Andor.cz - Dračí doupě online

Tohle je válka....


Bylo to náhlé, bez varování,a čistě morbidně krásné...

Hlavou mi běželo jediné, proč sakra tady jsme? Nahodit plot pošlou nováčky,nováčky z toho vysekávají veteráni...
Tok myšlenek, otázky a odpovědi z mého rozumu starých pořádků, ticho a praskání písku pod nohou...

Slyšeli jste bando, jede se na pivo a olízat si rány,dávejte pozor...
víc už sem neřekl, začalo se vše soustředit jen na další a větší hrozbu...Smrt má mnoho podob, a válka jich ukazuje tisíce...
Přes rozkazy a o krytí perimetru a podpůrné palbě se toho stalo během chvíle zase mnoho...
Po tom co dozněla rána a dosedal prach smíchaný s krví rudou i broučí,kdy dozněli nářky umírajících byla morálka nováčků na nule,otřel sem si tvář od zbytků. Nezajímalo mě zda je to krev nebo kusy masa,prostě jsem zvedl na nohy jednoho z vojínů a musel ho k transoprtu prostě dovést, už nebylo co hlídat, ani proč rozkazovat, jen sem chtěl zbytek týmu dostat domů...

Tak tohle je válka, zvykejte si, smrt hrábne do strun a uvidíte ještě mnohem horší věci...
pronesu ještě krátce ke svým ve transportu a pak už zavřu spokojeně oči. Otevřu je až po přistání.
Bez řečí sem se vydal do ubikace, do sprchy a následně sedl za stůl abych napsal dopisy pozůstalým,psalo se mi blbě, né že bych nebyl zvyklí na smrt. Spíše sem skoro nikoho z nich neznal...

Drama při odchodu
Ach kéž by jste měl pravdu.Bohužel to asi zůstane jen zbožným přáním.Jsme v pohromě biblických rozměrů.Brodíme se v tom až po krk a už není místo pro další.
Dobře nyní trochu pozitivního myšlení seržant Rico má pravdu,nejspíš jsme skutečně z toho nejhoršího venku.
„Děkuji.“poznamenám pak a posadím se.Rozhodnu se že se napiju taky protože můj krk je vysušený jako všechno tady okolo.Potom když přijde čas vyrazit rozhlédnu se zda někde neuvidím kobylku která by chtěla tento klid narušit.Všechny čtyři týmy se zformují a my se vydáme opustit tuto spálenou planetu.
Jistě splnili jsme úkol,ale bylo to těžší než jsme čekali.Vždy je to těžší než čekáme.
Pohybujeme se pomalu,ale teď už by se nemělo nic stát.Sice vždy když si myslíme že se nic nestane tak se zrovna v té chvíli něco stane,ale nevidím ani brouka ani kobylku.A tohle pravidlo se opět naplní.Ovšem nebezpečí na nás nečeká na zemi ani ve vzduchu,ale pod zemí jak zjistíme když se začne nadouvat písek.
Ne z toho nejhoršího nejsme venku.Co tu vůbec dělá škorpion?
Ovšem to je stejné hloupá otázka jako kdo pustil psy.Netušila jsem že po tom masakru kobylek (nebo můj zážitek u plotu) může být něco horšího,ale i když tohle je první škorpion kterého vidím vím že má dutou špičku ve které není jed,ale kyselina.Když vidím účinek kyseliny myslím si že budu zvracet ovšem i tahle myšlenka je přerušená explozí,pištěním škorpiona který je rván na kusy a potom už jeho kousky dopadají zem.Někde to šplouchlo a země se začala tavit,možná zbytek kyseliny který se nevypařil.
Myslím si že mám jeho část na sobě,tedy doufám že to je ten škorpion.
Neudržím se a začnu zvracet jako bych ze sebe vymýtala ďábla.
„Tak tohle je překvapení na konec.“
Dorazím na místo otřesená asi jako ostatní a když vyzvednou transportéry naposled se dívám na zemi.Následující odpočinek uvítám a jsem si jistá že i ostatní.

Tým Vlků, Zmijí, Tygrů a Varanů - Společné zakončení mise

Všechny čtyři týmy jste se konečně setkaly mezi dunami. Váš úkol byl splněn plot opět běží. Nyní už chybí pouze zavolat odvoz a informovat vaše vedení a zdejší hlídku ve věži, která má v merku tuto zabezpečenou oblast. Jako první se při tomto tragickém odpočinku v místě, kde Tygři přišli do kontaktu s kobylkami vzpamatuje právě vojín Pavla Černá. Zasalutuje Martinovi a narovná se před ním.
"Provedeme pane.....slyšeli jste chlapi do práce!"
Křikne a zbývající dva členové Tygrů začnou dělat na všem potřebném. Vojín Heidorm začne sbírat známky padlých, vybírat jejich zbylou munici a zbraně a pak začne přetahovat dva vaše padlé k sobě na jedno místo. Mezitím již desátník Eston ladí radiostanici a snaží se chytnout signál a pak si chvíli povídá s rádiem, když naváže spojení, aby ohlásil současnou situaci a změnu velení.
"Za Vaší nepřítomnosti jsme ztratili dva členy jednotky pane. Vojína Maxela a seržanta Clevise, jak sám vidíte. Desátník velící Varanům je raněný ale relativně v pořádku. Stav munice je žalostný a defakto skoro na nule."
Vyjmenuje dívka vše potřebné a pokud na ní už nebude nic dalšího Martin mít vydá se pomoci svým kolegům.
"Vstávejte bando jdeme nemůžeme čekat je to ještě pár kiláků k základně zbejvá. Plot máme sice v merku, ale stejně držte sa po kupě! Panimaješ?"
Narovná se do své plné výšky mohutný velitel Zmijí a burcuje svou jednotku, aby se pozvedala. Tygři už také stojí a Vlci se stavějí také na rozkazy svého velícího. Dva z Varanů pak pomáhají velícímu Varanů, který je už taky ubezpečuje, že mohou pokračovat v cestě zatímco poslední člen Varanů Marcus se rozhodl je přihlídnout a se zbytkem munice jim krýt záda.
Celá skupina průměrným tempem kvůli zraněným postupujete kupředu. Základna se pomalu, ale jistě blíží na obzoru. Zatím nemáte s ní spojení, ale to by se mělo brzo změnit.
"Seržanti velení hlásí, že se potkáme na souřadnicích. Medvědy a Sokoly v té věži už vyzvedli a nahradili trvalou osádkou. Vyzvedávací plocha pro nás je půl kiláku tímhle směrem je tam vhodné místo pro přistání."
Zahlásí radista Tygrů dost nahlas, aby jej slyšeli všichni přítomní. A tak postupujete ještě kus dál a pak....zem se otřásla jen kousek od vás se písek začal vzdouvat a sesypávat ze vstávající obludy.

"Škorpión! Kryjte se!"
Zařve Alexandr hromovým hlasem a všichni se dají do pohybu a snaží se schovat za dunami, rozptýlit se, nebo prostě nebýt moc u sebe pokud je to možné, aby je bestie nesežehla svou vroucí kyselinou z ocasu, pokud by se to nedalo nazvat jinak.
Varani mají nemalé potíže protože dva pomáhají svému velícímu a to je zpomaluje. Marcus si toho samozřejmě všiml a nezaváhal ani na sekundu. Pár rychlých skoků, aby se dostal škorpionovi kolem boku a pak se ozve zuřivé štěkání jeho zbraně.
"Tady jsem ty mrcho! Tady! Nech je bejt a pojď si pro mě!"
Demonstrativně to pálí hlava nehlava do jeho krunýře a ono to zabírá. Škorpion stočí svou plnou pozornost právě na něj a se zapištěním našteluje ocas a vystříkne z něj hořící proud tekutiny.
"Ááááágrrrhhhháááá!"
Zařve Marcus bolestí, když ho tekutina zasáhne a doslova mu rozpustí pravou ruku i s moritou a kus pravé nohy a část boku. Voják klesne s bolestnými slzami v očích do písku.¨
"Ty čubko! Zhebníííí! Já ti ukážu!!!!"
Z druhého boku řve, jako šílený Andrew a kropí to ze své upravené zbraně do škorpiona a je to o poznání účinnější palba. Opět brouk zavříská a stočí svou pozornost na Andrewa kterému s cvaknutím došla munice a tak sahá po granátech škorpion je ale rychlejší a pár kroky před je u Andrewa, kterého pevně stiskne do svých klepet a hluboko je scvakne k sobě. Ozývá se praskání kostí a bolestný křik Andrewa, kterému granáty vypadly z ruky.
"Yhhh.....do pekla půjdeš....s námi.....ty...ty....šmejde..."
Vydechne z posledních sil Andrew a pohledem zalétne na zmrzačeného Marcuse, který se silou vůle odkulil přímo pod břicho škorpiona a v ruce třímal tři pojistky od granátů, které odjistil na svém hrudním pásu.
"Doufám, že na mě čekáš Nathe..."
Oddechne celý zkrvavený....celá tahle scenérie se odehrála během okamžiku, kdy se zbytek přítomných vojáků stihl maximálně tak schovat, překvapení, které způsobil škorpion nikomu pořádně dovolily reagovat bojově a i kdyby ano ve chvíli kdy viděli tu hromadu granátů, které bouchnou pod broukem skočili do prvního bezpečného úkrytu poblíž v naději, že je výbuch nezasáhne.
A pak již následovala drtivá a ohlušující exploze způsobená asi šesti granáty, které oba hošani měli a taky krátké zapištění škorpiona, který byl touto explozí doslova rozmetán na kousky a přitaven. Pokud něco s Andrewa a Marcuse zbylo určitě to nebude mnoho a nejspíše to nebudete chtít ani vidět.

Ať jste reagovali všichni jakkoli, jakože hodně členů jednotek bylo tímto zakončením mise zdrceno. Dostali jste se nakonec až na kontaktní místo, kde vás vyzvedly transporty a odletěly s vámi zpátky na federální křižník. Z vedení jste dostali rozkaz jasný, nyní máte 2-3 dny volno minimálně, na rekonvalescenci a odpočinek, vzpamatování se a ceremonie ohledně padlých, které se budou konat.

Opuštěný Varan - Alias Sally na ošetřovně

Doktor k tobě slétne pohledem a krátce se zamyslí.
"Vy jste ze kterého týmu....počkat ano ano už vím Zelení Varani že? Ti nováčci."
Zadívá se na papíry, které má na tvrdé desce v ruce a na chvíli opět mlčí.
"Bohužel slečno informace o Vašem týmu nemám, ale z toho, co vím asi jsou ještě na planetě vaší poslední mise. Zkusím se Vám poptat a pokud zjistím něco nového dám Vám vědět. Co se Vašeho stavu týče nějakou dobu si musíte odpočinout docela dobře jste to schytala, ač zhojit by se to mohlo díky našim medikamentům možná už za pár dní vzhledem k tomu, že Vás sem dostali tak rychle."
Vyloží doktor a rozloučí se s tebou a odejde.....

Minulo pár dalších hodin, než jsi opět uslyšela kroky a uviděla toho samého doktora. Mimo to, že ti zkontroloval přístroje a něco vstříkl do kapačky se opět zastavil u tvého lůžka.
"Podle nejnovějších informací by právě nyní měl dorazit na křižník transportér, který přivezl po úspěšném splnění mise přeživší z týmů včetně toho vašeho. Mám nahlášeno, že někoho od vás mi přinesou na ošetřovnu a také, že jsou mezi týmy nějaká úmrtí, bohužel, jak to bývá nevrátili se všichni."
Vyloží soucitně doktor asi v naději, že pomůže tvé duši k trošce klidu.

Na čekačce

Podařilo se nám opravit plot, podařilo se nám z toho vyváznout relativně dobře, teď už je jen třeba spojit se se zbytkem týmů a vratátit se na věž, nebo si zavolat odvoz a všechny dostat do bezpečí. Trošku se mi ulevilo. Zamířím se svou skupinou za seržantem a očima kontroluji prostor.
"Z nejhoršího jsme snad venku."
Houknu na svou jednotku při postupu. Nicméně, jakmile dorazíme blíže a vidíme v dálce další přeživší trošku zrychlíme, ale nakonec nechám seržanta ať jde se svou jednotkou vše vyřídit sám.
"Než vyřeší vše potřebné máte na chvilku padla. A oči na šťopkách nikdy nevíme, kdy se něco posere."
Houknu na ně přidřepnu si s oddechem vytáhnu polní láhev a napiju se z ní. Je třeba doplnit tekutiny zvláště v tomhle horku. Už se vážně těším, až budeme odtud pryč. Jakmile seržant vyřeší, co potřebuje jsem připraven jednotku vést dál. Budeme jim dělat takový defakto zadní voj.
Když po mě letí zásobník s děkovným pokývnutím jej od seržanta chytím.
"Tak fajn pojďme se z těch hoven dokopat konečně ven."
Stavím se k dalšímu pochodu.

Když je spasitelem ten kdo nás spase
Někdo mně zvedá a podpírá a mně už je o něco lépe.Tedy je mi tak dobře jak dobře může být někomu do koho právě udeřil proud.Už zase,neříkal tu někdo něco o kobylce?Rozhlednu se,ale žádnou kobylku nevidím což je dobře protože nepotřebujeme další problémy.Ty přijdou později když se u mrtvých brouků spojíme.Ovšem všimnu že zde jsou taky kobylky a je jich víc než jedna.
A kobylka vždy značí problémy.Sice nemá tak silný krunýř,ale je velmi rychlá.Chce to zbraň s širokým rozptylem,aby jste pokryli každý kousek místa kam by se mohla stočit,nebo velmi dobrého střelce.
Jo ony jsou mrtvé to je dobře,ale můžou přiletět další a nám už docházejí náboje.A jak jsem viděla tak některým už došly a já si připadám jako plyšák kterého malá holka vláčí sebou.Někdo tu mluví a mluví a mluví,ale protože se to netýká přímo mně tak to moc nevnímám.Snažím se abych ostatní moc nezpomalovala což není zrovna snadné a doufám že bude aspoň chvíli klid.Ovšem to bude zřejmě jenom zbožné přání.

Federativní Stanice , nemocnice?

Probuzení není zrovna z těch příjemných, mám pocit, že se pro mě prošla rota nováčků, nebo mě přejel buldozer. Pokusím se pohnout nohama, fajn, jsou tam, rukama, v tu chvíli mi do těla vystřelí bolest kurva co to je..., pak zaslechnu uklidňující slova někoho, nejspíš lékaře, ale to mě tak nebere.

Jsem naživu to je fajn, ale co je se zbytkem týmu? Poslední co si pamatuju je práce u plotu a pak útok těch hovad, přežili to?

Hej doktore, potřebuju nějaké informace, co je s týmem? Kde jsou? Kdy se k nim mohu přidat ...tedy, žijou že ano?

Ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych se už neměla vrátit, brouci mají u mě velký dluh a já jich chci rozhodně co nejvíc poslat pod zem...na kaši.

Setkání s druhým týmem

Rico mi přenechá jeden ze svých zásobníků, vděčně si ho vezmu a nabiju.
.. pro nejhorší případy. Což může být do minuty.

Zoe je stále mimo, ale jak se zdá, mimo ohrožení života. Alespoň prozatím, protože co já vím, může se do popálených ran dostat kdejaký neřád a ještě Zoe v budoucnu nehezky zatopit. Snad ale Trixi ví, co dělá, a dělá to se vší důsledností a péčí, jakou v tomhle pekle může nabídnout.
Držím se poblíž, ale není mě příliš třeba. Wade se zatím zajímá o stav Zoe, ještě, aby ji tak hrdinsky odtáhl na zádech. Na krátký moment se pousměju a ohlídnu se na ošetřující Trixi a stále bezvládnou Zoe.
Tak šup šup, musíme jít.

Ovšem, zase, než stačíme pořádně něco udělat a ujít nějaký ten kus cesty, přičemž se mi to zdá jako nesmyslně nekonečné plahočení, zahlídneme nějaké osoby. Chvíli mi trvá, než poznám, že se jedná o nějaký další tým. Víc si o nich nevybavuji, přeci jen jsem se zatím vždycky držela stranou od všech a na tohle misi jsem se vrátila netradičním, dost nečekaným způsobem, který způsobil, že vím ještě míň, než obvykle.
Z počínání jejich velitele nejsem nadšená, občas je lepší mlčet, než připitoměle komentovat zřejmé, ale co mě je po tom.

Kouknu na Rica, pak na Zoe, co nám taktak stačí, ale stejně to považuju za výkon po tom, co to schytala proudem.

Smrt brnká do spinety....

Krok střídá krok, pohled těká po horizontu, i po písku kolem, ostražitost především a na místě. stále si broukám svou písničku a doufám že brzy narazím na svou jednotku a velitel bude rád že je plot nahozen a že se vracíme ve větším počtu...

To je nahovno, stojí jich málo...klusem chlape...

otočím se na ostatní...

Varani a Tygři, schytali to, je jich méně než by mělo na nohou...

s odjištěnou moritou se rozeběhnu k nim a očima začnu hledat velitele, když však vydím zbytek jednotky stát u jeho zbytků jen se nadechnu a vydechnu....

Plot nahozen, vedeme veterány, posbírejte známky, munici, a zbraně, postarejte se o raněné...padlé snést na hromadu a nechat tady, vyzvedne je letectvo, nehodlám riskovat že puch mrtvol a krve přiláká další kteří se stejně objeví, ale i tak..

bez známek zhnusení či emocí najdu známky velícího a i když je to jako hrabat se v krvavé kaši je vezmu, vstanu a zasalutuji....

Tak dobře tygři, hlašte ztráty, zranené, stavy munice, bojeschopné jedince....starej je tuhej, takže vás bude muset do prdelí kopat já...na základně samozřejmě proběhne pieta...ale teď na to není čas, fofrem tygři fogrem nemáme na to celej den, kdo ví zda vůbec máme ještě ten den...

sám se probírám s tím kolik munice můžu vzít od padlích a zadívám se na Rica...

Musíme to rozpočítat...
s tím mu hodím jeden zásobník do mority...

Pohyb vojáci, nejsme tady na výletě! Radista...hlašte smrt velícího jednotky, velení přebírám jako zástupce já...

Solo mise - Vosa a Opáčko

Ben Mormosh se na své pozici zeširoka ušklíbne a jde vám trošku naproti a kryje vás svou hračkou.
"Ty svině si myslely, že mě dostaly, ale to se šeredně spletly. Tak pojď sem ty magore, už mám jen jednu raketu."
Houkne na vás naštěstí pro vás jste s nadějí nabrali i tempo a dostali se, až na vyvýšenou plošku, kde vám pomáhá se dostat Ben.
"Sakra vy jste zřízený. Odkud to vlastně lezete."
Zabručí podmračeně Ben, když jste chvíli v bezpečí. Brouci dole jsou zatím zmatení a docela rozmetaní. Ti, co přežili slídí dole a nebo pokračují trasou, kterou vás viděli naposledy běžet. Naštěstí zatím vás neodhalili.
"Musíme zavolat pro pomoc. Naštěstí, když jsem se tu trmácel mezi mrtvolama našel jsem ještě jedno rozsekaný komando. Pche asi ti, co tu byli před náma, nebo, který tu vysadili pro nás, ale s tím bych nepočítal. Každopádně mám tu sebou vysílačku od jejich mrtvýho radisty naštěstí asik funkční. Myslíš, že zvládneš naladit stanici a zavolat nám odvoz? Já zatím pohlídám ty mrchy však mě znáš na elektrotechniku nejsem."
Zašklebí se a připraví raketomet opět k palbě a položí jej pod sklaní převis a podá ti vysílačku, kterou sundal ze zad. Je celá od krve ale zdá se v pořádku. Vosa ta se svěze zmoženě a opře o skálu.
"Bejt tebou si pospíším sice jsem tu natahal pár zbraní ale munice je málo a ti hajzli brzo najdou náš úkryt."
Sykne a přiklekne za převis, aby vás mohl krýt.

Tým Varanů a Tygrů - Bolestné ztráty

Spoušt a mrtvoly kobylek to je kolem vás.
"Opie!"
Vykřikne Jake, který se vyhrabal na nohy celý zmatený a hledá velícího očima. Na Marcusova slova jen horlivě přikývne a běží přes písek dolů, kde by měl ležet u kobylky vás mladý velící.
Ostatní Tygři i Brian z vašeho týmu vás následují.
"Idiot sakra..."
Nadává Jake, kterému Opie zachránil život, protože teď už může být mrtvej. Když se dostanete k první mrtvé kobylce uvidíte nedaleko ní v písku ležet Opieho, který vypadá, jako by tam dělal andělíčka. Naštěstí úlevně můžete vydechnout, když jste blíže a vidíte, že se mu zvedá hrudník. Pak s ním navážete i oční kontakt.
"Sakra.....ta svině mi asi....zlomila nějaký žebra a....ruku."
Hekne Opie a zatne zuby, asi to bolí, ale je naživu a to je více, než jste si mohli přát.
"Sorry lidi asi mě budete muset nést."
Vydechne pomalu Jake a Brian se o něj už starají. Mezitím zahlédneš, že Tygři u druhé kobylky našli svého velícího a odvracejí pohledy. Je tedy jisté, že velitel Tygrů nepřežil a je nejspíše na kaši. V dálce však vidíte přibližující se postavy a není jich zrovna málo. Zdá se, že je to alespoň jedna nebo dvě další jednotky....(viz níže)

Tým Vlků, Zmijí a Tygrů - Setkání s Tygry a Varany

Amanda vzhlédne od Zoe, kterou zběžně prohlédla a ovázala a desinfikovala jí popáleniny
"Myslím si, že bude v pořádku a měla by moci chodit je hlavně otřesená, budu jí cestou muset podpírat."
Vysvětlí Amanda a pomáhá Zoe na nohy.
Rico mezitím dal svůj poslední zásobník Riley a chopil se jen pistole. Ostatní kontrolují stavy munice také a dáváte se opět na postup.
Ten nicméně netrvá zase tak dlouho. Jdete pomaleji a unavení. Relativně v bezpečí, ač stále je zde hrozba z nebe, nebo země. Nicméně zdá se, že máte klid. Alespoň prozatím.
Co vás však po chvíli chůze upoutá je, že v dálce pod dunou se vám rýsují další postavy, které jsou poblíž mrtvých brouků. Když se přiblížíte poznáváte kobylky a Martin již na dálku rozeznává po chvíli svůj Tygří tým a Varany, které nabrali cestou.
"Sakra to vypadá pěkně na hovno."
Poznamená George, radista od Tygrů, který jde vedle Marina a tak se týmy scházejí dohromady ...(viz výše)

Jednotka Žlutých Tygrů a Zelených Varanů - Nálety!

Byl jsem rád, že Opie to vidí zhruba podobně jako já. Byli jsme hluboko v prdeli a měli jsme evidentně být ještě více. Byl jsem rád, že Varani všichni doběhli za dunu a aspoň prozatím se vyhneme dalším ztrátám a máme aspoň nějakou šanci. Počítám postupně každého z Tygrů a uvědomím si, že jeden chybí. Aspoň co vím, tak by měl být nějaký silnější, ale co já vím. Vždyť jsem je sotva viděl. Pak se objeví a já už teď vím, že je mrtvý. Je moc pomalý a kobylky se blíží. Než stačím cokoliv udělat, tak je Bernard unášen do dálky kobylkou. Velitel i jejich průzkumnice střílejí a kobylky padají z nebe. Všichni střílíme na dav kobylek co se sem řítí. Je to strašný souboj, protože to co držím v ruce jenom Morita a ne protiletadlový kulomet. Střílím krátkými dávkami a další kobylka jde dolů. Mám pocit, že padají dolů opravdu pomalu a nás tohle bude pekelně bolet. Vidím seržanta od Žlutých jak je odtažen kobylkou.
Doprdele to jsou svině!
Zanadávám a střílím dál. Zbyly už jenom dvě kobylky a my furt střílíme jako šílení. I poslední dvě padnou, ale jedna knock outuje Opieho a já cítím ostré bodnutí. Když umírají Žlutí nevadí mi to, ale z mojí jednotky to je něco jiného.
Hergot to bylo dost na nic. Pojďte, zjistíme jak jsou na tom velitelé a vypadneme odsud. Už tak jsme se tady zdrželi více než je potřeba. Překontrolujte munici.
Zhluboka oddechuji a vydám se dolů za Opiem.