Andor.cz - Dračí doupě online

Jednotka Zelených varanů - A má další díru na dejchání...


Přišel rozkaz k tomu, aby jsme se pustili do toho zmetka. Trošku jsem jen musel posunout mušku ze svého sektoru na brouka. Srdce mi chtělo trošku vyskočit z krku, když jsem měl prvně vystřelit na nepřítele, ale pak mi do hlavy naskočil takový divný hlas. Hlas seržanta z výcviku.
Imlay! Držíš tu moritu jako pana vocas! Chyť to pořádně, vydechni a střílej ty blbče!
Musel jsem se pousmát. Pevně jsem zapřel moritu a krátce zmáčkl spoušť. Střílel jsem krátkými dávkami, protože nás střílí dost a já jsem nechtěl zbytečně plýtvat munici na jednoho brouka. Dobře jsem věděl, že takových jako je on tady někde pobíhá pár tisíc a já budu potřebovat každý volný náboj, jestli tohle chci přežít. Střelba to nebyla nic moc, ale zachvíl ise ten zmetek zaškubal a skončil na písku.
Tak jo. To by byl další brouk s novýma dírama na dejchání.
Vrátil jsem se pohledem na svůj sektor. Vytáhl jsem zásobník a palcem zatlačil na náboje. Měl jsme něco přes půl zásobníku. To by mělo stačit na další takovýhle kontakt. Znovu jsme natáhl, když se ozval radista.
No vidíš Jaku. Z Tebe ještě bude elektrikář, ale to o tom dobrým neříkej. Ještě na Tebe dostanou brouci chuť a my budeme v prdeli.

Návrat
Opět zpátky na kopec ze kterého máme dobré i špatné zkušenosti,ale to bude asi časté,Brzy nebude v známém a možná i neznámém vesmíru místo které by nebylo poznamenané naší krví společně s krví brouků promíchané do sebe jako v nějaké podivné alchymistické misce.Řeči ostatních ignoruji a snažím se připravit na to co nás tam vlastně čeká pokud se na to připravit vůbec jde.
Volal tu někdo dezinsekci?My jsme tu od toho a je nás víc protože tohle je velmi speciální úkol.
A další překvapení nás čeká když se objeví Riley jsem ráda že je tady opět s námi i když jí chápu.Neříkám že jsme neměla chuť s tím praštit.ale rozhodla jsem se držet hesla Co tě nezabije to tě posílí.
„No myslím si že ten bordel nastane tak jako tak.“odpovím pak Alexovi.
„Tyhle věci se hodí na úklid až na to že to co takto uklidíte už nenajdete.“
Seržant nás pobídne a po něm tak učiní ještě další on nastoupí jako poslední a pak nám řekne co se od nás vlastně očekává.
Protože opakování je matka moudrosti.
Cesta uběhne za hraní na harmoniku od někoho kdo si myslí že to umí.Ale zase je to lepší než kdyby hrál na dudy.Představa Andreje jak v typickém kroji hraje na dudy mně pobaví tak že se musím smát nahlas.Venku zaujmu obranný postoj a pak se usměji nad poznámkou směřovanou Alexovi.
Myslela jsem že ho rafne taky i když pak bych ho hned po něm rafla já.
A pak se už vydáme na naši druhou první cestu na této planetě.Horko,písek jediné co zatím chybí jsou brouci.

Mami, tati, jsem doma

Stojím se svým týmem před letounem, který máme společný s Vlky. Sleduji je, jak postupně přichází a občas se podívám na svůj tým. Nováčci jsou celkem nervózní, Yuri se zdá, že se už celkem těší a Krysa? Kdo ví, co si ten chlapík myslí. Ale líbí se mi. Jedná na rovinu a nesere se moc s předpisy.
"Jasně Rico. A hele, kdybys našel kus mýho břicha, vem ho prosim tě," zakřením se na svýho bejvalího seržanta. Jak jde vidět, Wade si užívá nové hračky, což mě rozesměje.
"Wade, na rovinu ti říkám, jestli mě tím trefíš, nepřej si ten bordel, co pak přijde," upozorním ho se smíchem v hlase a s očekáváním posledního člena Vlků se podívám na hangárové vrata. Všichni čekáme na jejich sniperku. Ale ejhle... ona nikde. Míst ní...

"Riley?" překvapeně se na ní podívám a pak se zakřením na její překvapený kukuč.
"Holka, já myslel, že ses nechala převelet," zasměju se a poplácám jí po rameni. Pak Rico zahuláká nástup, načež se podívám na svůj tým a naznačím jim, aby své prdele nacpali do letounu.
"Brouci na nás nepočkaj, zlatíčka," zazubím se na ně. Po dobu letu většina z nás mlčí, ne, že by mi nebylo do řeči, nebo bych byl z akce nervózní, ale jaksi není o čem kecat.

Přistaneme, to kodrcání mi nikdy nedělalo dobře. Dveře se otevřou, jako první vyletí můj tým, který hned zaujme obrané pozice. Hned za námi jsou vlci a Rico se svou... povzbudivou větou.
"Tebe kousne do prdele maximálně komár, kamaráde," zakřením se na něj a zkontroluji svou krásku. Zatáhnu za závěr, upravím si popruhy a zhluboka se nadechnu.
"No do prdele zkalený... smrad je tu furt stejnej," vydechnu a rozhlédnu se kolem. Jako by to bylo včera, co jsem tu málem zařval.
"Vítej u nás doma," řeknu Splinterovi a zasměju se. Rico pak vydá příkaz k pohybu, nacož já zareaguji stejně.
"Fajn, zlatíčka, oči na šťopkách, prsty na spouštích a mířidla mimo tým. Jakmile uvidíte brouka, hlásit. Střílet jen ve chvíli, když si nás všimne a poběží vás pozdravit. Kdyby si vás všiml a začal zdrhat, taky ho sundejte, nechceme aby si na tuhle párty přivedl nezvaný hosty," rozdám rozkazy svému týmu a sám se podle nich zařídím.
"Hele, Johny, slyšel jsem, že dneska jsou k večeři hovězí steaky s hranolkama, tak co to tu rychle sfouknout a do večeře bejt doma? Víš jak se máti vždycky zlobí, když přijdeme pozdě na jídlo," zahlásím na Rica a ukážu mu svůj bělostný chrup v zářivém úsměvu.

Back to hell - Tým Bílých Vlků

Čas opět postoupil a posátka se postupně začíná shromažďovat na domluveném místě. Jak jinak, jsou zde mezi námi i nějací nováčci a že je to na nich znát. Já už stojím připraven na svém místě v plné polní. Víte, můžete jít do akce po stopadesáté a stále se nedokážete zbavit některých pocitů, mravenčení, úzkost, některým e chce i zvracet a já ... já mám třes v noze.

Všichni byli nastoupeni a velitelé pronesli poslední ze svých proslovů a informatiních poček. "Sakra, není to ten pitbul, co se se mnou včera serval v baru? A to je můj vedoucí? No tak to mě poser na holý záda!" prolítne mi hlavou, když se před nás postavil Rico.
Chvíli se teda ještě na někoho čekalo. A když se konečně otevřely dvře a dovnitř všla nějaká ženská, bylo mi to u prdele. Zbytku vlků ale evidentně ne. Já jen převalím oči v sloup na znamení nezájmu, nrvózně si párukráte přešlápnu na místě a prostě čekám na povel ...

"Tak hněte sebou hovada zasraný! Nemáme na to celej den vy zkurvený princezničky!" ozval se jeden z velitelů a my už věděli, že je na čase se začít tlačit do transportu. U vlků bohužel žádní nováčci nebyli,takže jsem si neměl z koho střílet, ale aj tak se ta cesta dala nějak zvládnout, i když byla o poznání nudnější.
"Už jsme skoro tam!" ozvalo se z palubního hlásiče. "Teď začne být horko!" přišel následný dodatek a těsně po něm i jistý třes. Jak vidno, každý tyhle chvíle tráví po svým. někdo vtipkuje, někdo se modlí, něco vykecává, někdo zvrací a někdo si hraje na harmoniku, jasně mám tím na mysli sebe. i když, těžko by se dalo mluvit o nějakým lepším hrání, porád někteří snad i byli schopni rozpoznat, co jsem se pokoušel v tý roztřesený plechovce zahrát.

Loď konečně dolehla k poslednímu otřesu, dosedli jsme. Následný slet událostí proběhl naprosto ukázkově a předpisově. Odpásat se, sebrat bagáž a dle regulá vyběhnout ven. Dle pořadníku každý jistý svý prostory a určitou hodinu.
Zvýřený prach, hic jak v prdeli, hnusná díra, kam se jen podíváš .... "Kurva do jaký prdele mě to zas narvali?!" postěžuju si dosti nahlas. Vlastně to byl jen jeden z vtípků na odhelčení atmosféry. Minorutku namířenou do svýho prostoru, připraven poslouchat případný rozkazy a vlastně jakýkoli případný legrácky a samo ... pokrosit co nejvíce těch kobylek to dá.

Rozpálená planeta

Mžourám pohledem po okolí, zda neuvidím nějakou tu krovku, když ucítím tlak na rameni. Nedívala jsem se kolem sebe a nějak automaticky předpokládám, že je to Andrej, který poblíž mě ještě před chvílí stál. Jenže když otočím hlavu a střetnu se s Ricovým pohledem, zamrzne mi úsměv na tváři.
"Díky..," odpověděla jsem zastřeným hlasem, pootočila hlavou a vydechla.
"Měla jsem vám to říct, jenže..," pohodila jsem rameny, "jsou věci, co se říkají těžko," odmlčela jsem se.

Druhý akord hraje taky krásně

Všichni jsme už byli vyzbrojeni a seřazeni u transportů a čekalo se jen na Vosu.
"Bože ženská ty se tam flákáš."
Vzdychnu v duchu a poklepávám prsty na bok Mority a ušklíbnu se při tom na Alexe.
"Taky se těšíš zpátky do toho pekla co?"
Zašklebím se a vybavím si vzpomínky na tuhle misi. Byla opravdu stmelující pro nás všechny. Nebýt některých z týmu včetně Riley, nepřežil bych jí pravděpodobně.
Konečně se pak otevíraj ty zpropadený dveře zbrojnice a vybíhá náš opozdilec....čelist mi ale poklesne, když výzbroj odhaluje někoho jiného, anténka od rádia, žádná sniperka....oči se mi rozšíří úžasem a potlačím úsměv a radost, která mne jímá, když vidím Riley.
"Zase celá parta pohromadě."
Pomyslím si v duchu a věnuju Riley pohled ač se na mne nedívá.
"Tak jo bando je na čase na cestu do pekla tak pohyb!"
Zakřičím z plných plic a jako poslední naskočím do transportu a usednu na místo.
"Doufám, že si všichni dobře pamatujete náš úkol, jakmile přistaneme zaujmeme obranou pozici a zajistíme prostor, pak se vydáme plnit náš úkol."
Zbytek letu už mlčím. Když vystupujeme vybíhám, jako vždy mezi prvními a probádám očima okolí. Musím se ušklíbnout, když mne ovane horký vzduch.
"Zase na tý zasraný planetě."
Rozhlédnu se a jsem rád, že tu je v celku klid. To mě docela těší. Když je prostor zajištěn a náš koráb odlétá zadívám se na svou jednotku a na tu od Alexe.
"Dostal bandu zelenáčů, stejně jako já před časem je."
"Tak jo Alexi spolehám, že ty a tvoje banda nám budete krýt zadky, jestli mě nějaká ta svině rafne do prdele tak ti ukousnu hlavu."
S úšklebkem se zasměju a kývnu, že můžeme klidnějším tempem vyrazit obezřetně vpřed. Úmyslně se přesunu poblíž Riley a volnou rukou jí lehce stisknu rameno.
"Je dobré tě vidět zpět."
Usměju se a s mírným pokývnutím se pak dál věnuji okolí.

Všechno je jinak! (Zbrojnice, odlet, vlci, zmije, medvědi a sokolové)

Nebylo to fér. Jenže, co v životě je? S rozhodnutím nechat se převelet snadno a hlavně rychle jsem byla spokojená.. alespoň do chvíle, než přešla noc, po ní druhá a pak mi to už nedalo spát. Ještě několikrát jsem si to nechala projít hlavou, zvážila všechna pro a proti, přemítala nad tím, co mě skutečně donutilo onu žádost podat. Byla to tvrdá zkušenost, ale vážně to byl skutečný důvod, proč jsem chtěla pryč?

A tak jsem v kanceláři během pár dní stála znovu a na rozdíl od velitele stanice nebyl na mé tváři ani náznak úsměvu.
Jsem to ale pěkný blbec.
Uleví se mi až ve chvíli, kdy skartovačkou projedou podepsané dokumenty, do té doby prsty nervózně poklepávám o stehno, nebo si alespoň zuby mírně přikusuji jazyk. Pochybuji, že by v mé situaci byl kdokoliv klidný. Tolik povyku pro nic! Zbytečně vynaložená energie a ztracený čas. Co naplat, i takové zkraty se občas v životě objeví.
A kurva!
Odlítají?! No jistě, jak by ne, celou dobu mě totiž nezajímalo, co s nimi je, proč by taky. S rukou na klice se ještě ohlédnu a pohotově nacouvám o kus zpátky, abych si vyslechla velitelův dodatek.
"Ano, pane," kývnu hlavou a zmizím za dveřmi.
Co to říkal? Podpůrný tým seržanta Messe? Blbost.

Situace si žádá hnout zadkem. Rychle (a jak zjišťuji, zcela zbytečně) se vracím do ubikace a pak sprintem do zbrojnice. V mumraji, který tu panuje najdu s pomocí hlídek vojína Shaw. Vidím jí asi poprvé a ani si jí moc neprohlížím, jen rychle zvednu ruku.
"Shaw! Vojín Baxtor. Máte se okamžitě dostavit k veliteli stanice, má pro vás jiný úkol," oznámím jí stroze a víc se o ní nezajímám.
V minutě se narvu do věcí a ozbrojím se (Taktická zbroj a helma radisty, Morita s granátometem, dva granáty, 4 zásobníky, nůž) a při utahování přezek marně vzpomínám, na co jsem zapomněla. Jenže jak mě tlačí čas, musím si vystačit s odpovědí, že je to už jedno a řítím se k hangáru.

Arrgh! Příště si musím rozmýšlet věci dřív!
Dveře hangáru se konečně otevírají, což mi dává chvíli na to, abych si posunula a upravila připnuté zásobníky. Krátce vzhlédnu a je mi v té chvíli, kdy se na mě otočí několik pohledů starých i nových kolegů, trapně. Chvilka pomine a já spěchám za nimi, dokonce se mi podaří mávnout na pozdrav, a jak mi ruka letí dolů, všimnu si Messe.
To jako.. fakt!
Nechápu nic, vykulím oči a celkem rychle se srovnám s překvapením, že je tady.
"Buď vám jdou hodinky napřed, nebo jsem trochu zaspala..," zeširoka se usměju a drcnu do Kolowskiho ramenem. Jediný, komu se v podstatě neustále vyhýbám pohledem je Rico.

Pořádně ještě ani nestačím zjistit, co se všechno za těch pár dní stalo a co nás čeká, a už přistáváme. Necpu se dopředu, snažím se rychle vstřebat a vyhodnotit všechny informace a zorientovat se, přičemž v rukách pevně držím Moritu. Co kdyby náhodou, že jo.

Pomaličku polehoučku


Zlatá M 203ka ta tedy nezanášela...
Projede mi hlavou jako první když vidím že střela byla větrem zanesena jinam než sem chtěl...
A nebo máš moc ztuhlé prsty po tak dlouhém spánku že?

Dodá jakýsi škdolibý hlas vzadu v hlavě a já jen přikývnu velícímu na jeho spílání ohledně granátů....

Síla zvyku pane!
vyplivnu to poslední slovo z nechutí, přeci jen, dřív by říkal pane on mě, těžko se zvyká na novoty když není co bylo a je to co být nemá.

Beze slov už pak jen rozstřílíme brouky a po zahlášení že je čisto se dívám ještě kolem sebe, zvednu ten jejich dalekohled a obhlédnu rychle okolí, než se vydáme dál a začneme hledat co se sakra stalo s tím plotem, přeci jen bude asi lepší jednat co nejrychleji....

tak slyšeli jste bando, rozestupy a do trjuhleníku, držte se už za plotem jdu na hrot...krýjte se nevzájem palebným polem, jasné?

bez řečí sem vyrazil pár metrů před ten pilíř a zaklekl s moritou u brady, díval sem se po okolí a doufal že už další hosty tady nepotkáme, nebo že už pojede ten zatracený plot až se těch přerostlých komárů objeví více...

Nezapomeňte že hlídáte kruh!

Bubny jdou jdou bubnujou.....Charge!

Jednotka Žlutých tygrů - Vřelé uvítání
Martin nečekal na nic a hned zasadil granát, který odpálil ze své mority. Ten se proletěl pěkným obloučkem vzduchem ale díky silnému větru se docela dost stočil, taky nebyl střelen moc přesně takže bouchl kus od brouků a jen jednoho zranil tak, že se nemohl dál pohybovat.
"Neplýtvejte granáty sakra!"
Zakříčí velící a spustí palbu. Všichni ostatní začnou střílet taky a mírně se přibližovat k vašemu cíli. Nyní už úspěšně dorazíte všechyn tři brouky, kteří se pokusili zaútočit.
"Čisto!"
Ozve se vojín Černá, která stojí na menší duně a prohlíží okolí. Za chvíli zase sbíhá k vám.
"Fajn, takže podle plánu kupředu obhlídnout ten zatracený plot."
Vydáte se celá skupina ve formaci vpřed. Minete několik pylířů, které vypadají v pořádku, takže zde závada nebude. Nakonec dojdete k jednomu, který má u základu přehořelý obvod. Je to pěkně vidět, bude to třeba vyměnit a opravit.
"Estone koukni na to. A zbytek obrané postavení okolo, nechci nezvané hosty!"
Pronese rozkazně seržant Clevis a sám zaujme jednu z pozic, zatímco váš radista se jde podívat na onen pylíř.
(Popište svou cestu k tomuto pylíři a následné plnění rozkazů případně vlastní nápady.)

Jednotky Bílých Vlků, Černých Zmijí, Rudých Medvědů a Modrých Sokolů - Změny před letem do pekla
Všichni velitelé a jejich mužstva se připravují k boji a navlékají potřebnou výstroj. Alexův tým jen na jeho instrukce tak nějak kýve. Kromě jeho známého z ruska jsou ostatní docela nervozní před první bitvou, přece jen, kdo by taky asi nebyl co. Možná tak ještě Ron je relativně v klidu, ale ti nováčci? No snad se udrží.
Wade je jeden z těch, který má vánoce díky vybavení, které si může vzít sebou. Ano je to raketomet děsně nepříjemná hračka, která může při špatném používání zavařit i uživetelům.
"Já ti budu dělat dvojku a já tě trefil tou haksnou."
Zašklebí se Kolowski, který si upevňuje na záda batoh se zbylými výbušninami. Je jeden z mála vlků, kteří jsou ještě ve zbrojnici.
"Řekl bych, že proto jde s náma Alexův podpůrák ti maj radistu."
Odtuší Kolowski, než se odeberete za ostatními.
Nakonec se seřadíte a přirpavíte k odletu a výsadku na planetu všichni....tedy ne všichni. Někteří si jasně všimnou, že Vosa chybí, ale pak se konečně začnou otevírat dveře zbrojnice a vychází poslední člen....
(Zahrňte do dalších částí příspěvku, který obdržíte viz níže.)

Převelovací řízení - Riley
Po poslední přemírou krvavé misi, kdy jste ztratili Alexe a další lidi jsi se rozhodla pro převelení. Pořádala jsi vyšší vedení, bez vědomí Rica, aby tě převeleli mimo vojenskou oblast někam mezi civily. Nicméně tohle bylo už před několika dny a tobě se vše rozleželo v hlavě. Odevzdala si převelovací papíry to jo, ale nyní to čekání na jejich vyřízení ti vše v hlavě rozmíchalo a nakonec jsi došla k závěru, že po tom, čím sis s Vlky prošla se přece od nich nenecháš odloučit. Potřebují tě, a ať si to přiznáš nebo ne, ty je vlastně taky.
A právě proto nyní stojíš v kanceláři velitele stanice, který se na tebe s mírným úsměvem dívá.
"Zrušit vaše převelení od pěchoty vojíne?"
Složí ruce na stůl a sleduje tě, jako nějakého hříšníka, ale mírně se pousměje.
"Zvláštní změna názoru..hmmm ale máte štěstí. Nějak se mi ještě nepodařilo spojit s vedením a tak..."
Vytáhne převelovací papír a dá ho na stůl. Jsi na něm podepsaná, takže je to platný dokument.
"Nepamatuji se, že byste mi dávala nějakou žádost o převelení vojíne Baxtor..."
Pousměje se a papír vloží do skartovačky, kterou projede a je z něj krásná kouskovaná změtice ničeho.
"Takže nechápu co tu ještě děláte, když vaše jednotka už skoro odlétá na misi! Postrádají tam radistu tak koukejte hnout kostrou než vám uletí. No pohyb jste přece ve službě!"
S úsměvem na tebe křičí, když už chceš odejít hlas velitele tě ještě zastaví.
"A ještě pár maličkostí pošlete mi vojína Shaw, mám pro ní pro tuto chvíli jiný úkol lépe odpovídající jejím schopnostem. A taky byste asi měla vědět, že jde s vámi na misi taky podpůrný tým seržanta Messe. A nyní odchod."
S tím tě už propustí a ty ve zbrojnici, kam tě navedou některé hlídky najdeš právě vojína Shaw a předáš jí informace, ta se tedy znovu odzbrojí a odejde. Ty se musíš nyní vybrojit a dohnat jednotku, která je v hangáru už.
(Popiš celou tuto situaci až po vstup do hangáru + další část příspěvku se tě také týká.)

Jednotky Bílých Vlků, Černých Zmijí, Rudých Medvědů a Modrých Sokolů - Do pekla!
Dveře od zbrojnice se otevřely a do ní vchází rychlým krokem ozbrojena....ne Vosa, ale Riley! Je vidět na mnoha tvářích údiv a radost nad tím, kterého člena tu vidí. Naopak Riley může vidět, že krom jejího týmu jsou tu další tři ač méně početné a u jednoho stojí i mohutná postava Alexe. Ze známých tváří tu není akorát Ahmar, kterého si pamatuje, že zemřel na planetě, když zachránil život Ricovi. Celkově to ale při nastoupení jednotek vypadá, že je docela přeházeno jejich složení.
Nyní po rychlém přivítání, které určitě nebylo malé už naskakujete do určených transportů. Medvědi a Sokoli do jednoho a odlétají, jako první a Vlci se Zmijemi do druhého a odlétají hned po nich.
"Fajn Wade, už vidíš kdo nám bude dělat radistu?"
Směje se Kolowski při letu, který je taky samozřejmě rád, že vidí starou známou.
Nyní však už dost srandiček je čas na cestu do pekla. Transport brzo přistává na planete. Té hnusné planetě, kde jste podnikli svou první misi a ztratili první opravdové členy týmu. Transportní dveře se otevírají a obě jednotky vybíháte ven. V zápětí po tom opět transport odlétá. Nyní jste na planetě, která je sam písek a duna a samozřemě, taky nepřátelé v podobě hafa brouků. Nyní jste tak dva kilometry od detekované díry, kam byste měli hodit tu atomovku, zatím se zdá, že tu není žádné zubaté uvítání.
(Přidejte k popisu z první části a popište svůj postup.)

Jednotka Zelených varanů - Oprava pilíře
Je to tu první basatrd, ze kterého je třeba udělat sekanou. Nebo jí on udělá z vás za pomocí svých krásně zelených kámošů.
Velící kývne a začnete do brouka pálit. Dost neefektivně, protože nevíte kam dobře střílet. Chce to zkušenosti, nicméně právě takhle je získáváte. Jediný kdo nestřílel byl radista, který opravoval pilíř a pak Nathaniel, kterému se zasekla zbraň proto se v ní musel začít vrtat a opravit jí.
Nakonec ho společnýma silama rozstřílíte a tak je nebezpečí zažehnáno. Nyní si můžete oddychnout.
"Kurva já sem dobrej!"
Ozve se za vámi Jake, který právě zpravil obvody v pilíři, ten by měl být znovu aktivní.
(Příště prosím opravdu o hody % jinak už nebudu tak hodný.)

Nové ráno,nová mise
Rozhodnu se dostát svému rozhodnutí jít spát v rozumnou dobu místo abych kalila až do rána.To nechám na jiných což se ukáže později jako správné rozhodnutí neboť ráno zjistíme že jdeme na novou misi.
To nemůžou myslet vážně.Ale ano oni to myslí vážně tohle je vojna a vojna není kojná.Já vím jen samé žvásty,ale aspoň že máme hodinu na přípravu.
Za hodinu zjistím že hodně těch co tu jsou vypadá jako mrtvoly na kterých někdo zkoušel oživovací pokus.I když je chápu jejich tělo ještě nestačilo ten alkohol metabolizovat.Misi prijmu s klidem který mně už začíná děsit.začíná se z toho stávat rutina zabij brouky a oni se objeví jinde.
Vtip o švábech dostává zcela nový rozměr a rozhodně to není vtipné.
Takže se vyrazím vybavit jako obvykle a přitom ignoruji narážky ostatních.
Na to bude dost času potom navíc jistě se najde i někdo kdo si vezme můj díl.Wade to udělá rozhodně.