Andor.cz - Dračí doupě online

Broučí hody

Jdu opatrně vpřed ze stávajícího týmu jsem si jistý jen Riley a Yurim. Zbytek nováčků je stejný los do loterie, jako vždy, když jsem pod sebe dostal nějaké zelenáče, kteří si měli vysloužit onu možnost ukázat, že dokáží přežít v boji s brouky více, než pár minut.
"Snad se bude i těchhle držet štěstí, přece jen v tuhle chvíli na tom závisí i naše životy."
Objev vojína mi na náladě dvakrát nepřidal, ale na srážení morálky bude ještě dost času.
"Yuri má pravdu. Tiše obejděte toho našeho spícího kámoše a mějte oči na šťopkách. Ani šnek je nesmí mít více našpicované, než vy."
Ušklíbnu se na nováčky a zabloudím pohledem k Riley, se kterou na chvíli srovnám krok v přední řadě.
"Byl tu menší masakr. Jsme na jejich území. Musíme si dávat fakt bacha, všimla sis? Ten voják okolo sebe ani neměl nábojnice,
vůbec nevystřelil ze své zbraně, patrně byl přepaden nečekaně."
Zašeptám k ní. Dost mě tohle zjištění znepokojuje. Znamená to totiž, že buď to byl velmi nepozorný voják, nebo se ty mrchy tady umí velmi dobře a tiše pohybovat a splývat s okolím.
"Doufám, že se tu najde někdo, kdo by nám doplnil počty. V téhle sestavě jsme sice lépe přehlédnutelní, ale...."
Jasnou větu nechám nevyřčenou. Čím méně máme hlavní tím menší šanci máme zdolat nepřátelský útok to musí být jasné všem. Navíc jsme omezeni taky municí, které sebou nemáme tolik, kolik by bylo zapotřebí.

Planeta tvrdých přistání

Žlutí tygři


Aby to čert spral...
zavrčím směrem ke spojení a znovu zreviduji co mám u sebe.
A jo pořád já si prostě na tu zoologii nezvyknu pardon...tygři...

Vše co sem posbíral upevním do sumek, drážků, nože dám i do bot pokud je jich více, granáty do sumky, jeden do mority...

Najezte se, napíjte a pak...za kouřem...nebo jinými sigánly toho kde by mohl být další tým. Doufám jen že nikdo nebude tak hloupý aby odpálil světlice a pozval brouky na večeři...je to na nás,
na tom jak se dokážeme zorientovat samy..zkuste udržovat spojení, co deset minut...vyrazit musíme, zůstat tady je k ničemu...
rozhlédnu se okolo a zase vezmu dalekohled, snažím se jím zachytit mezi stromy a na obzoru dým jako zvěst havárie či nehladkého přistání...

Pokud narazíme na možnou lokaci dalších týmů jen dobře.
sám si pak vytáhnu sušené maso a trochu vody, při tom se ale snažím najít cokoliv jako známku přistání dalších týmů...

Dávejte pozor i na okolí, beztak se to začne za chvíli hemžit tady arachnidskými zvědy...
možná je to jako hledat jehly v kupce sena a nebo věřit na zázrak, ale lepší než se zakopat...

Než odejdem zaminujte modul, ať si nějákej zvědavej hmyzák připálí kusadla...

Aglamor II. - Smrt v zeleni
Martin

Z vysílačky se chvíli ozývalo pouze praskání a ze strany tvého týmu nastalo krátké zadumané mlčení, možná uvažovali jestli bylo správné dorazit někoho z týmu, jestli to bylo nezbytné, ale nikdo nahlas žádný nesouhlas nevyslovil.
"Tady......di.......mít funk.......témy....nahlas......zici....."
Pak převládne opět šum v rádiu.
"Tahle planeta je na hovno, má strašně špatný přenos signálu a pokud mají v hajzlu modul, ani nám nemůžou ověřit souřadnice."
Zabručí seržant Eston se zamračeným pohledem na vysílačku. Pak si mírně povzdechne a slétne očima k tobě.
"A seržo.....ti týpci měli pravdu, kodové označení, které jste nahlásil bylo špatné nejsem Žlutí Varani ale Tygři."
Pokrčí rameny.
"Ale na tom asi v téhle situaci tolik nesejde."
Všichni tři zbylí členové tvého týmu se pak vydají k modulu, nebo jeho blízkého okolí, aby sebrali batohy a naládovali je vším, co jste schopni pobrat, od munice, přes zásoby a medikamenty.
"Kam máme namířeno seržo?"
Ozve se Černá zatímco si láduje batoh.

Riley a Rico

Sbalili jste z místa dopadu vše, co se zdálo užitečné a zamkli modul, aby Vám v něm náhodou někdo neuletěl, což bylo asi stejně zhola nemožné vzhledem k jeho stavu.
S Ricem v čele a Riley mu v patách jste vyrazili, jako tým kupředu. Zbývající tři zelenáči vás následovali opatrnými ostražitými kroky zatímco průvod uzavíral další ze zkušenějších Yuri.
"Seržo je tu podivné ticho."
Zabručí Yuri nervozně. Než se stihne konverzace rozproudit, tak vojín Shard zaškobrtne a málem shodi na zem Riley, ta naštěstí byla pohotová a ustála to.
"Já...omlouvám se madam něco se mi připletlo pod noh...."
Slétne očima ke svým nohám, kde k Vašemu nemilému překvapení leží jeden z vašich lidí, tedy spíše jen nekompletní dosti nehezky pocuchaná spodní polovina někoho.
"No to mě poser záda zlatým rounem....sakra...."
Otřese se vojín Bucker dost znechuceně a rozhozeně z vašeho objevu.
"Ššššššt.....držte huby...."
Pokusí se umlčet všechny přítomné Yuri, který se ostražitě rozhlíží po lese, jakoby očekával odkudkoli brzký útok brouků.

Po krk ve sračkách

Varani a zbytek

Spojení se podaří brzy navázat, ale jako vždy vládne ve všem jen birokracie, než se naseru ještě víc vezmu si vysílačku do ruky...

Tady starší seržant Mezenský, velitel Žlutých varanů, jaké označení by jsi rád méďo? Spadli sme v záchraném modulu, sme po kolena ve sračkách, jsme přeživší a hledáme další, stačí? Pilot mrtvý, zásoby trisktní, hlašte polohu, je třeba se dát dohromady než se to tu začne hemžit hmyzem, protože tolik ddt asi nemáme ...

Do toho co se snažím dostat z něj kde se nachází, se ozve Pavla...

Co to kurva je? Jak může takhle nemocný jedinec k armádě?
vydím jak sebou sekne a zůstane ne zemi, jen vydechnu a bez sebemenšího zaváhání zahlásím do vysílačky...

Pilot i jedna členka týmu mrtví, hlašte pozici přepínám...
během toho co řeknu že je členka mrtvá, sejmu moritu jednou rukou z ramene, namířím na Sam a prostě ji prostřelím hlavu....

Ukliďte ji do pytle a vyražte z těch medvědů kde kurva sou, tady nemůžeme zůstat...
Přejdu k Sam, vezmu ji všechny zbraně a munici a odepnu známky....

Ještě někdo kdo má raka a chce mi to říct dřív než mi odpadne uprostřed akce?
známky schovám a podívám se na přeživší...

Tak kurva do práce, rozkazy máte a spojení taky, vybrakujte co jde z modulu, rozdělte si zásoby a munici a připravte se na cestu!

nasraně se zadívám do dalekohledu s termovizí....

A je mi jedno kdo z vás tohle nahlásí, já si to zodpovím klidně, jen by nás zdržovala, nechápu jak takto nemocná mohla být v aktivní službě!

Je mi líto jen toho že ta holka zbraním a munici dost rozuměla, jinak ničeho.

Rozkazy máte, tak do práce!

Planeta – zpátky v realitě

Hodilo se hlavně vysvětlení, že si musíme najít lepší místo pro pokus přežít na téhle planetě. I tak jsme ve sračkách, Rico se jen snaží, abychom to pocítili co nejméně. Jenže planeta plná brouků? Uvidíme, čeho se ještě budeme muset účastnit a jaké nás to bude stát ztráty.

"Můžu," zahlásila jsem připravená vyrazit. Nabila jsem, potěžkala Moritu v rukách a vyrazila Ricovi v patách. Ať se stalo cokoliv, ať jsme si řekli cokoliv, hodlám ho v každém případě krýt stejně, jako dřív.
Jen aby to zas nebyl on, kdo bude zachraňovat mě.
Vzpomněla jsem si na jednu docela čerstvou epizodku, ale pak už vzpomínání nahradila ostražitost. Pomalu jsem našlapovala, rozhlížela se, naslouchala zvukům okolní přírody a snažila se rozpoznat každý zvuk, který by se někomu z nás mohl stát osudným. To vše bylo celkem idylické až do chvíle, co jsem mírně zavrávorala - ale ne svou vinou.
"Dávej bacha," napomenula jsem mírně nováčka za mnou. Nerada bych, aby měl osypky z toho, že se po něm v takové situaci vozí ženská.
Zatvářil se omluvně, ale v jeho očích bylo taky něco jako zmatek. Nesrozumitelně zamumlal pár slov, ukazoval si pod nohy.. nervozita dělá svoje.

Zpátky v akci

Ještě naposledy se podívám na Riley a věnuju jí konejšivý úsměv.
"Tak a zase zpátky do těch sraček."
Zhluboka se nadechnu, když vycházím ven. Shrnutí toho, co se stalo, které mi Riley podala moc povzbudivé nebylo. To, že jsme na planetě plné brouků, kteří se umí maskovat je fakt nepříjemný vopruz a to, že polovina týmu šla někam do háje tomu vůbec nepomáhá.
"Fajn, takže Alex mi sebral tým a nechal mi tu, jako náhradu vás jo? Hmmmm to si s ním ještě vyřídím."
Ušklíbnu se na Yuriho škodolivě, i když velmi dobře vím, proč tu Alex nechal ty zelenáče a vzal sebou ostřílené lidi. Potřebuje mít v terénu jistout, že mu někdo bude krýt prdel.
"No pokud jsou ti, kdo nám volali ze hry, doufejme, že my v ní ještě chvíli zůstanem. Za zlý nikomu nic nemám, ale budou se muset brzy zocelit. Tohle nebude procházka růžovou zahradou a potřebujeme, aby měli všichni jistou mušku."
Řeknu dost vážně a nesmlouvavě, ale Riley mě zná, takže ví, že to nemyslím až tak žhavě, jak to zní, avšak to, že je dobré moci věřit tomu, kdo tě kryje je dobře.
"Postup je jednoduchý. Nebudeme čekat, až si pro nás ti zmrdi přijdou. Posbírejte saky paky, zamkněte ten náš nabouraný vehikl a připravte se na postup. V lepším případě se spojíme se zbytkem skupiny, kterou vede Alex. A v tom horším na ně nenarazíme. Tak pohyb bando nemáme na to celej den!"
Zaburácím a nahodím si Moritu na popruhu na rameno a jmu se taky připravovat věci na přesun.
"Berte vše užitečné, nemůžeme počítat, že se tu ještě vrátíme, potřebujeme lepší strategickou pozici jsme tu moc na ráně."
Objasňuju svůj plán a očima bloudím po stromech a křovinách ostražitě, jako pravý vlk, abych odhalil případné nebezpečí.
"Pokud to půjde budeme se snažit spojit s někým vysílačkou, čím víc nás bude tím větší palební síla a šance na přežití."
Zkalkuluju jednoduše a rychle.

Planeta – zpátky v realitě

Rychle Ricovi shrnu, co zhruba se stalo od chvíle, kdy ho Wade vyměnil za vlastní život. K téhle kapitole se nevracím, snažím se na ní ani nemyslet, však on na to přijde čas, až se zase setkáme se Zoe. Co se potom stane, nemám tušení..
Informace jsou v každém případě kusí, občas váhám, protože jsem byla rozrušená a nejsem si jistá, jestli si vše vybavuji a zda události reprodukuji tak, jak se staly. V rychlosti ještě zkontroluji svou výbavu, načež můžeme vyrazit.

"Zkoušeli jste se s nimi spojit?" zajímám se, abych se jen netvářila, jak moc nepříjemný mi Yuriho pohled je. Kdyby nezmínil, že čekají až vylezeme, byla bych víc ve své kůži. Takhle jsem si připadala jako nějaká primadona s výsadami v situaci, kdy mi skutečně nenáleží.
Rozhlížela jsem se po blízkém okolí. Nic zásadního se nedělo, byl klid, ale všechna ta zeleň se mohla kdykoliv rozpadnout a my zažít nepříjemný útok brouků. Nápady, co dělat nebo jak se zařídit jsem neměla a souhlasit nahlas s Yuriho návrhem bylo zbytečné. Nakonec stejně záleží na Ricovi. Poočku jsem se na něj podívala, co on na to.

Aglamor II. - Smrt v zeleni
Zoe

"Děvče rozhlédni se kolem sebe. Všude kam až oko dohlédne je les. Říct, že počkáme až dojde ohni palivo, je jako říct, že počkáme až vyhasnou ohně v pekle."
Zavrtí hlavou Alex a pak s povzdechem vyrazí porostem kupředu s odjištěnou zbraní.
"No nic asi počkáme na signál a půjdeme."
Pomalu se nadechne Ahib a přiblíží se blíže k přechodu lesa a mýtiny, aby měl lepší výhled na perimetr s transportem, který brání zbytky jednotky, které se nechce umřít.
A pak se ozve výbuch a následný záblesk ohně mezi brouky, který přišel z lesa.
"Hééééj vy zelený mrdky pojďte si pro mě!"
Zařval z lesa Alex a pak vybuchl další granát mezi brouky, kteří se začali hemžit a rozdělovat. Část jich šla nyní po Alexovi a ten zbytek se snažil dobít přeživší, kterým jdete pomoct.
"No to byl asi signál, takže jdem jdem jdem!"
Ahib pozvedl svou zbraň a vyběhl na mýtinu. Jeho puška začala rachtat přerušovanou střelbou, kterou hodlal podpořit obránce."Čas vypadnout!"
Zakřičel Ahib a mávl zbraní na obránce načež pokračoval v palbě a blížil se k pozici bránící se jednotky.
"Zoe zkontroluj, jak to vypadá uvnitř transportu. Vytvoříme mezitím únikovou trasu a zformujeme přeživší!"
Křikl Ahib na svou kolegyni a zaujal prázdnou pozici v obranné linii jednotky.
"Snad nevadí, že se na chvíli přidáme."
Snaží se mluvit přes hluk rachotících zbraní.
"Ani v nejmenším příteli, naopak jsme rádi, že tu máme další hlaveň navíc. Ty mrchy nás už skoro dostaly, jen doufám, že Váš přítel v lese bude v pořádku."
Ozval se v odpověď už starší voják po levici Ahiba.

Riley a Rico

Když oba vyjdete ven spatříte před transportérem jen chabé provizorní opevnění z toho, co jste sebou přivezli a jen chabou obranu, která zde stojí. Ani jeden z vlků kromě vás není na dohled. Jediní koho zde vidíte, jsou tři nováčci, zelení, jako tráva a Yuri, který zastupuje v nepřítomnosti Alexe.
"No seržo zapíchli jsme to na zelený planetce plný ještě zelenějších brouků, takže není žádná prdel je trefit.....Alex sebral tvý štěňata a šli obhlídnout terén, nás tu nechal, ať vám hlídáme zadky, než se rozhodnete vy dva vylézt."
Zašklebí se Yuri provokativně a poškrábe se na bradě.
"Určitě jste slyšeli taky to vysílání, co my. Anna ho zachytila na své vysílačce, bylo to špatný vysílání, ale dle jeho obsahu, už jsou jeho původci po smrti. Doufejme, že nebudeme další na řadě. Asi bychom měli počkat, až se vrátí Alex s ostatními."
Navrhne Yuri. Všichni tři jeho svěřenci vypadají docela nesví na svých pozicích a nervózně se rozhlížejí kolem.
"Nesmíte jim to mít za zlé, je to jejich první větší akce."
Podotkne k tomu Yuri a koutkem oka své lidi překontroluje.
"Takže, jaký zvolíme postup seržo?"
Povytáhne Yuri zvědavě obočí, ale jeho pohled patří vám oběma.
"Jinak zachytili jsme pár dalších vysílání, na jiných frekvencích, ale byl to podobný obsah, pravděpodobně většina těch, co jej vysílala už nejsou, je ot tu peklo....Zelený peklo...."
Zaskřípe zuby Yuri nespokojeně.

Samantha a Martin

"Rozkaz seržante!"
Kývnou sborově snad všichni kromě Samanthy, která je bledší, než je obvyklé a celkově se nezdá ve své kůži. A tak započalo budování tábora. Martinův tým vynosil ven, vše, co se dalo použít, jako provizorní krytí. V okolí transportéru, jste zakopali pár nášlapných min a zkontrolovali zásobu munice a potravin. S jídlem byste vydrželi i týden, horší to však bude s tou municí, jak znáte spotřebu v bitvách, tak budete rádi, pokud jí budete mít dost na dnešní den.
Později se snažil Martin spojit s kýmkoli, kdo by měl zrovna naladěnou správnou stanici. Odpovědí mu bylo dlouhé šumění a ticho.
"Tady Rudí Medvědi. Opakuji tady Rudí Medvědi. Vaše kódové označení je neplatné, prosím identifikujte se."
Docela čistý signál, to je dobře, protože to pravděpodobně znamená, že ten, kdo vysílá je relativně blízko. Zdá se, že se chystá na lepší časy.
"Seržo! Problém!"
Vytrhne z nadějné atmosféry Martina Pavla.
"Samantha! Ona se nám prostě složila nevypadá dobře!"
Vyhrkne a už klečí u Vaší kolegyně, která se třese a očividně svíjí v bolestech na zemi. Snaží se jí pomoci opřít a uklidnit se.
"Z ničeho nic sebou sekla. Je bílá, jako stěna a má očividně bolesti."
Zanadává Pavla.
"Sakra práce.....seržo, ta už to asi nerozchodí. Dostal jsem se náhodou k její složce.....ta holka už dlouhé roky bojuje neúspěšně s rakovinou....asi jí to konečně dostihlo....a bohužel zrovna v tak blbou dobu."
Zabručí Franz a podívá se směrem k Samanthě, která nevypadá vůbec dobře.

Křižník Andělů
David

"To je vše vojáku....hmmm vlastně ne....nezapomeňte si tohle."
Posune na stůl dvě malé krabičky.
"Hodnosti desátníka pro každého z vás, abyste mohli své lidi dobře vést. K formalitám se dostaneme až později, jakmile se vrátíte z téhle mise. Hodně štěstí."
Kývne na vás a pak vás již opravdu nechá jít.
"Asi bych se tomu nedivil, ale rozhodně jdeme z jedněch sraček do druhých."
Zabručí Ben s povzdechem, když kráčí vedle tebe.
"Taky ještě nehodlám umřít brácho......hmmm to mi teda povídej."
Ušklíbne se Ben a pustí se do své porce toho něčeho, co vypadá snad, jako ovesná kaše.
"Ale ber to z té lepší stránky. Udržíš si fyzičku a třeba nachytáš nějakej ten bronz.....nebo nějakou hnusnou nemoc ale to je vedlejší."
Pokrčí rameny Ben a pak vyprskne smíchem, až se mu z úst rozlétne kaše všude kolem včetně tvé osoby.
"Sorry kámo, ale když se jít koupat v tom bazénu hnoje tak s úsměvem ať to stojí za to."
Mrkne na tebe a pak se opět pustí do jídla.



Poznámka: David prosím hodnost před jméno vzhledem k povýšení do evidence bude dodáno ;)

Okamžik klidu nahrazený rande s brouky

Bylo zvláštní vidět ji najednou nervózní a nesvou. Ale svým způsobem to bylo roztomilé. Byla to úplně jiná stránka Riley, kterou jsem měl tu možnost nyní poznat. Byl to krásný okamžik, který bych rád protáhl do nekonečna. Jak sladká byla myšlenka, zapomenout na ty hrůzy, co se dějou zrovna tam venku, obejmout ji a prostě se znovu natáhnout. Vnímat jen ji a neřešit žádný boj o život, ale skutečně žít.
Ale to nám bohužel není dopřáno. A lehkým povzdechem jsem zabloudil očima k vysílačce a pak zase zpátky k Riley.
"Má pravdu, krásné věci musí počkat, ty škaredé klepou na dveře."
"Já vím."
Lehce pokývnu hlavou a opětuju její stisk. Když se pak naše rty krátce setkají, přeběhne mi příjemný mráz po zádech. Byl to jen okamžik, ale sladší, než uplynulých bezpočet měsíců. Toužil jsem jí k sobě přivinout a dál si vychutnávat sladkost jejích rtů, které byly nyní tak blízko, ale muselo to počkat. Ještě chvíli to musí počkat.
Po tváři mi přelétl lehký úsměv.
"Nepřeje? Já myslím, že nám přeje zatím hezky, oba žijeme a máme pro co bojovat."
Usměju se a když mi nabídne pomoc na nohy s menším heknutím se celý rozlámaný chytnu její ruky a zvednu pomalu na nohy.
"Díky....mě to nemrzí, protože jsi tady a to je důležitý. Nějaká zatracená Federace mi může podržet odjištěný granát."
Ušklíbnu a ještě si neodpustím krátké políbení na jednu její krásnou možná zrůžovělou tvář.
"Na jednu stranu je fajn, že se věci maj, tak jak se maj, protože teď si nemůžeš dovolit umřít, až se dostanem z týhle zatracený planety, hodlám navázat tam, kde jsme byli přerušeni tou zatracenou vysílačkou."
Mrknu na ní. Vlila mi novou energii do žil. Zase jsem to já a ne jen zničená skořápka. Vlastně je to lepší, než předtím. Teď mám zase skutečně pro co bojovat a pro žít, ne pro co umírat.
"Budu žít pro ní. Nedovolím, aby se historie opakovala."
Slíbím si v duchu a rozhlédnu se po transportéru.
"Tak co se vlastně stalo a jak to tu vypadá?"
Opět si připnu helmu, kterou mi někdo cestou v transportu sundal a chápu se své zbraně a kontroluju zbytek vybavení.
"Teda kromě toho, že tam venku je bezpočet brouků, kteří chtějí, abychom je rozstříleli na zelenou kaši."
Pousměju se a odjistím zbraň a počkám na Riley, než vyrazím ven.

nová mise

Plukovník mě ujistil, že si prdel rozhodně nedělá. A vypadá to, že by nás tam poslal tak jako tak, takže na výběr moc nemám. Podíval jsem se na Bena a vypadalo to, že si o tom všem myslí to samé co já. Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči. Tohohle budu litovat.
"Přijímáme, plukovníku," řekl jsem a zasalutoval. "Jestli to je všechno, rád bych se připravil na další akci, pane." řekl jsem a chvíli počkal, až mi potvrdí, že to je vše pak jsem vyšel z jeho kajuty.

"Kokot pojebanej!" praštil jsem pěstí do zdi, když jsme došli do jídelny. Potřebuju se trochu najíst, abych nabral nějakou tu ztracenou energii a pak do zbrojnice vyfasovat nové vybavení.
"Co si o tom myslíš ty, Bene? Mě to připadá jako pořádně hnusná věc." řekl jsem a nabral si kaši na talíř. Je to hnusné jak nevím co, ale dodá to aspoň nějakou energii.
"Skoro jakoby se chtěl zbavit posledních dvou svědků toho masakru dole." dodal jsem a pustil se do jídla.
"Jenže to se přepočítal. Já tak lehko nezdechnu," zavrčel jsem a pokračoval v jídle. Já tedy ne. A na tu jejich operaci budu potřebovat novou zbraň, munici a doplnit ty injekce. Nebo radši vezmu novou polní lékarničku.
"Nikdy mě nenapadlo, že zrovna já budu někomu velet..." povzdechl jsem si po chvíli a koukl na Bena. Ten jediný mi teď připadal jako maják naděje v moři sraček.