Andor.cz - Dračí doupě online

Anděl strážný

Přísahal bych bohu, že se na mě ta hlaveň Vectoru CP1 usmívá. Přímo volá: "Pojď. Polib mě a zlý sen skončí." Pomalu ji začínám věřit. Hlaveň se přibližuje k mým ústům, které se otevřou a hlaveň Vectoru zajede dovnitř. V puse okamžitě ucítím pachuť oleje na zbraně a železovitou chuť krve. Zavřu oči a už se chystám, že utrpení skončí. Slabostí se mi podlomí kolena a hlaveň vyjela zase ven. Nesmím se vzdát tak lehce, musím něco udělat. Musím pomstít padlé kamarády. Musím dokončit úkol. Nesmím tu chcípnou jako nějaký posera, co si vystřelí mozek z hlavy. Tohle nejsem já.

Ozval se hlas. Zarazilo mě to a narovnal jsem se. A pak zase. Že by se naučili brouci mluvit? Ne, to není možné. Asi se mi to jen zdálo. Ale co když ne a někdo opravdu přežil. To by ale nevolal, že je tu pro mě. A ke všemu to zní jako žena. Pomalu otočím hlavou a kouknu se přes rameno. Spatřil jsem vojáka, který na mě mává a usmívá se na mě.
Začal jsem se usmívat také. Ale spíše než úsměv oběti, která se dívá na svého zachránce, to byl úsměv maniaka, kterému přeskočilo. Klečel jsem tam pořád ji pozoroval. Po chvilce jsem se postavil, došel k ní a sáhl ji na hrudní pancíř. Na místo, kde by normálně byly prsa.
Když jsem zjistil, že je skutečná a není to přelud, začal jsem si připadat jak pitomec a uvědomil si, co jsem právě udělal. "Pardon" vylezlo ze mě a nasadil jsem úsměv typu právě jsem něco nehorázně posral. odkaz

Hurá na výlet

„Kam všichni jdou?“ Zmateně jsem se rozhlížela, když většina lidí, o nichž jsem si myslela, že budou součástí týmu, opustila místnost a já tam zůstala skoro sama.

„A do prdele.“ Polkla jsem nasucho a nebylo to asi jen tím strašným sušákem, který mne začal jako po každé přehnané pitce pomalu ale jistě sužovat. Začínalo mi docházet, že tahle mise bude opravdu voser. A já že mám někoho zachraňovat? Proboha doneste mi prášek na bolavou hlavu a zachraňte radši mě! Prolétalo mi hlavou, zatímco jsem nastupovala do transportu, který byl na běžné poměry docela prázdný.

„Tak vítej mezi zatracený Bílý tesáky. Heh, spíš ztracný.“ Zamručela jsem v prázdném prostoru transportu a raději se posadila, zapříc se o pevnou stěnu. Jo, tohle bude dlouhej let. Zavřela jsem útrpně oči, když se loď se mnou i mými vnitřnostmi zvedla a vyrazila směr... Kurva, kam já to vůbec letím?!

Z letargie mne vytrhlo chvění, které se šířilo trupem lodi. Sestupovali jsme skrz atmosféru k planetě, jejíž jméno bych nejspíše měla znát, ale měla jsem teď trochu jinou starost a to udržet včerejší slané tyčinky a oříšky na svém místě.

„Ehhh... Jo jasně. Díky.“ Zavolala jsem na pilota, když jsem se naklonila nad otevřenou rampou. Ovanul mne silný proud větru nesoucí prach zpod vznášející se lodi a já si ještě zkusmo překontrolovala výzbroj, než jsem vyskočila. Původně jsem parakotoul neplánovala, ale nakonec jsem to v půli skoku vyhodnotila jako dobrou možnost... Jedinou možnou. Narovnala jsem se a ani se příliš nezdržovala vyprovázením transportu, který mizel zase na obloze. Moc dobře jsem věděla, že zvuk motorů mohl přilákat nezvané hosty a já měla už socializování po včerejšku zas na chvíli dost.

„Ughh...“ Vůně na slunci hnijicích lidských těl a rozmačkaných broučích vnitřností nakonec udělala své. „Super.“ Ušklíbla jsem se kysele na to, co zbylo z mé včerejší večeře a prohnula se v zádech. Odepnula jsem si čutoru z vodou a vypláchla si ústa. Jednu výhodu to mělo. Skutečně se mi ulevilo a můj žaludek už nebyl jako na vodě, na druhou stranu jsem ale byla stále na planetě, kde se to hemžilo vražednejma přerostlejma broukama.

„Prostě běžnej den.“ Odplivla jsem si a s už jistějším krokem vystoupala na jednu terénní nerovnost, abych se mohla lépe rozhlédnout po krajině.

„Mám tě.“ Šeptla jsem, zatímco jsem skrz optiku pozorovala muže, jenž se v dálce pachtil mezi těly mrtvých lidí i brouků. Místo toho, abych tu střílela do vzduchu jako na divokém západě a upozornila tak na sebe nejenom jeho ale i možné další brouky, jsem se rozhodla k němu opatrně dojít. Sestoupila jsem z kopce a využívajíc krytí za čímkoliv, co se nabízelo, jsem se k němu přibližovala. Možná že to v tuto chvíli asi nebylo zrovna nezbytné, ale byl to už můj takový zvyk.

„Hej!“ Křikla jsem, když jsem se mu dostala do zad na vzdálenost zhruba 15 metrů a doufala, že mu dojde, že brouci by na něj asi takhle nevolali a neodstřelí mě.

„Jsem tu pro vás.“ Zvedla jsem ruce a pokusila se o cosi, co by za běžným okolností mohl být úsměv hodný hrdiny. V tomhle případě to však spíše vypadalo, jako kdybych si chtěla tu přechozí epizodku s večeří zopakovat. No, nevypadala jsem asi ten den zrovna nejlíp. Ale jak se to říká? Vyslanému zachránci na zuby nehleď?

Šílenství?

Procházím tím bojištěm a zdá se, že to nemá konce. Všude kam se podívám, vidím jen krev, vnitřnosti, končetiny nebo zohavené mrtvoly vojáků, se kterými jsem tu přistál. Aspoň že jsme sundali i nějaké brouky, těch je tady taky dost. Vůbec nevím, kam to jdu, nebo co mám dělat. Mohl bych si vzít vysílačku a zkusit zavolat o pomoc, jenže ta vysílačka je složitá jako celá podělaná vesmírná loď. Absolutně nevím, co který čudl dělá. A taky bych nějakou musel sakra mít. A aby toho nebylo málo, tak to tady smrdí jako na jatkách. Vždyť já jsem na jatkách. Koukám kolem sebe a začínám se usmívat jako debil. Ještě chvíli, tak mi přeskočí. Musím se něčeho chytit, musím. Znovu překontroluji zásobník. Jen půl zásobníku. Pcha, živého mě nedostanou!
Kdybych aspoň věděl, jestli tu někde je základna. Vlastně jo, ona tu žádná není. Začínám se potichu smát a koukám se do hlavně CP1.

Speciální tajná mise - Opáčko a Vosa - Dva tváří tvář smrti

Opáčko to neměl nijak lehké. Štěstí při něm zrovna opravdu nestálo. To co z jeho jednotky zbylo byly spíše kousky těl naporcované i se vším, co jim patřilo. Vector CP1 a nůž, který našel mu moc nepomůžou zvláště když Vector má jen půl zásobníku, což nejspíše nebude stačit ani na jednoho brouka.
Když se rozhlédne všude je jen smrt je to tu jako na lidsko-broučím hřbitově. Mnohým by se z toho chtělo zvracet. Nyní je hlavní otázkou jak z tohohle srabu ven?

Vosa mezitím nervozní nastoupila na transport. Až uvnitř jí došel důležitý fakt, na týhle misi je sama. Krom pilota, který jí akorát vysadí s ní nikdo další neletí. Což je možná ještě větší znervoznění.
Trnasport se začíná třást při sestupu.
"Výsadek za 10......7......2......teď! Hodně štěstí!"
Křikne pilot a otevře zadní dveře těsně nad zemí abys mohla vyskočit do míst, kde se ti moc nechce. Jakmile jsi venku transport odlétá. Vysadil tě za jedním menším kopcem, ze kterého máš v zápětí docela dobrý rozhled a také výhled ze kterého se zvedá žaludek. Vidíš bojiště poseté brouky a kusy těl. Zdá se, že tohle je místo, kde má být někdo z těch přeživších, ale mohl tohle někdo vůbec přežít?! Díky optice na pušce zahlédneš pohybující se postavu, vypadá docela v pořádku ač určitě nebude zrovna úplně v pohodě ani moc ozbrojen není.

Opáčko si transportu nevšiml, protože se mu schoval za kopce a nebyl tedy na zamračeném nebi ani tak vidět. Ani o pozorovateli na kopci nemá zatím tušení.

Jednotka Zelených Varanů - Oheň na střeše

Radista mírně polknul a rozhlédl se kolem.
"Není odsud vidět ta zasraná pevnost jsme docela v prdeli."
Vzdychne mimo vysílačku a snaží se najít nějaký bod, který by byl význačný až....
"Tady Zelení Varani opouštíme stávající pozici musíme se stáhnout někam na obranou pozici budeme tu mít horko žádáme okamžitou posilu!"
Křikne do vysílačky a pak si jí nahodí na záda a popadne svou zbraň. nyní to vidíte všichni z kopce zpoza plotu přibíhají další brouci.
"Jdem!"
Křikne váš velící a rozběhne se pískem směrem k dunám dál od plotu. Ano je to pryč od vašeho primárního úkolu ale mrtví asi moc nezmůžete co? Takže nakonec se i ostatní rozbíhají za velícím s myšlenkou, že tohle byl jeden z jeho dobrých úsudků. Zdrháte, jako o život a skupina alespoň pěti brouků se blíží, ale může jich být více, ale kdo by se otáčel a počítal to, že?

Jednotka Žlutých Tygrů - Oprava plotu? Záchrana?

Martin pohotově koriguje obranu a brzo se ozývá palba, když odrážejí brouky. Eston je trošku v časovém presu, ale o to líp zdá se pracuje. Brouci jsou už blízko.
"Krok zpátky!"
Křikne radista a vy jen tak tak ukročíte, když opraví pylíř a tím proletí proud. Část je ho tedy nahozena, což dokazuje smažící se brouky, kteří by chtěli za vámi, ale je dost možné, že tu budou další díry, nebo spíše bloky, kde plot ještě není fůnkční díky nějakému mrtvému pylíři a tím zbytek není napojen ke zdroji.
Radista se s úsmevem zvedá a v tom mu zapraská vysílačka.
"Tady Zelení Varani opouštíme stávající pozici musíme se stáhnout někam na obranou pozici budeme tu mít horko žádáme okamžitou posilu!"
Ozve se z vysílačky docela čistě.
"Pane?....Zdá se, že signál je docela blízko dle toho, jak ho chytáme a dle informací posledního výsadku předchozího týmu, které nám byly poskytnuty by měli být několik kiláků na sever odtud."
Zahlásí radista. Clewis se na chvíli zamyslí nad tou informací a kývne.
"Dobrá tedy, primární úkol je jiný, ale když nás bude více bude to lepší. Takže pohyb obranný útvar a poklusem vpřed než jim dojde čas. Dle hlášení tam mají nebo měli v plotě taky díru!"
Křikne velicí a rozběhne se kupředu následován ostatními, kteří se postupně formují za ním do obraných pozic. Zdá se, že si splníte menší vedlejšák, nebo příjdete pozdě?

Jednotka Bílých Vlků a Černých Zmijí - My jsme bořiči veselí....

Situace se začíná rovnat koupeli v pěkných sračkách. Wade mezitím čeká na další raketu, kterou mu tam už Kolowski láduje. Pak ho poklepe po rameni, že může střílet. Se zasvištěním raketa vyletí kupředu směrem na díru. Docel dost brouků už je ale v údolí a míří nahoru k vám. Raketa zaletí do díry a ozve se další ohromná exploze. Kusy skal se zřítí stejně tak část údolí sesype, když se zbortily tunely uvnitř, ale ještě docela slušný počet brouků vám chce zahřát pušky.
Mezitím se zvyšuje i váš problém s kobylkou. Adrew nějak nedokáže úspěšně zacílit a sestřelit tu mrchu.
"Sejmu ji!"
Křikne Ron a vyběhne na jednu menší skalku a zacílí. Kobylka se blíží přímo na něj.
"Mám tě ty zasraná zelená.....!!!!!"
Křičí a začne střílet do kobylky. Tu to asi jen zranilo ale v letu pokračovala. Její přední nohy nabodly Rona a ten s výkřikem letěl dál z kobylkou. Nicméně asi jí poškodil křídlo, nebo něco protože kobylka nevybrala nerovný terén a i se svou obětí se rozmázla o skálu kus za vámi.
"Do hajzlu poslouchejte rozkazy!"
Křikne Alex naštvaně. Další špatná zpráva je, že už nechytá jeho radistka signál s druhou jednotkou.
"Tak jo zelenáči postupujeme stahujeme se děláme teď přední voj ať se můžou vlci stahovat!"
Křikne Alex a se zbytkem své jednotky postupuje stejnou cestou, jakou jste přišli, aby se Vlci mohli začít stahovat a sestřelovat zbylé brouky, kterých ubývá a zatím ještě nepřekonali vrchol.
Podaří se vám stáhnout pěkný kus.
"Rico! Máme tu kurva malej problém!"
Křikne Alex dozadu na Vlky, když jste po nějakém čase dostatečně blízko plotu, který má být opravován. A vidíte i jaký problém to je. Plot je v téhle části nahozený, takže za zády máte vlastní ochranný plot a zepředu vás jdou vítat brouci.

A sedmého dne se prach usadil

Poté co raketa zaletěla broukům až kamsi za prdel a roztrhala je na kusy, se země lehce zachvěla, u díry o kus propadla a zvedl se neskutečný oblak prachu. Pár vteřin nikdo nedýchal a několik dalších vteřin, už ale za dýchání, se nikdo z nás nepohnul, dokud si prach nezačal sedat. Pak jsme to uviděli - nová broučí díra.
"Dohajzlu! Andreji per sem další raketu, máme tady práci!" Zařval jsem a pomáhal mu nabíjet, "radši připrav ještě jednu, kdyby se to posralo," informoval jsem jej.
Kde se ten hmyz pořád bere? Nemohla by alespoň jedna mise proběhnout bez nich a v klidu? Ne, nemohla. To by byla nuda! Na tom něco bude...ale i tak, alespoň jendou. Byla by to příjemná změna.
O pár vteřin později už mám znovu nabito a mířím na novou díru.
"Bacha!" Začnu řvát aby mě slyšelo co nejvíc lidí, "raketa za 3, 2, 1, pal!"

Rozpálená planeta - Jednotka Bílých vlků a Černých zmijí

Očividně ten maník hrající si na brouka nezaujal jen mě, takže tu byla i naděje, že ho ostatní neznají. No, co naplat, nic o něm nevím a tak těžko říct, jestli to k něčemu je.
Mělo by. Jinak úplně zbytečně plýtvá energií, co by se ještě mohla hodit.

O jednání radistky z druhého týmu se moc nezajímám. Nikdy to není žádný med, občas to prostě vypadne a chce to hodně snahy a trpělivosti, aby vše fungovalo, jak má. Pozornost věnuju hlavně té spoušti, co se chystá.
Díra je zničená, to je jasné. Kolem ještě víří prach, ale vypadá to dobře.. ovšem jen na chvíli.
"Ouha..," povzdechnu a namířím tam, kde se právě utvořil nový východ z podzemí. Rico pořvává rozkazy, když se na obloze objeví kobylka. Skoro si říkám, proč jsem se vracela.
Pálím do blížících se brouků a periferně občas kouknu po kobylce, zdá se, že je ještě daleko a brouků v údolí přibývá, takže se věnuji jim.
"Přebíjím!" zahlásím a během pár vteřin mám hotovo.
Vydrž dýl, zabij víc.
Prvotní nervozita a nejistota opadla, takže se mi hned pracuje mnohem líp. Možná, kdybych byla nějaká zdejší léty cvičená celebrita, bylo by to jiné, jenže žádnou vojenskou minulost nemám. Pousmála jsem se a doufala, že ten kus, co tomu potvorákovi před námi zrovna uletěl z těla, byla moje práce.

Píchnutí do vosího hnízda
Tento úkol vypadá až moc snadně odpálená raketa dokonale ničí všechno na co sebou za celou tu cestu narazí.Slyším rachot a dunění a pak dojde k explozi.Když se prach a sutiny usadí tak je díra zničená i s údolím ve kterém se nachází.Za sebou slyším nějaké hlasy,ale moc je nevnímám protože tohle se mi nelíbí šlo to až moc snadno.Což se mi bohužel potvrdí když se objeví na druhé straně další díra a z ní se jistě brzy vyhrnou brouci jako o překot.Rozhodnu se počkat až jak zapůsobí raketa a pak vyčistit zbytek granátem než budeme muset opět zmizet.A do toho se objeví tečka na obloze,
Je to pták?Je to letadlo?Ne je to kobylka.
No tu nechám Andrewovi a sama se s ostatními soustředím na křížovou palbu abychom brouky udrželi v údolí aspoň do doby než budeme moci sami zmizet.
Myslíš dát se na strategický ústup?Já říkala že to je až moc snadné.

Bílí Vlci a Černé Zmije - Zasrané díry

Ozvala se ohlušující rána, když ta díra bouchla a vše okolo se sesypalo. Musím se vítězně usmát, tohle bylo na naší práci fajn, vidět, jak ti šmejdi jdou do pekel místo nás. Letmo jsem se otočil, když se podařilo té mlaďuli, co měl sebou Alex navázat spojení. Konečně se zdálo, že bude vše v pohodě, ale nemělo být. Po chvilce se odloupla další díra a z ní začali proudit brouci, ti šmejdi si prokopali další vchod.
"Zasraní sráči!"
Zabubnuje mi v hlavě a připravím si moritu a zacílím.
"Wade koukej jim tam švihnout další raketu než se tu vyrojí všichni! Všichni ostatní připravit obrannou palbu a všechny svině co vylezou postřílet budelito nutný švihněte jim tam granát! Alexi je dost možný, že nám už jdou i do zad kryjte nás se svým týmem, jakmile vyřídíme ty sráče dole padáme a stahujeme se a to fofrem, naše pozice je už příliš jasná!"
Křiknu na všechny a připravím se a zalícím. Doufám. že to stihne Kolowski s Wadem, dost rychle Kolowski mu už nabíjí a my se můžeme jen modlit.
"Už jsou tu palte!"
Křiknu když první brouci vybíhají kopec, aby nás ochutnali a sám začnu pálit. Pak koutkem oka zahlédnu něco co není dobré. Pohyb na obloze.
"Kurva! Kobylka! Sejměte někdo tu mrdku nesmí mezi nás nalítnout!"
Křiknu přes střelbu.
"Andrew máš zkušenosti se střelbou s jinými typy zbraní věřím v tvou mušku sejmi tu zkurvenou kobylku my ostatní pokryjeme i tvůj perimert!"
Zařvu přes hlučnou střelbu a dupání kobylek na spolubojovníka vedle mě. Tohle bude ještě horký.

Jednotka Zelených varanů - Nekončící peklo

Náš velitel vypadal, že se brzy sesype z toho co se na něj zřítilo a co se tu stalo. Sledoval jsem svůj sektor a doufal, že z něj neuvidím vylézat žádné brouky. Moc jsem si už nevšímal, jestli si ostatní berou taky nějaké vybavení. V hlavě se mi usadila jedna myšlenka a to ta, že bych chtěl být už sakra někde jinde. Uslyšel jsem praskání vysílačky a snahu našeho radisty odpovědět. Vysílačka se snažila seč mohla, ale bylo slyšet velké kulové a jeho otázka to totálně zabila. Nikdy jsem nebyl navigační expert, ač jsme se nikdy nemusel ptát na cestu
Kde je GPSka když jí člověk potřebuje co?
Snad si chytí aspoň velitel. Jako takový by něco takového u sebe mohl mít. Radši jsem pokračoval dál, neboť spoléhat na velitele jsem se naučil už nedělat moc.
Zkus najít nějaký orientační bod a udat směr od něj. Tady by byla nejlepší základna asi. Teda jestli někomu strčili do kapsy kompas.
To byla ta vážnější chvíle. V tuhle chvíli jsme byli v rukou božích.