Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Starship Troopers

Příspěvků: 720
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava MSg. Johny Rico je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35MSg. Johny Rico
 Postava Cpl. Riley Baxtor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 10:12Cpl. Riley Baxtor
 Postava Cpl. Zoe Castillová je offline, naposledy online byla 29. března 2024 4:50Cpl. Zoe Castillová
 Postava des. David "Opáčko" McCan je offline, naposledy online byla 28. března 2024 11:30des. David "Opáčko" McCan
 
Cpl. Riley Baxtor - 06. ledna 2023 12:18
bax_icon_drak2644.jpg
Zmijí ubikace

Jestli si Rico myslí, že dělá vše jen horší, pak jsem svatá. Pobaveně se nad jeho prohlášením usměju, už uvolněná po tom, co jsem vysvětlila, co mě tížilo a dostala i patřičnou odpověď. Teď jsem na řadě já.
“Vážně?“ do hlasu se mi vloudí pochybovačný tón, “Není to spíš naopak?“ dloubnu do kapitánovy hrudi zlehka prstem. Vůbec to nemá eleganci a ten správný přítlak, jak by to dokázala nějaká jiná žena, ale určitě se počítá každá snaha o to být víc zábavná a nad věcí.

Je to kříž, že odměřené osoby jsou sice lákavým a žádaným zbožím, hlavně tedy u žen, ale málokdo potom zvládne skousnout, že ve vztahu se toho zase tolik nemění. Nezačneme být vřelými a otevřenými společníky zahrnující partnera romantickými gesty na každém kroku, takoví zkrátka nejsme. K tomu ostatně patří i to, že jen těžko oceníme něco, co nezapadá do našich představ o zábavě a kvalitním trávení volného času.

“Nebo chceš jen vypadat důležitě?“ vrátím Ricovi nenápadné líbnutí na rty.
 
MSg. Johny Rico - 21. prosince 2022 14:04
johnyrico24901.jpg

U zmijí




"Bych řekl...brrrch.."

Zašklebil jsem se a mírně se nad tou představou otřásl. Vzápětí jsem se však pousmál nad Rileyinymi rozpaky a lehce znovu pohladil po tváři, prsty mi lemovaly od ucha její čelist na na bradě se dotkly letmo spodního rtu.
"Nikdo o tebe nepředpokládá, že budeš někým víc, než sama sebou. Riley je prostě Riley a my tě máme takovou rádi."
Usmál jsem se možná až láskyplně, přičemž jsem Riley hleděl do očí.
"Heh, jo máš pravdu dokážeme udělat lidem ze života bordel co?"
Uchechtl jsem pobaveně, ale za nic na světě bych svůj tým neměnil. Prošli jsme spolu dobrým i zlým. Byli jsme přátelé tomu jsem věřil, ale taky něco víc, než to. Byli jsme rodina.
"Neboj když se něco podělá budu tu pro tebe."
Přikývl jsem a líbnul lehce Riley letmo na rty.
"Joooo zlaté posezení v baru, které pravidelně končíme kolem desátý co? Hehe, taky si myslím, že další oslava bude moje smrt."
Nemohl jsem než pobaveně souhlasit.
"A hele, každý jsme v něčem lepší a v něčem horší. A něčem nás dělaj lepšími ostatní."
Mrknul jsem na ní a spustil jí ruku z tváře přes rameno po paži dolů.
"Teda pokud vynecháš mě, já vždy všechny dělám jen horšími."
Mrknul jsme na ní znovu s rošťáckým úsměvem a nedokázal zadržet smích.
 
Cpl. Riley Baxtor - 20. prosince 2022 21:03
bax_icon_drak2644.jpg
Zmijí ubikace

“Tak tomu říkám představivost..,“ ocením jednou větou ona zvěrstva, která se v případě nekonání oslavy měla odehrát.
Krátce na to dojde řeč na hodnocení oslavy.
“Nebyla,“ zavrtím zlehka hlavou, “Jen.. mám pocit, že bych měla být šťastnější. Spokojenější. Dát vám najevo svůj vděk. Jenže to mi nejde a nevím, jestli se to vůbec dá naučit, takže.. nerada bych se kohokoliv dotkla svými nedostatečnými reakcemi, chápeš?“ ošiju se. Nejsem zvyklá mluvit o svých, nebo cizích, pocitech otevřeně a je to pro mě vykročení z komfortní zóny. Přitom se v tom stále dokola plácám, vím to, ale neumím se povznést nad svou „nedostatečnost“.
“V podstatě se cítím špatně proto, že předpokládám, že vy něco předpokládáte, protože mám dojem, že tak lidi fungují. Jsem samotář, dlouho se mi dařilo tady jen tak nějak proplouvat a sice fungovat v týmu, ale bez hlubších vazeb. Nevím, jestli dává smysl věřit někomu bez toho, abychom byli přátelé, ale doteď jsem to tak měla. Teď je z toho.. ježiš, když o tom mluvím, zní to fakt strašně,“ tlumeně se zasměju.
“Asi mám trochu výčitky,“ pokrčím rameny.
“Něco zvládnu levou zadní, v něčem jsem prachobyčejně labilní člověk. Tak, kdyby na to došlo, zkus to ostatním vysvětlit za mě. Nechci si hrát na někoho, kým nejsem jen kvůli všem těm předpokladům.“

Spousta slov a přitom mi mohla stačit věta, nebo dvě. Jenže když se člověk neumí vyjádřit, dopadá to přesně tak, že se v tom trochu zamotá, ztratí a třikrát řekne to samé.

“Navíc myslím, že si zas nějakou chvíli podobné oslavy odpustím. Nebo minimálně nezůstanu do konce,“ pobaveně mi zacukají koutky.
“Bylo ve všech ohledech výjimečné.“
 
MSg. Johny Rico - 07. prosince 2022 11:43
johnyrico24901.jpg

Zmijí ubikace


"Hehe, no na to bychom se měli zeptat nejspíše Alexe."
Zasmál jsem se, protože jsem si byl dobře vědom toho, že pokud někdo zvládá chlastat každý týden a pak jít v zápětí do akce je to on. Avšak dle dnešního rána i on má své limity, nebo stárne. Ještěže tak, jinak by nás tím alkoholem asi jednou zabil.
"Pravda, podali jsme hrdinský výkon v překonání postalkoholového.....něčeho."
Má unavená mysl nedokázala najít správný výraz, ale co byste po mě v tuhle hodinu a v tomhle stavu chtěli že? Se spokojeným úsměvem obejmu Riley a přivinu blíže k sobě. I když krátký polibek byl příjemný a rozlil po těle horko lépe, než alkohol. Při poznámce o mé účasti na přípravě oslavy jsem zvedl oči ke stropu chvíli tam jimi nevinně bloumal a pak zase sklouzl k Rileynině tváři..
"No.....přišlo mi to, jako dobrý nápad, všichni jsme potřebovali upustit páru a i když oslavy úplně neoceňuješ zdá se, že sis to docela užila.....a samozřejmě mi bylo vyhrožováno krutým mučením pokud bych tuhle akci poslal k ledu."
Zazubil jsem se pobaveně na svou obranu a začal Riley líčit, zvěrstva, která mi byla od ostatních přislíbena. Zvěrstva horší, než smrt.
"Nebo byla ve výsledku ta oslava tak špatná?"
Koukl jsem na ní zvědavě a mírně naklonil hlavu ke straně. Prsty jsem jí pohladil lehce po tváři, jakoby byla z křehkého porcelánu.
 
Cpl. Riley Baxtor - 23. listopadu 2022 10:14
bax_icon_drak2644.jpg
Zmijí ubikace

Zaujmout správnou pozici, to je klíč pro stabilitu v každé životní situaci. S Johnyho rukou kolem pasu a drcáním do boku je to ale těžší, protože se na něj automaticky natisknu. Tady, bez zvědavých pohledů a zbytečných řečí přihlížejících je mi s ním nejlíp.

“Hodně..? Nemám páru, co je ještě hodně a co málo. Takhle mi bylo naposledy.. nevím kdy. Jak tohle někdo může dělat každý týden?“ drobná vzpomínka na staré dobré časy bez brouků. K dokonalosti už jen stačí, aby jeden z nás dodal, že už nikdy nebude pít.
“Ale nemůže to být tak hrozné, když jsme se zvládli doštrachat sem,“ uvolněně zazářím úsměvem a vtisknu Ricovi drobný polibek.
“Stejně mi nejde na rozum, že ses toho účastnil, když víš, že oslavy nejsou něco, co tak úplně ocením,“ sice mu nic nevytýkám, ale na mém názoru na obdobné akce se mnoho nezměnilo.
 
MSg. Johny Rico - 23. listopadu 2022 08:57
johnyrico24901.jpg

Zmijí ubikace


"Uh..."
Vydechnu a žaludek se mi trochu zhoupne, když mě Riley v podstatě vtáhne dovnitř ubikace, ještě chvilku to rozdýchávám a sleduji, jak za námi zamyká. Je to zvláštní, i když jsme ten klíč dostali stejně mám pocit, jako bychom dělali něco strašně zakázaného. Uklizenost ubikace je až překvapivá. Nějak nepředpokládám, že by za tím byl Alex, spíše bych to typoval na jeho mládež, která si mákla, když tatík Alík odešel.
"Jo vypadá to, že si mladí docela mákli. Chudák Alex nejspíše o ničem z toho neměl ani šajn."
Zašklebil jsem se, ale na jednu stranu jsem z toho měl i svým způsobem drobné škodolibé potěšení. Přece jen nestává se tak často, že by byl zrovna Alex vyveden z míry, takže včerejšek byl o to unikátnější.
Do světla jsem se raději nekoukal a byl rád, že Riley se nás nesnažila upálit přímým žárovkovým světlem. Pomalu jsem došel až k ní a s úsměvem jí vzal jednou rukou okolo pasu.
"Jo to jsme teda měli. Začínáme být na to staří co?"
Zašklebil jsem se a bokem lehce ždrcnul žertovně do toho jejího, ale stále jí přidržoval okolo pasu, abychom se neskáceli na zem.
"Je ti hodně blbě?"
Koukl jsem po ní starostlivě a volnou rukou jí jemně odrhnul krátký pramínek vlasů, který se jí neposedně stáčel do očí.
 
Cpl. Riley Baxtor - 20. listopadu 2022 20:32
bax_icon_drak2644.jpg
V cizím pokoji

Vytáhnu klíč a strčím ho do zámku s takovou opatrností, jako bychom ho ukradli a snažili se dostat někam, kde rozhodně nemáme co dělat. Rychle otočit, otevřít a proklouznout dovnitř dřív, než si nás někdo všimne.
Rica do pokoje v podstatě nacpu.
Rychle se rozhlédnu a protože bezprostřední nebezpečí polevilo, a jak se zdá, v ubikaci nikdo není, druhé vsunutí klíče do zámku už proběhne v klidu a s rozmyslem. Zamknu, nechám ho tam.. pro všechny případy.

“Ani to tady nesmrdí,“ poznamenám pro začátek. Žádné boty rozházené po podlaze, ani ponožka odkopnutá do rohu. Je tu hezky čisto, ustláno.
“Vážně se na to.. připravili,“ dodám a nakrčím přitom nos. Je to prostě divné.
“Hmm..,“ sama nevím, co bych k tomu řekla. Patřím sice mezi ty, co ocení postel, ale i na zemi se dá dobře vyspat. Takže pořád oceňuju snahu, ale jestli se někde na pozadí očekává, jak budu nadšená, tak nebudu. Neznamená to ale, že nebudu chtít.
Záhy mě dožene i bolest hlavy, ostré píchnutí u spánku, které se rozleje do týla. Žaludek jako na vodě, ovšem jen v podobě ochutnávky jaké by to mohlo být, ale není. Ještě pár hodin a bude mi zase dobře.
“Uh.. měli jsme včera přibrzdit,“ vydechnu úlevně, když příval nepříjemných stavů odezní.
Teprve teď na stěně nahmatám ovládání světla. Rozhodně nestojím o další vypálení sítnice ostrým světlem, tak se ho snažím nastavit tak nějak napůl, spíš míň, ale zase víc než klasické nouzové. Hmatám prsty po panelu a připadám si hloupě, přesně jako někdo, kdo včera moc pil a dneska si to musí vyžrat. Až budu stará, nesnesu, aby se o mě někdo staral.
 
MSg. Johny Rico - 08. listopadu 2022 09:23
johnyrico24901.jpg

Tiše, jako myšky


Pousmál jsem se a pozoroval, jak se podařilo Riley vyškrábat na nohy. S nádechem jsem se pomalu posadil, abych chvíli srovnal hučení v hlavě. Vzhlédl jsem k Riley a její nabízené ruce a chytil jsem se za ní. Druhou jsem se podepřel o zem a pomalu ale jistě zvedl, aniž bych se na ní nějak příliš zavěsil.
"To víš, stárnu."
Zazubil jsem se na ní a jelikož jsem cítil, že jsem trošku malátný a všiml si toho, že ani ona neměla plnou stabilitu vzal jsem jí paží kolem pasu, abychom se trošku ustálili a mohli vyrazit pryč z tohoto....pohřebiště. Naštěstí přivlastnit si nějakou vodu nebylo tak těžké válelo se tu hned několik nedopitých lahví v blízkém okolí.
Trošku jsem si promnul obličej, abych se více probral a koukl směrem k Riley, která pootevřela na chodbu. Cvaknutí zámku i lehké zavrznutí dveří se zdálo v tuhle chvíli neobvykle hlasité, ale když jsem se ohlédl nazpět zdálo se, že to nejhorší, co to způsobilo je zabručení a převalení, některých spáčů.
"Padáme."
Zašeptal jsem a vyklouzl s Riley na ještě docela prázdnou chodbu. Když se za námi opět tiše zaklaply dveře byl čerstvý vzduch velice vítaný.
"Fajn snad nepotkáme moc důstojníků."
Mrknul jsem na ní s úšklebkem a nabídl jí ruku dlaní vzhůru s roztaženými prsty.
"Doufám, že si ještě pamatuju, kdeže to Alex bejvá."
Zasmál jsem se a pak vykročil se svou drahou Vlčicí kupředu. Na chodbách sice moc živo nebylo, ale úplně všem střízlivým obyvatelům křižníku jsme se taky nevyhnuli. Naštěstí většinou to byli jen vojíni na cestě za povinnostmi, nebo jiný personál. Jen jednou jsme zahlédli cestou nějakého blíže neurčeného majora, kterému jsme se ale schovali krátce před tím, než nás mohl spatřit v jednom kumbálu. Nejspíše by nebyl nadšen z toho v jakém stavu se tu potloukáme.
"Fajn tyhle dveře by to měly být."
Kývl jsem na dveře před námi, které se dle tabulky u nich jevily, jako ubikace zmijí. Obezřetně jsem se rozhlédl kolem, jako bych očekával hordy brouků, které se brzy přihrnou ze všech stran, aby nás roztrhaly na kusy.
"Nikdo nikde."
Ubezpečil jsem svou spolupachatelku.
 
Cpl. Riley Baxtor - 31. října 2022 13:10
bax_icon_drak2644.jpg
Federální křižník - Destiny – Vytratit se

Chlapi. Nemračím se doopravdy, jen se mi v nynějším stavu těžko věří tomu, že když se chci vytratit, je to rovnou do soukromí uzamknutelného pokoje. Na druhou stranu, proč ne. Mohla by to být dobrá motivace k tomu odtud odejít namísto planého blábolení, jak bychom chtěli, ale nejde to, protože jsme polomrtvé tělesné schránky v doznívajícím stavu alkoholové otravy.
“Klidně k Alexovi, klíč mám,“ oznámím stroze a bez vytáček se zvednu. Odměnou za aktivitu je další prudké bodnutí v hlavě, přičemž se bolest rozleje do stran a svět mírně zhoupne. Tupé pobolívání svalů se mi daří z větší části ignorovat.
“Nebuď padavka,“ syknu pobaveně. Natáhnout se a popadnout Rica za ruku, kterou mě ještě před chvílí hladil po zádech, je hrdinská akce. Nemít výcvik na bojové podmínky, skončila bych na ošetřovně s vypláchnutým žaludkem. Nebo si minimálně představuju, že to tak chodí. Pravdou je, že opíjení se nepatří do mých všedních dnů, takže jakékoliv úsudky jsou v tomhle ohledu notně zkreslené.

Pokusím se tedy vytáhnout na nohy i Rica, ale nejsem zvědavá na nějaký kejkle a srandičky. Buď jdeme, nebo budeme trpět tady.
Ještě bych vzala nějakou vodu, mám žízeň jako pes. Kdyby ale získání vody znamenalo možné vyrušení ostatních spáčů, nebo příliš dalekou cestu tam a zpátky, vykašlu se na to.
Z dárků, které jsem dostala, nic jiného nepotřebujeme, stavím se pro ně později.

Popoženu Rica výrazem i gestem ruky a sama vykouknu z tělocvičny, jejíž dveře co nejtišeji otevřu, na chodbu.
 
MSg. Johny Rico - 31. října 2022 11:54
johnyrico24901.jpg

Zmrtvých vstání


Vůbec nemám páru v kolik jsem to vytuhnul. Hluk v blízkém okolí mě přinutil nespokojeně pootevřít víčka a zamžourat. Hlava mě bolela a přišlo, mi že včerejšek byl lítější, než bitva s brouky. Mezi moužáním mi dojde, že na mě někdo leží. Přál jsem si, aby to nebyl Alex. Poslední, co jsem si totiž pamatoval bylo, že jsem držel v náruči Riley a ta se šíleně smála, když jsme se vsázeli, že jí zvednu na rukách až ke stropu, ale dopadlo to tak, že se mi zřítila a přistála si to na mě. Předtím to byla sranda, teď to docela bolelo.
Jak jsem přicházel k vědomí začalo mi docházet, že ležet na mě Alex asi bych nemohl dýchat. Tahle přítomnost a hlas, nebo spíše šepot z mého hrudníku mě ubezpečil, že na mě leží Riley.
"Ještěže tak."
Pokusil jsem se mírně nadzvednout hlavu, abych na ní alespoň trošku viděl. Odměnou mi byl trs jejích zlatavých rozcuchaných vlasů.
"Uh....jo jsem na příjmu.....jasně, ale dej mi chvilku jo?"
Zamumlal jsem, položil hlavu zpátky a chvíli hleděl do stropu.
"Ymmch a kam se vytratíme? K nám na ubikaci, nebo....se vypaříme na tu Alexovu....dostalas vod něho včera klíč ne?"
Zazubil jsem se, jako malý kluk nad představou, že nás tady ostatní po probuzení nenajdou. Najít však sílu k tomu, abych se posadil, bude horší.
"Ale jestli máme někam jít, musíš se ze mě zvednout. Nebo klidně zůstaň ležet je to vlastně docela fajn."
Brouknul jsem tak nějak nerozhodně a ještě ztěžklou rukou jsem Riley objal kolem zad.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1452898979187 sekund

na začátek stránky