Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Starship Troopers

Příspěvků: 720
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava MSg. Johny Rico je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35MSg. Johny Rico
 Postava Cpl. Riley Baxtor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 10:12Cpl. Riley Baxtor
 Postava Cpl. Zoe Castillová je offline, naposledy online byla 29. března 2024 4:50Cpl. Zoe Castillová
 Postava des. David "Opáčko" McCan je offline, naposledy online byla 28. března 2024 11:30des. David "Opáčko" McCan
 
Cpl. Andrew "Magor" Splin - 17. ledna 2014 00:40
angel_06_by_nadixed3av8sq_50x150_scaled_cropp5891.jpg

Přijímací rituál - Rvačka u konce



... nádech, výdech ... nádech, výdech ... nádech ... a tak jsem tam stál v hlubokém předklonu snažíc se konečně popadnout dech. Pohledem jsem se snažil si hlídat toho habana, co mě před chvíli zpracovával pro snovou vílu. Snad bych se i pokusil o ostražitost mnohem větší, ale na to jaksi nebylo příliš mnoho sil. Ta velká hora svalů mě sice neuspala, ale svůj účel splnila naprosto dokonale, už jsem neměl sílu, chuť a ani vůli se s kýmkoli nadále rvát.

"To jsi to zas dopadl." vysmívám se sám sobě, nebo kárám? No to je vlastně jedno. "Sis zas otvíral hubu a vidíš, jak to pak dopadá." pokračuji v sebekritice. "Pochroumaný klouby, naražená žebra, pohmožděný krček a řádně zmasírovaný ksicht obarvený na červeno." prolítl jsem si tak nějak v rychlosti výčet ran utržených v tom heroickém boji. "Je to všechno ... Jo, teda pokud nechceš detailnější výčet pojmu zmasírovaný obličej."
"Vlastně ani ne ... tak aspoň v krátkosti, několik tržných ran na obočí, rtu, pohmožděná čelist(snad jen to) a hnutá nosní přepážka, nebo zlomený nos. To už si vyber sám."

Z vnitřních dohadů a rozporů mě vytrhl až sáček ledu, který po mě hodil ten pitbull, následovaný jakousi pochvalou.
"Jo, vás taky nejde srovnávat s těma pytlama hnoje ze 107." kývnu na něj s uznáním a ušklíbnu se.
"Tak tomu říkám přivítání, jak se patří." prolítne mi hlavou. A ten sáček s ledem? Ten s nakonec plácnu na celej ksicht. Stejně je to jedno.

Ihned vzápětí mi ale na rameni přistává něčí ruka. Za jiných okolností bych se okamžitě ošil a možná tomu troufalci i jednu natáhl, ale takto ... sral to pes, doslova.
Vzápětí přichízí uznání i od toho obrovskýho habana.
"Dík." kývnu i na něj uznale. "A až tě jednou omrzí porcovat brouky, měl bys jít do nějakýho podniku dělat vyhazovače." dodám vzápětí a i na něj se usměju.
Holt, co jsme si to jsme si. A co si nejsme, to sral pes. Nenávidět se a dělat si kdovíjaký naschvály by stejně byla kravina. Když už chcípnout, tak ať je to brouk a ne nějakej člověk. Přece jen s takovou by ty zelený kurvy za chvíli neměl kdo krosit.
Mezitím si mě a toho Habana k sobě volá ten pitbull a v ruce drží flašku Whisky. "Tak to si nechám líbit." zajiskří mi radostně očíčka a už se ženu k pultu.

Po cestě mě ještě odchytil další z mojí nový smečky. "Vlastně to nezní vůbec špatně. Mnohem lepší, jak hejno."
"Splinter ... Andrew Splinter." odpovím na jeho pozdrav a potřesu si s ním rukou. "Ale na výcvikovce mi říkali magor." dodám vzápětí a podrbu se na zátylku. Přeci jen tohle není zcela obvyklá přezdívka. A navíc jsem dneska asi i ukázal, že mi tak nějak může náležet oprávněně.
"Sto sedmá výcviková." odpovím předpisově, ale se stále nehasnoucím úsměvem. A proč taky ne, když už jsem součástí tý smečky. "Heh díky. A nebo být předem varován, že se blíží smečka hladovejch vlků." neodpustím si štiplavou prupovídku na rozloučení a už se ženu za pitbullem a habanem.

"Na další bitky pro nic! Ať je jich co nejvíc!" pronesu také svou část přípitku a kopnu do sebe další skleničku Whisky.
"Jinak já jsem teda ten Andrew Splinter, jak jsem říkal před chvíli tam tomu." ukážu na Wadea. Svou přezdívku ale raději prozrazovat nebudu. Ne jim, ne teď a ne tady.

Za chvíli se změnila hudba a pitbull si šel zatančit přeslazenou píseň s nějakou další osobou, ženskou někde poblíž. Flaška Whisky zůstala nestřežena a mi přišlo líto ji tu jen tak nechat ležet. Navíc jsem měl docela slušnou představu o tom, jakým způsobem by s ní mohlo býti naloženo.
"Beru to jako další z dárečků na uvítání." pronesu si sám pro sebe, chopím se láhve a zamířím si rovnou za tou slečnou tajemnou a neznámou.
 
Pvt. Nathaniel *Da Vinci* Wise - 16. ledna 2014 18:29
610x112904.jpg

Planeta XP2


Marcus, Sally



Nádherná krajina...
Povím si v duchu suše. Osobně jsem měl raději trochu více přírody a zeleně. Je mi však jasné, že tady se jí nedočkám a celkově ve službě se s ní ani moc kochat nebudu. Momentálně máme to co potřebujeme. Ticho, klid a pohled do dáli je prázdný a rozmazaný.

Jdeme chvíli, ale přijde mi to jako věčnost. Ne že bych se nudil. Snažím se být vnímavý a pozorný, buď ze strachu nebo jen myšlenkou, že to je bezpečnější. Možná obojí. Má vnímavost také zachytí nějaký popěvek. Rozhlídnu se od koho to jde. A hele... Marcus. Nelíbí se mi to z dvou důvodů. Ta písnička se mi nelíbí a může to ostatní vytrhnout z pozornosti. Ovšem nic nenaznačím. Nestarám se. Je to jeho věc. Doufám však jen, že mu to aspoň pomáhá, když už si tu pobroukává. Začnu se dále věnovat své práci a snažit se být pozorný, abych zde na první misi nezařval. Po chvíli už ho ani nevnímám.
Hm... buď už blouzním nebo se mi začíná zdát, že to není zas tak hrozné okolí. Možná by i bylo dobré se ho ve volné chvíli v bezpečí pokusit zachytit. Třeba jen obyčejnou tužkou. mihne se mi v hlavě chvilkami.

Když dojdeme ke sloupům trochu se mi uleví. Aspoň k těm jsme zatím došli živí. Není dobré nad takovými věcmi přemýšlet, avšak být přehnaně sebevědomí taky ne. Velící desátník mě opět zklamal.
Cože? nevím jestli to s tím plotem měl být žert nebo to skutečně neví jestli to někdo z nás umí. Myslel jsem, že jako náš velící důstojník by měl mít naše spisy a nebo při výcviku měl něco vědět. A kam to zase jde? Ani neřekne žádné rozkazy a vydá se někam na stranu. jaký má plán? No... tohle si nechám pro sebe. Jako velící důstojník by měl jednat rázně a z jeho tónu bychom měli cítit tu jistotu. Když mu snad prokážeme úctu a důvěru, tak třeba mu dodáme nějaké to sebevědomí.
Na jeho dotaz odpovím.

„Ne, pane. Jaké jsou rozkazy, pane?“

Povím důvěřivým hlasem a respektem.
 
Ron "Krysa" Wiki - 15. ledna 2014 17:53
taylorkinney438902.jpg
Konec bitky
Můj noví Serža nakonec zasáhne a bitku ukončí. Ohromeně sleduju jakou má sílu. Když mu ten drzoun vyklouzne, chvíli uvažuji, že bych zasáhl. Pan L. by se rád napil krve… Vše se pak ale záhy uklidní, takže na to kašlu a vrátím ke svým panákům.

Po chvíli kdy již jen smutně koukám na prázdné sklenky a vzpomínám na poslední mise, se rozhodnu, že to již stačilo. Tak sbohem kamarádi…

Z úvah mě v tu chvíli vytrhne hlas Alexe. „Rozkaz šéfe, a neměj strach, už se zvedám a jdu do hajan…“ a opravdu chvíli poté co odejde se i já zvednu a vyjdu z baru.

Před barem chvíli postojím. Čerství vzduch způsobí, že ze mě opadne kocovina. Poté se vydám ke své ubikaci.

Jakmile tam dojdu, jdu zkontrolovat paní M. Stále na svém místě a stále připravená se rvát. Paní B. Je na tom s připraveností úplně stejně. To je dobře… Nastavím budík. Poté sundám pana L. a položím ho vedle postele na dosah ruky. Pan N. putuje společně s paní P. pod polštář. Paní M. jde do postele se mnou.

Ráno se vzbudím časně. Hlava trochu pobolívá, ale to spraví rychlé kafe. Navléknu na sebe čistou uniformu, ke které si opět připevním pana L. a N. s paní P.
Dnes si k tomu ale vezmu i paní M. Na nástup si jí člověk snad vzít může…

Po rychlé snídani jdu, zjisti kde se setkání s velitelem bude konat.



 
pvt. Marcus Imlay - 15. ledna 2014 16:23
9a5cdf6864273652d0de7648bac547985323.jpg
Planeta XP2 - Marcus, Sally a Nath - Peklo střídá peklo

Evidentně všichni tady viděli situaci, do které jsme se dostali úplně stejně jako já. Vyrazili jsme a jen co jsme to udělali, tak se mi nohy začaly bořit do písku. Byl oto celkem příhodné. Byli jsme ve sračkách a ten písek mi je připomínal a aktuálně jsem místy byl až po kotníky ve sračkách. Cesta byla celkem nudná, tedy nutno podotknout že k našemu štěstí nudná a zdlouhavá a tak jsem si začal pobroukávat jednu z písniček co zněly éterem a znali je všichni pěšáci. Je možné, že jsem tím někoho v okolí štval, ale částečně to byla obrana proti stresu a částečně jsem se fakt nudil. Občas jsem zajel pohledem na Drye, který šel asi jako by mu někdo nacpal kolík do zadku. Fakt jsem mu nezáviděl, ale tímhle stylem nám zachvíli nebude velet nikdo. Naštěstí se po tom dlouhém čase v dáli ukážou sloupy, které tvoří elektrický plot a je vidět, že morálka se všeobecně zvedá, i když je zjevně vypnutý, ale už jsme aspoň blíže našemu cíly. Nechal jsem ať si sloupy pořádně prohlédne někdo kdo tomu rozumí, protože já jsme to opravdu nebyl.

Já určitě ne. Mě elektrika nemá ráda už od mala.

Jen tak zkonstatuju a pokývávám hlavou, dkyž slyším náš následující plán. Velitel se vydal doleva a tak jsem se vydal za ním. Zatím nás nerozdělil a doufám, že ani nerozdělí. Je nás pět a půl, ještě aby jsme šli po menším počtu. Přitom půl jsem se ohlédl po Sally a zasmál se. Věděl jsem, že sice střílet moc neumí, ale na blízko by se jí jeden měl bát.
 
SSg.Martin Mezenský - 15. ledna 2014 15:01
vojak3768.jpg
Příprava


Pomalu sem vyšel před sklad a zadíval se na velícího, zbroj a helma, dva nože, pistole,Morita s granátometem, pár granátů, přeci jen tohle je moje po dlouhé době další mise, a tak sem si vzal co sem považoval za nutné, muniční batoh byl plný, granáty po ruce, nože našli své místa pro mě vhodné k jejich rychlé dosažitelnosti, zbrań na kterou sem si zvykl sem nosil protože se blížila staré dobré 58 če i když tu sem měl pak modifikovanou, protáhl sem si krk a zadíval se na ostatní.....

Pak v tom skladu chybí krém na opalování a pane, pokud to tam bude hořet, nebylo by od věci aby sme vyfasovali něco na čem si budem opékat brouky pane!

řekl sem tím klidným hlasem, zvyklí na svou předešlou hodnost a jen přivřel oči....

Pane když už vyrazíme, měli by jsme být už na cestě, pokud se velení bojí o ten další tým, proč ztrácet čas...

ještě sem si rychle překontroloval co vše mám a co chci,pro další věci si však ještě dojdu, byl nezvyk mít jen tohle, přeci jen dříve byla moje výbava rozsáhlejší, ale nová doba, je nová doba....

 
Mlýnek na maso:D - 15. ledna 2014 13:12
st21306.jpg
První mise - Příprava - Martin Mezenský

Jako jeden z prvních ses stal už před nějakým časem dobrovolníkem pro kryogeniku. Nechal jsi se zmrazit a tím taky uspat. Čas okolo tebe začal běžet, jako bys jen věčně snil. Nevěděl jsi co se dělo po dobu tvé nepřítomnosti, až do chvíle, kdy jsi opět nabyl vědomí a nadechnul se. Bylo to úlevné, a když se ti rozmazaný pohled ustálil. Viděl jsi nějaké šarže.
"Vítejte zpátky mezi námi pane Mezenský. Bohužel museli jsme vás probudit dříve. Země potřebuje každou dobrou ruku a je v mírně kritickém stavu, ale to vše se dozvíte až na výcviku. Bohužel vaše hodnost Majora již není platná a proto budete zastávat pouze post seržanta."
To bylo to první a skoro i poslední cos slyšel po svém probuzení.

Dostal jsi nějaké základní info a s tím tě šoupli do výcvikového tábora mezi povětšinou vojíny. Byl to tvrdý výcvik ale dokázal jsi jej zvládnout v celkem rekordním čase, zvláště díky zkušenostem z minulosti. Informace o broucích pro tebe však byly nové a docela znepokojivé.
Nicméně po měsíčním výcviku jsi byl zařazen do aktivní služby. Získal jsi zařazení do týmu Žlutých Tygrů pod Štábního seržanta Clevise. Celkově jste tedy tvořili 6 členný tým mobilní pěchoty. Vaše mise jsou jasné, tedy jak řekl váš velící. Zabijáci brouků. Jen někteří členové tvého nového týmu měli tu čest se s nimi už setkat třeba právě štábní serža. Nyní i ty s nimi máš přidělenou první misi a stojíte v přípravné místnosti před hangárem, kde se máte vyzbrojit.
"Tak jo vy bando! Vyzbrojte se co si nevezmete to vám pak bude chybět. Úkol je následující za 10 minut odlétáme na planetu PX2, kde získal jeden z týmů před časem pod aktivní kontrolu jednu ze základen. Nyní byl vyslán další tým zelenáčů, aby zajistil další základnu. Vedení se obává, že je to na ně příliš a proto posílá nás, abychom je podpořili. Vysadí nás na opačné straně než je, takže pokryjeme část plotu, kterou předkontrolujeme. Co bude třeba opravíme a pak plot nahodíme ať už na místě nebo v základně, která je ve středu onoho kruhu. Taky se setkáme a kontaktujeme onen druhý tým. Takže je to všem jasný?"
Optá se při přípravách váš velící a kontroluje svou Moritu.
"Možná tam bude horko tak se připravte."
Ušklíbne se a přelétne vás pohledem.
 
Sgt. Wade Wilson - 15. ledna 2014 12:11
164492407.jpg

V baru...


Když si serža odkládá svršek, ani to nějak nevnímám. Tedy do chvíle, než se ten novej složí na zem po Ricově úderu.
Bitkaa! Fandíme? Jasně, seržovi.
Sleduju, jak se nováček vrhna na Rica a složí ho k zemi.
"Ou no tak, braň se chlape!" Houknu na Rica, který se po chvíli zápolení skutečně dostane nad Splintera a začne jej zasypávat ranami.
"Jeď Rico, dej mu!" Proč se vůbec rvou? Těžko říct, přebrali si holku? Možná mu drcnul do piva...On mu drc do piva? Spíš ne.
Bitka ještě chvíli pokračuje a já nevám Rica povzbuzovat. A nejsem v tom sám, přidal se skoro celý lokál.
Ve chvíli, kdy mu Rico řekne, že nikdo nebude urážet jeho tým je mi jasné, proč ke rvačce došlo.
Chlapci se ještě chvíli kočkují, než se jim podaří hodit se do klidu. Prohlédnu si oba napuchlé a uznale kývnu hlavou, při pohledu na klouby vyšisované na seržově tváři. Ten novej se nezdá, má celkem ránu.. Sklouznu pohledem na Splintera. Ačkoli na tomhle to bude vidět víc...
"Takže ty jsi u nás novej jo?" Oslovím jej a napřáhnu ruku, "já jsem nějakej Wade Wilson. Hele kde tě trénovali? Máš docela ránu, ale chtělo by to trochu zapracovat na obraně." Ušklíbnu se. Možná bych ho mohl někdy vytáhnout do cvičnýho ringu. Mohla by být zábava...
 
Mlýnek na maso:D - 15. ledna 2014 09:37
st21306.jpg
Planeta XP2 - Marcus, Sally a Nath - Peklo střídá peklo

Zformovali jste se a dali na pomalý postup tou hromadou písku, do kterého se vám skoro na každém místě bořily nohy. Někteří z týmu se pokusili o nějaké povzbuzení, sice to trošku uvolnilo atmosféru, ale i tak je stále hustá, jako pořádný gulášek.
Všichni jste poprvé v akci, takže i nervozita dělá své a asi na každém z vás je to docela vidět. Na vašem velícím docela podstatně ač jste první před vámi, tak jde docela nejistě a snaží se asi nasekat, co nejméně chyb na své první misi.
Jdete asi hodinu, všude je k vašemu štěstí pusto a prázdno. Nicméně kdo ví co se krývá za okolními dunami, nebo skalisky. Všude mohou být brouci. Pak ale uvidíte něco, co uleví vaší dušičce.
Obrázek
Přicházíte k energetickým slouhům, které mají vytvářet onen plot. Už od pohledu jsou ty dva, které ze své pozice vidíte, vypnuté. Takže buď je vypnutý jen zdroj, nebo je plot někde poškozen. Přicházíte blíze k plotu a zjišťujete, že se po obou stranách táhne dál do neznáma a stáčí se do jakéhosi kruhu. V dálce pakuprostřed kruhu bude nejspíše někde ona základna, kterou vy vidíte nyní jen, jako malou tečku.
Desátník se zastaví.
"Yhm...měli bychom zkontrolovat celý obvod toho plotu a až pak jít zajistit základnu. Pokud je někde poškozen bylo by to.....nepříjemné....Máte někdo zkušenosti s obravou techniky?"
Optá se a pomalu se vydává nalevo od jednoho z energických pylířů
 
Pvt. Nathaniel *Da Vinci* Wise - 14. ledna 2014 23:11
610x112904.jpg

Planeta XP2 - První den


Marcus, Sally



„Šest čerstvých bažantů a velící důstojník bez zkušeností. I tak můžu popsat naší jednotku. Jednotku zelených varanů. Jak vystihující název... zelenáči. Proč jsou všechny jednotky podle zvířat? Když už jsme tady na tu špinavou práci, tak by se hodilo trochu vynalézavosti. I když ti co tomu všemu velí se stejně nejspíš s ničím neserou. Vlastně doslova, pošlou nezkušenou jednotku bez zkušenosti a ani nikoho takového k ní nepřidělí. Nevím jestli to je tím, že přeceňují výcvik nebo to je nějaká jejich zkouška ohněm. Už na tom nezáleží. Přece jen, já nemám povinnost nad tím přemýšlet. Otevřením huby bych jen zneuctil ty kteří to vymysleli a to by se jim nelíbilo.“
Jsem na mrtvé planetě s mi sice známými, ale nezkušenými vojáky včetně mě. Planetě, která má jen písek a zase písek. Jo a vlastně taky nějaké ty brouky... "kamarádské" brouky. Jak jsem se sem vůbec dostal?

Ctižádost, sobeckost a chorobná chtivost mít to co většina mít nemůže. Právě to mne dostalo zde do jednotky Mobilní pěchoty. Pro mne již začátek výcviku byla velká životní změna. Z ambiciózního umělce a sportovně nadaného mladíka se stal člen Mobilní pěchoty. Před pár lety by mi to nikdo neuvěřil. Nyní to už tak však je. Hned poté co jsem dokončil Akademii výtvarných umění jsem chtěl získat plnohodnotné občanství. Ani nevím jak mě to napadlo. Někdo o tom básnil nebo mě přesvědčil nebo také jsem si sám sobě chtěl něco dokázat. Na tom už nezáleží. Do minulosti se už nevrátím a i kdybych mohl, stejně bych nic nezměnil. možná přidal více snahy. Dlouho mi trvalo než jsem si vybral, do jaké části armády chci. Technik či pilot? Ne ani na jedno jsem neměl vlohy, a pilotní místa raději přenechat ženám. Jak se říká, muž se nedokáže soustředit na dvě věci najednou. Ženy ano a mají lepší reflexy, to je pro pilota rozhodně plus. Stál jsem tam a rozmýšlel jsem se, kam půjdu. V tom jsem uslyšel dvě věty.

„Jsi fyzicky zdatný a dokážeš ze sebe vydat maximum? Tak se přidej k mobilní pěchotě!“

Už si nepamatuji kdo to řekl a jestli to bylo vůbec na mě. Možná to říkal každému, aby tak přesvědčil mladé kluky. V tu chvíli jsem nad tím nepřemýšlel. mě to přesvědčilo. Těchto pár slov ve mě nejspíš probudilo spící ego a já ho hodlal poslechnout. Výcvik byl dost těžký. Dost z nás neprošlo. Nepamatuji si ani přesný počet. Možná víc jak polovina. Sám jsem měl pocit, že to nezvládnu. Nikoli z fyzických důvodů. Jistě, bylo to velmi náročné dokonce i pro mě, životního sportovce. Ale tvrdý trénink, únava nebo řev velících naprosto snižující ego mi chuť to vzdát nekrmil. Spíše naopak jsem chtěl být lepší. To rodina, známí, přátelé mi chyběli. Dlouhou dobu jsem se neviděl se svou Christine. Kdybychom si nemohli ani psát, tak bych to určitě nezvládl. Ovšem právě to, ten chtíč ji znovu vidět mi dodává jistotu, že to nevzdám. Ano mám strach, ale ne ze smrti, spíše že zklamu. Život jde dál. mobilní pěchota ze mě udělala nového člověka, podle mě k lepšímu. Nemyslím si, že jsem se příliš změnil. Stále si ve volných chvílích čmárám s tužkou nebo mám chuť si něco zahrát. Nyní se však cítím vyvinutější, cítím že někam patřím a hlavně cítím nějakou tu zodpovědnost. Nicméně výcvik jsem přežil a to téměř bez zranění.

Právě jsem tedy v poušti... v poušti s jednotkou nováčků a já jsem její součástí. Velitele je mi líto. Dokonce po jeho proslovu ho ještě víc lituji. Z jeho slov nezní žádné nasazení, sebevědomí a vůle úkol splnit, z jeho hlasu slyším spíše strach, nervozitu a tiché výkřiky do tmy. Ale nehodlám nic připomínat. Bylo by hloupé podkopávat autoritu a sebevědomí někoho kdo nám velí. To už bychom si rovnou mohli vykopat hroby a zakopat se, dokud nás něco nenajde a neohlodá zbytky co z nás zůstanou. Po jeho slov kývnu na znamení souhlasu a obsadím pozici mi určenou. Pevně uchopím zbraň a pokusím se aspoň trochu povzbudit jednotku.

„Tak tohle je první mise. Je načase ukázat, že jsme si ze Satanova pekla Zagaru něco odnesli.“

Poté začnu plnit svůj úděl a ostražitě se rozhlížím po písečných dunách i na zem, aby se přede mnou něco nevyhrabalo.
 
pvt. Marcus Imlay - 14. ledna 2014 22:07
9a5cdf6864273652d0de7648bac547985323.jpg
Planeta XP2 - Je mi zima

Leteli jsme v transporteru a ja premyslel o tom co bude. Ve vycviku jako prvni z Vas vymlati chut premyslet a silu premyslet, ale ted to jinak neslo. Nejakej vypatlanec poslal sest novacku na misi, ktera je proste sebevrazedna. Aspon byli tak laskavi, ze nas odvezou na planetu a nemusime si vyskocit z lodi. Ovsem to bych je prechvalil, protoze jak jsem zjistil brzy, tak nas vysadili pekny kus daleko od toho mista kam jsme meli dojit. Kdysi davno jsem nekde cetl, ze logika armady je zvracena a nevedel jsem co tim ten dotycny mysli. Ted tady na XP2 uz to vim. Bylo zvlastni divat se na lidi, u kterych jsem videl ve vycviku co jim nejde nebo jde a ted na nich zavisi muj zivot. Trosku jsem si nadhodil moritu na popruhu a usmal jsem se, protoze diky ni zase tolik ne. Z Drye primo cisi jak je rad, ze veli. Kdo by se mu divil, stejne jako my ostatni cekal prideleni k nejake normalni jednotce, ne ze udelaji jednotku z nej. Bez remcani jsem zaujal sve misto a zkontroloval, jestli mam pripraveny granat, ono pozdravit brouka trochou vybusnin nevadi.
Vsak v klidu decka. Suchej pude tam a od krve mokrej ven, tak nam daji brouci dobrej den.
Reknu jen s usmevem. Ono sam nevim jestli je to humor nebo suche konstatovani faktu. Natahl jsem zaver mority a kryl svuj prideleny sektor. Potili se mi rruce a mezi zby jsem uz mel nafoukany pisek. Nesnasel jsem ho. Ve skole se me jednou zeptali, co se kdysi mohlo ve staroveku vyvazet z Egypta. Vybavil jsem si Saharu a rekl jen proste...pisek....
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14851093292236 sekund

na začátek stránky