Andor.cz - Dračí doupě online

Hračky

Poslouchám ji co říká a při tom přemýšlím, znám dobře učinost výbušných nábojů, ale také i už vím co na ty svině platí, musím se usmát tomu že kradla munici a upravovala si ji, ale poslouchám bedlivě...


Nechápu Federaci, asi mi to ještě i pár měsíců potrvá, pokud tedy vůbec kdy pochopím...

s pohledem na náboj si ho zase vezmu do ruky a zadiávám se před sebe....

Navrhnu velení o to aby nás na příští misi nechali testovat upravy munice, pro zlepšení kill cauntu všech, ne jen nás...
náboj zase položím a pak se usměji....

Ale jsou to samý birokrati co o skutečném boji vědí hovno

Bum bum, ne dum dum

Trochu jsem se zamračila, ale ne moc dlouho. Musím vymyslet, jak mu budu říkat. Asi stejně skončím u klasického "Seržo", jako vždycky. "Sorry, seržo," zakřením se na něj a pak kývnu. Ač se mi to nelíbí, má pravdu. Bude to pro mě těžký, naučit se spolupracovat, ale to se zvládne, no ne?
"Přesně, výbušný náboje. Jsou narvaný menší trhavinou, to černý je roznětka. Dělám si je sama. Ježííš, tolik kázeňských trestů, když zjistili, že kradu výbušniny a předělávám si je na náboje," zazubím se nad tou vzpomínkou, "když ale viděli účinek, začali mi dávat výbušniny sami." Zatvářím se nadšeně, když souhlasí s tím, abych mu popsala svou Morču. "Zkrátila jsem hlaveň, odlehčila a hlavně použila jsem širší, pro větší kalibr. Klasickej je moc malej na moje upravené projektily. Sice přišla o stabilitu, ale je lehčí a díky většímu kalibru i o něco přesnější. Náboje jsou rvaný výbušninou a roznětkou. S klasickou potřebujete minimálně zásobník, abys brouka sundal. S tímhle ti stačí pět, maximálně šest ran a je na sračky." Tak ráda mluvím o své zbrani. Nadšení v hlase je tomu důkazem. "Znám slabá místa brouků, vím, kam střílet, takže jich sundám více za menší počet munice. Sice se mi do zásobníku nevejde tolik, jako dříve, ale o to je účinnější," zubím se, jako bych právě vyzradila tajemství věčného života. Už jen od pohledu jde vidět, že si život užívám plnými doušky, byť po svém.

Armádní magoři se baví o hračkách, pika boom hovada...


Zachytím její pohled a je mi jasné že se jí to moc nelíbí, ale co se dá dělat...

Neříkej mi šéfe, nejsem kuchař, a né pokusím se, prostě se sehrajem, každej bude vědět co má dělat, a každej se bude snažit aby sme se vraceli všichni, taky sem spíš lone volfe ale tady je nám to hovno platný...

když mi chce říct víc o své zbrani a začne tahat upravené náboje, vezmu ho s klidem do ruky, a nejdřív si k němu čichnu....

Výbušné náboje? Moc drahé pro armádu, stačí naříznout celopláště ale podívej, taky sem si svého času ládoval do zásobníku dum dum...kurva to je ono, proč mě to už nenapadlo, dyť už to by ty kobilky trhalo na kusy...dum dum, celopláště...
zamyslím se, ale pak se zarazím a usměji...

Tak povídej...

Kdyby jo, tak si moc neužije

Trochu zaraženě se na něj dívám a začínám si uvědomovat, co tím ten zasranej lampasák myslel. Do teď jsem byla převážně v sebevražedných týmech, kde všichni šli hlavně za sebe, maximálně, pokd nějaký týmový duch byl, kryli mi zadek a vždycky to odsrali. A do teď nikdo z hlavounů nepochopil, že já nejsem stavěná pro týmovou práci.
"Zkusim to," pokrčím rameny a dožunknu sklenku. Když začne mluvit tom, jak do těch parchantů, začnu se culit jako sluníčko. Myslím, že ten chlap si mě zamiluje. Teda až po tom, co mu řeknu, jak je má morita upravená.
"Jedna, šéfe. Můžu ti říct více o mé Morče?" zakřením se na něj a z krku sundám náboj, co mi před lety zbyl z jedné akce, kde jsem poprvé použila své... vylepšené hračky. Položím náboj na stůl, projektilem do vzduchu. Už od pohledu je jiný, než ty, co se standardně používají. Má olověný plášť, ale špička je černá a jde vidět, že něčím nacpaná. A to nemluvím o tom, že ten náboj je širší, než normální.

Slečna se s tím nesere


Je milé vědět že mi poslali takovej dáreček opravdu...
zakroutím hlavou a pak se napiju, zakloním na chvíli hlavu a zadívám se na ni....

Fajn, co už, každej má své mouchy a přednosti...prostě se seznam se zbytkem, a zkus si uvědomit že musíme fungovat jako celek, jasně taky si občas hodím sólo akci, kdo né, ale až pude do tuhýho, tak zbytečně neriskuj, když víš že máš někomu krejt záda, sem z kurva starý školy, tak bych byl rád kdybys mě moc nesrala.

když se zmíní o své moritě, jen pozvednu obočí a pak mávnu rukou....

Zajímavá zbraň to jo, ale já byl zvyklej na starou dobrou SA 58ku s opitkou,granátometem a sklopnou pažbou, byl sem totiž paragán...kdysi..dávno...ale mám pocit že by se proti těm kurvám měli používat průrazné náboje s trhavým efektem, perem do nich olovo, ale v moc velkém množství, s modifikací kulek na průraznost a roztržení pláště po zásahu by přispělo k větší palebné sílé a uspoře munice...

zase se napiju a pohlédnu na ni...

Otázky?

Otázky a odpovědi

Strejda se nezdá, vychrlil, co chce vědět a dokonce mi nabídl pití. Zakřením se na něj, naliju si a kecnu na zadek ke stolu. Nebudu přece stát, no ne? Upila jsem, pochvalně zamlaskala a podívala se na seržu.
"Samantha Heistin, dvacet devět let, devět let u armády, z toho půl roku výcvik, zbytek aktivní služba. Vystřídala jsem spoustu týmu, prošla si spoustou sraček. Několikrát povýšená, mnohokrát degradovaná. Párkrát se i přemýšlelo i o popravě, ale s ohledem na mé zásluhy a znalosti se tak nikdy nestalo. A to jsem je i prosila," zakřením se a opět si opět usrknu ze sklenky. Fakt dobrý pití. "Nedá se říct, že bych měla nějakou specializaci. V boji jsem většinou první, odcházím poslední. Mám lékařské znalosti na úrovni nedostudovaného chirurga, větší znalosti mám v úpravě zbraní a munice. Mohl sis všimnout," poukážu na fakt, jak vypadala má morita. Kratší hlaveň, než u ostatních, pažba není vyplňovaná a hlaveň je o hodně širší, než je normální.
"Jo... říkají mi Corpse, proč... inu, pokud dostaneš mojí složku, nebo se dostaneš k nějakému záznamu z akce, na které jsem byla, pochopíš," zakřením se na něj, s nohama na stole a pořádně se napiju.

Nováček


Drzá, ale kdo dneska není, pohrdání autoritami znám taky dobře, takže její chování přejdu s mávnutím ruky a zase se posadím, abych si nabrousil i druhý nůž....

Své sem řekl, v boji se ukáže co tím myslím, a pokud nemáš složku, tak ji asi pošlou z velitelství..
víc si ji nevšímám a když odejde nevzrušeně pokračuji v další činnosti, ale spíše procházím členy jednotky a jejich schopnosti k tomu abych v příští akci mohl dobře rozložit síly...

Objeví se znovu, znovu bez kázně a hany začne mluvit po svém a já odložím z rukou sklenku.

Jméno, věk, délka služby, tedy aktivní, specializace a tak podobně, a jo klidně přidej i míry a hloubku díry pokud si myslíš že mi to bude k něčemu platný, a nalej si taky pokud piješ..
kývnu hlavou k láhvi skotské a zase si hodím nohy na stůl...

Sajrajt

"Fujtajbl," zanadávám a začnu ze sebe seškrabávat škorpióní vnitřnosti. Tohle budu z uniformy dostávat dlouho. Kdybys byl aktivnější, tak se ti to nestalo. Fajn, budu se snažit to...napravit? Jo, asi jo.
Rozhlédnu se po okolí, abych zhodnotil situaci.
"Slušnej brajgl..." zavrtím hlavou a prohlédnu stav munice. Hmm, na suchu. Snad už se nic neposere.

Netrvá dlouho a přiletí náš odvoz domů. Pomůžu naložit raněné a naskočím do taxíku směr základna. Že já se na tuhle práci nevyseru, kdo má ten sajrajt furt umejvat? Říkám si, když v transportéru čichám zbytky škorpióna.

Basement

Před začátkem ceremonií ještě stihnu vyčistit bojovou uniformu a zbraně. Tolik hnusu jsem z toho ještě nikdy dostávat nemusel. Nakonec se ve slavnostní uniformě dostavím na ceremonie. Jsou komornější než předchozí...asi už nám začínají docházet lidi. Po skončení ceremonií máme opět volno a tak zamířím tam co vždycky. Do baru.
Kdyby mě někdo sháněl, jsem v kouzelné zemi jménem Chlast. Jo. První krok je připustit si, že máš problém. Ale já nemám problém!

Strejda na to jde tvrdě

Trochu nakrčím obočí a zakřením se, když se se zabodnutím nože do stolu zvedne, napřímí a podívá se na mě. Tak nějak trochu z patra, no ne? A ne jen proto, že je podstatně vyšší jak já. Nu, začne mluvit. A pěkně od podlahy. Hned bych si do toho trochu skočila.

"Sem, hned, šup šup," zazubím se, když mi řekne, že mě zastřelí a ukážu si prstem na čelo. Výraz mám trochu střelený, ale odhodlaný a nebojácný. Ne, jeho vyhrožování mi opravdu nic nedělá a myslím, že při první misi pochopí proč. Když pak řekne, že si před ním nemusím na nic hrát, trochu nechápavě se na něj zaksichtím. Nějak mi nedochází, co tím myslí. "Jakou složku? Žádnou nemám," zasměju se. Nelžu mu, kde bych vzala svou složku? Mám jen to, co mám u sebe. A to je moje zbraň, oblečení, jež mám na sobě a bágl, v němž mám svou výbavu. "Ou... ale já nejsem nováček," zasměju se, "výcvikem jsem prošla už před pár lety." Mrknu na něj, ale pak seberu své věci a zamířím si najít nějaké bydlo. Stejně se musím zasmát nad označením nováčka. Jasně, on je serža. Já byla taky. Kdysi. Na chvilku. Asi tak na dva dny, než mě za nekázeň degradovali. A pak ještě jednou. A ještě jednou. Kdyby to šlo, nemám ani hodnost vojína.

Odhodím svoje věci na první volnou postel, odložím zbraň do držáku a vybalím si svoje instrumenty. Na výrobu další munice bude čas, teď budu muset asi naklusat zpět za strejdou. Nejdříve si ale sundám taktickou vestu a jen v potrhaném tričku, které má odtrženou spodní část a odhaluje tak ploché, vypracované bříško, zamířím zpět. "Sem tu, šéfe. Složky nemám, jak jsem říkala, ale řeknu, co vím," zakřením se na něj, aniž bych si z něj cokoliv dělala.

Nováček

Sjel sem ji pohledem od hlavy k patě, poslouchal každé slovo a ihned stavěl psychologický profil...

Neslyšel...
pronesu klidně a položím nože, tedy spíš je zabodnu do stolku a postavím se, podívám se na ni a jen vydechnu....

To že sem dlouho byl u ledu neznamená že mi budeš říkat strejdo, jsem tvůj velící, zvykej si, je mi jedno na co si zvyklá, když si budeš dělat co chceš, zastřelím tě, je ti to jasné? teď se běž ubytovat a pak mi dones svou složku, přede mnou si nemusíš na nic hrát, sem tu víc nováček než ty, ale bojově a strategicky tu asi patřím...otázky?

je mi vcelku u prdele co si o mě bude myslet, ale já si pořádek v jednotce udělám hned, protože moje velení je založeno na spolehlivosti se jede na druhého....