Andor.cz - Dračí doupě online

Ven z díry
Vosa

Když jsem nakonec objevil tu rýhu po broučím mozku, vítězně jsem se usmál. Úsměv mě ale přešel, když jsem si všiml i stop. Byly to podrážky vojenské boty. Divné, nikdo ode mě nepřežil a dalšího vojáka s úkolem zabit mozek v tak krátké době poslat nemohli. Tohle se mi nelíbí.

Znovu pevně zapřu zbraň o rameno a vydám se dál po vlhké cestě. Tma je čím dál tím hustší a výkřiky brouku hnusnější a hnusnější. Jenže pak se stalo něco, co jsem nečekal. Záda vojáka. Když se dotyčný otočil, uviděl jsem Maxe. Ale jak? Vždyť se propadl do díry, jak zaútočili první brouci z podzemí.
"Maxi?" zeptám se a zbraň mi klesne. "Co tu sakra děl.." nedořeknu, neboť uvidím jeho tvář. Okamžitě o pár kroků ustoupím a zbraň mám znovu zapřenou v rameni. Když pak promluvil a pustil ty granáty, začal jsem zdrhat a jen doufal, že Vosa dělá to samé.

Jenže jsme byli pomalí. Oheň mě trochu ošlehl a pár kamenů poškrábalo, ale byl jsem na tom líp, jak Vosa, které sesuv strupu, způsobený explozí granátů, zavalil nohu. Pustil jsem pušku na zem a rychle sundal pár vrchních kamenů a nehledě na to, jak moc řvala bolestí, jsem ji tu nohu vyprostil. Řvát si může jak chce, brouci už o nás vědí. Podepřel jsem ji pod ramenem a sehnul se pro pušku. Lacino svůj zadek nedám. Prvně střílet, pak jim hodím Vosu. Snad mi koupí pár vte...nesmím, musím ji dostat pryč!

Tak rychle, jak jen to zvládneme, utíkám spolu s Vosou ven z tunelu. Doufám, že nás nezavalí, nebo nás po cestě nic nechytí.

Speciální tajná mise - Vosa a Opáčko - Mozek!
Opáčko nakonec našel v rozryté tvrdé zemině cestu po mozku protože přece jen jeho tíha něco dělá, ale to nebylo všechno také našel tu a tam otisk lidské boty! Což je nadmíru divné, protože přece nikdo dovnitř nešel. Tedy nikdo o kom vědí. Že by někdo z Opáčkovy jednotky přežil? Nebo poslala Federace někoho dalšího? Nebo tu byl někdo před vámi, kdo neuspěl ale v takhle krátkém čase?
Na otázku je jediná odpověď jít osvětlen baterkami do hlubin tunelu, který pozvolna stále klesá niže a níže. Vlhko je zde skoro hmatatelné a napětí taky. Tma nepřináší zrovna velkou útěchu.
Postupujete stále níž a vlhký kámen vám podkluzuje pod nohama, je to velice nepříjemné a děsivé místo. Navíc zvuky brouků zesilují.
Už byste měli brzo vyústit do jeskyně a dohnat toho zatraceného tlustého brouka, když tu.....vaše baterky osvítí záda stojícího vojáka. Vypadá, že je z Opáčkovy jednotky. Pozvolna se otočí. Je to však šouravé a nejisté. Když pohlédne vaším směrem jeho tvář je pobledlá s natmavlými fleky, ale jinak poznává Opáčko jednoho ze svých kamarádů, ale je zde horší muž drží v každé ruce 2 odjištěné granáty a šíleně se usmívá.
"Neměl jsi sem chodit Davide, teď tu chcípnete, protože....já nedovolím aby kdokoli ohrozil naši na královnu!"
Křikne a vydá jisté broučí zapištění a pak už jen vidíte, jak pouští všechny granáty k zemi......jasná je jediná volba. Zdrhat o život zpátky na povrch. Vystřelili jste oba, jako šipky a běžíte, když nedaleko za sebou slyšíte výbuch, bortící se tunel a šlehající plameny vám olizují zadky. Dáváte do toho všechno, ale nakonec vás pohltí a srazí prach, když dosáhnete rozcestí. První se opět rozkoukává opáčko.
Když se usadil prach, nejen na vás vidíte tu spoušť. Tunel za vámi je zasypaný a zbytek konstrukce, taky nebude moc pevný. Opáčko je na tom relativně v pohodě. Vose pár kamenů zavalilo nohu, je pravděpodobné, že bude mít něco s kotníkem, nebo zlomenou holeň bolí to, jako čert. Je jasné, že se odsud budete muset dostat, protože z druhého tunelu můžou každou chvíli vyběhnout brouci.

Jednotka Bílých Vlků a Černých Zmijí - Podél plotu
"Héj seržo Rico má pravdu jakto, že ještě ten plot nesvítí, vždyť náš úkol byl úplně jiný a co ti Zelenáči dělali, že ještě nespravili okruh?"
Houkne za zády Martina seržant Alex, který velí Zmijím. Celé dva týmy nyní běží a srovnaly krok s kluky od Žlutých tygrů a docela pěknou rychlostí postupujete kupředu podél plotu.
"Problémy na obzoru."
Zavrčí Ahib, který běží blízko plotu, když všichni pohlédnete souběžně s plotem vidíte docela početnou skupinu brouků, která běží s vámi souběžně z plotem, je jasné, že chtějí získat další místo střetu. A to se po jednom kilometru běhu blíží. Protože vidíte asi poslední díru v plotu, je to jeden sloup, který bude poškozený a tedy dvě pole mezi sloupy jsou neaktivní.
"No tak to bude průser."
Ozve se Kolowski, který už teď v tom vidí tu bitku, která se chystá. Bude třeba posledních pár set metrů vymyslet účinnou strategii, jak udržet brouky, než opravíte plot zvláště, když jsou tak blízko.

Jednotka Žlutých tygrů a Zelených varanů - Nálety
Všichni připlácnutí v leže v písku se oháníte Moritami a hledáte na zádech kobylku, která vám krouží nad hlavami a některé její přelety jsou zatraceně nízké. Dokonce někteří z vás cítí, jak rozrývá písek některá její zadní noha, když proletí příliš blízko.
"Palte to do ní kurva!"
Křičí velitel tygrů a Mority začnou štěkat a všichni se snažíte trefit kobylku. Nakonec někdo z vás zasáhne jedno z jejích křídel a ona se zřítí a padne nedaleko od vás do písku, Zvedá se však a snaží se na vás zaútočit alespoň po zemi.
"Ustupte od ní a doražte jí!"
Křičí velitel a rychle se zvedá a střílí stejně, jako ostatní. Ta lehčí část je za vámi jednu kobyllku jste dorazili ale.....slyšíte bzučení a když se ohlédnete a vzhlédnete vidíte několikanásobný problém.
"Prýč! Rychle zalehnout za tu vysokou dunu makejte!"
Křičí velitel tygrů a dává se do sprintu. Na obloze k vám totiž míří dalších asi 6 kobylek, učiněná smrtící letka. Nyní je to další závod s česem jestli se stihnete dost brzo schovat do zákrytu vyvýšené duny a kam utečete potom, protože takové množství sestřílet lehké opravdu nebude zvláště ne, když tu nemáte snipera.

Posily!

Během střelby na šváby zaregistruju trochu rozruchu, ale nevěnuju mu pozornost. Je to spíš veselí, než děs, ale někdo na ty brouky prostě střílet musí, pokud tu nemáme všichni zařvat.
Když rozruch ustane, věnuji i já krátký pohled tomu, co ostatní tolik řešili. Dva nově příchozí.
"Hej seržo, tohle je ta slavná kavalerie, co nakonec vždycky všechny zachrání?" Kývnu se širokým úsměvem na přiběhnuvší vojáky a opět se začnu věnovat střelbě.
Ratatata-tatata-tata-tatata...atatatakdále.
Spoušť s krátkýma přestávkama mačkám až do okamžiku, kdy se rozsvítí plot a jednoho z dotěrných brouků rovnou usmaží! Jó!
Zatímco z jedné strany plotu se ozývá vzteklý a bolestný řev brouků, ze strany druhé zaznívá náš jásot.
A je klid. Prozatím...

Jednotka Žlutých tygrů a Zelených varanů - Kupředu k plotu a dolů k zemi

Opie nevypadá, že je moc v pohodě jak sám říká, ale musím mu to věřit. Hlavně, ať je v pohodě teď a nenechá se zabít nějakým broukem.
Dobře, kdyby něco tak řekni.
Řeknu ještě Opiemu a rozběhnu se za velitelem Žlutých. Nebral zrovna pomalé tempo, ale stejně jako všechny ostatní tak ho zpomalil písek. Ono kdybych nevěděl, že ta planeta je zamořená brouky řeknu, že by se tu dalo hezky opalovat. Z myšlenek na prosluněnou pláž mě vytrhnul dobře známý zvuk. To co nesnáším ještě více, než pěší brouky tak ty co umějí lítat. Na křik Žlutého velitele sebou fláknu na zem a cítím, jak mi písek zalézá kam může. Už teď jsem byl na tu kobylku parádně naštvaný. Snažím se pátrat ve vzduchu, ale když člověk leží na břiše vidí velké kulové. Propátrávám vzduch a pokud na kobylku narazím vypálím po ní dávku. Dávám si pozor, abych se nezvedl a neudělal tak lákavý cíl.
Doprdele práce s takovým bojováním.
Nesnášel jsem, když jsme byl takhle bezbranný.

Smaženice

BZZZZZZZZZRT…
Pookřála jsem, protože plot se konečně probral k životu a my tak měli možnost mít chvíli pocit, že jsme v bezpečí a nic nám nehrozí. Prostě taková kuř-pauza.
"Dobrá práce, tak akorát včas!" houknu pochvalu do prostoru a spokojeně se usměju.
Pohledem pak zkontroluju Rica, jestli je v pohodě a něco nepotřebuje (nakonec, kdyby mě při tom házení granátu nezvedl na nohy, mohlo být už po mě, nemluvě o té spoustě jiných věcí, které mě k němu vážou) a na chvíli se posadím na zem, přičemž kontroluju hlavně výzbroj, co mi zbyla, a pak taky boty, protože mi hlavně levá přišla divně volná.
Zatímco jsem si krátila volnou chvíli a čekala, jestli odněkud přiletí taky nějaký rozkaz, stíhala jsem se rozhlížet i po okolí. Jednou, za dlouhou dobu, by tu mohlo být hezky.
Fakt mi to nechybělo.

Tunel
Vosa

Tunel se táhl a stíny, které vytvářela má svítilna na stěnách a stropě byly velmi pěkné. Celkm mě ale začínaly štvát. To je dobře, teď potřebuji být naštvaný, abych se soustředil na úkol. Na cíl. Na ten posraný Mozek! Postupuji pomalu do náruče smrti. Na tváři mi stále hraje pološílený úsměv maniaka.
Jenže když se sere, tak se sere pořádně. Došli jsme k rozcestí.

Zastavil jsem se před ním a posvítil jak doleva, tak doprava. Pořád jen tma a z obou se ozývaly skřeky hladových brouků, kteří jsou připraveni nás kdykoli roztrhat na kusy. Tak jo, kam teď? Přeci se ten velký parchant nemohl jen tak ztratit. Kouknu na zem a dřepnu si, abych líp viděl.
"To hovado váží snad tunu, to tady v tom prachu snad udělá nějakou cestu," řeknu tiše, aby mě Vosa slyšela. (54% na štěstí na nalezení stop, jestli jsem si měl hodit) Jestli jsem našel něco, co by nám řeklo, kudy šel Mozek, jdu tam. Pokud ne, otočil jsem se na Vosu a kývl na ni hlavou, aby určila směr ona.

Its Mophing Time
Dochází nám čas a munice jediné čeho je dost jsou brouci protože jakmile jeden padne nahradí ho další.V současné době chápu ostatní ovšem měli by vědět že už tak jsou mé nervy napnuté jako špagáty.Ještě chvíli a rupnou mi navíc pokud budu pospíchat můžu něco pokazit a dopadne to jako minule po čemž rozhodně netoužím.
„Já to doufám taky.“
I když proti sekané nic nemám protože na ní se nedá nic zkazit.A sekaná tu bude jen doufám že z těch brouků.Jednomu se právě rozstříkne hlava a ohodí sloup poblíž zatímco tělo chvíli stojí než spadne taky.Ovšem pak se řeší problém se zásobníky zrovna když kolem mně proletí granát a zajistí porci smažených brouků.
Budou poliwance.Zelené kousky hlavně končetin se vznesou aby brzy opět dopadly na zem.
Jiskří to a nic ovšem pak to zajiskří znova a přidá se k tomu i světlo a pak si přece jen plot dá říct a naskočí až tam kde to je vidět.
Tak bylo nutné všechno tohle kolem?Nešlo by to příště rychleji?
Doufám že tohle bude poslední díra i když to by bylo stejné jako doufat že se domluvím s brouky.Utřu si pot z čela zatímco brouci narazí na nečekanou překážku která prostor před námi naplní jejich křikem společně vůni pečeného broučího masa polévaného jejich tělních tekutinou jako grilovací omáčkou.Další rozkazy jsou prověřit všechny případné díry nic protože jak jsme zjistila už na výcviku situace se mění každou chvíli.

Opekaní broučci

Naše Mority štěkají stále a stále zásobníků a munice ubývá a těch zelených hajzlů naopak přibývá. S každým mrtvým broukem dobývají o další kousek půdy směrem k nám. Skoro cítím klapání jejich klepet u svojí tváře.
"Kde vázne ten plot sakra! Je tu už horko!"
Křiknu aniž bych se ohlédl za střelby. Snažíme se je udržet, ale je to téměř nemožný úkol a pak. Cvak....došla mi munice a já začal rychle přebíjet. Brouk byl už ale moc blízko nestihnu to a......bzrrrrtttt.....začne brouk svítit, jako vánoční stromeček a já padnu do písku na zadek a s oddychem ho sleduji, jak se tam kroutí.
"Huh, tak to bylo fakt natěsno."
Oddechnu si a chvíli tam jen tak nostalgicky sedím napůl ležím v písku a pozoruju to, než se zvednu, abych vyslechl příchozího seržanta, který se svým kolegou hodlá pokračovat podél plotu.
"Náš původní úkol se změnil, takže vám poskytneme doprovod a palebnou sílu seržante. Ve dvou byste toho stejně moc neudrželi."
Kývnu na něj, pak na Alexe a zbytek jednotky a vyrazím za těma dvěma.
"Jaký je stav vaší jednotky a proč ten plot už dávno nesvítí? My měli akorát zlikvidovat potencionální hrozbu broučí díry, měli jsme za to, že plot bude dávno zpravený, než se sem dostaneme."
Podotknu k němu a snažím se trošku zorientovat v situaci.

Barbecue insect...

Po uspěšném granátovém představení zakleknu a začnu pálit na brouky, přeci jen i tak jich tam zbylo dost a nebyl čas řešit co bude či nebude....

Obávám se seržante že nyní jsme jediná podpora jen já a on, naše jednotka pomáhá Varanům, dostali to od brouků a já se rozhodl jít s jedním technikem prostě opravovat plot, takže o posilách pochybuji...ale můžem si ty mrchy rozdělit ne?

odpolivnu si a kontroluji si abych nepálil do brouka zbytečně pokud ho už kropí někdo jinej, pak ale zabzučí sloupy a proud se prožene do dálky, ten zvuk který ty mrchy vydávají je nepopsatelně krásnej, a ten smrad je až příjemný po tom co si jeden uvědomí jakou má cenu tohle cítit...

Dobrý no, chtěl sem sice steak z krávy,ale broučí grilovaní taky fajn...Dobrá práce, Gorgy, vojíne, a teď Georgi, kolem plotu na průzkum kde to ještě bude váznout, není čas ztrácet čas, bylo mi potěšením Zmije a Vlci, ale já nebudu čekat na naše, stejně sem už dostal povolení...

s tím si skontroluji výbavu a čekám na George aby sme se v poklusu vydali kolem plotu....

Speciální tajná mise - Opáčko a Vosa - Vzhůru do chřtánu smrti!

Rozhodli jste se docela rychle. Mise musí být splněna a tahle hnusná díra vás v tom rozhodně nezastaví. Opáčko nadopovaný oblbovákem a Vosa uklidňující se nadávkami, přesně tak jste společně vešli do onoho temného hnusného tunelu.
Jediné světlo, které vám zde poskytovalo viditelnost byly baterky na vašich zbraních. Díky armádě alespoň za ně. Tunel vypadal opravdu nepříjemně, když světlo házelo stíny a vy jste sestupovali do jeho útrob. Cítili jste, jak pomalu klesá níž a níž až.....došli jste k něčemu, co jste raději nechtěli. Rozcestí. Tunel se dvojil doleva a doprava. Takže kudy dál? Z obou cest jste slyšeli, jak se k vám nesou broučí skřeky. V obou tedy čeká něco nepříjemného a kdo ví, kde je mozku konec.
A nebo že by se jen zvuk špatně lámal a vytvářel iluzi? Kdo ví. Vy rozhodně ne a budete se muset rozhodnout kudy půjdete a přemýšlet taky nad tím, jak najdete cestu zpátky, což je taky důležité pokud budete plánovat ještě návrat.

Jednotka Bílých Vlků a Černých Zmijí - Čas zapnout ten plot!
George od Žlutých tygrů vyběhl kupředu a přiklekl k Zoe, které začal pomáhat s opravou plotu. Zdá se, že se někam začali hýbat.
Mezitím obě jednotky se snažily držet brouky od sebe dál, což se jim docela úspěšně dařilo, díky střídavé palbě na nepřítele a brouci nebyli schopni prorazit.
Pak se ozvalo varování Martina, který vystřelil granát. Ten proletěl vzduchem do řad brouků a explodoval. Byla to krásná rána a krásná exploze, která vás všechny obdařila sprškou nechutných zelených kousků a šťávy, hlavně ty v první řadě.
"Jen pojďte vy svině!"
Křičí Kolowski a střílí, co to dá. U panelu plotu se mezitím horlivě pracuje. Trošku to zajiskří a George něco zakleje. Zoe to asi taky úplně nejde nejspíše by měla před příští misí podstoupit technický kurz, aby v tomhle byla nějak více k užitku. Ale pak....opět to zabliká a pak začne panel hučet a najednou.......bzzzzzzrrrrrttttt.....proudí v něm elektřina a ta prosviští pěkný kus plotu někam neznámo kam dále. Kéž by to byl poslední panel, který musíte opravit, ale to zatím nevidíte, je to moc daleko. Dobrá zpráva, je, že palba mohla ustat a vy si odstoupit od platu a broučci, kteří zkusili projít se hezky smažili.
"Tak to by bylo hezky si zůstaňte na svý půlce."
Zašklebí se Alex a koukne po přítomných zdali je jednotka v pořádku.

Jednotka Žlutých tygrů a Zelených varanů - Kupředu k plotu
Opie pohlédne na Marcuse a krátce potřese hlavou a snaží se nasadit pohodový výraz.
"Jasně, jsem v pořádku."
Naštěstí více nemáte moc šanci se vykecávat, protože se tygři dají do klusu a miří zpět k plotu a vy s nimi musíte držet tempo.
A pak to za běhu uslyšíte nepříjemný broučí pištivý zvuk. Velicí důstojník tygrů se zastaví a vzhlédne.
"Všichni k zemi! Hned! Kobylka!"
Křikne a práskne sebou k zemi do písku a snaží se krýt za nějakou vyvýšenou dunou a vyhledat zbraní kobylku. Ostatní taky postupně rychle zaléhavají, aby je kobylka nesejmula. Opie sebou taky práskne hned vedle Marcuse a zběsile hledí po obloze. Kobylka vás má, jako na dlani, což je nepříjemný pocit.
"Zaměřte jí a sundejte! Nezvedejte se, nebo vás sejme!"
Křikne velitel tygrů.