Andor.cz - Dračí doupě online

Barbecue insect...

Po uspěšném granátovém představení zakleknu a začnu pálit na brouky, přeci jen i tak jich tam zbylo dost a nebyl čas řešit co bude či nebude....

Obávám se seržante že nyní jsme jediná podpora jen já a on, naše jednotka pomáhá Varanům, dostali to od brouků a já se rozhodl jít s jedním technikem prostě opravovat plot, takže o posilách pochybuji...ale můžem si ty mrchy rozdělit ne?

odpolivnu si a kontroluji si abych nepálil do brouka zbytečně pokud ho už kropí někdo jinej, pak ale zabzučí sloupy a proud se prožene do dálky, ten zvuk který ty mrchy vydávají je nepopsatelně krásnej, a ten smrad je až příjemný po tom co si jeden uvědomí jakou má cenu tohle cítit...

Dobrý no, chtěl sem sice steak z krávy,ale broučí grilovaní taky fajn...Dobrá práce, Gorgy, vojíne, a teď Georgi, kolem plotu na průzkum kde to ještě bude váznout, není čas ztrácet čas, bylo mi potěšením Zmije a Vlci, ale já nebudu čekat na naše, stejně sem už dostal povolení...

s tím si skontroluji výbavu a čekám na George aby sme se v poklusu vydali kolem plotu....

Speciální tajná mise - Opáčko a Vosa - Vzhůru do chřtánu smrti!

Rozhodli jste se docela rychle. Mise musí být splněna a tahle hnusná díra vás v tom rozhodně nezastaví. Opáčko nadopovaný oblbovákem a Vosa uklidňující se nadávkami, přesně tak jste společně vešli do onoho temného hnusného tunelu.
Jediné světlo, které vám zde poskytovalo viditelnost byly baterky na vašich zbraních. Díky armádě alespoň za ně. Tunel vypadal opravdu nepříjemně, když světlo házelo stíny a vy jste sestupovali do jeho útrob. Cítili jste, jak pomalu klesá níž a níž až.....došli jste k něčemu, co jste raději nechtěli. Rozcestí. Tunel se dvojil doleva a doprava. Takže kudy dál? Z obou cest jste slyšeli, jak se k vám nesou broučí skřeky. V obou tedy čeká něco nepříjemného a kdo ví, kde je mozku konec.
A nebo že by se jen zvuk špatně lámal a vytvářel iluzi? Kdo ví. Vy rozhodně ne a budete se muset rozhodnout kudy půjdete a přemýšlet taky nad tím, jak najdete cestu zpátky, což je taky důležité pokud budete plánovat ještě návrat.

Jednotka Bílých Vlků a Černých Zmijí - Čas zapnout ten plot!
George od Žlutých tygrů vyběhl kupředu a přiklekl k Zoe, které začal pomáhat s opravou plotu. Zdá se, že se někam začali hýbat.
Mezitím obě jednotky se snažily držet brouky od sebe dál, což se jim docela úspěšně dařilo, díky střídavé palbě na nepřítele a brouci nebyli schopni prorazit.
Pak se ozvalo varování Martina, který vystřelil granát. Ten proletěl vzduchem do řad brouků a explodoval. Byla to krásná rána a krásná exploze, která vás všechny obdařila sprškou nechutných zelených kousků a šťávy, hlavně ty v první řadě.
"Jen pojďte vy svině!"
Křičí Kolowski a střílí, co to dá. U panelu plotu se mezitím horlivě pracuje. Trošku to zajiskří a George něco zakleje. Zoe to asi taky úplně nejde nejspíše by měla před příští misí podstoupit technický kurz, aby v tomhle byla nějak více k užitku. Ale pak....opět to zabliká a pak začne panel hučet a najednou.......bzzzzzzrrrrrttttt.....proudí v něm elektřina a ta prosviští pěkný kus plotu někam neznámo kam dále. Kéž by to byl poslední panel, který musíte opravit, ale to zatím nevidíte, je to moc daleko. Dobrá zpráva, je, že palba mohla ustat a vy si odstoupit od platu a broučci, kteří zkusili projít se hezky smažili.
"Tak to by bylo hezky si zůstaňte na svý půlce."
Zašklebí se Alex a koukne po přítomných zdali je jednotka v pořádku.

Jednotka Žlutých tygrů a Zelených varanů - Kupředu k plotu
Opie pohlédne na Marcuse a krátce potřese hlavou a snaží se nasadit pohodový výraz.
"Jasně, jsem v pořádku."
Naštěstí více nemáte moc šanci se vykecávat, protože se tygři dají do klusu a miří zpět k plotu a vy s nimi musíte držet tempo.
A pak to za běhu uslyšíte nepříjemný broučí pištivý zvuk. Velicí důstojník tygrů se zastaví a vzhlédne.
"Všichni k zemi! Hned! Kobylka!"
Křikne a práskne sebou k zemi do písku a snaží se krýt za nějakou vyvýšenou dunou a vyhledat zbraní kobylku. Ostatní taky postupně rychle zaléhavají, aby je kobylka nesejmula. Opie sebou taky práskne hned vedle Marcuse a zběsile hledí po obloze. Kobylka vás má, jako na dlani, což je nepříjemný pocit.
"Zaměřte jí a sundejte! Nezvedejte se, nebo vás sejme!"
Křikne velitel tygrů.

Jednotka Zmijí a Vlků - Zahřívačka u plotu

Zaslechnu, že se k nám někdo blíží. Hold Alexe přeslechnout nejde nicméně brouci mě docela dost zaměstnávají. Jsou stále troufalejší a ten, co padne jen kus přede mnou fakt nebyl příjemný. Začínám mít pocit, že nám dochází čas.
"Zatracená práce! Zoe doufám, že už to brzo budeš mít, protože jinak z nás bude sekaná a tu já fakt nesnáším!"
Zařvu přes střelbu a pak uslyším cvaknutí. Zase došel zásobník.
"Přebíjíme! Druhá řada palte!"
Zakleknu a vyměňuji zásobník. Příjde mi, že se čas hrozně táhne a ti brouci jsou nějak hrozně rychlí.
"Že bych už stárnul? Hovadina!"
Zatímco přebííme letí přes nás granát. Koutkem oka zahlédnu, že ti dva přiběhlíci už jsou tady.
"Seržant Johny Rico, Bílí Vlci a za náma Černý Zmije, doufám, že zbytek vašeho týmu brzo dorazí seržante protože tu je docela horko!"
Křiknu a když přebíjí druhá řada opět vstávám a pálím. Prostě musíme ty šmejdy udržet a je jedno kolik té zelené sračky z nich vystříkne, zhebnout tu neplánujem.

Jednotka Žlutých tygrů a Zelených varanů - Spočing a akce?

Konečně bylo dobojováno. Musím nechat, že nebýt Žlutých tygrů asi by jsme tady už jen tak nestáli a bylo by nás více vypadajících jako chudák Sally. Velitel se snaží zastavit Sallyno krvácení a já bych mu rád pomohl, ale další ruce už nejsou potřeba, ač je z toho dost vyplesknutý tak to zvládá bravurně sám. Radista rychle volá o odvoz a já z místa vedle Sally prohlížím okolí a čekám, jestli nebude potřeba přiložit ruce k dílu. Uvědomoval jsme si, že ani ne na začátku naší mise je náš tým zredukován o skoro 40% původního počtu. Brouci jsou neúprosná kalkulačka co se týče lidských stavů. Vysílačka naštěstí uklidní jak mě tak zbytek týmu, že opravdu přiletí nějaký transport a snad sebou bude mít i zdravotníky, což Sally potřebuje akutně jako sůl. Čas než přiletěl transport byl poměrně dlouhý, ale nakonec přeci jenom dosedl. Pomohl jsme zdravotníkům přendat Sally na nosítka a v duchu jim popřál štastnou cestu. Na nás tady teď bylo dokončit úkol a zajistit, aby zranění a mrtví nebyli zbyteční. Hlas Žlutého velitele nás všechny zvedá a tak se zvedám taky. Náš velitel je ještě evidentně asi trošku otřesený.
Veliteli jsi v pohodě?
Zeptám se za poklusu Opieho. Přeci jenom, ač je to velitel tak i kamarád.

Rovnou za nosem...


Situace před námi je víc než zlá, jak se dívámm a začínám si říkat jaké máme možnosti či nemožnosti...

Takhle na dálku je granát risk, musímm blíže...

Jste ve hvězdné pěchotě vojáku, ne skautském táboře...ano musíme,a musíme co nejrychleji blíže, vy cestou se snažte střílet, ale do brouků, a rychle rychle, pak jděte pomoct s plotem to je jediná naděje nás všech, jasné? Takže sprintem k plotu, šetřete si munici, a držte si přilbu bude to tu lítat...

rozběhnu se rychle co to jde k vojákům a cestou nabíjím granát, tentokrát se chci dostat co nejblíže a taky ho střelit tak abych smetl brouky a mohl se zapojit do další palby, naštěstí mám ještě dva tyhle dárečky....

Párty a bez nás, to si všechnu srandu chcete nechat pro sebe? Začnu řvát když jsem dost blízko vojákům....Seržant Mezenský od Žlutých tygrů s doprovodem, jednotka pomáhá Zleným varanům, já sem se vydal k opravě plotu jako primární obrané fázy uzemí...vidím že je tu ale dost brouků pro všechny...

počkám si až budu přesně na tom místě odkud už nebudu moci minout, a až pak pošlu granát mezi brouky a doufám že to bude mít kýžený efekt...

Přední řada k zemi!

zařvu hodně nahlas než zmáčknu spoušť....(82%)

Brouci a nic než brouci.. a ten super plot

Rico zahulákal, abych se stáhla dozadu k ostatním medikům a radistům. V tu chvíli těžko říct, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Je to jako se rozhodovat mezi rychlou a pomalou smrtí, ale ani jsem necekla a šla, zbraň připravenou ke střelbě.
Zoe má zatím opravit plot a dostat nás tak z bryndy. No, uvidíme, jak jí to půjde a jestli se odsud dostaneme živí.

Dostáváme echo, že se blíží nějací dva.. asi posily? Asi nás to nevytrhne, pokud nemají nějaké eso v rukávu, protože brouci jsou už zatraceně blízko.
Vypálím dávku a o kousek se stáhnu, abych mohla přebít, Za chvíli nebudu mít co přebíjet.

Tuneláři
Opáčko

Super, máme stopu... Hmmh, to není vlastně vůbec super. Sakra, kdyby tu nic nebylo, mohla jsem brnknout na centrálu, že je mozek prostě nenávratně ztracenej. Pochopili by to? Co je mi po tom. Kruci... Kruci! Proč se někde neztrácí?! Nadávala jsem v duchu, zatímco jsme kráčeli podél docela nápadné stopy, která snad jakoby ještě na truc v několika místech zesílila.

Ty mě vážně nenávidíš! Pohlédla jsem k nebi a zlostně zamžourala do slunce. A nebo se rád bavíš na cizí účet a prostě všechny ty nebohý duše trollíš. Jo, to je ti podobný. Chudák Izák. Odfrkla jsem si a kráčela dál. Opáčko vypadal docela zamyšleně a tiše, takže jsem si odpustila nějaké další narážky, nebo vlastně cokoliv a omezila se pouze na tiché nadávky v duchu. Ovšem, ty mi vystačily na celou cestu k horám a ještě mi jich v zásobě dost zbývalo, když jsme stanuli před...

“Díra?“ Zašklebila jsem se na nebohý geologický útvar, jako kdyby to byla tchyně na návštěvě. „Ok, máme tu tunel.“ Oznámila jsem pro případ, že by tu byli nějací slepí, nebo duševně zaostalí jedinci. Ovšem ani ty nám velení nedalo. Pff, škrti. Zavřela jsem oči a promnula si je s nadějí, že až je otevřu, tak tu žádná posraná díra nebude a místo ní tu třeba bude přistávat náš zasloužený transport. Bohužel, vánoce, čas zázraků, měly ještě pár měsíců čas a tak jsem opět hleděla jen do černočerné tmy nekonečného tunelu. Ok, co takhle na centrále nahlásit, že jsme nic nenašli a dát si padla? Napadla mne spásná myšlenka a už bych ji i přednesla Opáčkovi, ale ten si tu něco přímo přede mnou šlehl a tvářil se, jako kdyby tam chtěl vlítnout a roztrhat ty brouky vlastníma zubama. Ok, tak s tím se teď asi už nedohodnu. Utla jsem další možnou snahu o diplomacii a mírné neplnění rozkazů. Sakra, já chci zpátky ten svůj zbytkáč, nebo panáka čehokoliv s aspoň 80% bych brala. Cokoliv! Povzdechla jsem si rezignovaně, když už Opáčkova postava mizela ve tmě. Můžu ho tam nechat... Můžu se vrátit a říct, že tu nic nebylo, ale stejně...

„Do prdele... Počkej.“ Nadechla jsem se zhluboka a vyrazila do tmy tunelu za ním. „Tohle je šílený... Ale, to už je život co?“ Ušklíbla jsem se stále trochu nuceně a pokračovala za ním. Jo, sniper leze dírou a brouk oknem.. Bože, proč zrovna jako ostřelovač lezu do něčeho podobnýho?! Pokračovala jsem ve svých nadávkách, které byly ale na druhou stranu vcelku účinnou duševní očistou.

Ale už zase?
Takže jsme na správné straně plotu,ale co dál?Ten plot musí někdo opravit a kdo to nespíš bude?Samozřejmě že já.Opravuji plot,zatímco kolem mně se střílí přede mnou jsou brouci a na mně se naléhá abych to udělala rychle.Kéž by to bylo aspoň jednou jinak.
Přikývnu a s pocitem servitora který se stará o různé věci zatímco kolem něj probíhá peklo.Jak jinak tohle je jako v tom praštěném filmu nebo to byl seriál?Jak se vlastně jmenoval?Začnu se věnovat plotu pokud budeme mít štěstí bude to i řezanými a grilovanými brouky.
Bude to jako vždy pokud brouky dostaneme budeme ostrostřelci,ale pokud dostanou brouci nás budeme střeleni na ostro.
Seržant Rico udílí rozkazy a já se věnuji plotu.Snad to nebude jako minule.

Broučí díra
Vosa

Omotal jsem si kolem zápěstí levé ruky Oliverův přívěšek a společně s Vosou se vydal po stopě toho parchanta. Mozek blbej.
Pomalu jsme opouštěli údolí a mířili k horám. To bude pěknej průser, až potkáme nějakého brouka. chci zpátky svůj kulomet. A munic. A hodně! Jatka pozvolna končila, ale ten pocit velkýho průseru zůstal. Možná jen proto, že jsme dva proti armádě. Možná se budou o nás vyprávět legendy. Jak já nenávidím svůj optimizmus.

Ruce se mi pořád třásly a to není dobré. Hlavně s mojí muškou je to hodně, hodně blbé. Proto ten kulomet. A pak to přišlo. Věděl jsem, že to přijde, ale nevěděl, že tak brzy. Stopa, spíše rýha vede do díry.
Stojíme před ní a koukáme dovnitř. Je tam tma a smrt za každým záhybem. A náš posraný úkol je tam. K třesu rukou se přidal i drkot zubů a chuť ke zvracení. Na tohle nemám čas. Hoď to za hlavu a buď tvrdý jako skála. Tady to skončí. Slabostí už bylo dost, chci zpátky své staré já. zpátky toho zmetka tvrdohlavého.

Vyhrnu si rukáv na levé ruce. Prst levé ruky dám ze spouště, abych ji náhodou nezmáčkl předčasně a pravou rukou rozepnu sumku. Je tam malá plastová krabička pro případ, že by se voják sesypal jako domeček z karet, což se mi právě stalo. Otevřu krabičku a vytáhnu jednu injekci, kterou si zarazím do žíly na pravé ruce. Je to sice svinstvo, co se mi může hezky povrtat v hlavě, ale teď mi to je jedno. Stejně asi nepřežiju, takže s sebou vezmu co nejvíc brouků.

Injekce zapůsobila skoro ihned. Zorničky se mi nejprve rozšířili a přišla vlna úlevy. Vše vypadá, že to bude dobré a bude to fajn. Jako po uvolňovacích lécích. Pak to bylo jako rána kladivem. Myšlenky zmizely, jako kdyby je prostě někdo vypl. V hlavě nastalo dokonalé prázdno, smysly ostré jako břitva, zorničky úzké.Žíly na rukou a na krku lehce vystouply. Maniak. Zapřu si moritu do ramene, rozsvítím svítilnu a vydám se do náruče smrti. Trochu se i usmívám. Vím, co dělám a jsem si vědom, že tu umřu. Přesto se cítím jako predátor, co pronásleduje svoji kořist. Jako kdybych měl všechny esa já. Mašina na zabíjení.

Speciální tajná mise - Vosa a Opáčko - Mozek!

Když se Opáčko konečně vzpamatoval ze své letargie a smutku byl konečně schopen vnímat Vosu, která našla stopu mozku. A po té jste nakonec vyrazili. Pomalu ale jistě jste opouštěli údolí a mířili k horám. Tížil vás nepříjemný pocit. Hodně nepříjemný, že tohle bude ještě zasraně nepříjemná cesta.
Trošku vás už opustil pach smrti z okolí, které jste pomalu nechávali za sebou, ale i tak neměli jste moc dobrý pocit.
A to se vám záhy také potvrdilo. Přišla ta nejhorší možná varianta.

Ano přesně tak broučí díra ve skále. A právě tam končí stopa mozku, takže ano určitě šel dovnitř. Je tam tam, jako v prdeli a je to jako vlézt do....no prostě do broučího hnízda. A šance na přežití v tomhle počtu? Docela malá, ale na to jste si už docela zvykli no ne? Nyní je otázkou zdali se vůbec odvážíte vstoupit do samotného broučího pekla?!

Jednotka Žlutých tygrů a Zelených varanů - Spočing a akce?

Je po boji a jediný, kdo je v ohrožení života je Sally, která leží na zemi a kolem ní všude krev. Bez ošetření to jistě nepřežije. Opie jí stlačuje ránu, aby tolik nekrvácela, ale je z toho docela zoufalý. Jake ale zachovává chlanou hlavu a volá.
"Tady Zelení varani, tady zelení varani potřebujeme okamžitý transport z planety pro člena týmu, je těžce raněn!"
V jeho hlase zaznívá naléhavost a to pořádná.
"Rozumím Zelený varane vysíláme transport vyzvedne vašeho raněného do pár minut i se zdravotníky."
Ozve se zapraskání z vysílačky nakonec, takže se všem z varanů očividně asi uleví.
Žlutí tygři naproti tomu zajišťjí prostor a odpočívají ve střehu, o ostatní dění se moc nezajímají, je vidět, že se snaží soustředit maximálně na misi.
Po pár minutách opravdu přistává transportní modul.

Z transportu vybíhají dva medici s nosítky, kteří Sally naloží a zmizí zase v lodi, která bleskově opět odlétá. Nyní je ve hvězdách, jetlis e z toho dostane.
"Tak dost jdeme bando máme práci!"
Křikne na všechny velitel Žlutých tygrů a tím vydá rozkaz vydat se opět kupředu zpět k plotu a to poklusem. Opie je ještě bledý a zdá se zamyšlený.

Jednotka Bílých Vlků a Černých Zmijí + Mezensky - Horké chvilky u plotu

Vlci a Zmije
Oba týmy se zformovaly, mediky a radisty přesunuli do zadní linie a sami se rozprostřeli do první linie vyjma určených, kteří měli opravit plot. Rico zavelel, aby se střílelo na skupiny a tak se stalo. Začali jste pálit. První střílela skupina, ve které byl právě i Rico a moritty štěkaly, když se zvedal prach a brouci přibíhali skrz něj na vás.

První brouci padají po výměně střelců, kde se nyní zapojuje i Alex. Všichni střílíte udatně a držíte se brouky od těla, ač se stále dostávají blíže a vám pomalu, ale jistě dochází čas. Kdo ví, jak jen a tom Zoe s opravami.
"Pane! dvě blížící se postavy na šesti hodinách za námi!"
Křikne Tyan od Zmijí. Alex jen koutkem oka slétně k němu a kývne.
"To budou nějaký z týmů, ale kurva proč jsou jen dva?!"
Zařve přes střelbu a opět je čas střídačky.

Mezenski
Mezitím Martin společně s Georgem ze Žlutých tygrů běží oba hezky po dunách a míří směrem k plotu a to se jim taky podaří. Zanedlouho totiž vidí plot a jeho aktivní i neaktivní část a na místě, kde končil onen aktivní plot viděli oba ještě něco. Zhruba dvě jednotky vojáků, kteří v lajně stáli k nim zády a pálili co to jen dá do brouků, kteří vybíhali z prachu nedaleko za plotem a tvrdě se na ně snažili dorážet.
"No doprdele, tak to mě poser. Trošku ztížené podmínky teda."
Vydechne George úžasle, ale brzo se vzpamatuje.
"Asi bychom jim měli helfnout co?"
Koukne na Martina a mezitím v dálce dál probíhá onen boj, zdá se, že vás dokonce nějaký z vojáků zahlédl, ale kdo ví jestli je to jen fakt, nebo se pouze díval vaším směrem. Nicméně je třeba jednat rychle.

Vlci a Zmije
Situace se vyhrocuje a brouci jsou stále blíže, chce to nějaký zázrak, brzo asi nezbude nic jiného než začít střílet i granáty pokud nebudete chtít políbit broučí kusadlo hezky z blízka. Studený pot vám stéká snad úplně všude a mezi půlkama je to fakticky nechutné a nepříjemné, ale tím se nemáte čas zaobírat. Jeden brouk padl dokonce jen asi dva metry před vámi to je tak metr a půl před lajnou kterou dělá plot, když je aktivní to už je zatraceně blízko a bude asi hůř. A co pokud se plod nezaktivuje až opraví Zoe panel, co když je rozbitý i ten hned další? Bude to horký a to hodně!