neprohlížela. V transportéru leželi další dva vojáci v žalostném stavu. Dle všeho těžce ranění. Jednomu chyběla více než polovina pravé ruky a levá noha od kolene dolů. Druhý pro změnu postrádal nohy obě někde od půli stehen. Byli provizorně ošetřeni a asi dostali nějaké ty sedativa, ale i tak museli mít bolesti a jestli tohle všechno přežijí budou si moci gratulovat.
Jakmile jsi nahlédla do kokpitu shledala jsi, že tahle hračka už opravit pravděpodobně nepůjde. Řízení je na maděru, přistání nebylo moc hladké, a dost pravděpodobně stálo pilota život, i když tam tělo nevidíš.
Skýtá se tedy hned několik problémů. Ten první je, že transportér nepoužijete, Schovat se v něm by taky nepomohlo. Druhý problém je, že se budete muset probít zpátky za Alexem a zbytkem týmu a to bude dost o hubu.
No a ten třetí a největší problém budou ti dva ranění, ani jeden z nich nebude schopný chodit, natož bojovat. Dostat je odsud pryč bude velmi náročné, ne-li přímo nemožné.
"Zoe jak to tam vypadá?! Je nám tu docela horko!"
Slyšela jsi zakřičet Ahiba zvenku, který tam měl soudě dle štěkotu zbraní dost napilno.

Riley a Rico

Vyrazili jste kupředu. Yuri zůstal se zbytkem týmu vzadu a vy jste šli napřed. Kryjic jeden druhému záda krok za krokem, jeden opatrnější, než ten druhý. Kromě sténání raněného se vše zdálo být tak hrozně tiché, nezvykle tiché a nepříjemné. Každý zvuk, který jste vydali se zdál být příliš hlasitý. Srdce vám bušila tak rychle a hlasitě, že vám připadalo, že snad explodují.
Dalších pár kroků přikrčení křovinou a spatřili jste skrze větve a listí mýtinu.
Na ní ležel a sténal zraněný voják. Dle všeho měl hlubokou ránu na břiše, patrně od některého z bodců brouka a několik dalších řezných ran po těle. Broučí údy procházely vestami, které jste fasovaly, jako nůž máslem.
Muž se snaží pohybovat, ale značně mu to nejde. Zbraň leží dost daleko od něj, krve je všude taky dostatek. Tohle je opravdu ošklivý způsob, jak umřít. Sám pomalou a bolestivou smrtí. Ale je to divné, že ho ještě nikdo nedorazil. Žádný brouk, který by jej slyšel a smlsl si na bezbranném vojákovi. Celkově jste dosud brouky vlastně nepotkali a to je ještě divnější. Něco na celé téhle věci nesedí.

Zachraň se kdo můžeš

"Hmm,"přikývla jsem. Teorii o rychle padajícím těle, které náhodou minulo všechny větve nechám rozplynout v hlavě. Stejně to není nijak důležité. Mrtvý je mrtvý, my jsem živí – zatím.

Kdybych uměla pukrle líp, než kdejaký jiný floutek z naší skupiny, udělala bych ho. Takhle jsem si nechala zajít chuť a jen s úsměvem přikývla.
"Ráda," naznačila jsem rukou, ale pochopitelně jsem raději v téhle situaci držela Moritu.
"Hrdě kupředu,"mrkla jsem ještě na Rica, než se otočil, a kryla jsem mu záda. Pečlivě jsem naslouchala okolí.

Po kolena ve sračkách

Žlutí tygři


Zvedl sem pěst a zaklekl, všichni to slyšeli,a všichni věděli co to znamená.
Odjistil sem moritu a začal se dívat do termovize. Nedělal sem si naděje že to bude blízko podle toho jak se ozývá střelba. Ale mohl sem spatřit brouky kteří také spěchali na párty. Protože jakmile se střílí letí jak slepice na flus.

Sevřená formace, mějte se na pozoru. Jdeme se přidat na párty. A jestli pro nás pošlou si vymažte z hlavy, nejdřív to musíte přežít.

Dal sem zase rukou povelu k vyražení a celá skupina se ostražitě vydala kupředu směrem ke střelbě.
Krátké dávky, šetřete munici, granáty použít jen když jich můžete dostat víc nebo vám to zachrání kůži. Pozor na nebe, sice je tu moc stromů ale kobylky sou svině.

Nadechl sem se a vydechl, žebro sice bolelo ale nic co by mě trápilo či omezovalo v boji.
Věděl sem jediné, čím víc nás bude, tím větší šance bude se odsud dostat....

Každej kdo sundá broučka má u mě panáka...

Záchranná akce

Zamračeně pozoruji zohavené mrtvoly a prostředí okolo nás.
"Zdá se, že tady brouci vyhráli na celé čáře."
Kouknu po Riley.
"Můžou tu být kobylky, ale vzhledem k hustotě lesa tu nemají kde přistát a navíc když by někoho pustily patrně by zůstal někde v korunách....tohle spíše vypadá na nečekaný pozemní přepad...."
Nechám svou obavu vyznít do prázdna. Cítím, jak se potím na zátylku. Tohle je mnohem jiná situace, než se kterými jsme se setkali v minulosti. Málem stisknu spoušť, když uslyším zasténání zraněného.
Zhluboka vydechnu a nadechnu se, abych se trošku uklidnil.
"Sakra práce...za tohle bychom měli brát zvláštní příplatky."
Pokusím se trošku odlehčit situaci a zaměřím oči směrem odkud šlo sténání.
"Prověříme to. Yuri kryj nás se zbytkem nechci mít nic za zadkem ani nikde jinde pokud jde o past. Riley smím prosit o jeden společný tanec do neznáma?"
Ušklíbnu se a symbolicky jí nabídnu ruku. Mám toho všeho tady zlé tušení, ale to je asi normální vzhledem k neznámému prostředí.
"A čekat, že nás vyzvednou je asi dost utopické..."
Znovu si připravím zbraň k palbě a pomalu začnu postupovat vpřed za hlasem raněného připraven střílet, jakmile to bude možné.

Proboha proč?
Jistě všude kolem nás je les,ale dalo by se říct že pokud máme něčeho dostatek je to čas.Navíc nemusíme čekat až oheň uhasne úplně,jenom určitý okruh kolem nás.Ale nechci se teď s Alexem hádat navíc on sám se pak vydá splnit svůj plán.
A my bychom se měli připravit taky ... i když od koho se pokaždé čeká že vytáhne králíka z klobouku?
Když se potom Alex vrhne na brouky tak připomíná Samsona který se rozhodne Filištíny pobít oslí čelistí.Brzy však zatoužím být na jeho místě protože pro mně je připraven zvláštní úkol jít do toho transportéru.
Ano,ale to jsme předpokládala že budeme utíkat před ohněm,ne před brouky.
A tak zatím co se ostatní plácají po ramenou já se pokusím probít k transportéru abychom se pak mohli všichni stáhnout odsud.
Mám pocit že to co uvidím se mi nebude líbit,tedy ne že by se mi tohle líbilo.

Příprava do akce

Otřel jsem si obličej, když mě Ben poprskal tou svou kaší, když se začal něčemu smát.
"Tobě nezkazí náladu vůbec nic, co?" zeptal jsem se ho, když zase navrhl, že do toho musíme jít s úsměvem. S úsměvem bych teď nejradši kopl vedení do prdele. Ale tohle všechno je asi cena za to, že jsem se přidal k pěchotě.

Po jídle jsem zamířil do zbrojnice pro nové vybavení. K mému překvapení tu měli i novou verzi pěchotního kulometu. O svůj starý jsem přišel tam dole v tom masakru a tenhle se mi bude hodit. Upravil jsem si proto i vestu, kde jsem dal další dva zásobníky do svého nového mazlíka. A pak ještě doplnil lékárničku o nové injekce a vlastně všechno co potřeboval zdravotník při oživováni Vosy. Podíval jsem se na zápěstí, kde už se mi houpaly dvoje známky. Dva lidi v jeden den. Oba jsem je zklamal.

Aglamor II. - Smrt v zeleni
Martin

"Rozumím seržo. Udělám co půjde, ač přes ty zatracený stromy je tu signál, asi jako v záchodový míse."
Zabručí George, který si právě háže batoh s vysílačkou na záda.
"Jasná páka uchystáme jim tu hezkou světelnou show."
Zašklebí se Franz, který už mezitím odtáhl tělo Samanthy do modulu a začal ho celý zajišťovat výbušninami. Ostatní využili času, dali si poslední doušky vody, poslední sousta jídla, nebo zasloužené potáhnutí z cigarety, než jste byli plně připraveni vyrazit.
Vzhledem k tomu, že okolo vás je stále jen les a zase jen hustý les, tak je víceméně jedno, kterým směrem půjdete. Nakonec samozřejmě zvolíte ten alespoň trošku nejblíže odhadované polohy, některého z týmů, který jste slyšeli ve vysílačce.
"Myslíte, že pro nás někoho pošlou seržo? Nebo nás už předem odepsali?"
Koukne na tebe Pavla přes rameno, zatímco jde mírně napřed, aby prozkoumávala okolí.
"Ztroskotalo tady dost přeživších měli by někoho poslat, otázka je za jak dlouho a jestli dorazí včas."
Odpoví svou myšlenkou George. Následující okamžiky procházíte lesem více v tichosti. Les je najednou tíživý a zdá se nepřátelský. Za každým houštím čekáte běsnícího arachnida.
V následujícím okamžiku Pavla zatuhla a mírně se přikrčila. Zvednutou zavřenou pěstí Vám dala najevo, abyste zastavili taky.
"Něco jsem zaslechla, bylo to jako...."
Netřeba dopovídat oč se jednalo, protože vzápětí to mohli slyšel všichni. Vzdálená střelba, ale přesto střelba. Táhlá, přerušovaná a možná trošku zoufalá. Patrně se o kus dál některý z týmů brání zuby nehty proti přesile.

Riley a Rico

Napětí mezi nováčky, kteří mají za sebou méně misí, než je prstů na jedné ruce by se dalo krájet. Pomalu a opatrně jste pod vedením Rica postupovali kupředu v naději, že je to správný směr. Neušli jste ani pár metrů, než jste narazili na dalších několik zmasakrovaných těl.
"Vypadá to, že měl kámoše a všichni byli přizváni na párty."
Zamračí se Yuri starostlivě na jednu z mrtvol a pak se rozhlédne kolem.
"Ještě nevychladli stalo se to před chvílí dávejte pozor."
Upozorní vás Tyan, když vstává od jedné z mrtvol z podřepu.
"Nábojů je tu stále minimum. Je to děsivé."
Zašeptá Admer, který míří svou zbraní ostražitě na všechny strany.
"Po.....mooc......yyyyh.....tady jsem....."
Uslyšíte najednou tlumený hlas, který přichází z míst kus před vámi.
"Někdo to přežil."
Vyhrkne Anna a její pozornost se ihned nasměruje za hlasem.
"Pomůžeme mu?"
Optá se spíše věcně Admer. Asi všichni si dobře uvědomujete, jaké riziko přináší nést sebou někoho zraněného, kdo třeba nebude moci ani chodit. Ale bylo by správné tam někoho raněného a zoufalého nechat jen tak umřít, když tomu lze zabránit?

Cestou necestou

Ostatky, o které ten nešťastník zakopnul, si moc dlouho neprohlížím. Je to enchutné, trochu nedůstojné, nemám na to náladu. Místo toho se chopím zbraně v brzkém očekávání dalšího útoku.
Jako by jich už nebylo dost. Dost na celý život.

Rico zpomalí, takže jdeme prakticky bok po boku. Netvářím se sdílně, ale protože mě už přece jen zná, tak ví, že to nic neznamená.
"Hmm," krátce se na něj podívám.
"Mohlo se to stát jakkoliv. Třeba tu jsou kobylky a toho chudáka jen nějaká upustila cestou, ale to si moc idealizuju, co?" mluvím tiše. Není příjemné myslet na to, že by nás brouci mohli celou dobu sledovat a my o nich neměli ani ponětí.
"Ať je to jak chce.. to co se stalo. Není to dobré," zachmuřím se.
Docela by mě zajímalo, na co myslí ostatní. Jaký mají názor na to, co se stalo. Wilson je pryč a s ním i celá loď – loď, na které jsem se cítila v bezpečí. Budu se tak moct ještě někde cítit? Není to už předem prohraný boj? Posílají nás bojovat, určitě máme nějaké výsledky, ale takový útok.. buď mají navrch, nebo jsou v úzkých a zkoušejí cokoliv z posledních sil.
Ačkoliv to moc jako poslední síly nevypadalo.

"Upřímně si myslím, že jsme v prdeli. Jako vždycky," zašeptám a vesele se ušklíbnu. Je to klasické "jednou líp, podruhé hůř".

Broučí hody

Jdu opatrně vpřed ze stávajícího týmu jsem si jistý jen Riley a Yurim. Zbytek nováčků je stejný los do loterie, jako vždy, když jsem pod sebe dostal nějaké zelenáče, kteří si měli vysloužit onu možnost ukázat, že dokáží přežít v boji s brouky více, než pár minut.
"Snad se bude i těchhle držet štěstí, přece jen v tuhle chvíli na tom závisí i naše životy."
Objev vojína mi na náladě dvakrát nepřidal, ale na srážení morálky bude ještě dost času.
"Yuri má pravdu. Tiše obejděte toho našeho spícího kámoše a mějte oči na šťopkách. Ani šnek je nesmí mít více našpicované, než vy."
Ušklíbnu se na nováčky a zabloudím pohledem k Riley, se kterou na chvíli srovnám krok v přední řadě.
"Byl tu menší masakr. Jsme na jejich území. Musíme si dávat fakt bacha, všimla sis? Ten voják okolo sebe ani neměl nábojnice,
vůbec nevystřelil ze své zbraně, patrně byl přepaden nečekaně."
Zašeptám k ní. Dost mě tohle zjištění znepokojuje. Znamená to totiž, že buď to byl velmi nepozorný voják, nebo se ty mrchy tady umí velmi dobře a tiše pohybovat a splývat s okolím.
"Doufám, že se tu najde někdo, kdo by nám doplnil počty. V téhle sestavě jsme sice lépe přehlédnutelní, ale...."
Jasnou větu nechám nevyřčenou. Čím méně máme hlavní tím menší šanci máme zdolat nepřátelský útok to musí být jasné všem. Navíc jsme omezeni taky municí, které sebou nemáme tolik, kolik by bylo zapotřebí.

Planeta tvrdých přistání

Žlutí tygři


Aby to čert spral...
zavrčím směrem ke spojení a znovu zreviduji co mám u sebe.
A jo pořád já si prostě na tu zoologii nezvyknu pardon...tygři...

Vše co sem posbíral upevním do sumek, drážků, nože dám i do bot pokud je jich více, granáty do sumky, jeden do mority...

Najezte se, napíjte a pak...za kouřem...nebo jinými sigánly toho kde by mohl být další tým. Doufám jen že nikdo nebude tak hloupý aby odpálil světlice a pozval brouky na večeři...je to na nás,
na tom jak se dokážeme zorientovat samy..zkuste udržovat spojení, co deset minut...vyrazit musíme, zůstat tady je k ničemu...
rozhlédnu se okolo a zase vezmu dalekohled, snažím se jím zachytit mezi stromy a na obzoru dým jako zvěst havárie či nehladkého přistání...

Pokud narazíme na možnou lokaci dalších týmů jen dobře.
sám si pak vytáhnu sušené maso a trochu vody, při tom se ale snažím najít cokoliv jako známku přistání dalších týmů...

Dávejte pozor i na okolí, beztak se to začne za chvíli hemžit tady arachnidskými zvědy...
možná je to jako hledat jehly v kupce sena a nebo věřit na zázrak, ale lepší než se zakopat...

Než odejdem zaminujte modul, ať si nějákej zvědavej hmyzák připálí kusadla...