Andor.cz - Dračí doupě online

Ride to hell


Věděl sem že času je málo, málo na to hrát si na hrdiny, musel sem myslet chladně...míň krků, větší zásoby jídla, víc munice, víc šancí žít...

S pohledem upřeným do nitra křižníku jsem se jen mrazivě usmál a zadíval se na ostatní...

Pilote zvedáme kotvy a kurva rychle z dosahu výbuchu téhle kocábky, musíme se dostat na nepoškozený křižník nebo najít místo k přistání, a tam se opevnit než dorazí záchrana, tedy pokud dorazí...

mluvím rychle do vysílače a je mi jedno co si kdo bude myslet....

Každej další krk navíc nás oslabuje, padáme odsud a kdyby se někdo chtěl ještě přifařit, má smůlu...
pohladím moritu a sám se připravím na to že opuštění tohoto stroje bude vcelku tvrdé...

Tak to kurva už zvedni nebo čekáš až nám brouci ustřelí prdel?

Záchrana na dosah,ale kdo zachrání nás
Seržant Rico začne vydávat rozkazy ovšem na nás čeká to nejtěžší.Jako vždy protože my jsme modrý Vlci.No modrý možná ne,ale i tak nás čeká několik palub a potom rozhovor na jehož konci je budou muset seržant a Wade odnést z můstku ramenou vzpouzející se a prskající lodí jako na konci každého správného filmu.
Nikdo z Holywoodu tehdy nevěřil že bude prorokem.
Jo já vám mluvím nesmysly,ale aspoň to na chvíli odvrátí mou pozornost od blížící se zkázy.Konečně jsme dorazili do zbrojnice a tak přišel čas se ozbrojit.Natáhnu na sebe taktickou vestu a začnu do kapes cpát veškeré zásobníky a granáty co najdu.Vzhledem k tomu že nejsem sama kdo tak činí to zde vypadá jako po nájezdu kobylek.
Ještě pistole,nůž a morita s granátometem.To je ... ona.
Ovšem nad svým zjištěním se moc nezdržuji.Je čas se dojímat na tím že možná máte v ruce opět svou zbraň a je čas vypadnout z rozpadající se lodi.Zvlášť když máme předtím ještě něco udělat.
„Můžeme.Pokud budou tam zbývá doufat že nebudou moc těžcí.“odpovím pak už na Ricovu otázku už do vysílačky potom co si zacvaknu helmu.Snažila jsem se aby to vyznělo spíš jako vtip který má snížit napětí a ne jako chmurná předpověď.

Můstek na dosah

Konečně jsme se dostali do zbrojnice, kde jsem na sebe rychle natáhl taktickou vestu a nasadil si helmu. Jednak je tam vysílačka a jednak nikdy člověk neví, kdy jí bude potřebovat. Rychle cpu do kapes zásobníky a granáty, co to jde.
Mezitím zaslechnu, jak se s námi snaží spojit Amanda. V duchu se mi uleví, že slyším někoho dalšího známého a tedy vím, že jsou zatím snad všichni v pořádku.
Ještě zasouvám za opasek pistoli a pak beru Morittu s granátometem, abych byl vyzbrojen a můžeme jít. Nůž mám za pasem už dávno.
"Amando slyšíme vás a připojíme se k vám, jak jen to půjde. Snažíme se evakuovat můstek. Už jsme skoro tam. Pokud to začne být příliš horké nečekejte na nás. To je rozkaz. Rico konec."
Oznámím do vysílačky a pak slétnu pohledem na Wadea a Zoe jestli jsou už vybaveni.
"Můžem? Už je to jen kousek. Musíme doufat, že se nebudou moc vzpínat."
Zašklebím se a vyjdu ven ze zbrojnice a počkám na ty dva a pak vyrazím opět chodbou směr můstek tentokrát už bychom měli být na správném patře a mělo by to být jen dál rovně chodbou...snad.

Záchrana

Ne nadarmo se říká, že štěstí sedne i na vola. A že jsem měl sakra štěstí, že bez dalších otázek rovnou poslali výsadkovou loď. Teď ještě jestli dorazí včas. A taky jestli nám vydrží munice. Já osobně mám poslední zásobník do pistole, jeden a půl zásobníku do Mority. A nůž. Absolutně nechápu, k čemu mi je proti broukům nůž.
Sekundy ubíhaly zatraceně pomalu. Munice zase zatraceně rychle. Blum! Křach! To byl i můj poslední granát. Pistoli jsem vystřílel a následně i hodil po broucích před chvílí a nůž taky někam, snad úspěšně, zaletěl. Pustil jsem moritu na popruh a pomohl Vose nahoru na převis, zatímco nás Ben kryl. Pak jsem podal ruku i jemu a moritu jsem začal používat jako kyj. Připadal jsem si jako středověký válečník, který kolem sebe máchá palcátem a řve z plných plic, aby zastrašil nepřítele. Broukům je to ale jedno. Ti na mě serou zvysoka.
Jestli tohle je konec, tak svou prdel nadám lacino. Jo budou se muset snažit víc. „Šváby podělaní!“

Pak se stal zázrak. Přiletěl odvoz. Nad mou hlavou začal rachotit kulomet a najednou jsem stál pod vodopádem horkých nábojnic. Zahodil jsem Moritu a rychle začal cpát Vosu a následně i Bena do letadla. Nakonec jsem se tam vydrápal i já a hned padl na záda a začal jsem se hystericky smát.
„Díky, Oli,“ řeknu tiše a sevřu králičí pacičku v ruce.

Rozpadající se křižník

Připadala jsem si připravená. Hlavně proto, že nemůžu donekonečna chodit sem a tam, nebo se snažit o nějaké výkony v posilovně, o které jsem nakonec zcela reálně přemýšlela. Vždyť jít popít s ostatními, na tom nic není, stejně jako na tom někoho pozvat na drink. I když jsem ženská.
Vyrazila jsem na cestu, ruce vražené v kapsách a na rtech potměšilý úsměv.
Prostě dáme pivko a bude. O nic nejde.

Loď se otřásla a já prudce vrazila ramenem a bokem do jedné ze stěn kajuty.
Vytáhla jsem ruce z kapes, abych udržela rovnováhu, i když už to nebylo třeba. Automaticky jsem přitom vzhlédla, aniž by byla možnost tak něco zjistit, a čekala, co bude.
Jen co blikly červené kontrolky, polil mě studený pot. Váhala jsem, co dál, ale kapitánův hlas z reproduktorů nabádal téměř všechny na palubě k evakuaci. Zem pod nohama se dál chvěla, jednou míň, podruhé silněji.
To není možné..
Jako bychom si těch špatných věcí neužili už víc, než dost. Dneska to měl být relax, ne úprk a marné doufání, že to jednou bude lepší.
Během okamžiku se chodbou rozezní i hlas Rica, což mě překvapí, ale proč ne. Je fajn slyšet v době nouze někoho známého.

To se během chvíle opakuje, jen u dveří kajuty stojí někdo docela jiný. Vykouknu ven, otřesená tím, co se s lodí děje a hned seřev. Zaraženě cuknu hlavou dozadu, ale už mě táhne s sebou.
"Vždyť už..," ani se pořádně nevyjádřím, co k tomu taky dodat.
Chvíli mu nestačím, jak se všechno seběhlo příliš rychle, než jsem dokázala a hlavně chtěla vstřebat, ale nakonec nasadím správné tempo a držím se více méně vedle něj.
"Stejně to máme marný, že jo," prohodím ledabyle, aby řeč nestála. Vždycky pesimistka, jak jinak. Nakonec, byl to jeden z důvodů, proč jsem před poslední misí odešla.. a krátce po mém návratu k týmu je zas všude rušno, až moc.

Rozpadající se křižník
Samantha a Martin

Pod vedením Martina se podařilo všem Žlutým Tygrům shromáždit se v hangáru v plné výzbroji a s takovým množstvím zásob, které jste jen byli schopni do transportéru narvat. K vašemu pětičlenému týmu se do transportéru narvalo ještě několik místních techniků a členů personálu křižníku.
"Šéfe jsme připraveni vypadnout."
Ozve se George váš radista, který už je taky v sedačce připoutaný.
"A co ostatní nemůžeme jim nějak pomoci?"
Stočí Pavla pohled směrem k rampě transportéru.
"Seržante jsme připraveni vzlétnout. Stačí slovo."
Ohlédne se dozadu jeden ze dvou pilotů, kteří sedí vepředu. Bude tedy pravděpodobně jen na Martinovi zdali člun s jeho lidmi již opustí loď či bude ještě čekat. Každopádně otřesy, které rezonují lodí naznačují, že situace moc dobrá není. Taky je slyšet, že některé jiné transportéry a lodě již startují a opouštějí křižník, nikdo se zde pravděpodobně nechce moc zdržovat.

Johny, Zoe a Wade

Johny a jeho dvoučlenný doprovod se rychle mihl po chodbách a zamířili směrem k můstku. Cestou potkávali množství lidí, kteří se snažili dostat přesně opačným směrem. Všichni prchali, co jim síly stačily. Někteří organizovaně, někteří již méně.
Nakonec se vám podařilo dostat do záložní zbrojnice.
Ozývaly se další a další otřesy, které poškozovaly loď. Nebude to pravděpodobně dlouho trvat a celá loď se rozpadne na kousky.
"Johny slyšíte nás? Vlci evakuují, koho se dá. Zdržujeme se poblíž hangárů. Pomáhají nám i další týmy. Transportéry startují, jako vzteklé. Budeme vám držet odvoz tak dlouho, jak jen to půjde ale pospěšte si."
Ozve se ve vysílačce po nasazení přileb Amanda vaše medička.

Sally

"Rychle dostaňte odtud všechny raněné je pro ně připravený hangár čekají tam na ně transportéry, tak pohyb pohyb."
Instruuje jeden z doktorů mediky a začíná zuřivý převoz raněný. I ty jsi mezi nimi. Všichni, kteří mohou chodit se přesouvají po svých. Všichni hůře ranění jsou taháni na lůžkách a vezou je chodbami pryč.
Slyšela jsi hlášení, jako celá loď. Otřesy se linou po lodi a jsou stále horší. Volnost koridoru cestou vám zajišťuje skupina vojáků. Až po chvíli si všimneš, že mezi nimi jsou i Jake a Brian z tvého týmu Zelených Varanů.
"Nezastavujte. Pohyb pohyb! Ještě je to kus cesty!"
Popohání všechny Brian.

Riley

Stejně jako všichni jsi slyšela hlášení, které přikazovalo evakuaci, pak jsi taky zaslechla rozkazy, které vám dal Johny. Vše se dalo do pohybu příliš rychle. Na pokoji jsi právě byla jen ty a nebyla jsi nějak schopná se přimět rozpohybovat. Zdálo se to tak zvláštní, že už ani křižník není bezpečný.
Pak se mihlo před otevřenými dveřmi několik postav.
"Yuri běžte do toho hangáru makejte a neztrať cestou ty zelenáče!"
Rozeznáváš známý hlas a pak se zastaví ve dveřích vaší ubikace mohutná postava Alexandera nynějšího velitele Černých Zmijí.
"Riley! Co tu sakra ještě děláš?! Neslyšela jsi? Doprdele ta kocápka jde ke dnu!"
Během pár okamžiku tě už drží za ruku.
"Dělej děvče musíme tomu vašemu šílenými veliteli udržet nějaký vodvoz."
Táhne tě za sebou a běží kupředu, takže když by ses příliš vzpouzela, tak za ním asi vlaješ při jeho síle a velikosti. Každopádně nehodlá tě pustit, dokud nepřijdeš více k sobě a nesrovnáš s ním běh.

Spásná záchrana
Gillian a David

"Slyšíme a posíláme vám odvoz. Musíte ještě pár minut vydržet. V sedadle budou ti nejšílenější piloti, kteří vás odtamtud dostanou. Hospire konec."
Ozve se ve vysílačce.
"Doufám, že si zatraceně pohnout doprdele doprdele!"
Ben se snaží vystoupat výše stejně jako ty s v podstatě Vosou na zádech. Dostali jste se nakonec až na vrcholek kopce a pohled, který se vám nabídl byl opravdu nepříjemný. Všude okolo se nahoru stahují brouci. Odsud už nemáte kam dál utéct. Brouci jsou stále blíže a blíže.
"Zatracení parchanti."
Zavrčí Ben a kontroluje, co mu ještě zbylo z výzbroje. Když už jsou brouci skoro tak blízko, že by vám mohli podat nohu. Pak se rozezní hučení nad vašimi hlavami a brouky okolo zasype krupobití z kanonu nad vámi.
"Nehodil by se vám odvoz?!"
Zařve z otevřených dveří voják, který k vám natahuje ruku. v druhé půlce je postavený onen kulomet, který kropí brouky.
"Doprdele já ty stroje miluju!"
Zasměje se Ben a rychle se stáhne k transportéru a pomáhá ti naložit Vosu a nastoupit. Jakmile nastoupíte všichni transportér začne stoupat.

Nebezpečná broučí hovna!

Byla by z toho krásná chlastačka, právě jsem se chystal vypít dalšího panáka, abych mohl pokračovat v rozhovoru s Wadem, který sedí vedle mě, ale pak to přijde....
Otřes, jako když do křižníku narazí přerostlá kosmická kráva.
"Uyhhh...."
Smýkne to se mnou až sletím z židle na podlahu. Hned na to začne houkat alarm. Zvedám se ze země a poslouchám hlášení, které pulzuje lodí.
"No do prdele, tak to je pěkně v hajzlu."
Zavrčím si v duchu a rozhlédnu se po všech ostatních přítomných, abych si zhodnotil možnosti.
"Je tu příliš civilistů, moc málo lidí z pěchoty a příliš zmatku."
Rychlým krokem přejdu k místnímu interkomu, který je připevněn na stěně vedle baru.
"Všem na palubě hovoří seržant Johny Rico. Všem Vlkům na palubě evakuujte cestou tolik personálu a civilů, kolik bude možné sejdeme se ve zbrojnici číslo 8 připojené k hangáru 6. Berte bojovou výstroj, zásoby a cokoli dalšího, co uznáte za užitečné. Jakmile seženu osobní vysílačku zkontaktuji vás znovu. V případě nouze opusťte loď, jak to půjde to je rozkaz! Všem ostatním týmům pěchoty pokuste se udržet evakuaci organizovaně. Rico konec."
Pustím interkom a doufám, že je funkční na dostatku lodi. Pak pohlédnu na Zoe a Wadea, kteří zde jsou, jako jediní Vlci.
"Zoe a Wade, vy dva jdete se mnou míříme na můstek. Vykopeme je odtamtud do hangárů, jinak odtama nevypadnou. Hej vy tam desátníku."
Kývnu na jednoho z přítomných vojáků,
"Seberte všechny chlapy od pěchoty z baru a evakuujte všechny ostatní s nimi, kteří tu jsou. Cestou nasměrujte tolik lidí, co to půjde. Bacha na uzavřené sekce a hodně štěstí. Nečekejte na nás, hlavně dostaňte ty lidi do bezpečí."
Stisknu mu rameno a pak ho pustím, aby mohl začít s organizací.
"Vlci jdeme, směr můstek, první zastávka záložní zbrojnice na horním patře číslo 28, tam se oháknem."
Nechám dveře, aby se otevřely a pak vyběhnu na nic nečekajíc směrem, který jsem vytyčil, vím, že venku bude zmatek a místy i nebezpečné poškození, ale je to třeba.

Murphyho zákon v praxi
Jistě byly doby kdy jste na podobné situace chodily do kina mnozí si jistě ještě dnes vzpomenou na klasiku typu ... nevím.Proč se na to dívat když současný život je toho plný.Nebezpečí si vás najde a neptá se vás zda jste připravení podobně jako vesmírné vakuum.A ať máte sebevíc síly nebo zkušenosti protivník jí bude mít vždy víc.
„Je to jako obskurní hra v kasínu.“
Uvědomím si že jsme poslední slova řekla nahlas a tak potom dodám aniž bych vysvětlovala to co jsme právě řekla.
„Dolít.“
Dobrá zpráva je že teď aspoň budeme mít klid,nebo by jsme aspoň měli mít klid ovšem ten vezme za své už když se ve sklenici objeví vlnky.A když se sveze na zem a já s ní je mi jasné že máme problém.Tihle brouci jsou tak natěšení že se rozhodli nečekat až k nim na nějaké planetě přistaneme a vydali se nás hledat do vesmíru.Když se rozlehnou další otřesy vím že je zle, hodně zlé ještě před tím hlášením.
Pochybuji že by se brouci spokojily jen s poklepáním.
Seberu se ze země a počkám než se dozvím kde se máme sejít.Protože rozkazy jsou v tomto případě jasné,vybavit se a zmizet dokud tahle loď ještě drží.

Vzrůšo po ránu

Dřepěla jsem na izbě, vrtala se v nábojích a ve zbrani. Prostě klasika. Nějak jsem se neměla do řeči s ostatními členy týmu, nebo se seržou. Na to bude času dost později. A nebo ne?

Lodí se rozezní sirény, hlášení rve uši, světla zběsile blikají. Otřesy, prvně neznatelné, později silnější. Nábojnice se rozletí po stole, zbraňové součástky jakbysmet. Netrvá mi ani dvě minuty posbírat ji a složit do provozuschopného stavu. Zásobník cvakne, uzávěr sklouzne na své místo, náboj je v komoře. Zajistit a hodit na záda. Nejnutnější věci jsou stále v báglu, moc toho není. I ten vyhoupnu na rameno a už se, za pořvávání serži, ženu do zásobovačky.

Pobrat vše, co jde, vše co je nutné a letět do výsadkového člunu. Zbraň do držáku, batoh pod sedačku, rodeo začíná. "Corpse na prdeli a připravená," zařvu naučeně, to už doráží serža, dožaduje se informací. "Narvaná od prdele po zobák," zahlásím, nohou lehce kopnu do batohu pod sedačkou. Všeho mám na tři dny prudkých bojů.

Rock and roll baby


Člověk si tak leží v posteli, přemýšlí co dělat dál a nemůže na nic, ale shola nic přijít, tak chce jít spát...
Ale naštěstí brouci se o zábavu postarají ve velkém stylu. První otřesy, sirény,panika některých a řev zraněných....

Doprdele práce...
během minuty jsem oblečený v bojovém, a běžím i s moritou v ruce chodbou kde jsou pokoje....

Žlutí se připraví na nečekaný dýchánek, do dvou minut u muničáku a bágly sebou, berte hlavně střelivo, granáty a jídlo!
řvu aby to bylo slyšet a cestou musím profackovat někoho z osádky lodi, chlapec je evidentně v šoku...

Evakuace děcka, dole je asi párty, je čas se tam zase mrknout, pohyb, pohyb!

pak rychle zahlásím do vysílačky v přilbě všem týmům....

Mezenský hlásí započatou evakuaci žlutých, rychle k výsadkovým lodím, tahle skořápka za chvíli pude do křemíkového nebe!

snažím se najít všechy z týmu a stále opakuji rozkaz o srazu u muničního skladu, dva lidi ale pošlu pro zásoby jídla je li nějáké poblíž a čekám až se můj tým shromáždí....

Tak jo lidi pojedeme na výlet....
hodím moritu na rameno a snažím se sumírovat veškerou (snad) získanou munici....

Stavy munice a zbraní, jídla a vody!