Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Starship Troopers

Příspěvků: 720
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava MSg. Johny Rico je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35MSg. Johny Rico
 Postava Cpl. Riley Baxtor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:13Cpl. Riley Baxtor
 Postava Cpl. Zoe Castillová je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:52Cpl. Zoe Castillová
 Postava des. David "Opáčko" McCan je offline, naposledy online byla 28. března 2024 11:30des. David "Opáčko" McCan
 
Gillian "Vosa" Shaw - 06. dubna 2014 10:33
clipboard054247.jpg
Panáky pro (ne)štěstí

„Hmmh...“ Přetočila jsem se na posteli a přitáhla si polštář k hlavě, když se ozval nepříjemný zvuk budíčku. I když... Dneska tomu asi snížili hlasitost. Díky bohu.... Proč je tady pořád tma?... A proč nemůžu narovnat nohy? Začala jsem si pomalu ale jistě uvědomovat, že něco není zrovna v pořádku. Ovšem vzhledem k včerejší party mi mé úvahy tak trochu kazila třeštící hlava.

„Zatraceně!“ Ohnala jsem se rukou, když mne na tváři začaly šimrat nějaké cáry látky. Kde to sakra?! Zkusila jsem roztáhnout ruce, ale nahmatala jsem jen kovové stěny. To snad ne! Nějakej debil mně zavřel do bedny! Pak mi ale náhle zmizela opora za zády a já vypadla na zem, oslněná bílým světlem podělanejch zářivek.

„Kurva.“ Zachraptěla jsem a zakryla si oči. Hlava mi třeštila ještě víc, ale byla jsem aspoň venku z bedny... Tedy ne bedny. Ok, tak to beru zpět. Nějakej debil mně zavřel do skříně. Ušklíbla jsem se, když jsem před sebou uviděla otevřenou skříň ze které, si už ostatní brali své věci. A nebo jsem se tam zavřela sama? Proboha Voso, co jsi to včera dělala? Snad ses zase nesázela!

„Joo nenechte se rušit.“ Zamručela jsem, pomalu se zvedla a složila se s těžkým povzdechnutím na postel, zatímco se všichni nějak příliš aktivně připravovali. Kam vlastně? Počkat neměla být dneska nějaká mise? Naah, neměla. Nebo... Prudce jsem se posadila s očima doširoka rozevřenýma.

„Do prdele! Měla!“
Vystřelila jsem rychle ke své výbavě, kterou jsem na sebe začala v mžiku soukat. Alespoň to tak vypadalo v mé hlavě. V reálu jsem se tam spíše trochu zrychleně doploužila a pak až nezdravě dlouhou dobu bojovala s nohavicí od kalhot.

„Bože proč to nemá sucháč!“ Nadávala jsem tiše, zatímco jsem bojovala s tkaničkami, které měly najednou až nezvykle velký počet konců. Ha! Konečně! Vítězoslavně jsem se usmála, když jsem konečně na poslední botě zašmodrchala doslova gordický uzel a rozhlédla se po místnosti... Kde už nikdo nebyl. Do háje!

„Ahhh, zase pozdě. Zase pozdě...“ Drmolila jsem si sama pro sebe, zatímco jsem procházela chodbou, která se nějak podezřele houpala. A pak že ve vesmíru nejsou turbulence. Sem tam jsem se přidržela stěny, ale maskovala jsem to tím, že mne na ní něco právě převelice zaujalo. Něco dostatečně hodné mé pozornosti. Ovšem v reálu jsem ani pořádně nevnímala tváře lidí, kteří kolem mne procházeli. Jakej kretén naplánuje oslavu na pár hodin před misí... A pozve pak na ni mně?!

„Pane?“ Zasalutovala jsem na nějakého muže, který na mne začal mluvit. Co zas ten chce? Nenápadně jsem se druhou rukou opřela za zády o stěnu a stála konečně v pozoru. Naserte si podělaný turbulence!

Chvíli jsem nechápala o čem přesně mluví, protože mi to znělo nějak pomotaně. Jiná mise? Jiný tým? Cože? Nepřeveleli mne právě k těm Bílejm tesákům? Vždyť jsem jen to zapila sedmi panákama pro štěstí, tak je to přece oficiální!

„Ehh... Jistě pane.“ Kývla jsem však nakonec. Co jiného mi taky zbývalo. Takže Hangár C-2. Ok, ok. A to je sakra kde? Rozhlížela jsem se, ale zrovna hangáry jsem tu nikdy neprolezla. No, tak se jde hledat. Povzdechla jsem si a vydala se napospas vesmírným turbulencím.

.........



Konečně jsem po nekonečném hledání stanula před dveřmi, jejichž nápis hrdě hlásil “C-2“. Tak jo.. Snad nikdo nebude chtít, abych v tomhle stavu něco pilotovala. V letáčku stálo, že alkohol za knipl nepatří. Vstoupila jsem do hangáru, kde už byla nějaká skupina vojáků, před kterými stál nějakej týpek.

„Zatraceně.“ Šeptla jsem, když jsem uviděla tu spoustu frček. Ten tomu snad tady všemu šéfuje?! A taky že jo. Raději jsem se postavila do zadních řad a přimhouřila oči, abych vypadala soustředěně. Faktem však bylo, že mi místní ostré osvětlení akorát způsobovalo další bolest hlavy. Broučí Mozek? Jo jasně. Tak jdem sejmou nějakej Mozek. Pohoda... Počkat.. Cože?! Došlo mi opět s dnešním typickým zpožděním, na co nás to kurva posílaj. Těch panáků pro štěstí jsem měla vypít minimálně dvakrát tolik! Jako jsem dobrá, ale v tomhle stavu jít na tuhle megahustou a veledůležitou misi?... Nooo dobře. Sem s tím.

Počkala jsem až ten briefing skončí. Stejně jsem jej moc nevnímala. Důležitá slova jako “zachránit“ a “zničit“ jsem si zapamatovala a na misích stejně nešlo skoro nikdy o nic jinýho. Tak jo. Pobrala jsem si svou výbavu a trochu nespokojeně se zašklebila na svou ostřelovací pušku. "Obtížnost mise byla právě zvednuta o 50%" problikl mi v hlavě červený nápis. Nedalo se ale nic dělat. Jsme přece profíci. S tím se nějak poperem!
 
des. David "Opáčko" McCan - 04. dubna 2014 23:40
daa0d9656ff163169afe3d5ebf5a14e7d527lw49554121083391334.jpg
Po krk ve sračkách

Není tomu tak dávno, co jsme s klukama a seržou z mojí jednotky seděli v baru a zapíjeli výcvik. Ještě před osmi hodinami, mi všechno připadalo normální. Teď tu ležím pod seržou, který začíná smrdět. Tedy smrdí už nějakou dobu, ale teprve teď, když se mi v hlavě usadili myšlenky a zážitky za poslední dvě hodiny. Úkol byl jednoduchý, vzít co nejvíc munice a zabít Mozek. Jo, zabít. Ono se to snadno řekne, ale těch prevítů tu bylo jak nadělaných. Vypadá to, že Mozek je fakt mozek, takovou léčku na nás udělat. A my do ni hezky nakráčeli. Bože ten smrdí, to je hrůza! Brouci už dlouho nikde nejsou, vylez, najdi si zbraň a zkus se odtud nějak dostat! říkám si v duchu domácí úkoly. Vyškrábu se zpod velícího důstojníka a postavím se. "Sbohem přátelé, nezapomenu jak udatně jste bojovali, vaši slávu předám dál" pronesu jak vidím tu pohromu. Všude krev, končetiny a vnitřnosti. Ták, vylezl jsem, teď nějakou zbraň. Většina toho tady je rozbitá, nebo nepoužitelná, ale podařilo se mi najít Vector CP1 a nůž. "Promiň Ivane, ty už to potřebovat nebudeš" řeknu, když zvedám jeho moritu. Pohni, ještě zásobníky, bůh ví, jak dlouho tenhle klid vydrží! pobízím sám sebe. Vytáhnu mu ze sumek zbylé zásobníky a vydám se na cestu, odkud jsme přišli.
 
SSg.Martin Mezenský - 04. dubna 2014 15:02
vojak3768.jpg
Taka řacha...


Všichni zaujímají pozice, jde vidět že na některé věci ani výcvik některým nepomáhá. Zadívám se na vojáka vedle sebe a vidím že to psychicky nedává...

Hlavu vzhůru Bernarde, dřív sme si chcaly do kanad aby změkli, teď by měli být tvrdé, tak miř pořádně, šetři munici a těš se na to až o tom budeš jednou vyprávět doma...

ušklíbnu se a odplivnu si před do písku, pak se ty mrchy přiblíží nadostřel a tak mířím na nervové centra a pálím, rozvážně, po kratších dávkách, není proč zpěchat, palebná síla tolika lidí je dost dobrá...

Baník pyčo...

zvednu se a přesnou střelou dorazím jednoho z brouků když se usadí prach a otočím se na naší vojandu s palcem nahoře...

Výborně Černá.. zahlásím a otočím se na všechny ....

Slyšeli jste tátu děti, měli by sme se z tudma hnout...hlídejte si záda, pozor na oblohu nerad bych tu zažil kobylky, co je sakra s tím plotem?

zeptám se rychle a stále hlídám obzor před sebou...

Máte u mě pivko vojíne, tedy pokud ho pijete...

plácnu Pavlu po rameni, řemen mority omotám kolem předloktí a vezmu i dalekohled abych se podíval pořádně kolem sebe...

Držte formaci kolem elektrikáře jinak si vajíčka na večeři neusmažíme! Hlastě stavy granátů...já mám dva...


pronesu během toho co se dívám kolem sebe...

Stahovačka...a každy někomu kryje záda jasné?!
 
Mlýnek na maso:D - 04. dubna 2014 10:09
st21306.jpg

Fire in the hole! Or betwen us?



Jednotka Žlutých tygrů - První opravdový steč

"Pane ano pane!"
Ozve se sborová odpověď většiny týmu, kromě velícího důstojníka, který má jiné starosti. Zbytek tedy zaujme pozice dle instrukcí Martina a nervozně zacílí na blížící se brouky. Je vidět, že ti, kteří ještě za sebou nemají moc bojů mají docela strach. Bernard vedle Martina se dokonce asi pochcal protože mu něco teče nohavicí a mírně se mu třesou kolena.
"Už jsou tu!"
Zavrčí Franz a společně s ostatními spustí palbu. Všechny Mority začnou štěkat a bez milosti je to napáleno do brouků. Začne se ozývat broučí pištění, jak jim přibývají zranění. Někteří padají k zemi v záplavě své zelené krve, nebo co to vlastně je jiní se snaží pokračovat dál.
"Granát!"
Zaburácí Pavla a odpálí jeden ze svých, který přistane mezi brouky. Je to řacha jako prase a když se usadí prach už jsou tam jen umírající brouci, které pár střelami dorazíte. Můžete oslavit své malé vítězství.
"Budeme muset zahájit postup než se jich tu vyrojí více."
Ozve se velící za vašimi zády.

Jednotka Zelených varanů - Nekončící peklo

Rozloučili jste se s umírajícím kamarádem, který už nyní leží se zavřenýma očima mrtev na zemi. Marcus si duchapřítomně vzal jeden z jeho granátů a zásobník do Mority. Ano municí nebude dobré zde plýtvat přece jen smrt je smrt ale tohle může zachránit životy někoho z vás v budoucnu.
Všichni členové týmu se jen tak nějak dívají strnule na mrtvého.
"To...to byl těžký zážitek ale...mu-musíme jít dál můžou při-přijít další."
Vypraví ze sebe a nervozně se rozhlédne.
"Kdo můžete vemte zbývající výbavu našeho padlého spolubojovníka může se hodit."
Doplní duchapřítomně Brian, který sledoval Marcuse s pochopením. Pak se ozve praskání a Jake se chopí vysílačky.
"Příchozí vysílání!"
Vyhrkne s nadějí ve tváři.
"Tady Černé zm....ta.....zmije, opa....stupné výsadkové týmy...ste se....Hlaste svou polo....tuaci..."
Praská to ve vysílačce, ale smysl se pochopit docela dá.
"Tady Zelení Varani slyšíme vás, svou přesnou pozici neznáme a ztratili jsme jednoho člena jsme u plotu."
Oznámí radista a pak koukne na ostatní.
"Nějaké nápady jak zjistit kde jsme?"
Sykne. Spojení pokračuje, ale jediné co slyšíte je nějaké hřmění ve vysílačce, které je dost nepříjemné.

Jednotka Bílých vlků a Černých zmijí - Kolik brouků ještě zbývá, kolik jich z díry vylízá?

Všichni jste zaujali stanovené opzice. Kolowski nabil Wadeho raketomet a ten pečlivě zacílil na díru. Ano můžete opravdu jen doufat, že jich tu není více, nebo že vám to nebouchne pod nohama. Mezitím než dojde k výstřelu je taky slyšet za vašimi zády mladou Annu, která navazuje spojení.
"Tady Černé zmije, tady Černé zmije opakuji dostupné výsadkové týmy hlaste se. Hlaste svou polohu a situaci."
Zdá se, že to mladá radistka bere docela vážně a se zápalem. Zatím se ozývá jen praskání a ticho.
".....Zelení varan....šíme vás, svou přes.....zici neznáme a ztratili jsme....dnoho člena, jsme u plotu."
Přichází neúplná odpověď, ale dá se to docela pochopit. Pak je slyšet ještě další šum, ale vše zaniká, protože byla odpálena raketa a zalétla do díry a ozval se obrovský výbuch. Bylo vidět, jak to bouchá pod zemí a kudy tedy tunel všude vede. Díra se zhroutila a všude se rozvířil prach a sutiny. Exploze byla mocná a když se prach usadil vidíte všichni, jak je ono údolíčko dokonale zhroucené. Nicméně vaše nejhorší obavy se potvrdily nějací brouci to nejspíše přežili na druhé straně údolí se odloupl kus kamení a objevila se nová díra, kterou bude třeba zlikvidovat.

Speciální mise - Vosa a Opáčko - Sakra těžký den

Vosa bylan a poslední chvíli odvolána z mise se svým týmem ale nevěděla proč. To se měla v zápětí dozvědět, když byla odvedena do vedlejšího hangáru a zbrojnice, kde už čekal velitel celé stanice.
"Bohužel to nešlo jinak než takto narychlo, dostali jsme urgentní žádost o pomoc a potřebujeme někoho s vašimi schopnostmi. Bude to záchranná a přepadová operace na území brouků máme jednoho přeživšího vojáka. Jeho jednotka je už po smrti ale domníváme se, že on to přežil. Taky nám tahle jednotka zahlásila polohu broučího Mozku, musíte ho najít a sejmout to je vaše primární mise, sekundární je dostat toho chlapa domů."
Vysvětlí velitel celou misi a kývne, že přeje štěstí a odchází. Nyní zbývá se tedy vypravit a zamířit k letounu, který tě má vysadit na místě.

Opáčko mezitím zažil dost horší časy. I se svou jednotkou byl na misi, která měla najít broučí Mozek, který se na planetě, kde byli měl prý nacházet. Jeho zneškodnění by mohlo být úspěchem pro Federaci. Nicméně vše se zvrtlo, sice jste mozek našli, ale byly to jatka. Zmizel vám a vás přepadly haldy brouků. Drželi jste se statečně taky protože jste měli dobrého velícího, ale nakonec všichni padli. Radista stihl odvysílat ještě zprávu, než mu kobylka ufikla hlavu. Všude byla krev, vnitřnosti a končetiny. Byla to tvá první mise a byla strašná. Nicméně přežil jsi. Máš hafo modřin a škrábanců, ale nic vážného a proč jsi přežil? Velící když umíral tak tě strhl k zemi a zastínil svým tělem, takže tě brouci nenašli.
I nyní ležíš pod váhou jeho těla a vidíš, že brouci i vše ostatní je pryč. Jsi pro tuto chvíli zachráněn, ale co dál? Tvoje Morita skončila kdo ví kde, zásobníky i granáty jsi dávno vypoužil, dokonce i nůž byl někam vržen proti nepříteli. Jediné co ti zbylo je ta zbroj, takže bude třeba se nějak i vyzbrojit a zajistit si nějak zde pro tuto chvíli přežití.
 
Sgt. Wade Wilson - 27. března 2014 05:16
164492407.jpg
Fire in the hole!

Oči se mi zalesknou a na tváři objeví úsměv. Uděláme Ka-boom! Pustím Morritu na popruh a sundám ze zad nového mazlíka. Takže jednu prskavou, přímo broukům do prdele? Super!"Tak jo, jdeme na to!" Zazubím se na seržu. Vezmu si první raketu a založím jí do zbraně.
Pomalu začnu zaměřovat, když zaslechnu jak jeden z nováčku vydává zvuky jako brouk.
"Tak ti nevím Andreji, jestli mám sejmout ty brouky v díře nebo mám prásknout tu raketu do toho hmyzáka tři metry od nás," mrknu na něj.
Asi to vážně nemám v hlavě v pořádku. Kdo při smyslech by byl schopnej prásknout někoho raketometem na tak krátkou vzdálenost?
"Tak jo bando, připravte se na to, jdeme jim zatopit. Doufám, že o pár metrů vedle není další díra, o který nevíme..." pronesu o poznání hlasitěji než větu o cvrkajícím zelenáči, aby mě slyšeli všichni.
Poté už jen krátce mířím, načež nechám vyletět raketu z hlavně.
 
Cpl. Zoe Castillová - 19. března 2014 14:10
alexandra6745.jpg
Šup do kukuřice
Vydáme se napřed v obranné formaci a já z téhle planety nemám dobrý pocit a to tu ještě nejsou ani žádní brouci.
Jasně Modří vlci tedy my dopředu a Černé zmije za námi.Utvoří se tím vlastně takový kruh ne dalo by se říct rotující čepel pily.Já vím už opět zvaním nesmysly.
Ovšem zatím vypadá že je zde klid.Žádní brouci a já mám pocit že to je klid před přicházející bouři.A když nakonec dojdeme k cíli je mi jasné že jsem se nemýlila.Právě jsme došli na jednu z dun a dole v údolí se nachází další díra a kolem ní se prohání spousta brouků.
Brzy tu budou snažení brouci ovšem taky to bude jako když se pořádně zašťourá do vosího hnízda.
Seržant rozdělí naše úlohy a já zaujmu své místo a čekám až Wade odstartuje tohle představení svým výstřelem z raketometu.Ticho je narušované bzučením jednoho týpka co se snaží vcítit do mentality brouků.
A to jsme si myslela že největšího pošuka zde máme my.A tomu pošukovi svěřili raketomet.
 
Sgt. Alexander Mess - 18. března 2014 19:17
mess8198.jpg
A zase po kolena ve sračkách...

Dokopali jsme své prdele na místo, načež mi z toho pohledu trochu zamrazilo. Ne že bych se bál brouků... bál jsem se, že budu mít málo munice. Sice jsem měl svůj školní batůžek s tisícovkou, ale těch nohatejch zrůd tam bylo nějak moc. Pak se ozval Rico, za což si vysloužil pohled typu: "Neříkej, vážně?".
"Ne ty vole... seberu se i s týmem a půjdeme si někam opalovat koule. A Anna nám při tom bude tančit a zpívat," zakřením se na něj a pak mrknu na svou radistku. Pak si všimnu Krysy pohledu a hned na to zvuků, které vydává. Chvilku ho sleduji, v palici mi to šrotuje.
"Nějakej nápad, Kryso?" zeptám se ho po chvilce, zatímco se Ricův tým rozmisťuje na pozice. Tohle je jejich job, můj začne, až jim brouci vletí na hřbet, zarajtovat si.
"Yuri, Tyane, Admere, vemte pozice a hlídejte nám záda, Anno, zkus navázat kontakt s dalšími týmy," zaúkoluji ostatní, zatímco čekám, co vypadne z Krysy. Četl jsem jeho složku, vím kde býval a vím, že se to teď může hodit, proto bych rád slyšel jeho nápady.
 
Cpl. Riley Baxtor - 17. března 2014 20:11
bax_icon_drak2644.jpg
Rozpálená planeta - Jednotka Bílých vlků a Černých zmijí

Měla jsem radost z návratu, opravdovou a z tváře lehce čitelnou, i když jsem odhodlaně svírala svou Moritu.
Měknu. Nebo jen odhazuju tvrďáckou masku, co jsem si vymyslela?
Měla jsem čas o hektickém dnešku přemýšlet, stejně jako o reakcích, které doprovázely můj návrat – to z toho jsem měla radost, protože i kdyby to nebyla pravda, měla jsem pocit, že na mně konečně někomu záleží.. a já tomu konečně taky umím věřit. A protože mi hlavou letělo tohle všechno, nezůstávalo už moc místa na pochybnosti ohledně téhle mise a jejího zatím klidného průběhu. Připraveni na vše a vždy, ano ano, a starosti s brouky odsunuty až na druhou kolej.
Takhle bych chtěla fungovat vždycky, jen by mi mohlo klesnout ego, hehe.
Taky si to můžu dovolit jen proto, že se většinu cesty držím po boku Ricovi jako jeho věrný psík.
Zajímalo by mě, kdy mu to dojde. Nebo to prostě nechce rozpitvávat.. což je asi ta horší varianta, ale co už.

Najednou stojíme na jedné z dun a hledíme dolů.. na díru. Teď jde stranou dojetí. Zaujmu spolu s Nirou pozici a nenápadně na sebe mrkneme. Tělem mi proběhne známé mražení, od začátku útoku na brouky nás dělí sotva pár vteřin. Je fajn být zase v akci, cítit adrenalin, i chuť tohle přežít.
A pak se musím otočit a mírně zaklonit, protože toho maníka, co se snaží myslet jako brouk člověk nemůže přehlížet dlouho, a těch pár překvapených a nechápavých pohledů z mé strany si prostě nemůžu odpustit. Pak rychle zapadnu do původní pozice.
No ty vole.
 
Cpl. Andrew "Magor" Splin - 14. března 2014 23:47
angel_06_by_nadixed3av8sq_50x150_scaled_cropp5891.jpg
Back to Hell - První Linie

Vyložení všech týmů a násedné přeskupení proběhlo až příliš v klidu a bez problémů na můj vkus. "Něco tu nesedí." nakřivil jsem ústa a pod sebe hodil zelenýho kemra. Na nějaký rozsáhlý úvahy ale není čas. Pažba pevně zapřena o rameno, oči na šťopkách a koule v trenkách, na tuhle misi budou určitě potřeba.

Už po pár krocích jsme se dostali na hranici dosti nepříjemnýho sešupu, který byl zakončený pořádnou dírou a kdo ví, jestli je jediná. "Díra jak do kravský prdele ...." nakloním se a okomentuju situaci. Otázkou ale je, co dál. Odpověď naštěstí zná ten pitbull ze včerejška, jo pardón ... můj velitel. "Pane, ano pane!" zasalutuji okamžitě se všemi formalitami danému rozkazu náležícími. "Huha!" dodám vzápětí, udělám několik kroků vpřed a zaujmu palebnou pozici. Mírně pokrčené nohy a snížené těžiště. Pažba minoritky opřena o rameno, hlaveň pokrývající potřebný prostor.

"Let the show Begin!"
 
Ron "Krysa" Wiki - 13. března 2014 18:44
taylorkinney438902.jpg

Jednotka černých zmijí a bílých vlků


Jakmile se dostaneme, na dohled díry zakleknu a připravím se ke střelbě. Na půl ucha poslouchám rozkazy. Většinu pozornosti ale věnuju okolí. Není dobré soustředit veškerou pozornost na jeden vstup do díry…nikdy nevíte, jestli pod vašima nohama není druhý…

Trochu mě bodne u srdce, když velitel vlků rozhodne, že použijeme raketomet. Takový hezký vstup a já ani nenakoukl.Pan R. udělá velký bum…“ zašeptám si pro sebe.

Vzhledem k tomu, že nevíme jak je díra hluboká, nebo kolik má vstupů těžko říct jestli jí jedna střela zničí celou… Pohledem začnu studovat reliéf krajiny a hledat další vstupy… Jestli jim jeden východ zavřeme, je možné, že se druhým vyrojí…

Také se snažím zjistit, jestli po použití raketometu, nehrozí nějaký sesun půdy. Ono se to řekne zničit díru raketometem, ale když vyhodíte do vzduchu takovou rozsáhlou síť tunel, nemusí to vždy dopadnout dobře…

Vzpomenu si na instruktora z výcviku. „Pokud chcete vědět, jak Brouk vykopal tunely, musíte myslet jako Brouk!“ Začnu přemýšlet, kudy by brouci mohli kopat. Doprovázím to zvuky podobnými těm, co vydávají brouci… Když máte myslet jako Brouk, musíte cvrkat jako Brouk!
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15702104568481 sekund

na začátek stránky