Andor.cz - Dračí doupě online

Ústup

Není to tak snadné, jako vždycky. Raketa nadělá víc bordelu, než užitku, a ta druhá to sice zvládne o poznání lépe, ale stejně se broukům už nevyhneme. Začíná to být trochu opruz – brouci, brouci, kobylka, brouci.
Znovu přebiju.
Ron umřel díky kobylce. Kontroluju zbytek naší jednotky v rychlosti, půlkou oka, ale stačí mi to k tomu, abych věděla, že ti, kteří za to stojí, jsou ještě naživu a pravděpodobně i celí.
Dáváme se na ústup.
Prima.
Další mizerný ústup v našem mizerném životě. Zase dochází zásobník, ale ještě na chvíli vydrží. Po chvíli se náš slavný ústup zastavuje, nedávala jsem moc pozor na řeči kolem, tak se otáčím a nakonec jen zavrtím hlavou nad tím, že plot za náma funguje. Škoda, že nejsme na druhé straně, fakt že jo.

To už se halasení zase ujímá Rico. Nastražím uši, aby mi nic neuniklo, a souhlasně kývnu, když mi dává vědět o granátu a odpálení soutěsky. Sáhnu po granátu a sem tam to ještě napálím do nějakého brouka Moritou, ale jak je nás víc, není třeba střílet jako dřív. Aspoň mám v ten moment takový pocit.
Házím granát… vážně prima den. Nečekaně mi podjede noha a jak jsem byla napřažená k tomu granát hodit, tak jsem taky v rychlosti hodila – mírně jinam, než bylo v plánu. Cítím, jak mě někdo drapl za paži a pomohl mi získat ztracenou rovnováhu, takže jsem nedopadla na zem.
"Kurva!" zaklela jsem. Granáty vybuchly a vzduch se naplnil prachem, tam, kde jsem ho hodila já možná i kousky brouků. V rychlosti jsem zmerčila, že mě na nohy vytáhl Rico, ale na děkování nebyl čas.

Podle reakcí ostatních (přišlo mi, že někteří i přidali) je před námi místo, kudy se dostaneme přes plot do o kousíček bezpečnější zóny. Dostaneme se za plot, ale brouci jsou nám zase v patách.
"To snad není pravda..," povzdechla jsem si a přehodila zbraň víc dopředu, abych se připravila na palbu.

Jatka a další krásy světa

Procházka okolím nebyla až tak špatná. Docela s radostí jsem si protáhla nohy a nechala zase trochu toho alkoholu v těle odbourat. Ovšem na výzdobě okolí se mohlo trochu zapracovat. Pomyslela jsem si, když jsme se začali přibližovat místu, na kterém proběhla před nedávnem totální jatka. Podobnou scénu jsem neviděla poprvé a bohužel ani naposled, ale povětšinou jsem si udržovala odstup, když jsem měla tu možnost. Dnes tomu tak však nebylo.

I mně poněkud zamrzl na rtech typický úšklebek, když jsme procházeli kolem kusů mrtvých těl, jak lidí, tak brouků. Ještěže jsem je neznala. Nebylo to ale zrovna tak dávno, vlastně jen pár dnů, co jsem sbírala zbraně mezi těly mých spolubojovníků. Aspoň že se nás tehdy domů vrátilo víc než... jeden. Pohlédla jsem na Opáčka, který se zastavil u jedné z mrtvol. Nechala jsem jej. Podobné pocity jsem moc dobře znala a tak jsem jen poodešla o kus dál a dalekohledem se rozhlížela po okolí, než se ke mně zase připojil.

„Máme tu něco.“ Pronesla jsem pak a podala Opáčkovi dalekohled. Nechtěla jsem se ho ptát, jestli je všechno v pořádku, protože všem bylo jasný, že je to kurva v prdeli. Ale ze slušnosti jsem vynechala sarkastické poznámky a soustředila se na prostá fakta. „Půjdeme to omrknout. Je to aspoň něco.“ Kývla jsem tím směrem, vzala si zpět dalekohled a vyrazila směrem k nalezené stopě.

Dobrý duch Oliver

Jdu tedy první. V ruce svírám rukojeť nože. Sice s ním proti broukům zmůžu prd, ale aspoň mi to trochu dodává odvahu. Terén se ani moc nemění. Chvíli jsou kolem jatka a vzápětí jsou tu ještě větší jatka. Tohle opravdu můžou udělat jen brouci. Takový masakr. Vosa a její kroky a hlavně její puška mě docela uklidňuje, ale pořád bych nevydržel sedět na místě bez toho, abych se neohlížel.
Naše cesta nás zavedla na místo, odkud jsem utekl. Serže leží pořád tam, kde jsem ho nechal. Teď mám chvilku času a ohlédnu se kolem a všimnu si mladého radisty, jak si s jeho končetinami pohrává vítr. Visí na kusadle mrtvého brouka a nemá hlavu. Přijdu k němu a dívám se na to tělo. "Oliver. Při výsadku měl strach, že to tu dopadne špatně a já ho uklidňoval, že to dobře dopadne. Že na něj dám pozor. Místo toho zachránil život on mě. Shodil mě na zem. Měl jsem tu viset já a ne on." Už je toho na mě moc. Podlomí se mi kolena a já padnu do zaschlé krve a ještě něčeho, co si radši netroufám identifikovat. Po tváři mi stékají slzy a musím se opřít rukama o zem. Kapky smutku dopadají na kovový povrch Oliverovy Moritty. Vezmu ji a otevřu komoru pro granáty. Jeden tam je. Vytáhnu zásobník. Nějaká munice tam ještě je. "Dokonce i teď, když nejsi mezi námi, tak mi pořád pomáháš. Díky Olí." Znovu se kouknu na jeho tělo a oči mi sjedou na náhrdelník s králičí packou, který má omotaný kolem zápěstí. Sundám mu ho. Budu s tebou kamaráde, ať se děje, co se děje.

Okolo plotu
„Vážně neříkej tohle by mně opravdu nenapadlo být tohle film byl by tohle náhlý zvrat.“oznámím pak Alexovi.A tak běžíme a běžíme a nakonec naštěstí před sebou najdeme vypnutý plot.To je dobře protože já bych nerada sahala k plánu B.V mém podání by to znamenalo odpojit plot a co se týká Wadeho tak by měl stejný nápad i když s poněkud trvalejšími následky.Já bych se rozhodla plot odpojit tak aby se potom dal opět používat což by znamenalo ty pylony někde rozpojit.
No a teď když jsme za plotem by to měl někdo zapojit a na kom to asi bude?
Ovšem ani tady nejsme v bezpečí protože zatímco jsme obcházeli plot brouci na nás obešli taky a zaútočili z jiného směru.
A do toho tu nějaký pošuk mluví o rozhoupání kosmických koulí.

A jde se makat

Žlutí tygři

Děkuji pane!
zavolal sem po tom co velící povolil můj smělý návrh a podíval se na svého určeného spolubojovníka, věděl sem že riskujeme hodně,ale ten plot byla jediná naděje před brouky...

Není čas strácet čas, čím dřív to spravíme tím dřív budem sledovat broučí barbecue...takže jdeme

S tím sem počkal až se vydá za mnou a zmíříl rovnou k plotu, přímo, bez vytáček, oči na štopkách, prst na spoušti moryty a mysl s jasným cílem, dát mu prostor k opravám a držet brouky od nás co nejdál, nebo na druhé straně plotu....

Nebojte se Georgu na večeři to stihneme,takže nám oběma bude špatně z té vojenské šlichty...

Taktický ústup - Back in hell

Tým bílých vlků

Posledních pár chvil bylo zasraně vyostřených a ani zaleka nebylo po všem, právě naopak. Náš dokonale promyšlený a dle všech regulí provedený ústup nemohl snad ani probíhat lépe. Teda vlastně mohl ... mohli by jsme ty zasraný svině pozvolna grilovat až do úplnýho vyhlazení. K takovým stavům ale kurevsky daleko.
"Pane, cpl Splinter pane! Hlásím se jako průbojný dobrovolník pane!" zahlásím ve všem tom rozruchu a tlačím se dopředu skupiny. "Pane mám munici navíc pane! A taky mě kurevsky svrbí tři zelený koule! Potřeboval bych je podrbat pane!" hlásím tak vzorně, jak se v danou chvíli dá. Proti této dobrovolnické činnosti se snad nikdy nedá nic říci. Granáty se samozřejmě používají jen v případě nutnosti, ale výsledkově patřím mezi ty lepší střelce a taky ty kurvy kosím co se dá, takže proč bych si nemohl za odměnu stoupnout do první řady. Snad každý z nás by měl mít nárok na trochu tý odporný sračky naservírovaný. A ne, nemá to SKORO nic společnýho s tím, že mě svrbí i jiný koule a tohle je docela dobrý způsob, jak se zase předvést a taky mimo jiný dostát svýmu jménu ... "Let´s rock and roll baby!" zaraduji se, když mi velící svolí. Přeci jen jsme v zasraný tísni a ty kurvy naducaný nám šlapou po prdeli.

Jednotka Zelených Varanů - Smrt dýchající na záda

Ten běh byl děsný. Když výcvikový seržant mluvil o tom, že nás běh udrží naživu jednou tak jsme mu nikdo nevěřil. Pěchota přece neustupuje. To jsme si mysleli, když jsme byli ve výcviku a seržant to do nás neustále cpal. Teď když jsme běžel s výstrojí a smrtí v zádech jsem na něj s láskou vzpomínal. Písek který se dostal naším během do vzduchu mi zaplnil pusu a já se mezi dýcháním snažil vyplivovat písek, který mi tam nalítal. Slyším za sebou výkřik a otáčím se, abych viděl jak se Sally snaží zvednout zatímco se Drye snaží jí pomoct. Drye se snažil o moc věcí zároveň, ale dařilo se mu to. Což byla opravdu velká změna proti tomu desátníkovi, kterým byl ještě ve své podstatě pár minutami. Z neopelichaného kuřete se změnil na velitele. Zakleknu spolu s ostatními a pálím krátkými dávkami do brouků. Mířím vždy na toho prvního, abych je systematicky zpomaloval. Ovšem je nás málo a brouků hodně. Palba takhle z běhu nebyla moc účinná. Všichni se museli ještě vydýchat. Sally se zvedá, ale ne nadlouho. Jeden brouk se jí dostal na kobylku, teda lépe řečeno na záda kde zanechal krvavý šrám. Zároveň s tím jsem si všiml, jak se blíží podpora a pomoc. Takže, nakonec to naše volání přeci jenom nebylo zbytečné. Pálil jsem do brouků a díky nim se nám podařilo je zastavit. Velitel Žlutých tygrů si musel rejpnout do bandy nováčků, ale mě to bylo jedno. Teď jsme se mohl vydýchat a mohli jsme ošetřit Sally.
Myslím pane, že se nám za ní spíše prášilo, ale jinak máte pravdu.
Vrátím veliteli Tygrů a sáhnu po flašce s pitím, abych doplnil tekutiny a potom přebil zásobník. Teď už se nebojím, že by se to mohlo posrat, přeci jenom tohle už je jednotka trošku zkušenější než my.

Speciální tajná mise - Vosa a Opáčko - Pochod hřbitovem

Už jste alespoň dva. Zvětšila se tím naděje na přežití? Dosáhnete něčeho? Kdo ví nicméně musíte to zkusit, chcete přece přežít a vrátit se zpátky domů. Tolik štěstí ti ubožáci s Opáčkovy jednotky vůbec neměli. Jejich kusy byly všude kolem v znetvořených tvářích byly vidět vyděšené výrazy. Výrazy, které měli těsně před smrtí. Někteří naprosté hrůzy, jiní zoufalství. Tváře a těla, která zde cestou údolím, kde jsou jak mrtví brouci, tak však zmasakrovaná celá jednotka, si budete asi ještě nějakou dobu pamatovat. Možná i napořád. Není to hezký pohled.
Oba postupujete asi 300 metrů tímto hřbitovem a občasně je ji kumšt udržet žaludek v klidu. Právě míjíte další tělo, chybí mu hlava a s probodnutým hrudníkem visí na nehybném kusadlu mrtvého brouka. Opáčko bezpečně poznává mladičkého radistu podle zničeného batohu na jeho zádech, se kterým si ještě před výsadkem v transportéru povídal. Bál se toho co bude a měl špatné tušení o tomhle výsadku a Opáčko jej ubezpečoval, že to bude v pohodě. Radista se asi bál oprávněně. Nicméně zdá se, že vám štěstí přeje pod jeho tělem leží obyčejná Moritta s granátometem, kdo ví kolik má munice, ale i tak munici bude možná lehčí sehnat než funkční zbraň a je vlastně funkční? Mezitím Vosa najde něco mnohem lepšího , vyšouranou stopu, kterou musel dle popisu nechat broučí mozek a míří pryč z bojiště.

Jednotka Zelených Varanů - Smrt dýchající na záda

Všech vašich 6 zbylých členů běží, jako o život dunami. Prach a písek vás dusí na plicích, ale nedokážete zpomalit, je to nemyslitelné už jen proto, že těch 5 nebo více brouků v zádech není fakt příjemných. Když se ohlédnéte tak vás brutálně dohánějí. Je jasné, že jim neutečete. Sally zakopne při vybíhání písečného kopečku, nebo spíše jí podjela v písku noha a s dusnutím dopadne na zem.
"Stát! Sally!"
Křikne desátník Drye a rychly klouže dunou zpátky níž. To už jsou brouci hodně blízko.
"Neutečeme palte! Musíme ty svině zabít!"
Zakřičí a zvedne Morittu k zacílení a zazačne střílet proti broukům, dokonce se i trefil, protože brouk zapištěl a mírně se stáhnul.
"Vstávej!"
Chytá velící Sally za zbroj na zádech jednou volnou rukou a pomáhá jí na nohy.
"Zasraný svině! Kryjeme vás!"
Zaklekne Jacka a Brian po stranách a podpoří střelbu svého velícího. Čím to vlastně je, že se stal najednou z tak nerozhodného a na nic velitele někdo, kdo pomáhá zachránit někoho z týmu? První brouk padl, ale další se snaží dostat blíže i přes střelbu....

Jednotka Zlutých tygrů - Umřít pro pár zelenáčů

Rozběhnete se kupředu pískem a dunami. Je to nepříjemné, jak se boty boří hluboko do písku, ale nepolevujete ve snažení jde přece o životy dalších vojáků, kteří tu někde poblíž jsou.
"Souhlasím Mezenski ten plot je třeba dát dokupy jinak nám tu budou brouci chodit, jak se jim zachce!"
Křikne velící přes hučení větru. Pavla je ve vašem družstvu trošku napřed, jako průzkumník a taky asi nejlehčí člen týmu se dokáže pohybovat nejrychleji.
"Támhle! Vidím je pane! Na tom kopečku asi 100 metrů před námi jde po nich něco do 10 brouků a jejich počet může být zhruba jak náš možná méně nevím jistě pane!"
Křikne Pavla a velící kývne.
"Fajn Mezenski vezmi si Georga a běžte opravit další kus toho zasraného plotu my zajistíme přeživší a pak se k vám připojíme. Brouci nesmí dostat posily!"
S tím zbytek týmu pokračuje kupředu a radista George čeká na Martina, až se vydají jiným směrem plot je směrem nalevo asi nějaký kilometr odhadem....

Jednotka Zelených varanů a Žlutých tygrů - Záchrana?

Varani střílíte, jak urvaní, když zahlédnete v dálce mezi dunami pohyb malých postaviček, zdá se, že se blíží vaše záchrana, ale i tak jste sejmuli zatím jen pár brouků. Sally se mezitím vyškrábala na nohy a chce se dostat do obranné linie společně s velícím, ale jedno kusadlo brouka vystřelí kupředu, když je dostatečně blízko a malá přední nožka jí probodne záda v oblasti za pravým ramenem. Sally vykřikne a upadne opět do písku.
"Sally!"
Střelba podpory přinutí aby se brouk stáhl a Opie jí drapne volnou rukou za zbroj a táhne nahoru po písku na kopeček. Tam jí nechá ležet na břiše a střelu nechává na zbývajících z týmu a sám se kupodivu stará o zranění Sally, zdá se, že se trochu v medicíně vyzná, a tak jí to provizorně ošetřuje.
Mezitím už přibíhá většina jednotky Žlutých tygrů, která pomůže z boku rozstřílet a dorazit bandu brouků.
"No je vidno, že vám hořelo za prdelí."
Ušklíbne se velitel tygrů zatím co brouci jsou koenčně po smrti a vy se staráte o chvilkový odpočinek a vše důležité.
"Fajn na chvíli pauza dejte se do kupy pak razíme zpět k plotu."
Oznámí velící tygrů. Tohle bylo opravdu o fous.

Jednotka Černých zmijí a Bílých vlků - Útěk okolo plotu

Granáty byly odpáleny, ale pouze Ricův se trefil dobře a zasypal cestu. Riley ujela noha a granát letěl někam mezi brouky, kde asi taky udělal nějakou škodu. Rico jí pohotově jednou rukou zachytil za loket a pomohl jí opět na nohy.
Pak jste oba týmy zdrhali seč vám síly stačily okolo plotu.
"Kurva tohle ve scénáři nebylo!"
Vrčí nespokojeně Alex za běhu se svým týmem, jeho nováčci si asi ještě na jeho jednání úplně nezvykli.
Konečně v dálce uvidíte, že aktivnost plotu končí a přidáte do tempa. Běželi jste nějak okolo kiláku určitě. Vběhnete mezi vypnutými pylíři s úlevou, že jste konečně na správné straně. Kolowski funí, jako lokomotýva, ale není ještě všem problémům konec.
"Obranná formace! Ty svině se blíží i z jiného směru!"
Křikne Alex, když je slyšet další dusot, jen co překročíte plot na druhou stranu. Další kupa sraček se k vám blíží a to dost rychle asi si moc nevydechnete.

Jak prasátka na porážku

"No to si děláš prdel..." uklouzne mi, když přestanu s krycí palbou a otočím se na zapnutý plot.
Nechápavě se podívám na seržu, poté se ohlédnu zpět k broukům a pošlu jim další dávku z Morrity na pozdrav.
I přes hlasité štěkání zbraní všude kolem zaslechnu rozkaz k ústupu.
Poplácám Kolowskiho po rameni a když na mě otočí hlavu, se slovy "jdeme" kývnu směrem vzad na znamení ústupu k jednotce. Poté, co Andrej na oplátku kývne, že mi rozumí se bok po boku, za vzájemné krycí palby stáhneme až k seržovi, kde čekáme, až za nás projdou všichni.

Netrvá dlouho a zatímco Rico s Riley odpalují granáty, ostatní se dávají do sprintování podél plotu.
Nikdy bych nevěřil, že si někdy budu tak moc přát, aby ten zkurvenej plot nefungoval...

Vyrážíme

No, můj plán nebyl neprůstřelný, ostatně ani my nebyli, ale bylo to aspoň něco. Popravdě, jsem nám nedávala moc šancí, že ten mozek najdeme, ale kruci... Už se staly i šílenější věci!

„Nějak to půjde.“ Zamumlala jsem spíš sama pro sebe a zamžourala do slunce, nebo vlastně nějaké úplně jiné hvězdy, jejíž opravdové jméno mi teď bylo asi stejně jedno, jako úvahy nad tím, kde oslavím vánoce.

„Začít.. Asi bych začala od začátku. Takže se asi trochu vrátíme. Třeba tam něco najdeme. Minimálně by tam mohla být i další výzbroj, co by se nám mohla hodit. Měli jste s sebou nějaké větší množství trhaviny?“ Zamyšleně jsem pohlédla na Opáčka, který se na mě v odpovědi začal docela zvláštním způsobem křenit. Jo, někoho normálního by to asi docela zneklidnilo, ale já se tam zrovna moc neřadila.

„Tohle bude ještě zábava.“ Uchechtla jsem se a mávla rukou. „Jdem, ať jsme na večeři doma.“ Otočila jsem a s jistým odstupem nechala Opáčka, aby ukazoval cestu. Přeci jen místní terén znal lépe a věděl, čemu se vyhnout.