Andor.cz - Dračí doupě online

Nová mise

Důstojník co nám napochodoval na ubikaci mě vzbudit nedokázal, ale sotva otevřel klapačku Splinter, byl jsem při vědomí.
"Drž hubu kreténe!" Zařvu na něj a švihnu jeho směrem svou botu. Vojenská obuv umí umlčet. Naneštěstí jsem jej netrefil. A aby toho nebylo málo, jeho směrem bylo i několik dalších osob, takže při troše smůly se mi podařilo zasáhnout nějakého nevinného vlka s kocovinou.
"Mise? No doprdele..." Odfrknu si a promnu si bolavou hlavu, pak rychým krokem zamířím do koupelny, kde strčím hlavu pod ledovou sprchu. Zařvu úlekem, ale probere mě to celkem kvalitně. Za dvě minuty jsem zpět a navlékám se do uniformy.
"Hej Andrew, neviděls mojí botu?" Otočím se na štěně v našem týmu. Jasně že viděl, hodil jsi jí po něm. Aha a kde je teď?
Jako by mi někdo četl myšlenky, dostanu zásah svou vlastní botou přímo do břicha.
"Díky.." vydechnu v předklonu, držíce se za břicho a usednu na postel, abych si obě boty mohl nazout.

Stojím ve zbrojnici a prohlížím si Morrity. Hledám tu svojí. Tu s granátometem. Nakonec ji najdu. Vezmu standardní počet granátu a zásobníků, ale po krátkém zamyšlení vezmu ještě dva granáty navíc.
"Kdo nám teď bude dělat radistu?" Zeptám se se zastřeným hlasem a prohlédnu si zbytek vlků navlékajících se do výstroje. Než mi však kdokoli stihne odpověedět, křikne serža ať vezmeme hlavně raketomet.
"Raketomet?!" Zajiskří mi v očích a rozhlédnu se po zbrojnici. Můj zrak upoutá zbraň, kterou jsme doposud na akci neměli. Bez ostychu vrátím všechny granáty, kromě dvou, a polovinu zásobníků do Morrity zpět do bedny a vezmu si raketomet, vybavený popruhem přes záda. Na zádech mi přistane také menší batoh s několika střelami do téhle zkázonosné zbraně.
"Tu jadernou hlavici už nepoberu, už takhle jsem ověšenej jak vánoční stromeček. Kdo mi bude dělat dvojku a potáhne se s tím?" Ukážu palcem střelu poněkud větších rozměrů, "a vemte radši i pár dalších raket do téhle krásky," poklepu na raketomet.
Sakra to je celkem tíha. Ale ta palebná síla za to stojí! Jo, to stojí.

Pak se nastoupím před zbrojnici k ostatním.
"Mimochodem, koho jsem ráno trefil tou botou?"

Planeta XP2, hra pokračuje.

Ve chvíli kdy se ozve Jake, mám pocit že toho chlápka miluju, aby taky ne, když je jedinej, kdo nám snad dokáže pomoc. Pravda je taková, že bych nejraději toho, kdo nás sem poslal bez odborníka, nakopala do prdela, ale to asi bude muset počkat. Ti páni si totiž svoje nanicovatý zadky držej pěkně v bezpečí.
Jo fajn, možná jsem trochu nefér, ale kdo by nebyl když má za zády brouky a jediné co ho ůže zachránit, je opravený elektrický plot, který nejspíš nikdo opravit neumí.

Dost fňukání, věnuji Jakeovi jeden ze svých velmi vzácných úsměvů a kývnu na Marcuse.

„ Jo Marcu, tohodle chlápka si budeme předcházet.“

Takže když se to tak vezme, tohle byla ta lehčí část, ta horší se k nám právě blíží, hnusnej brouk a jestli o nás dá vědět hnízdu, naše mise bude mít velmi krátké trvání. Okamžitě zalehnu na své pozici, snažím se monitorovat okolí, nespouštět z brouka jedno oko a tím druhým hlídat Jakeovi záda, bylo by hodně špatné přijít o jediného člověka, který si snad poradí s elektrikou.

Ležím, čekám na rozkaz a cítím jak se mi krev vaří v těle, tohle je opravdová akce a jen bůh ví, zda se vrátíme živý.

Příprava na akci

Ve chvíli, kdy začnu shánět velitele, se dozvím, že má jednotka vyráží na akci. Na briefing dorazím naštěstí včas. Po briefingu si to hned zamířím do zbrojnice pro náboje a granáty.

Ve chvíli, kdy řeknu své jméno a zařazení zbrojíř spustí hotové peklo:
„Ty zasr… Kre.., už nejsi u žádných pošahaných frajírků! Jsi u pěchoty! Jestli ještě jednou po akci neodevzdáš zbraně a nevystřílenou munici osobně dohlédnu, aby tě zbičovali…“

Jediné co mě zaujme na jeho proslovu je ta nevystřílená munice. Ona někdy někomu zbyla?
Nakonec se přeci jen unaví a vydá mi potřebné věci.

Dva granátové pásy (10 granátů), zásobníky a náhradní náboje do Paní M a B, pak přihodí i jeden zásobník pro paní P.

Poté se navlíknu do výstroje, ke které si připevním pana L. a N.

Udělám několik dřepů a rozmachů. Následně zařvu a nahodím, paní M s paní B., do palebné polohy. Nechápavé pohledy odbudu pokrčením ramen. „Všechno mi sedí…“

Poté jdu za velitelem. Moc hezký proslov. Tohle je správný velitel. Pohledem pozoruji ty zelenáče, co jdou s námi. „Jo, žádný umírání, nevím, jak se zapíjejí opičky a nechci se to učit…“

Zasraně bolestivé ráno - Asi vražda Andrewa před misí!

Pařba byla opravdu zatraceně dlouhá. Mám dojem, že jsem vypadal mezi posledními a ještě mě musela podpírat Trixi, protože no chlast dělá své. Hold jsem šel jako správný velitel svému mužstvu příkladem. Do postele sem padl tak, jak jsem přišel. Ještěže Trixi spí nademnou a já na dolní palandě jinak bych tam asi nevylezl. Užíval jsem si zaslouženého odpočinku.
Bohužel ne na tak dlouho, jak bych rád. Ráno někdo začal hulákat a já musel jen rozmrzele otevřít jedno oko. Zahlédnu jen mizícího důstojníka. Chci spát dál s tím, že to asi nebylo důležitý, ale pak se začne rozhléhat ubikací řvaní Andrewa. To se mi zabodne do uší a ozve se i další nespokojené bručení ostatních.
"Kurva Andrewe! Neřvi tak víš kolik je hodin?"
S mrmláním se napůl postavím a ještě teď mě bolí palice.
"No do hajzlu naposledy....a jo Trixi nám dala dokupy trošku ksichty později po té rvačce a pak....tanec....chlast....měl jsem...."
Tázavě pohlédnu směrem k vrchní palandě, kde se probouzí naše medička.
"Ne to asi ne.....tak co se kurva....my jdeme na misi?!"
Vytřeštím oči a s pomocí ruky se zvednu na nohy a jdu si rychle opláchnout obličej, abych se probral.
"Tak vstávat bando! Máme tu nečekanou akci pohyb pohyb pohyb!"
Začnu křičet a nenávidím se za to, protože mi bubnuje bolest v palici. Postupně se snad všichni dostavíme na čas na onen nástup. Doufám v to, protože počítat teď bych fakt asi ještě nezvládl.

Na brífingu je nás podstatně víc než bych čekal. Celé čtyři týma a je tu dokonce i Alex. Když nám má jeho tým krýt zadech jen se musím pousmát. Pak už je rozchod a brzo musíme do zbrojnice a pak do hangáru 7.
Všichni se připravujeme a já si beru svojí výbavu.
"Tak jo vážení vracíme se do pekla nevím jak vy já si tam posledně něco zapoměl! Alexi koukej nám s tou svojí bandou pořádně krej prdel mám svý půlky docela rád."
Zašklebím se a už to na mě lítá. Taktická vesta a helma, 5 granátů, morita s granátometem, vector a 9 zásobníků, pak taky samozřejmě nůž pro případ nouze.
"Nezapomeňte někdo vzít raketomet ať jim tam můžem fouknout tu jadernou hlavici, tu tady taky laskavě nenechte."
Informuju svůj tým a pak jdu ven k výsadkovým lodím počkat na zbytek, kde už někteří stojí.

Planeta XP2 - Zelení Varani - Sally,Nathaniel - Jooo a už tam jsme....

Tady tahle párty začínala mít dost vtipný ráz, když vezmu v potaz krásný vzteklý výlev Sally, který se ovšem dal pochopit. Myšlenka, že naše jediná šance je oprava toho plotu a nikdo to neumí, to byla věc za kterou by měli někoho zastřelit. Nastala ta trapná chvilka ticha mezi tím, než se přihlásil Jake, že to umí. V té chvilce se mi stihlo hlavou prohnat jenom pár slov.

Tak a teď jsme totálně v prdeli.

Jsem člověk plný optimismu, ale tohle to mě jím moc nenaplňovalo. Ještě, že ten Jake aspoň trošku s tím něco umí. Aspoň malá šance na přežití. Pokračovali jsme dál a já jsem si nemohl odpustit poznámku směrem na Jaka.

Chlapče tím co umíš jsi si vysloužil krásný bonus své osobní ochranky co Ti zachrání vlastním tělem život jen, aby jsi to dal dohromady.

Nejnovější sloup ukázal, jak byly moje slova prorocká. Evidentně nějaký brouk zkoušel svou nohou jaké to je, jí pěkně zarvat do drátů. Zaklekl jsem na svém místě a hlídal si co jsem měl. Už v táboře nás učili základní poučky pěšáka a to, když můžeš tak nestůj. Po zjištění, že budeme mít návštěvu mi trošku vyschlo v puse. Ono je sranda a sranda. Desátník měl pravdu, že pokud ten zmetek alarmuje hnízdo, tak nás tu roztrhají na malé kousky. Čekal jsem jenom na rozkaz k palbě případně, abych přesunul mušku ze svého sektoru na toho brouka. Ovšem stále pošilhávajíc po tom svém, aby nás nic nepřekvapilo. Bůh ví kde všude Ti smradi jsou.

Další párty

Po tom, co jsem opustil bar jsem si to klidně zamířil do svého pokoje, kde jsem si ještě v klidu chtěl přečíst složky svého týmu a alespoň takhle se seznámit s tím, co mám pod rukou. Hned první složka mne udivila, byl to můj starý známí z matičky Rusy, Yuri. Bude mít radost, až mě uvidí. Jeho složku jsem měl pročtenou rychle a upřímně, překvapilo mne, že má za sebou jen jednu akci. Další složka byla vojáka, se kterým jsem se dnes setkal, Krysy. Jeho složka byla podstatně zajímavější a potěšilo mne, že je to zkušenej voják. O Tunelových jsem už slyšel. Sám bych na to asi neměl a hlavně, já nejsem stavěný pro boj v uzavřených prostorech. Ale tak jako tak, má můj respekt, když se dokázal tolikrát vrátit.
Zbývající tři složky mne už moc nepotěšili. Proč? No, byli to zelenáči, všichni tři. Nejvíce mne ale překvapila ta holka. Mladá, nezkušená, ale s nejlepšími výsledky ve výcviku. Jenže co si budeme povídat, todle není výcvik. Trochu rozladěnej ze zjištění, že polovina týmu jsou nezkušení zelenáči, jsem odložil složky a rozhodl se to zalomit. Pak jsem si ale uvědomil, než jsem usl, že je to vlastně i dobře, že to jsou ucha. Tvárnej materiál.

Druhý den ráno mě probralo... jak jinak než řvaní. A to jsem už začínal doufat, že by to mohlo konečně vyjít a já bych si mohl dát aspoň dva dny klid. A ono hovno.
"Jo, do hajzlu, už lezu, sakra," vyženu důstojníka a vykopu se z postele. Rovnou na sebe hodím bojovou uniformu, přičemž před tím minimálně pět minut strávím s obličejem ponořeným v ledové vodě.
Na brífingu konečně uvidím svůj tým. Sice jsem si to takhle nepředstavoval, ale co je lepší seznámení, než v akci? Yuri trochu čumí, když mě vidí a já na něj jen kývnu. Už jen podle nášivky na rameni pochopil, že jsem velitel jejich týmu. Jakmile se domluví, jen si povzdechnu a zamířím do zbrojnice, kde se to už tísní lidmi. Trpělivě si počkám, než na mě dojde řada, pak vezmu svou obvyklou zbroj, na záda muniční batoh, u kterého se ujistím, že je plný a připravený, pak zkontroluji, jestli mám dost munice do vectora a také jestli je má kudlička pořádně naostřená. Nakonec si vezmou svou krásku, kterou láskyplně pohladím, zkontroluji, jak šlape závěr, aby se mi nezasekla a hodím si jí na trojbodový popruh. Poté do ní zasadím nábojový pás a zbraň následně zajistím. Nakonec sáhnu po malé lékárce, kterou dám do kapsy, pár granátů a další užitečné hovadiny.

Do hangáru dorazím krátce po vojákovi od Vlků. Pak až si uvědomím, že je to Splinter. Moc se s ním do řeči nedávám, začíná se scházet můj tým.
"Sice jsem si seznamovací párty představoval jinak, ale známe to všichni, ti nahoře jsou nevyzpytatelní. Ale co, já jsem váš velící serža, Alexander Mess. Na rovinu vám říkám, vyserte se na nějaký vykání, na to jsem moc mladej. Říkejte mi seržo, nebo Alexi, jak chcete. Jak jste slyšeli na brífinku, jdeme do horký oblasti, takže se snažte nezařvat, jasný? Nenávidím papírování, takže se budu snažit, aby ani jeden z vás nezařval," prohlédnu si svůj tým a začnu s menším uvítacím proslovem, který se ke konci snažím trochu odlehčit.

Bar - Partey

"Já osobně bych to nazval spíše dárkem na uvítání ..." mrknul jsem na Vosu. "... jeden z dárků na uvítání." upravil jsem se vzápětí a pousmál se.
Protože jsem měl ale zatracenou žízeň, svou sklenku Whisky, která mi tu zbyle ještě z předtím o sebe kopnu celou najednou a ihned si doleji. A protože jsem pravý gentleman, tak se neptám a dámě samozřejmě doleji okamžitě také.

"Každokundopádně jsem teda dle všeho členem týhle smečky." pronesl jsem s jistým náznakem snad i hrdosti. Přece jen je vidět, že leckerý chlapi tu asi i budou stát za to.
"A jak že se to vlastně jmenuje tahleta štiplavá světluška?" pokusil jsem se o jeden z laciných hospodských vtípků a zadíval se na Vosu.

"A co že tu vlastně děláš ty? Kde je vlastně tvoje jednotka ..... chřestýšů?" zalovím v paměti a pokusím se strefit, jak jinak, než mimo.
"A vůbec, na zdraví!" změním zničehonic téma a přiťuknu si s Vosou. "Aúúúú!" zavyju z ničehonic z plných plic a na celý lokál, když mi teplo a hořkost Whisky zalije hruď. Pak pohledem sjedu k Vose. "A ty jako nic?!" jakoby ji okřiknu a podívám se na ní přísným pohledem.

"Dle oficiálního žebříčku jsem nad vámi vojíne a jako váš nadřízený vám nařizuji ..." na chvíli se ale odmlčím, snad to vše získá na napětí. "... se pořádně začít bavit!" další spíše blbina, ale vzhledem k tomu, že .... no a vlastně proč by taky ne?
"Tak a teď pěkně se mnou." snažím se zas a opět tvářit vážně a naleju další pár skleniček až po vrch. "A ne, že to odrbete!" napomenu ji.
"Tak šup a ať souloží ... teda složí ... teda slouží ..... to zdravíčko!" vykoktám se nakonec a namířím naproti sobě skleničku k dalšímu přípitku.

Jak jinak, kopl jsem ji do sebe a pak následovalo co jiného, než "Aúúúú!" zavytí z plných plic na celý lokál. No a dál? Dál už vím kulový ...

Ráno - Pohotovost

" Cpl. Andrew Splinter, tým morých sokolů pane!" vyskočil jsme z postele a zařval na chlapa, co mi vrazil na ubikaci. Problém byl v tom, že jak mi v pale ještě koloval zbytáč, tak jsem ztratil balanc a musel jsem se rukou přidržet postele, aby to se mnou neseklo. "... Bílích vlků, oprava pane!" zamumlám spíše tak nějak na půl.

Teprve po pár chvílích mi začíná tak nějak docházet, co e vlastně děje, a kde to jsem. Ba co hůře, že tak nějak nevím, jak jsem se tu dostal.
"Ano pane." odpovím dle všech předpisů a v pozoru počkám, dokať nevypadne.

"Kurvá piče zasraný! Kreténi vymrdaní! Máme mít ještě týen šábec píče!" zařvu nasraně a pěstí bouchnu do dveří. Pak sebou mrdnu o postel. "Kurva to byla zase noc ...." řeknu do ztracena, přesněji do svý postele. "Co se vlastně, jak se vlastně ..." pokusím se nějak rozpomenout, ale stejně marně. Ať už se dělo cokoli, teď asi na nic stejně nepřijdu.

Následující hodina byla příšerná. Snažil jsme se dát nějak dohromady a současně se nějak připravit na brífink.
Hygiena, oblíknout se, neusnout, proplachovat si hubu a nakonec teda nějak vyrazit. Raději dříve, než později.
Na brífink se usadím někam dozadu a čekám. Co šéf říká vnímám spíše na půl lomeno vůbec.

No a pak? Rutina. Nabrati si výstroj, minoritka s brokárnou (Lucinka nechť odpočívá v pokoji), nějaký granáty, pak klasika vesta, věci k ní a vůbec všecko potřebné.
Až všecko poberu, ještě jednou si to překontroluju a pak vyrazím na místo určení, tj. hangár 7.

A jedem


Bylo to zvláštní, dost dobře si vzopomínám na to co bylo než mě dali k ledu, jako by to bylo včera, a nyní sedím ve vesmírné lodi jež pomalu přistává na jiné planetě, místo do lidí mám střílet nějákej posranej hmyz. Země se sdružili pod jakousi federaci, vše co bylo už pominulo a já ví jediné, dívám se na malý monitor který mi jen potvrzuje vše co jsem se naučil o slabinách nepřítele, přecvakávám po všech než vím že budem namístě,poslední kontorla zda je vše kde má být, muniční batoh plný zásobníků a granátů,nože, dráty co mi dala ta naše kočka už ve skladu že se budou hodit, bylo to zvláštní, tak moc zvláštní prožívat tohle vše...


Slyšeli jste velitele holčičky, tak pojďte a ukažte mi ten oheň ve vás!
zařvu k týmu když sám vybíhám ihned za velitelem a připravím si zbraň, odjistím Moritu a zasunu jeden granát, písek křupe pod botami, musím se tomu usmát, poprvé na cizí planetě, a příjde mi to jen jako vysazení v Afgánu, sevřu Moritu pevněji a žačnu se ihned dívat kolem sebe, přeci jen to co sem s adrenalinem ožilo, a chybělo mí být zase v ostré akci, v okamžiku kdy se vynořili ty bestie, sem na vteřinu zatuhl, ale léta výcviku a služby udělali své, ač sem ty stvůry viděl naživo poprvé, ač vše bylo pro mě jako jeden velký paradox, zvítězilo ve mě to zažité a dlouho spící já....

601 první naše máma...
ani nevím proč si to začnu zpívat, okamžitě však zakleknu a pošlu těm třem zmetkům nejdříve pozdrav v podobě granátu z Mority a podle toho čekám zda bude třeba ještě střílet či nikoliv, ale prst na spoušti je pořád a čeká jen na to až se cíl pohne...

Planeta XP2 - Zelení Varani - Nádherná mise

Celý tým jste stáli u prvního pylíře a snažili se dohodnout, kdo z vás má vlastně kvalifikaci na to, abyste mohli zacházet s elektronickými přístroji. Většina členů týmu, tedy až na Sally, která není moc příjemná a velící z toho očividně nervy taky nemá moc v pořádku, se snaží velícího podpořit. Nicméně tak či tak je zde prekérní otázka, kterou jste ještě nezodpověděli. Ozve se mírné zakašlání.
"Něco s elektronikou umím není to moc, ale snad to bude stačit."
Ozve se Jake, váš radista a tím rozetne ono dusno, která vás sužuje.
"Vý-borně Jakeu."
Vykoktá úlevně desátník Drye a přiměřeným krokem se vydá zamýšleným směrem podél plotu.
"Udržujte formaci a.....jakýkoli pohyb v okolí hlaste."
Snaží se udržet desátník chladnou hlavu. Dloupý jsou od sebe v rozmezí asi 20-30 metrů a vypadá to na delší chůzi. Minuli jste po nějaké době už 3 z nich. Naneštěstí u čtvrtého se musíte zastavit. Jsou tam viditelně poškozené kabely, které vedou do sloupu.
"A sakra dejte mi chvilku."
Bořijic se do písku přejde Jake ke sloupu a začne ho studovat a hrát si s ním, aby přišel na to, jako ho opravit.
"Pane jeden kontakt se blíží přímo k nám, je to arachnidský bojovník a je sám, zdá se, že prozkoumává oblast, ještě si nás nevšiml a je skoro na dostřel."
Oznámí zástupce velícího, když v zákleku hledí směrem za vás. Velící sebou cukne.
"Kruci do zákleku a připravit k palbě. Jestli nezmění směr musíme ho sejmout....kdyby...kdyby varoval hnízdo jsme v prdeli."
Vydechne a přiklekne a hlídá další část perimetru. Brouk se mezitím blíží.


Cesta na planetu XP2 - Žlutí Tygři - Polibek na přivítanou

Všichni se připravujete ve zbrojnici a kontrolujete své výbavy, zdali máte vše a nic nechybí. Velící Clevis na Marina jen kriticky pohlédne, zdá se, že nemá takový smysl pro humor, jako by mohl mít.
"Ale v tom odletu máte asi pravdu seržante. Půjdeme kopnout do vrtule."
Kývne velící a všichni vyjdete s ním v čele do hangáru, tam už je připravený transport.

"Tak pohyb vy srágory hezky na palubu dneska se bude pěkně umírat!"
Zařve velící a popohání vás do transportu. Všichni naběhnete dovnitř a po chvíli se odlepíte od země. Sestup na planetu trvá jen chvíli. Když přistáváte už těsně nad zemí vybíháte ven.
"Vysadili nás na opačném konci než ty zelenáče, takže zformovat a zajistit okolí. Pak půjdeme po kružnici těch sloupů v naději, že je najdeme nebo to opravíme sami. Všechno jasný?!"
Velící nemešká a už se vydává udaným směrem. Jenže nestačíte ujít ani 50 metrů a už vybíhá zpoza jedné duny skupina asi tří brouků.
"Málo stáčů připravit zacílit a palte to donich nesmí utéct!"
Jde přikladem a připravuje se k palbě.

(Oba týmy, kterým jsem nyní napsal posty při pokusu o útok, nebo jinou podstatnější akci prosím o hod procenty.)

Stanice - Bílí Vlci - Pařba

Jak tomu bývá tak všem pěkným akcím, bývá jednou konec. Ta vaše no...začala v pomalejším a nejistém sledu, ale rozjela se dost brutálně, někteří to zabalili brzo. Jiní, třeba jako Splinter, Vosa, Rico nebo pár dalších pařili hustě až do nelidských hodin. Nicméně kdo a jak jste skončili si většina z vás úplně nepamatuje, naštěstí jste se každý probrali sám a ve své posteli. Někteří s pořádnou kocovinou a jiný s oknem, co se vlastně stalo den předtím. Tak či onak by to mohlo být pěkné ráno plné odpočinku...

Stanice - Bílí Vlci, Černé Zmije, Rudí Medvědi a Modří Sokoli - Nelítostné zprávy

Tak jak jste si představovali klidné ráno po předchozím dni ať už stráveném pařbou, nebo čímkoli jiným se prostě a jednoduše zase jednou nekonalo. Do ubikace každého z týmů ráno naběhl ráno nějak v 8 nějaký z důstojníků stanice s výkřikem.
"Vstávat máte pohotovost dneska fičíte na misi! Za hodinu nástup na brífink!"
S tím se hold nedalo nic dělat a vyste se museli připravit.
Za hodinu ať už v jakémkoli stavu jste už vzorně všechny čtyři týmy k vašemu údivu vás tu bylo tolik, stáli a čekali, co se bude dít.
"Omlouvám se, ale jinak to nešlo jste jediné a nejlepší možné týmy pro tuhle misi. Někteří z vás na té planetě měli už tu čest. Dnes se vydáte na planetu XP2. Právě zde je pod naší kontrolou Pekelný kopec. Rudí medvědi a Modří sokoli budou vysazeni právě na základě na tomto místě, aby posílili obranu. Mámepodezření, že brouci budou chtít zkusit všemožnými způsoby prorazit plotovou ochranu. Bílí vlci a černé zmije, které jim budou dělat podpůrný tým vyrazí trošku někam jinam. Další dva menší týmy už byly vysazeny u další nedaleké pevnosti, kde v tuto chvíli obnovují plot a zajišťují pevnost. Vaším úkolem bude usnadnit jim to, a proto jsme označili jednu broučí díru, kterou budete muset odpálit nedaleko jejich pozice a pak se připojit v jejich snažení. Tu pevnost chceme mít za každou cenu. Jasné? Rozchod a za hodinu nechť jste připraveni a vyzbrojeni v hangáru 7!"
Rozpustí vás šarže a vás čeká tedy příprava na misi. Což čítá samozřejmě i zbrojnici a vybavení sebe sama, před sestupem na planetu.

Planeta XP- Marcus,Nath a velitel.

Šlapeme v té hromadě písku a já se snažím nemyslet na to, že to je nejspíš sebevražedná akce, všimnu si pohledu Marcuse a mrknu na něj. Je dobré vědět kdo vám kreje záda,obzvlášť když o sobě víte, že nejste zrovna čarostřelec. Mno, ale každý jsme nějaký, nebo ne.
Na chvíli se zastavím a rozhlédnu se kolem, pohled nic moc, už teď nesnáším písek a to jsme tady jen chvíli.
Hm, nebylo by špatné ponořit se do chladivé vody a dostat ze sebe ten hnusnej písek, ještě chvíli a budu ho mít i v místech, kam světlo rozhodně nesvítí.

Ušklíbnu se pro sebe a kráčím dál, na Nathovi je vidět, že se mu prozpěvování moc nezamlouvá, ale je ticho. No co, nebylo by nejmoudřejší hádat se kvůli takové kravině, když nás čekají mnohem horší věci. Konečně dojdeme na místo, sloupy elektrického plotu se tyčí do dálky, ale už na první pohled je jasné, že jsou mimo provoz.
Pro prvním průzkumu se ozve velitel a ve mě se začne vařit krev, nejdřív se ozve Marcus, že elektrice nerozumí a pak Nath. Udělám několik kroků abych se dostala až k veliteli, narobnám se a s veškerým sebeovládáním, kterého nemám zrovna nejvíc promluvím.

"To si z nás děláte prdel...pane, jdeme na misi kde je jasným úkolem opravit elektrické ploty a nikdo z nás nerozumí elektrice? Tomu říkám kurva dobrý plán, můžete mi říct, jakým kouzlem jste to chtěl opravit? Pokud tedy nemáte někde v kapse příručku, elektrikářem, snadno a rychle. "

Jasně, s nadřízeným bych asi měla mluvit uctivěji, jenže tohle je vážně vrchol, pokud nás chtěli zabít, mohli nás odstřelit doma, a ušetřili by za výcvik a dopravu sem na tohle úžasný místo.

"Pokud nikdo z nás nerozumí elektrice, jak to chcete opravit...pane, nějaký záložní plán?"

Je evidentní, že projevovat někomu autoritu mi dělá opravdu problém, jenže copak to v téhle situaci jde, vždyť náš velitel toho ví ještě míň než mi všichni dohromady.