Andor.cz - Dračí doupě online

Návrat
Je čas utéct,opět.Potom co jsem za zvuku palby vtažena do transportu si všimnu další ženy která padá pod údery brouků.Dveře se zavírají a my odlétáme.Kdy tohle skončí?Připomíná mi to seriál z dětství popisující obavy které se nakonec splnili.I když tam ohrožovali nejen lidstvo,ale i celý vesmír místo brouků všemocné bytosti.
To bylo něco čemu se říká fikce,ale tohle je skutečnost.Méně pompézní,ale zato skutečná.A já ... ne zde je to jednoduché žádné hádanky ani testy jen zabijte je dřív než to udělají oni.Vesmír je nekonečný,ale my neměli ještě šanci ho pořádně prozkoumat.Je jich moc a nás čím dál méně každá planeta je poznačena naší krví a ...
Zavrtím hlavou protože už poněkud odbíhám navíc jsem moc unavená na takové myšlenky.Vyhráli jsme nebo aspoň přežili tentokrát.Následuje opět návrat a po něm vyčerpání,ošetření těch co jsou už zranění (tentokrát to nejsem vyjímečně nejsem já) pohřeb a oznámení povýšení a vyznamenání.A taky jsme se nevyhnuli přerozdělování týmu nejen kvůli Riley která se nechala přeložit jinam.A pak tu seznamovací večírek který má sloužit taky jako rozptýlení po tom co jsme zažili poslední dny.Překvapením je že se ukáže Alex někdo kdo přežil svou smrt ne jednou,ale rovnou dvakrát.Potom co se s ním přivítá seržant i ostatní jdu se s ním přivítat taky.Mám chuť mu skočit kolem krku,ale ovládnu se navíc to už ho uvidí Wade a přivede ho k nám
„Ahoj Alexi ráda tě vidím.Já myslela ...“
Že se mu už podobný kousek nepovede?Jasně teď to bylo jiné,ale přesto ... dost teď jsme tu od toho abychom se bavili.
„To já si dám dvojitou whiskey a švestkový džus.“oznámím pak svou objednávku.Až to donese přeliju whiskey do sklenice s džusem zamíchám vypiji a objednám si další.To by mělo po předchozích zkušenostech zabránit abych se probudila s pocitem že mám na svém cizí obličej.Seržant mezitím popisuje chmurný konec našeho pobytu na asteroidu chudák Zuki ten to dostal jako poslední.
Na tebe Zuki snad jsi teď na lepším místě.Vikingové věřili že když padnou v boji jejich duše se dostane do Valhaly místa věčné zábavy a věčných bojů.
Z mého přípitku mně vyvede rvačka další kterou jsme začali.Kdo to byl předtím to nevím protože část večera se jaksi utopila v oparu alkoholu než jsem se probudila pod stolem.Ovšem když se Alex pokusí oba uklidnit jsem poněkud zklamaná.
A to má být všechno a teď se jde trsat?Jak kruté.
Tak oni se nejdřív rozhodnou že se tu poperou a pak když už to začíná být zajímavý tak toho nechají.Některé věci zkrátka nepochopím a tak se nakonec rozhodnu tu zůstat s whiskey a švestkovým džusem pokud se mně někdo nezeptá zda si nechci zatančit.

Jako v televizi

Nad jeho poznámkou o týmech zachraňovaných zachraňovanými týmy se jen poušklíbnu.

„Jo, nějak se to zamotalo... Ale tak hlavně, že jsme se z toho zase vymotali, no ne?“ Zvednu sklenku k náznaku přípitku a upiji trochu zlatavé whisky.

„Převelen? Tak to tu nejsi jediný... Blbí vořeši? Nemyslíš ty náhodou ty Bílý tesáky?..... Teda Bílý vlky?“ Zalovila jsem v paměti, jakže se vlastně má nová jednotka jmenuje.

„Joo tak legenda. Proč mám pocit, že zrovna kvůli tomu broukovi tohle pozvání není?“ Opřela jsem se trochu o bar a pobaveně si ho prohlédla.

„A jo... toho brouka byl opravdu kus.“ Nevydržela jsem to a zasmála se, jak jsem schválně jeho kompliment zametla pod stůl. Tak snadný to chlapče opravdu není.

„Říkají mi Vosa... A jméno...“ Ale to jsem už nestihla dokončit, protože se k nám přiřítil jeden týpek, který se po mém konverzačním partnerovi vrhnul jako šílený a začala bitka. Tak trochu jsem doufala, že to přeroste v pořádnou barovou rvačku, ale ukázalo se, že to nakonec byl souboj Splintera se stále novejma kamarádíčkama toho prvního, kteří se vynořovali bůh ví odkud. Musela jsem ale uznat, že se držel i přes tu početní nevýhodu, ve které byl. Jo, ten se jen tak nevzdává.

Nakonec celá bitka skončila a na usmířenou se začala popíjet whisky. Co s tímhle chlastem všichni tak maj? Nechápala jsem a raději si rychle poručila skleničku ginu, abych trochu osvěžila chuťové buňky a nepila pořád to stejný. Ti chlapi nemaj vůbec žádnou představivost. Jen samá whisky a pivo. Ideálně ještě z láhve.

Vyhoupla jsem se zpět na stoličku a dopíjela svůj po jalovci vonící nápoj, když jsem si koutkem oka všimla zřízeného Splintera, který se vracel s ukořistěnou flaškou whisky. Skutečně se nevzdával, i když taky mohl donést něco jiného. Trochu jsem se otočila na židličce a podívala se na něj.

„To je válečná kořist?“ Kývla jsem směrem k flašce, kterou držel v ruce.

Přijímací rituál - Rvačka u konce

... nádech, výdech ... nádech, výdech ... nádech ... a tak jsem tam stál v hlubokém předklonu snažíc se konečně popadnout dech. Pohledem jsem se snažil si hlídat toho habana, co mě před chvíli zpracovával pro snovou vílu. Snad bych se i pokusil o ostražitost mnohem větší, ale na to jaksi nebylo příliš mnoho sil. Ta velká hora svalů mě sice neuspala, ale svůj účel splnila naprosto dokonale, už jsem neměl sílu, chuť a ani vůli se s kýmkoli nadále rvát.

"To jsi to zas dopadl." vysmívám se sám sobě, nebo kárám? No to je vlastně jedno. "Sis zas otvíral hubu a vidíš, jak to pak dopadá." pokračuji v sebekritice. "Pochroumaný klouby, naražená žebra, pohmožděný krček a řádně zmasírovaný ksicht obarvený na červeno." prolítl jsem si tak nějak v rychlosti výčet ran utržených v tom heroickém boji. "Je to všechno ... Jo, teda pokud nechceš detailnější výčet pojmu zmasírovaný obličej."
"Vlastně ani ne ... tak aspoň v krátkosti, několik tržných ran na obočí, rtu, pohmožděná čelist(snad jen to) a hnutá nosní přepážka, nebo zlomený nos. To už si vyber sám."

Z vnitřních dohadů a rozporů mě vytrhl až sáček ledu, který po mě hodil ten pitbull, následovaný jakousi pochvalou.
"Jo, vás taky nejde srovnávat s těma pytlama hnoje ze 107." kývnu na něj s uznáním a ušklíbnu se.
"Tak tomu říkám přivítání, jak se patří." prolítne mi hlavou. A ten sáček s ledem? Ten s nakonec plácnu na celej ksicht. Stejně je to jedno.

Ihned vzápětí mi ale na rameni přistává něčí ruka. Za jiných okolností bych se okamžitě ošil a možná tomu troufalci i jednu natáhl, ale takto ... sral to pes, doslova.
Vzápětí přichízí uznání i od toho obrovskýho habana.
"Dík." kývnu i na něj uznale. "A až tě jednou omrzí porcovat brouky, měl bys jít do nějakýho podniku dělat vyhazovače." dodám vzápětí a i na něj se usměju.
Holt, co jsme si to jsme si. A co si nejsme, to sral pes. Nenávidět se a dělat si kdovíjaký naschvály by stejně byla kravina. Když už chcípnout, tak ať je to brouk a ne nějakej člověk. Přece jen s takovou by ty zelený kurvy za chvíli neměl kdo krosit.
Mezitím si mě a toho Habana k sobě volá ten pitbull a v ruce drží flašku Whisky. "Tak to si nechám líbit." zajiskří mi radostně očíčka a už se ženu k pultu.

Po cestě mě ještě odchytil další z mojí nový smečky. "Vlastně to nezní vůbec špatně. Mnohem lepší, jak hejno."
"Splinter ... Andrew Splinter." odpovím na jeho pozdrav a potřesu si s ním rukou. "Ale na výcvikovce mi říkali magor." dodám vzápětí a podrbu se na zátylku. Přeci jen tohle není zcela obvyklá přezdívka. A navíc jsem dneska asi i ukázal, že mi tak nějak může náležet oprávněně.
"Sto sedmá výcviková." odpovím předpisově, ale se stále nehasnoucím úsměvem. A proč taky ne, když už jsem součástí tý smečky. "Heh díky. A nebo být předem varován, že se blíží smečka hladovejch vlků." neodpustím si štiplavou prupovídku na rozloučení a už se ženu za pitbullem a habanem.

"Na další bitky pro nic! Ať je jich co nejvíc!" pronesu také svou část přípitku a kopnu do sebe další skleničku Whisky.
"Jinak já jsem teda ten Andrew Splinter, jak jsem říkal před chvíli tam tomu." ukážu na Wadea. Svou přezdívku ale raději prozrazovat nebudu. Ne jim, ne teď a ne tady.

Za chvíli se změnila hudba a pitbull si šel zatančit přeslazenou píseň s nějakou další osobou, ženskou někde poblíž. Flaška Whisky zůstala nestřežena a mi přišlo líto ji tu jen tak nechat ležet. Navíc jsem měl docela slušnou představu o tom, jakým způsobem by s ní mohlo býti naloženo.
"Beru to jako další z dárečků na uvítání." pronesu si sám pro sebe, chopím se láhve a zamířím si rovnou za tou slečnou tajemnou a neznámou.

Planeta XP2

Marcus, Sally

Nádherná krajina...
Povím si v duchu suše. Osobně jsem měl raději trochu více přírody a zeleně. Je mi však jasné, že tady se jí nedočkám a celkově ve službě se s ní ani moc kochat nebudu. Momentálně máme to co potřebujeme. Ticho, klid a pohled do dáli je prázdný a rozmazaný.

Jdeme chvíli, ale přijde mi to jako věčnost. Ne že bych se nudil. Snažím se být vnímavý a pozorný, buď ze strachu nebo jen myšlenkou, že to je bezpečnější. Možná obojí. Má vnímavost také zachytí nějaký popěvek. Rozhlídnu se od koho to jde. A hele... Marcus. Nelíbí se mi to z dvou důvodů. Ta písnička se mi nelíbí a může to ostatní vytrhnout z pozornosti. Ovšem nic nenaznačím. Nestarám se. Je to jeho věc. Doufám však jen, že mu to aspoň pomáhá, když už si tu pobroukává. Začnu se dále věnovat své práci a snažit se být pozorný, abych zde na první misi nezařval. Po chvíli už ho ani nevnímám.
Hm... buď už blouzním nebo se mi začíná zdát, že to není zas tak hrozné okolí. Možná by i bylo dobré se ho ve volné chvíli v bezpečí pokusit zachytit. Třeba jen obyčejnou tužkou. mihne se mi v hlavě chvilkami.

Když dojdeme ke sloupům trochu se mi uleví. Aspoň k těm jsme zatím došli živí. Není dobré nad takovými věcmi přemýšlet, avšak být přehnaně sebevědomí taky ne. Velící desátník mě opět zklamal.
Cože? nevím jestli to s tím plotem měl být žert nebo to skutečně neví jestli to někdo z nás umí. Myslel jsem, že jako náš velící důstojník by měl mít naše spisy a nebo při výcviku měl něco vědět. A kam to zase jde? Ani neřekne žádné rozkazy a vydá se někam na stranu. jaký má plán? No... tohle si nechám pro sebe. Jako velící důstojník by měl jednat rázně a z jeho tónu bychom měli cítit tu jistotu. Když mu snad prokážeme úctu a důvěru, tak třeba mu dodáme nějaké to sebevědomí.
Na jeho dotaz odpovím.

„Ne, pane. Jaké jsou rozkazy, pane?“

Povím důvěřivým hlasem a respektem.

Konec bitky
Můj noví Serža nakonec zasáhne a bitku ukončí. Ohromeně sleduju jakou má sílu. Když mu ten drzoun vyklouzne, chvíli uvažuji, že bych zasáhl. Pan L. by se rád napil krve… Vše se pak ale záhy uklidní, takže na to kašlu a vrátím ke svým panákům.

Po chvíli kdy již jen smutně koukám na prázdné sklenky a vzpomínám na poslední mise, se rozhodnu, že to již stačilo. Tak sbohem kamarádi…

Z úvah mě v tu chvíli vytrhne hlas Alexe. „Rozkaz šéfe, a neměj strach, už se zvedám a jdu do hajan…“ a opravdu chvíli poté co odejde se i já zvednu a vyjdu z baru.

Před barem chvíli postojím. Čerství vzduch způsobí, že ze mě opadne kocovina. Poté se vydám ke své ubikaci.

Jakmile tam dojdu, jdu zkontrolovat paní M. Stále na svém místě a stále připravená se rvát. Paní B. Je na tom s připraveností úplně stejně. To je dobře… Nastavím budík. Poté sundám pana L. a položím ho vedle postele na dosah ruky. Pan N. putuje společně s paní P. pod polštář. Paní M. jde do postele se mnou.

Ráno se vzbudím časně. Hlava trochu pobolívá, ale to spraví rychlé kafe. Navléknu na sebe čistou uniformu, ke které si opět připevním pana L. a N. s paní P.
Dnes si k tomu ale vezmu i paní M. Na nástup si jí člověk snad vzít může…

Po rychlé snídani jdu, zjisti kde se setkání s velitelem bude konat.

Planeta XP2 - Marcus, Sally a Nath - Peklo střídá peklo

Evidentně všichni tady viděli situaci, do které jsme se dostali úplně stejně jako já. Vyrazili jsme a jen co jsme to udělali, tak se mi nohy začaly bořit do písku. Byl oto celkem příhodné. Byli jsme ve sračkách a ten písek mi je připomínal a aktuálně jsem místy byl až po kotníky ve sračkách. Cesta byla celkem nudná, tedy nutno podotknout že k našemu štěstí nudná a zdlouhavá a tak jsem si začal pobroukávat jednu z písniček co zněly éterem a znali je všichni pěšáci. Je možné, že jsem tím někoho v okolí štval, ale částečně to byla obrana proti stresu a částečně jsem se fakt nudil. Občas jsem zajel pohledem na Drye, který šel asi jako by mu někdo nacpal kolík do zadku. Fakt jsem mu nezáviděl, ale tímhle stylem nám zachvíli nebude velet nikdo. Naštěstí se po tom dlouhém čase v dáli ukážou sloupy, které tvoří elektrický plot a je vidět, že morálka se všeobecně zvedá, i když je zjevně vypnutý, ale už jsme aspoň blíže našemu cíly. Nechal jsem ať si sloupy pořádně prohlédne někdo kdo tomu rozumí, protože já jsme to opravdu nebyl.

Já určitě ne. Mě elektrika nemá ráda už od mala.

Jen tak zkonstatuju a pokývávám hlavou, dkyž slyším náš následující plán. Velitel se vydal doleva a tak jsem se vydal za ním. Zatím nás nerozdělil a doufám, že ani nerozdělí. Je nás pět a půl, ještě aby jsme šli po menším počtu. Přitom půl jsem se ohlédl po Sally a zasmál se. Věděl jsem, že sice střílet moc neumí, ale na blízko by se jí jeden měl bát.

Příprava


Pomalu sem vyšel před sklad a zadíval se na velícího, zbroj a helma, dva nože, pistole,Morita s granátometem, pár granátů, přeci jen tohle je moje po dlouhé době další mise, a tak sem si vzal co sem považoval za nutné, muniční batoh byl plný, granáty po ruce, nože našli své místa pro mě vhodné k jejich rychlé dosažitelnosti, zbrań na kterou sem si zvykl sem nosil protože se blížila staré dobré 58 če i když tu sem měl pak modifikovanou, protáhl sem si krk a zadíval se na ostatní.....

Pak v tom skladu chybí krém na opalování a pane, pokud to tam bude hořet, nebylo by od věci aby sme vyfasovali něco na čem si budem opékat brouky pane!

řekl sem tím klidným hlasem, zvyklí na svou předešlou hodnost a jen přivřel oči....

Pane když už vyrazíme, měli by jsme být už na cestě, pokud se velení bojí o ten další tým, proč ztrácet čas...

ještě sem si rychle překontroloval co vše mám a co chci,pro další věci si však ještě dojdu, byl nezvyk mít jen tohle, přeci jen dříve byla moje výbava rozsáhlejší, ale nová doba, je nová doba....

První mise - Příprava - Martin Mezenský

Jako jeden z prvních ses stal už před nějakým časem dobrovolníkem pro kryogeniku. Nechal jsi se zmrazit a tím taky uspat. Čas okolo tebe začal běžet, jako bys jen věčně snil. Nevěděl jsi co se dělo po dobu tvé nepřítomnosti, až do chvíle, kdy jsi opět nabyl vědomí a nadechnul se. Bylo to úlevné, a když se ti rozmazaný pohled ustálil. Viděl jsi nějaké šarže.
"Vítejte zpátky mezi námi pane Mezenský. Bohužel museli jsme vás probudit dříve. Země potřebuje každou dobrou ruku a je v mírně kritickém stavu, ale to vše se dozvíte až na výcviku. Bohužel vaše hodnost Majora již není platná a proto budete zastávat pouze post seržanta."
To bylo to první a skoro i poslední cos slyšel po svém probuzení.

Dostal jsi nějaké základní info a s tím tě šoupli do výcvikového tábora mezi povětšinou vojíny. Byl to tvrdý výcvik ale dokázal jsi jej zvládnout v celkem rekordním čase, zvláště díky zkušenostem z minulosti. Informace o broucích pro tebe však byly nové a docela znepokojivé.
Nicméně po měsíčním výcviku jsi byl zařazen do aktivní služby. Získal jsi zařazení do týmu Žlutých Tygrů pod Štábního seržanta Clevise. Celkově jste tedy tvořili 6 členný tým mobilní pěchoty. Vaše mise jsou jasné, tedy jak řekl váš velící. Zabijáci brouků. Jen někteří členové tvého nového týmu měli tu čest se s nimi už setkat třeba právě štábní serža. Nyní i ty s nimi máš přidělenou první misi a stojíte v přípravné místnosti před hangárem, kde se máte vyzbrojit.
"Tak jo vy bando! Vyzbrojte se co si nevezmete to vám pak bude chybět. Úkol je následující za 10 minut odlétáme na planetu PX2, kde získal jeden z týmů před časem pod aktivní kontrolu jednu ze základen. Nyní byl vyslán další tým zelenáčů, aby zajistil další základnu. Vedení se obává, že je to na ně příliš a proto posílá nás, abychom je podpořili. Vysadí nás na opačné straně než je, takže pokryjeme část plotu, kterou předkontrolujeme. Co bude třeba opravíme a pak plot nahodíme ať už na místě nebo v základně, která je ve středu onoho kruhu. Taky se setkáme a kontaktujeme onen druhý tým. Takže je to všem jasný?"
Optá se při přípravách váš velící a kontroluje svou Moritu.
"Možná tam bude horko tak se připravte."
Ušklíbne se a přelétne vás pohledem.

V baru...

Když si serža odkládá svršek, ani to nějak nevnímám. Tedy do chvíle, než se ten novej složí na zem po Ricově úderu.
Bitkaa! Fandíme? Jasně, seržovi.
Sleduju, jak se nováček vrhna na Rica a složí ho k zemi.
"Ou no tak, braň se chlape!" Houknu na Rica, který se po chvíli zápolení skutečně dostane nad Splintera a začne jej zasypávat ranami.
"Jeď Rico, dej mu!" Proč se vůbec rvou? Těžko říct, přebrali si holku? Možná mu drcnul do piva...On mu drc do piva? Spíš ne.
Bitka ještě chvíli pokračuje a já nevám Rica povzbuzovat. A nejsem v tom sám, přidal se skoro celý lokál.
Ve chvíli, kdy mu Rico řekne, že nikdo nebude urážet jeho tým je mi jasné, proč ke rvačce došlo.
Chlapci se ještě chvíli kočkují, než se jim podaří hodit se do klidu. Prohlédnu si oba napuchlé a uznale kývnu hlavou, při pohledu na klouby vyšisované na seržově tváři. Ten novej se nezdá, má celkem ránu.. Sklouznu pohledem na Splintera. Ačkoli na tomhle to bude vidět víc...
"Takže ty jsi u nás novej jo?" Oslovím jej a napřáhnu ruku, "já jsem nějakej Wade Wilson. Hele kde tě trénovali? Máš docela ránu, ale chtělo by to trochu zapracovat na obraně." Ušklíbnu se. Možná bych ho mohl někdy vytáhnout do cvičnýho ringu. Mohla by být zábava...

Planeta XP2 - Marcus, Sally a Nath - Peklo střídá peklo

Zformovali jste se a dali na pomalý postup tou hromadou písku, do kterého se vám skoro na každém místě bořily nohy. Někteří z týmu se pokusili o nějaké povzbuzení, sice to trošku uvolnilo atmosféru, ale i tak je stále hustá, jako pořádný gulášek.
Všichni jste poprvé v akci, takže i nervozita dělá své a asi na každém z vás je to docela vidět. Na vašem velícím docela podstatně ač jste první před vámi, tak jde docela nejistě a snaží se asi nasekat, co nejméně chyb na své první misi.
Jdete asi hodinu, všude je k vašemu štěstí pusto a prázdno. Nicméně kdo ví co se krývá za okolními dunami, nebo skalisky. Všude mohou být brouci. Pak ale uvidíte něco, co uleví vaší dušičce.

Přicházíte k energetickým slouhům, které mají vytvářet onen plot. Už od pohledu jsou ty dva, které ze své pozice vidíte, vypnuté. Takže buď je vypnutý jen zdroj, nebo je plot někde poškozen. Přicházíte blíze k plotu a zjišťujete, že se po obou stranách táhne dál do neznáma a stáčí se do jakéhosi kruhu. V dálce pakuprostřed kruhu bude nejspíše někde ona základna, kterou vy vidíte nyní jen, jako malou tečku.
Desátník se zastaví.
"Yhm...měli bychom zkontrolovat celý obvod toho plotu a až pak jít zajistit základnu. Pokud je někde poškozen bylo by to.....nepříjemné....Máte někdo zkušenosti s obravou techniky?"
Optá se a pomalu se vydává nalevo od jednoho z energických pylířů