Andor.cz - Dračí doupě online

Nepropadejte panice
Jsem jako čertík v krabičce,ale pokud nechceme být po kolena v broucích (nebo aspoň ještě víc) musíme zacpat úplně každou díru v plotě kam by se sem mohli dostat.K tomu co se tu děje se radši nevyjadřuji protože proč se zbytečně rozčilovat.Dobrá zpráva je že brzy najdeme poslední porušení a špatná zpráva že si to budu muset opět zopakovat.Zvlášť když se nás brouci rozhodli napodobit.
Co se stalo s tou taktikou Hrr na ně?
Další myšlenky zavrhnu protože jsou stupidní jako tahle situace navíc vím co je teď třeba.
Ostatní budou muset vymyslet nějakou účinnou strategii jak brouky zadržet než já ten plot opravím.
„Pozici?Chceš si to se mnou vyměnit?“upustím trochu páry směrem k Riley a pak se vzhledem k současné poněkud víc napjaté situaci rozhodnu upustit od dalšího proslovu.
Ale dost těch hovadin.Zaujmout postoj a ...
Ano zaujmout postoj a mně je jasné jaký.A taky je jasné jedna věc ještě než Riley začne křičet o kobylce.Ruply mi to je mi jasné a nejsem jediná.A není to tu taky to jediné co tu ruplo jak se má brzy ukázat.
Ale ne už zase?
To je poslední myšlenka než se plot opět rozhodne že mně šokuje a já se odeberu do říše snů.

Uzavřený kruh, jaká toď krása

Všichni jsme stříleli, jako o život, o který nám opravdu šlo. Nyní neexistovalo nic jen boj. Jen zabíjení těch zelených obřích potvor, dokud nebudeme v bezpečí. Musel jsem obětovat i granát k tomu, abychom to tam udrželi, ale podařilo se a díky šikovnosti našich radistů jsme měli plot kompletní a funkční. Odvaha té mladičké dívenky z Alexova týmu mne udivila stejně, jako muška Yuriho, který rovněž patří k Alexovi. Jak se zdá jeho tým je samé překvapení.
S mírným úšklebkem stočím pohled s Martinovi, který už se se svým mužem opět dává dohromady a na pochod.
Udýchaně si dřepnu a překontroluji svou munici a slétnu pohledem svůj tým i tým Alexe.
"Seržant má pravdu jdeme. Musíme se dostat na základnu a tam se nechat vyzvednout společně s ostatními týmy. Překontrolujte si munici a dávejte majzla. Ti co maj hodně munice dohoďte těm, co jí mají příliš málo. Trixi pomoz Riley se Zoe, než se dá dokupy a ošetři jí popáleniny. Nemůžeme se tu zdržovat."
Sáhnu do jedné z kapes bundy a vytáhnu jeden svůj granát a poslední zásobní, který mám v kapse a ještě jsem ho nezasadil do prázdné Mority.
"Riley tady chytej munice, pro nejhorší případy."
Kývnu s úsměvem na ní a sám si svou Moritu hodím na popruh na záda a odjistím pouzdro své ruční pistole u pasu.
"Tak jo bando rozestupy na dva metry hlídkat každý svůj perimetr. Jdeme věž je vidět odsaď nebude to už tak daleko náš úkol jsme splnili."
Houknu na všechny přítomné a opět vykročím kupředu.

Jeden musí z kola ven

Oprava plotu se nedaří, jak by měla, což nám značně ztěžuje situaci. Co se děje u sloupků plotu vnímám jen velmi okrajově, mám i tak dost problémů, včetně toho udržet pozici. Kontroluju hlavně Rica, kterého jsem si mlčky už dávno zvolila svou ovečkou, které se nesmí nic stát. Dost mu dlužím, dneska už včetně vlastního života.
Jasný, pořád si připomínej, jak si žuchla na zem..
Bohužel jako pes ochranář nemůžu fungovat donekonečna, hlavně ne, když má zbraň místo výstřelu cvakne na prázdno.
"Přebíjím!"
Nechám vyjet zásobník, sáhnu pro další – a vztekle zasyčím. Nemám čím střílet. Nemám nic, jen poslední granát.
"Tak ne. Jsem na suchu! Zbývá mi poslední granát..," zahlásím a přesunu se víc dozadu, za ještě bojeschopné kolegy, a můžu tam tak leda šoupat nohama a ladit si vysílačku. Volného času nakonec využiji k tomu, že nabídnu svou pomoc s ošetřením Zoe, ale nic moc z mého pohledu dělat nemůžeme. Rozhodnu se u ní zůstat.

Brzy na to se rozezní slabým crčením i zbytek plotu. Krátce vzhlédnu, abych si zkontrolovala ovečku, a ani přes zjevný úspěch a chvíli na vydechnutí z toho nemám dobrý pocit. Brouci se za plotem hemží jako diví, je jen otázkou času, než se něco posere nebo se objeví další kobylka.

Odpočívat můžem v hrobě teď je třeba makat


Bylo to rychlé, tvrdé, smrtící a přesto s jakousi součiností všech lidí. Po tom co se stalo u plotu a i po pádu kobylky do které sem ještě pro jistotu vrhl jeden z nožů sem zaklekl a začal kontrolovat stav své munice...

Jestli je někdo na suchu, jeden zásobník obětuju, takže Georgi, stav munice a vybavení, seber se, tohle už se nesmí opakovat, žádné váhání, i pod palbou musíš makat, a když ti jde o prdel tak dvakrát tak dobře...

zvednu se na nohy, zasunu zásobník, jeden nechávám kdyby se někdo ozval a další dva mám v zásobě, zbyl mi ještě jeden granát, za což sem rád...

Seržant Mezenský pro velitele žlutých tygrů, navázán kontakt s podpůrnými týmy, plot nahozen, dávejte pozor na kobylky, návrat na základnu s jednotkou Vlků a Zmijí, konec...

zahlásím do vysílačky svému veliteli a vydechnu, začnu se dívat okolo a pak kývnu na rusáka a v jeho jazyce ho pochválím za super trefu...

S tím se otočím na George, kývnu a vydám se na pochod směrem kde by měla být základna....

Jinak dobrá práce chlape, seš dobrej, jen si musíš zvyknout na práci v marasu, pochodem vchod, oči na šťopkách, plot nás neochrání před kobylkama ani před ničím co by se mohlo objevit z podzemí, takže ostražitost na max...


Pak se otočím a začnu si pobrukovat do pochodu....

Odpočívat můžem v truhle,
teď je třeba makat.
Hoprem všichni poznaj,
že hrana je náš chleba.

Speciální tajná mise - Vosa a Opáčko - Přežití
Díky vypětí své veškeré fyzické síly, které je Opáčko schopen se mu podařilo vyprostit zraněnou Vosu. Bolest jí prudce vystřelovala nohou a na tu raněnou se nebyla schopná ani postavit. Určitě tam má něco ošklivě zlomeného. Bohužel není čas to řešit. Se svou Moritou a Opáčkem po boku, jako oporami se jí daří s ním jakš takš držet kulhavý, nebo spíše hopsavý krok, který jí s každým dalším pohybem působí bolesti, je však čas zatnout zuby a vypadnout z týhle díry.
Opáčkova mohutnější postava je nyní výhodou, protože o to více je Vosa odlehčená a napomáhá jí to v pohybu. On se naproti tomu nehezky nadře. Dívka nic neříká, je jí totiž dost blbě na to, aby ještě mluvila soustředí se výlučně na pohyb a udržení chabého vědomí, které se jí snaží opustit.
Díky tomu, že Opáčko jednal sakra rychle vybíháte ven z tunelu a až venku slyšíte, jak někde v útrobách tunelu cvrdlikají a pazvukují brouci, kteří se rozhodli, že si na vás uspořádají lov.
Prostor před jeskyní však neposkytuje žádnou větší útěchu a už vůbec ne bezpečí a uniknout broukům, nebude vůbec žádná sranda. I tak však zdrháte, co vám síly stačí a snažíte se ignorovat sílící zvuky brouků, kteří se ženou tunelem a určitě zkracují vzdálenost mezi vámi. Běžíte tím srandovním tempem, jako urvaní mezi skalisky a kopci, které se od tunelu táhnou. Kdo ví jestli míříte zpátky k místu, kde Opáčko zažil onen masakr, nebo úplně jinam. O tomhle jste ztratili ve zběsilé touze zachránit si krky jakýkoli přehled.
V hlavách vám křičí vnitřní hlásek "Pohyb pohyb pohyb! Tady ještě nechcete chcípnout!". Ale to se hůře to dělá, než řekne. Zranění, zátěž a fyzická námaha vás pomalu zmáhá a zpomaluje vaše tempo už sotva popadáte dech a slyšíte vřískot brouků, kteří se ženou za vámi. Kdybyste se ohlédli určitě byste je viděli jen pár set metrů za sebou, ale to by byl hodně blbý nápad.
Začíná to být beznadějné když.....
"Fíííííííííííí.......brrrruchkřááááách!!!!!"
Zasviští vám něco nad hlavami a pak o kus dál za vámi exploduje v houfu brouků. Šlo to z jednoho z kopců a vaše nejbližší pronásledovatele docela brutálně zmasakrovalo.
"Hejbnětě řitěma kurva! Opáčko ty vymazanče jen debil leze do broučí díry!"
Ozve se povědomý řev z blízkého kopce. Když se podíváte vidíte tam stát muže ve vaší zbroji s raketometem na rameni, jak se připravuje odpálit další střelu. Opáčko si po chvíli uvědomuje, kdo to je člen jeho jednotky, kterého měl za mrtvého, jako všechny ostatní. On ale stojí zakrvácený, celý od sraček z brouků avšeho možnýho a žije a zachraňuje vám prdel. Ben Mormosh, ale v jednotce mu neříkali jinak, než Železňák Ben, protože, ač je to stále vojín přežil už několik misí a kolují o něm zvěsti, že ho snad žádný brouk nemůže zabít.
"Tak makej, na co myslíš, že tam čekáš pitomče! Fíííííííí.........dělej!.....buchkřáchhhhhhh!!!!"
Napálí to do brouků další raketa a prach zahalí vše za vámi. Minimálně trochu času jste získali, nyní je otázka, jak ho využijete.

Jednotka Bilých Vlků a Černých Zmijí + Tygři - Díra jako prase!
Zaujali jste všichni obranné pozice a začali to do brouků po dávkách pálit. Jedna Morita za druhou štěkala a roznášela smrtonosné kulky zatímco jiné byly přebíjeny a hledaly nové cíle.
Brouci se tlačili kupředu a vřískali, padali k zemi a přicházeli noví. Jejich bojový elán byl zdrcující. Při pohledu na tu masu, jste si říkali, že není možné je zastavit. Že vás musí převálcovat na placku, ale tyhle myšlenky jste si nemohli dovolit. Museli jste stát, jako hradba a udržet ty parchanty v bezpečné vzdálenosti a to se vám zatím dařilo.
Pak však přišel další nápor, který pozvolna sílil a přibližoval se, nezbylo tedy, než odpádlit granát. Rico byl ten, který poslal onen výbuch mezi brouky a vykoupil další trochu času. Broučí kousky těch zelených sraček byly všude. Na vás v okolí, prostě všude a těch zmetků neubývalo, a stále podnikali další výpady.
Mezitím Zoe a George z Martinova týmu se věnovali opravování jednoho z pylířů, ale na váš vkus se stím až moc crcali.
"Kurva...kurva...kurva nemůžu se soustředit sakra!"
Roztřeceně se tam George snaží dělat svou práci. Zoe rozhozená jeho reakcí k němu stočí pohled a na sekundu přestane dávat pozor. Zableskne se a Zoe, která měla právě v drátech panelu ruce dostane pěknou elektrickou šlehu, naštěstí George se toho zrovna nedotýkal a tak jen šokovaně sleduje svou kolegyni, která leží v mrákotách vedle něj s mírnými popáleninami. Pak se rychle vrhne do práce a.....tradáááá.
"Mám to zpravil jsem ho!...ale.....dohajzlu!"
Stočí pohled na druhý pylíř, protože jedno pole mezi pylíři se sice zaplo to druhé však už ne.
Brouci využijí vaší rozhozenosti a hrnou se ke zmenšené díře v to větším náporu.
"Držte ty zmrdy zpátky sakra!" Musíme ten plot opravit!"
Křičí Alex zezadu a obloukem vám přes plot šustne jeden svůj granát, který nedovolí broukům projít. Vy meztiím opět zformujete obranu u zbylých dvou neaktivních polí okolo posledního pylíře. George mezitím odtáhl Zoe o kus dál, ale to mu vzalo nějaký čas, který je potřeba k tomu aby se dostal k dalším opravám.
To už však hlásí Riley zpozorovaný problém v podobě kobylky, který vám na náladě rozhodně nepřidá.
"Tu mrchu mám v merku držte plot u nás v Rusku jsem trefil potkana puškou na dvěstě kroků tohle zvládnu!"
Houkne ze zadní řady Yuri a začne mířit svou Moritou dovzduchu po kobylce. Vyčkává a míří. Vy ostatní mu budete muset věřit máte totiž dost práce u plotu.
Mezitím mezi některými z vás proklouzne drobné mladé děvčátko s vysílačkou na zádech.
"Anno! Zpátky co to doprdele děláš!"
Ozve se ze zadní řady řev Alexe, který se za ní nemůže nyní odvážit protlačit.
"To co je třeba!"
Křikne dívenka a na všech čtyřech se přitiskne nízko k pylíři, aby jí neohrozily vše střely a začne si tam hrát z kabely.
Útok mezitím opět zesílil a vám dochází munice, nicméně držíte se zuby nehty a Anna se dál věnuje opravám. George jí nyní už pomoci nemůže protože přes palbu a brouky by ho to asi stálo život, takže vás podporuje střelbou.
A váš vzdušný problém se také přibližuje a Yuri stále míří. První dávka.....vedle.....druhá dávka....vedle....kobylka se nebezpečně přibližuje a zkracuje zatraceně vzdálenost mezi vámi....třetí dávka....vedle....máte pocit, že skoro vidíte i útroby kobylčina chřtánu.
"Dasvidania čubko."
Ušklíbne se Yuri a skoro na poslední chvíli vypálí druhým spínačem obloukem granát, kterému se chce kobylka vyhnout, granát exploduje však nad ní a jeho destruktivní síla, která ovane i vás jí urve křídlo a kobylka se zřítí a napere to přímo do zapnutého pole vašeho krásného plotu, takže jí to s vřískotem pěkně usmaží.
"Mám to!"
Zajásá Anna, když se odkulí dál od plotu a ležijic na břiše se svou zbraní přitisknutou na prsou sleduje, jak se plot aktivoval a nyní je celý funkční. Brouci dál nemohou, můžete si oddechnout, prozatím.
"Zatraceně škvrně já z tebe dostanu smrt."
Vydechne úlevně Alex a kecne si na zadek do duny.
Vaše zásoby munice se ztenčily na minimum, ale defakto jste splnili misi. Celý plot by měl být nyní funkční.

Jednotka Žlutých Tygrů a Zelených Varanů - Nálety!
Běžíte, jako o život k duně, abyste si zachránili zadky, před náletem těch zatracených kobylek. Je to tak blízko a přesto tak zasraně daleko a tu bzučení křídel je....teplo krve beroucí, protože jak víte přináší smrt.
"No to mi povídej."
Oddechuje vedle Marcuse pravidelně Opie, který běží, co mu síly stačí. Bzučení se však přibližuje. Ani nikdo moc nekontrolujete, jestli někdo zůstal vzadu, protože zastavit, ohlédnout se, nebo zakopnout by znamenalo vydat se na milost kobylkám. Marcus a Opie mezi prvními přeskakují dunu a zahučí za její okraj, kde jsou krytí. Brian a Jake, kteří jsou taky ještě ztrenažeru v dobré kondici sjedou za chvilku vedle nich. Pavla a Franz z Tygrů jsou tam za chvilku taky celí udýchaní. Uzavírá to velící žlutých tygrů seržant Clevis ale....kde je Bernard Maxel z Žlutých tygrů? Tedy Varani jej znají jen od pohledu byl to trošku při těle chlapík. Když vyhlédnete vidíte jak těžkopádně a udýchaně běží k duně a......
"Iííííííí.......do hajzlu néééé!"
Zakřičí Bernard, když se ohlédne a vypálí krátkou dávku ze své Mority, než ho pripíchne na několika místech, několik kobylčích kusadel. Ta opět naberá výšku.
"Bernarde!"
Křikně velící a nekompromisně zahájí palbu. Jeho střelba sejme jednu z dalších kobylek. Ta, která odnáší tělo jednoho z vašich se už vzdaluje.
"Zasraná mrcho zhebni!"
Zaječí Pavla, která zacílí s zleže Optikou své Mority, kterou, jako průzkumník má a vypálí přesnou dávku, která kobylku sejme z nebe. Není to sniper ale střílet umí to se musí nechat. Škoda že pro Bernarda je už 100% pozdě.
"Příletají ty ostatní palte na ty mrchy!"
Křičí velící a pálíte jako o život. Kobylky jsou však rychlé a létají tak nízko že kusadly rozrývají písek duny, je tedy dost těžké se před nimi krýt a střílet zárovně.
Podaří se vám ale sejmout další jednu společnými silami, avšak zbývají tři. Seržant Clevis to do nich pálí hlava nehlava a jedna se řítí přímo k vám. Všichni se kryjete, není jiné možnosti. On střílí až do posledního momentu, kdy jí dá smrtelné zásahy a pak se chce odkulit níže do písku ale.....
"Zasraná svině..."
Se zatnutými zuby pohlédne překvapeně na své rameno ze kterého ční jedno menší z kusadel kobylky a ta ho při pádu setrvačností letu strhne sebou a o kus dál to naboří do písku. Velícího nevidíte pouze kus kobylky. Je pravděpodobné, že ho to mohlo rozmlátit na kaši, nebo udělat z něho ježka.
Dvě kobylky, které zbyly. Jednu úspěšně Marcus společně s Varany sestřelí a poslední zasáhne Pavla, kobylka padá a všichni uskakujete do písku pod dunou, abyste jí uhnuli z její poslední trajektorie. Opie postrčí k rychlejšímu úskoku Jakea, kterého zpomaluje váha vysílačky, sám však dostane zásah tupou stranou nohy kobylky a to ho odhodí stranou do písku dobré dva metry vzduchem, kde na záda přistane a zůstává ležet. Kobylky jsou poraženy, vaše munice brutálně ztenčena a přišli jste pravděpodobě o několik mužů. Jeden je najisto mrtvý, velící Tygrů pravděpodobně mrtvý a velitel Varanů, kdo ví jak na tom je vše je třeba zjistit. Každopádně všichni jste pěkne unavení.

Federativní Stanice - Sally - Zachráněna?
Když opět nabíráš vědomí máš pohled rozmlžený a je ti špatně. Cítíš, že ležíš na břiše. Cítíš ještě mírnou pulzující bolest na zádech. Mlhavě si vzpomínáš co se s tebou dělo, to jak tě při útěku sejmul jeden z brouků. To, jak tě váš velící Opie zachránil z jeho spárů a postaral se o tebe. A pak už jen mlhavý transport z planety a poslední pohled na svůj tým. Co se snimi asi stalo? Kdo ví. Kolik času uplynulo? Kdo ví.
Každopádně hýbat se by byl špatný nápad, asi tě dali dokupy, ale nakolik, toď otázkou. Nejspíše si na nějakou dobu v nemocnici přece jen poležíš.
"Dobře že jste se probrala slěčno Moon. Díky rychlému převezení po vašem zranění jsme vás mohli zachránit. Nebylo to tak ošklivé, jak se zdálo. Nyní odpočívejte."
Mluví někdo na tebe nejspíše některý z doktorů, který má na starosti toto oddělení.

Plán.. plán?!

"Čekala jsem teda nějaký inovativnější plán!" klesla jsem na jedno koleno a vystřelila několik prvních dávek.
Nebo taky účinnější plán. Hm, sere pes, prostě děláme to, co nám jde nejlíp.
Ještě pořád jsem si nebyla úplně jistá, jestli ten návrat do týmu byl nejlepší volbou, jenže zároveň jsem toho ani v nejmenším nelitovala. Život kdekoliv jinde by byl nudný a na nudný život mám ještě pár let čas, pokud se toho dožiju.
Po chvilce palby, kdy by měli technici hnout zadky a dostat nás zas na chvíli do relativního bezpečí, jsem se musela zvednout a posunout. Tělo za tu chvíli ušetřilo nějakou energii a bolelo mě toho po pádu a zběsilém utíkání mnohem míň, takže nakonec jsem si mohla stěžovat jen na docházející zásobník.
Jenže..
"Pozor, kobylka!"

Zelená vs zelená!

Když se k nám v běhu podél plotu přidají brouci musím v duchu zanadávat.
"No to si dělaj prdel!"
Nakonec nadávám i nahlas a běžíme docela sprintíka. Bohy se mi boří do písku a v dálce je vidět ona díra v plotu.
"Jop....tohle bude kůůůůrva drsná párty. Takže technici koukejte hejbnout těmi svými línými zadky, nebo vám brouci natrhnou prdel a sex s broukem fakt nechcete!"
Křiknu a ušklíbnu se na Zoe, když dobíháme k plotu.
"Střílet střílet střílet Riley."
Zasměju se a zastavím v díře plotu a zahájím kricí palbu, jako další dobíhající.
"Když bude nápor moc velký odpálíme tam granát. Ten kdo bude pálit granát na to upozorní, ať jich nešastnem moc najednou. No tak lidi držte ty zadky hore sakra jsou to jen brouci a dneska večer pořádně chlastáme!"
Křiknu a přes štěkání Moritty a snažím se nám udržet brouky, co nejvíce od těla. Bude to krušný, jen co je pravda.

Jednotka Žlutých tygrů a Zelených varanů - Nálety

Nebylo zrovna příjemný ležet a čekat kdy mě zespoda nahoru rozřízne kobylčí pařát a já vyvrhnu střeva na písek. Propátrával jsem oblohu a hledal tu potvoru, ale tam jak jsem ležel jsem jí moc neviděl. Slyšel jsem Žlutého velitele, ale stejně jsem mohl prd dělat. Kobylka nebyla nikde v zorném poli a já střílet. Nakonec se přeci jenom ukázala a já se krátkými dávkami připojil k ostatním. Těžko říct, kdo jí trefil, ale důležité je to, že jí někdo trefil a ona šla k zemi. Hned jsem vstával a mířil na ní. Ta potvora to chtěla vzít po svých, ale spolu s ostatními jsem do ní poslal pár ran a bylo po kobylce. Oddechl jsem si, ale zase se ozvalo něco dalšího. Všechno na téhle planetě směřovalo do sraček a my jsme v nich byly až po pás.
Po držce do prdele velitele co?
Prohodím směrem k Opiemu. Trošku si nadhodím moritu, aby se mi líp běželo k té duně. Sice tam budeme trošku krytí, ale šest kobylek je přeci jenom trošku víc. Zase duna by nám mohla poskytnou trošku výhodu. Pokud sletí níž, aby nás trefili, tak my trefíme je. Tak leví snad nejsme.

Cesta jde pořád dál a dál,daleko pryč od díry po granátu naplněném kousky brouků...,


Noha střídá nohu v rychlém ale pevném sledu, to co se děje na druhé straně plotu je opravdu k smíchu....

Dívám se na ty další pole a lehce si povzdechnu, vím že tohle nebude jen tak....

Hlava má ale jasno jak jedině se můžeme zachránít...

Musíme krýt techniky a modlit se aby to nahodili dřív než se přes naší palbu ty mrdky dostanou až k nim...přesná střelba, rychlé zabíjení....a první rána musí být granát těsně za jejich prdele ať nepoškodíme plot, držte se klobouky dámy a pánové, pojedeme z kopečka, pojedeme z vršku, narazíme na broučky, rozmelem jim držky!!

křiknu k ostatním a sám odjistím moritu zatím na jednotné střely, dávky přijou až budou blíže, aby měli kýžený efekt...

Cestou necestou podél plotu

Běžíme podél plotu, seč nám síly stačí.. a ti sráči dělají to samé. Kdykoliv jindy, kdy bych žila jiný život, by mi to přišlo zábavné. Mělo by se to natočit, aby je někteří přestali podceňovat.
"No ty vole, to je teda průser," přitakala jsem Kolowskému úplně zbytečně a upustila tak trochu páry.
Jednou bych si chtěla přečíst hlášení o misích ostatních týmů, jestli se taky vždycky dostanou do tak bizardních situací, nebo jestli se to z nějakého důvodu stává jen nám. Při té příležitosti stihnu mít i škodolibou radost z toho, že nejsem ten, kdo bude muset plot opravit.
"Takže co uděláme? Kdo má jakou pozici?" jak se díra v plotě přibližovala, začínala jsem být lehce nervózní, asi i díky tomu, jak jsem před pár minutami neustála ten hod granátem.