Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Starship Troopers

Příspěvků: 720
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava MSg. Johny Rico je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35MSg. Johny Rico
 Postava Cpl. Riley Baxtor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 10:12Cpl. Riley Baxtor
 Postava Cpl. Zoe Castillová je offline, naposledy online byla 29. března 2024 4:50Cpl. Zoe Castillová
 Postava des. David "Opáčko" McCan je offline, naposledy online byla 29. března 2024 12:23des. David "Opáčko" McCan
 
Mlýnek na maso:D - 30. prosince 2017 01:03
st21306.jpg

Aglamor II. - Smrt v zeleni
Martin


Z vysílačky se chvíli ozývalo pouze praskání a ze strany tvého týmu nastalo krátké zadumané mlčení, možná uvažovali jestli bylo správné dorazit někoho z týmu, jestli to bylo nezbytné, ale nikdo nahlas žádný nesouhlas nevyslovil.
"Tady......di.......mít funk.......témy....nahlas......zici....."
Pak převládne opět šum v rádiu.
"Tahle planeta je na hovno, má strašně špatný přenos signálu a pokud mají v hajzlu modul, ani nám nemůžou ověřit souřadnice."
Zabručí seržant Eston se zamračeným pohledem na vysílačku. Pak si mírně povzdechne a slétne očima k tobě.
"A seržo.....ti týpci měli pravdu, kodové označení, které jste nahlásil bylo špatné nejsem Žlutí Varani ale Tygři."
Pokrčí rameny.
"Ale na tom asi v téhle situaci tolik nesejde."
Všichni tři zbylí členové tvého týmu se pak vydají k modulu, nebo jeho blízkého okolí, aby sebrali batohy a naládovali je vším, co jste schopni pobrat, od munice, přes zásoby a medikamenty.
"Kam máme namířeno seržo?"
Ozve se Černá zatímco si láduje batoh.


Riley a Rico


Sbalili jste z místa dopadu vše, co se zdálo užitečné a zamkli modul, aby Vám v něm náhodou někdo neuletěl, což bylo asi stejně zhola nemožné vzhledem k jeho stavu.
S Ricem v čele a Riley mu v patách jste vyrazili, jako tým kupředu. Zbývající tři zelenáči vás následovali opatrnými ostražitými kroky zatímco průvod uzavíral další ze zkušenějších Yuri.
"Seržo je tu podivné ticho."
Zabručí Yuri nervozně. Než se stihne konverzace rozproudit, tak vojín Shard zaškobrtne a málem shodi na zem Riley, ta naštěstí byla pohotová a ustála to.
"Já...omlouvám se madam něco se mi připletlo pod noh...."
Slétne očima ke svým nohám, kde k Vašemu nemilému překvapení leží jeden z vašich lidí, tedy spíše jen nekompletní dosti nehezky pocuchaná spodní polovina někoho.
"No to mě poser záda zlatým rounem....sakra...."
Otřese se vojín Bucker dost znechuceně a rozhozeně z vašeho objevu.
"Ššššššt.....držte huby...."
Pokusí se umlčet všechny přítomné Yuri, který se ostražitě rozhlíží po lese, jakoby očekával odkudkoli brzký útok brouků.
 
SSg.Martin Mezenský - 29. prosince 2017 16:11
vojak3768.jpg
Po krk ve sračkách

Varani a zbytek

Spojení se podaří brzy navázat, ale jako vždy vládne ve všem jen birokracie, než se naseru ještě víc vezmu si vysílačku do ruky...

Tady starší seržant Mezenský, velitel Žlutých varanů, jaké označení by jsi rád méďo? Spadli sme v záchraném modulu, sme po kolena ve sračkách, jsme přeživší a hledáme další, stačí? Pilot mrtvý, zásoby trisktní, hlašte polohu, je třeba se dát dohromady než se to tu začne hemžit hmyzem, protože tolik ddt asi nemáme ...

Do toho co se snažím dostat z něj kde se nachází, se ozve Pavla...

Co to kurva je? Jak může takhle nemocný jedinec k armádě?
vydím jak sebou sekne a zůstane ne zemi, jen vydechnu a bez sebemenšího zaváhání zahlásím do vysílačky...

Pilot i jedna členka týmu mrtví, hlašte pozici přepínám...
během toho co řeknu že je členka mrtvá, sejmu moritu jednou rukou z ramene, namířím na Sam a prostě ji prostřelím hlavu....

Ukliďte ji do pytle a vyražte z těch medvědů kde kurva sou, tady nemůžeme zůstat...
Přejdu k Sam, vezmu ji všechny zbraně a munici a odepnu známky....

Ještě někdo kdo má raka a chce mi to říct dřív než mi odpadne uprostřed akce?
známky schovám a podívám se na přeživší...

Tak kurva do práce, rozkazy máte a spojení taky, vybrakujte co jde z modulu, rozdělte si zásoby a munici a připravte se na cestu!

nasraně se zadívám do dalekohledu s termovizí....

A je mi jedno kdo z vás tohle nahlásí, já si to zodpovím klidně, jen by nás zdržovala, nechápu jak takto nemocná mohla být v aktivní službě!

Je mi líto jen toho že ta holka zbraním a munici dost rozuměla, jinak ničeho.

Rozkazy máte, tak do práce!
 
Cpl. Riley Baxtor - 29. listopadu 2017 23:20
bax_icon_drak2644.jpg
Planeta – zpátky v realitě

Hodilo se hlavně vysvětlení, že si musíme najít lepší místo pro pokus přežít na téhle planetě. I tak jsme ve sračkách, Rico se jen snaží, abychom to pocítili co nejméně. Jenže planeta plná brouků? Uvidíme, čeho se ještě budeme muset účastnit a jaké nás to bude stát ztráty.

"Můžu," zahlásila jsem připravená vyrazit. Nabila jsem, potěžkala Moritu v rukách a vyrazila Ricovi v patách. Ať se stalo cokoliv, ať jsme si řekli cokoliv, hodlám ho v každém případě krýt stejně, jako dřív.
Jen aby to zas nebyl on, kdo bude zachraňovat mě.
Vzpomněla jsem si na jednu docela čerstvou epizodku, ale pak už vzpomínání nahradila ostražitost. Pomalu jsem našlapovala, rozhlížela se, naslouchala zvukům okolní přírody a snažila se rozpoznat každý zvuk, který by se někomu z nás mohl stát osudným. To vše bylo celkem idylické až do chvíle, co jsem mírně zavrávorala - ale ne svou vinou.
"Dávej bacha," napomenula jsem mírně nováčka za mnou. Nerada bych, aby měl osypky z toho, že se po něm v takové situaci vozí ženská.
Zatvářil se omluvně, ale v jeho očích bylo taky něco jako zmatek. Nesrozumitelně zamumlal pár slov, ukazoval si pod nohy.. nervozita dělá svoje.
 
MSg. Johny Rico - 06. listopadu 2017 13:30
johnyrico24901.jpg

Zpátky v akci


Ještě naposledy se podívám na Riley a věnuju jí konejšivý úsměv.
"Tak a zase zpátky do těch sraček."
Zhluboka se nadechnu, když vycházím ven. Shrnutí toho, co se stalo, které mi Riley podala moc povzbudivé nebylo. To, že jsme na planetě plné brouků, kteří se umí maskovat je fakt nepříjemný vopruz a to, že polovina týmu šla někam do háje tomu vůbec nepomáhá.
"Fajn, takže Alex mi sebral tým a nechal mi tu, jako náhradu vás jo? Hmmmm to si s ním ještě vyřídím."
Ušklíbnu se na Yuriho škodolivě, i když velmi dobře vím, proč tu Alex nechal ty zelenáče a vzal sebou ostřílené lidi. Potřebuje mít v terénu jistout, že mu někdo bude krýt prdel.
"No pokud jsou ti, kdo nám volali ze hry, doufejme, že my v ní ještě chvíli zůstanem. Za zlý nikomu nic nemám, ale budou se muset brzy zocelit. Tohle nebude procházka růžovou zahradou a potřebujeme, aby měli všichni jistou mušku."
Řeknu dost vážně a nesmlouvavě, ale Riley mě zná, takže ví, že to nemyslím až tak žhavě, jak to zní, avšak to, že je dobré moci věřit tomu, kdo tě kryje je dobře.
"Postup je jednoduchý. Nebudeme čekat, až si pro nás ti zmrdi přijdou. Posbírejte saky paky, zamkněte ten náš nabouraný vehikl a připravte se na postup. V lepším případě se spojíme se zbytkem skupiny, kterou vede Alex. A v tom horším na ně nenarazíme. Tak pohyb bando nemáme na to celej den!"
Zaburácím a nahodím si Moritu na popruhu na rameno a jmu se taky připravovat věci na přesun.
"Berte vše užitečné, nemůžeme počítat, že se tu ještě vrátíme, potřebujeme lepší strategickou pozici jsme tu moc na ráně."
Objasňuju svůj plán a očima bloudím po stromech a křovinách ostražitě, jako pravý vlk, abych odhalil případné nebezpečí.
"Pokud to půjde budeme se snažit spojit s někým vysílačkou, čím víc nás bude tím větší palební síla a šance na přežití."
Zkalkuluju jednoduše a rychle.
 
Cpl. Riley Baxtor - 01. listopadu 2017 18:00
bax_icon_drak2644.jpg
Planeta – zpátky v realitě

Rychle Ricovi shrnu, co zhruba se stalo od chvíle, kdy ho Wade vyměnil za vlastní život. K téhle kapitole se nevracím, snažím se na ní ani nemyslet, však on na to přijde čas, až se zase setkáme se Zoe. Co se potom stane, nemám tušení..
Informace jsou v každém případě kusí, občas váhám, protože jsem byla rozrušená a nejsem si jistá, jestli si vše vybavuji a zda události reprodukuji tak, jak se staly. V rychlosti ještě zkontroluji svou výbavu, načež můžeme vyrazit.

"Zkoušeli jste se s nimi spojit?" zajímám se, abych se jen netvářila, jak moc nepříjemný mi Yuriho pohled je. Kdyby nezmínil, že čekají až vylezeme, byla bych víc ve své kůži. Takhle jsem si připadala jako nějaká primadona s výsadami v situaci, kdy mi skutečně nenáleží.
Rozhlížela jsem se po blízkém okolí. Nic zásadního se nedělo, byl klid, ale všechna ta zeleň se mohla kdykoliv rozpadnout a my zažít nepříjemný útok brouků. Nápady, co dělat nebo jak se zařídit jsem neměla a souhlasit nahlas s Yuriho návrhem bylo zbytečné. Nakonec stejně záleží na Ricovi. Poočku jsem se na něj podívala, co on na to.
 
Mlýnek na maso:D - 25. října 2017 00:34
st21306.jpg

Aglamor II. - Smrt v zeleni
Zoe


"Děvče rozhlédni se kolem sebe. Všude kam až oko dohlédne je les. Říct, že počkáme až dojde ohni palivo, je jako říct, že počkáme až vyhasnou ohně v pekle."
Zavrtí hlavou Alex a pak s povzdechem vyrazí porostem kupředu s odjištěnou zbraní.
"No nic asi počkáme na signál a půjdeme."
Pomalu se nadechne Ahib a přiblíží se blíže k přechodu lesa a mýtiny, aby měl lepší výhled na perimetr s transportem, který brání zbytky jednotky, které se nechce umřít.
A pak se ozve výbuch a následný záblesk ohně mezi brouky, který přišel z lesa.
"Hééééj vy zelený mrdky pojďte si pro mě!"
Zařval z lesa Alex a pak vybuchl další granát mezi brouky, kteří se začali hemžit a rozdělovat. Část jich šla nyní po Alexovi a ten zbytek se snažil dobít přeživší, kterým jdete pomoct.
"No to byl asi signál, takže jdem jdem jdem!"
Ahib pozvedl svou zbraň a vyběhl na mýtinu. Jeho puška začala rachtat přerušovanou střelbou, kterou hodlal podpořit obránce."Čas vypadnout!"
Zakřičel Ahib a mávl zbraní na obránce načež pokračoval v palbě a blížil se k pozici bránící se jednotky.
"Zoe zkontroluj, jak to vypadá uvnitř transportu. Vytvoříme mezitím únikovou trasu a zformujeme přeživší!"
Křikl Ahib na svou kolegyni a zaujal prázdnou pozici v obranné linii jednotky.
"Snad nevadí, že se na chvíli přidáme."
Snaží se mluvit přes hluk rachotících zbraní.
"Ani v nejmenším příteli, naopak jsme rádi, že tu máme další hlaveň navíc. Ty mrchy nás už skoro dostaly, jen doufám, že Váš přítel v lese bude v pořádku."
Ozval se v odpověď už starší voják po levici Ahiba.

Riley a Rico


Když oba vyjdete ven spatříte před transportérem jen chabé provizorní opevnění z toho, co jste sebou přivezli a jen chabou obranu, která zde stojí. Ani jeden z vlků kromě vás není na dohled. Jediní koho zde vidíte, jsou tři nováčci, zelení, jako tráva a Yuri, který zastupuje v nepřítomnosti Alexe.
"No seržo zapíchli jsme to na zelený planetce plný ještě zelenějších brouků, takže není žádná prdel je trefit.....Alex sebral tvý štěňata a šli obhlídnout terén, nás tu nechal, ať vám hlídáme zadky, než se rozhodnete vy dva vylézt."
Zašklebí se Yuri provokativně a poškrábe se na bradě.
"Určitě jste slyšeli taky to vysílání, co my. Anna ho zachytila na své vysílačce, bylo to špatný vysílání, ale dle jeho obsahu, už jsou jeho původci po smrti. Doufejme, že nebudeme další na řadě. Asi bychom měli počkat, až se vrátí Alex s ostatními."
Navrhne Yuri. Všichni tři jeho svěřenci vypadají docela nesví na svých pozicích a nervózně se rozhlížejí kolem.
"Nesmíte jim to mít za zlé, je to jejich první větší akce."
Podotkne k tomu Yuri a koutkem oka své lidi překontroluje.
"Takže, jaký zvolíme postup seržo?"
Povytáhne Yuri zvědavě obočí, ale jeho pohled patří vám oběma.
"Jinak zachytili jsme pár dalších vysílání, na jiných frekvencích, ale byl to podobný obsah, pravděpodobně většina těch, co jej vysílala už nejsou, je ot tu peklo....Zelený peklo...."
Zaskřípe zuby Yuri nespokojeně.

Samantha a Martin


"Rozkaz seržante!"
Kývnou sborově snad všichni kromě Samanthy, která je bledší, než je obvyklé a celkově se nezdá ve své kůži. A tak započalo budování tábora. Martinův tým vynosil ven, vše, co se dalo použít, jako provizorní krytí. V okolí transportéru, jste zakopali pár nášlapných min a zkontrolovali zásobu munice a potravin. S jídlem byste vydrželi i týden, horší to však bude s tou municí, jak znáte spotřebu v bitvách, tak budete rádi, pokud jí budete mít dost na dnešní den.
Později se snažil Martin spojit s kýmkoli, kdo by měl zrovna naladěnou správnou stanici. Odpovědí mu bylo dlouhé šumění a ticho.
"Tady Rudí Medvědi. Opakuji tady Rudí Medvědi. Vaše kódové označení je neplatné, prosím identifikujte se."
Docela čistý signál, to je dobře, protože to pravděpodobně znamená, že ten, kdo vysílá je relativně blízko. Zdá se, že se chystá na lepší časy.
"Seržo! Problém!"
Vytrhne z nadějné atmosféry Martina Pavla.
"Samantha! Ona se nám prostě složila nevypadá dobře!"
Vyhrkne a už klečí u Vaší kolegyně, která se třese a očividně svíjí v bolestech na zemi. Snaží se jí pomoci opřít a uklidnit se.
"Z ničeho nic sebou sekla. Je bílá, jako stěna a má očividně bolesti."
Zanadává Pavla.
"Sakra práce.....seržo, ta už to asi nerozchodí. Dostal jsem se náhodou k její složce.....ta holka už dlouhé roky bojuje neúspěšně s rakovinou....asi jí to konečně dostihlo....a bohužel zrovna v tak blbou dobu."
Zabručí Franz a podívá se směrem k Samanthě, která nevypadá vůbec dobře.

Křižník Andělů
David


"To je vše vojáku....hmmm vlastně ne....nezapomeňte si tohle."
Posune na stůl dvě malé krabičky.
"Hodnosti desátníka pro každého z vás, abyste mohli své lidi dobře vést. K formalitám se dostaneme až později, jakmile se vrátíte z téhle mise. Hodně štěstí."
Kývne na vás a pak vás již opravdu nechá jít.
"Asi bych se tomu nedivil, ale rozhodně jdeme z jedněch sraček do druhých."
Zabručí Ben s povzdechem, když kráčí vedle tebe.
"Taky ještě nehodlám umřít brácho......hmmm to mi teda povídej."
Ušklíbne se Ben a pustí se do své porce toho něčeho, co vypadá snad, jako ovesná kaše.
"Ale ber to z té lepší stránky. Udržíš si fyzičku a třeba nachytáš nějakej ten bronz.....nebo nějakou hnusnou nemoc ale to je vedlejší."
Pokrčí rameny Ben a pak vyprskne smíchem, až se mu z úst rozlétne kaše všude kolem včetně tvé osoby.
"Sorry kámo, ale když se jít koupat v tom bazénu hnoje tak s úsměvem ať to stojí za to."
Mrkne na tebe a pak se opět pustí do jídla.



Poznámka: David prosím hodnost před jméno vzhledem k povýšení do evidence bude dodáno ;)
 
MSg. Johny Rico - 15. října 2017 20:20
johnyrico24901.jpg

Okamžik klidu nahrazený rande s brouky


Bylo zvláštní vidět ji najednou nervózní a nesvou. Ale svým způsobem to bylo roztomilé. Byla to úplně jiná stránka Riley, kterou jsem měl tu možnost nyní poznat. Byl to krásný okamžik, který bych rád protáhl do nekonečna. Jak sladká byla myšlenka, zapomenout na ty hrůzy, co se dějou zrovna tam venku, obejmout ji a prostě se znovu natáhnout. Vnímat jen ji a neřešit žádný boj o život, ale skutečně žít.
Ale to nám bohužel není dopřáno. A lehkým povzdechem jsem zabloudil očima k vysílačce a pak zase zpátky k Riley.
"Má pravdu, krásné věci musí počkat, ty škaredé klepou na dveře."
"Já vím."
Lehce pokývnu hlavou a opětuju její stisk. Když se pak naše rty krátce setkají, přeběhne mi příjemný mráz po zádech. Byl to jen okamžik, ale sladší, než uplynulých bezpočet měsíců. Toužil jsem jí k sobě přivinout a dál si vychutnávat sladkost jejích rtů, které byly nyní tak blízko, ale muselo to počkat. Ještě chvíli to musí počkat.
Po tváři mi přelétl lehký úsměv.
"Nepřeje? Já myslím, že nám přeje zatím hezky, oba žijeme a máme pro co bojovat."
Usměju se a když mi nabídne pomoc na nohy s menším heknutím se celý rozlámaný chytnu její ruky a zvednu pomalu na nohy.
"Díky....mě to nemrzí, protože jsi tady a to je důležitý. Nějaká zatracená Federace mi může podržet odjištěný granát."
Ušklíbnu a ještě si neodpustím krátké políbení na jednu její krásnou možná zrůžovělou tvář.
"Na jednu stranu je fajn, že se věci maj, tak jak se maj, protože teď si nemůžeš dovolit umřít, až se dostanem z týhle zatracený planety, hodlám navázat tam, kde jsme byli přerušeni tou zatracenou vysílačkou."
Mrknu na ní. Vlila mi novou energii do žil. Zase jsem to já a ne jen zničená skořápka. Vlastně je to lepší, než předtím. Teď mám zase skutečně pro co bojovat a pro žít, ne pro co umírat.
"Budu žít pro ní. Nedovolím, aby se historie opakovala."
Slíbím si v duchu a rozhlédnu se po transportéru.
"Tak co se vlastně stalo a jak to tu vypadá?"
Opět si připnu helmu, kterou mi někdo cestou v transportu sundal a chápu se své zbraně a kontroluju zbytek vybavení.
"Teda kromě toho, že tam venku je bezpočet brouků, kteří chtějí, abychom je rozstříleli na zelenou kaši."
Pousměju se a odjistím zbraň a počkám na Riley, než vyrazím ven.
 
des. David "Opáčko" McCan - 14. října 2017 12:59
daa0d9656ff163169afe3d5ebf5a14e7d527lw49554121083391334.jpg
nová mise

Plukovník mě ujistil, že si prdel rozhodně nedělá. A vypadá to, že by nás tam poslal tak jako tak, takže na výběr moc nemám. Podíval jsem se na Bena a vypadalo to, že si o tom všem myslí to samé co já. Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči. Tohohle budu litovat.
"Přijímáme, plukovníku," řekl jsem a zasalutoval. "Jestli to je všechno, rád bych se připravil na další akci, pane." řekl jsem a chvíli počkal, až mi potvrdí, že to je vše pak jsem vyšel z jeho kajuty.

"Kokot pojebanej!" praštil jsem pěstí do zdi, když jsme došli do jídelny. Potřebuju se trochu najíst, abych nabral nějakou tu ztracenou energii a pak do zbrojnice vyfasovat nové vybavení.
"Co si o tom myslíš ty, Bene? Mě to připadá jako pořádně hnusná věc." řekl jsem a nabral si kaši na talíř. Je to hnusné jak nevím co, ale dodá to aspoň nějakou energii.
"Skoro jakoby se chtěl zbavit posledních dvou svědků toho masakru dole." dodal jsem a pustil se do jídla.
"Jenže to se přepočítal. Já tak lehko nezdechnu," zavrčel jsem a pokračoval v jídle. Já tedy ne. A na tu jejich operaci budu potřebovat novou zbraň, munici a doplnit ty injekce. Nebo radši vezmu novou polní lékarničku.
"Nikdy mě nenapadlo, že zrovna já budu někomu velet..." povzdechl jsem si po chvíli a koukl na Bena. Ten jediný mi teď připadal jako maják naděje v moři sraček.
 
Cpl. Riley Baxtor - 13. října 2017 23:20
bax_icon_drak2644.jpg
Chvilka soukromí

Já a starat se víc o druhé?
Pobaveně jsem se usmála, nepřipadalo mi totiž, že by na tom mohlo být byť jen slovo pravdy. Můj postoj k celé téhle válce a hlavně k naší přítomnsti na misích se neměnil, jen jsem to nevytahovala. Pořád jsem tady byla dostrčená, zahnaná do kouta, rozhodně nic dobrovolného – jenže když už to muselo být, bylo třeba se situaci postavit čelem a neutkat. Zkusila jsem to jednou a bylo to pěkně na hovno. Pocit zodpovědnosti a hlavně toho, že jsem v tom zbytek týmu nechala jako nějaký zbabělec jen proto, abych si zachránila vlastní krk.. raději nemyslet.
V hlavě jsem si přehrála několik posledních týdnů a rozhodla se, že to bylo už naposledy, co nad tím přemýšlím. Co bylo, bylo, a teď jsme v další šlamastyce, ale spolu.

"Tak hlavně pomalu," upozornila jsem ho na jasnou věc a snažila se skrýt, že se mi ještě pořád tak trochu třesou ruce. Bylo toho moc. Bitevní vřava byla jedna věc, všichni ti brouci, krev, nářek raněných a odchod blízkých přátel, byť jsem s většinou prohodila sotva pár slov, ale tohle citové vypětí jsem zvládala jen těžko. Bylo to zkrátka jiné.
"A opatrně. Nikam nesp- no, v podstatě nikam nespěcháme," rozhodně máme víc času, než před chvílí tam nahoře.
Posmutněle jsem se usmála. Nic nevymaže to, co se stalo, nedá se zapomenout. Lehce jsem sebou trhla, když Rico začal znovu mluvit. Složila jsem si ruce do klína, nervózní z toho, co mi vlastně chce říct. Odvolá to, co zmínil nahoře? Ze strachu? Abychom dál mohli fungovat jako tým? Poprvé po dlouhé době můj mozek přemýšlel a vymýšlel katastrofické scénáře dřív, než Johny stačil vyslovovat jednotlivá slova.
"Já..," pocit úlevy po jeho nervózním proslovu byl nevídaný.
Toužila jsem po doteku. Cítit jej blíž, než je nyní, políbit ho alespoň na malou chvíli a všechno taky zaobalit do nějakých krásných slov, co by mohl poslouchat, když v tom zašuměla vysílačka a kouzlo okamžiku bylo pryč.

Přelétla jsem pohledem po transportéru a zhluboka vydechla. Trochu otráveně, naštvaně. Na druhou stranu mi to vyrušení, jakkoliv nás vracelo do hrůzné reality, ve které bylo třeba jednat, přišlo vhod. Po paměti jsem nahmatala Ricovu ruku a chytila ho za ní. Vysílání skončilo – sbohem klide.
"Musíme jít..," stiskla jsem jeho ruku a konečně se na něj zase podívala.
"Život nám moc nepřeje," dodala jsem a neadekvátně tomu, co jsme si nyní vyslechli, jsem se naklonila a krátce ho políbila na rty.
"Mrzí mě, že to musí být takhle," pokračovala jsem tiše, s krátkým zaváháním, ale pak jsem se přece jen odtáhla, "tak pojď, pomůžu ti vstát."
 
Cpl. Zoe Castillová - 24. srpna 2017 19:26
alexandra6745.jpg
Ekologické řešení
Skvělý to je vymysli skvělý úžasný,geniální nápad a pak se jim to nelíbí.Jistě uvědomuji si riziko,ale zoufalá situace si vyžaduje zoufalé činy.
„Oheň se šíří od místa vzniku,uhasil by se sám až by došlo palivo.Jistě utíkat před požárem není nic snadného,ale úplně nemožné to není.“
Ovšem nevypadá to že by někdo jiný měl lepší plán.Nápad střílet a upoutat na sebe pozornost mi přijde stejně riskantní,ale budiž.
Alex má pravdu zřejmě nemáme moc na výběr.Být tohle příběh stačilo by jenom to že jsme ti dobří.
Možná by šlo o to zapálit les až budeme utíkat,já vím spálit les který je starší než my není to pravé,ale myslím si že tento plán bychom si měli nechat v záloze.Zatím taky zkontroluji svoji zbraň a potom se vydám za Ahibem k evakuaci zatím co je Alex bude zaměstnávat brouky.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12439608573914 sekund

na začátek stránky