Andor.cz - Dračí doupě online

Planeta XP2, Nathaniel a Marcus

Pokaždý jsem si říkala, že mám celkem štěstí, měla jsem co jíst, kde spát, rodiče a zázemí, jenže taky jsem pěkný grázlík co si ničeho neváží a tady se dostáváme k jádru věci. Nesnáším když mi někdo říká co mám dělat, mám svou hlavu, jsem drzá a nehlídám si co komu říkám, vždy rovnou to co si myslím. Pravda je skvělá věc, ale ne pro každého. Takže když jim doma přetekl pohár trpělivosti, rozhodli se, že mě ukočíruje jedině armáda.

Než jsem se rozkoukala byla jsem ve výcvikovém táboře Zagar a dostávala do těla. Pro někoho s mou povahou to vážně není dovolená. Poslouchat poveli a dostávat do těla vedlo jednoznačně k tomu, že jsem se bouřila. Ovšem ono vás to časem přejde, po nějaké té výchovné lekci, takže jsem pochopila, že budu muset ubrat. Kupodivu jsem výcik přežila, potlkala celkem ucházející lidi, některý z nich už v životě neuvidím, ale někteří jsou přiřazeni do jednoho týmu se mnou.
Nathaniel a Marcus, oba jsou střelci jako já, mno oba jsou o něco lepší střelci než já, ale já to zase lépe umím s nožem, takže tihla dva mi budou dělat společnost s dalšími na planetě XP2, kde nás právě vysadili. Člověk přemýšlí, zda jsme tady k něčemu, nebo máme sloužit jako potrava broukům, velitel je stejné ucho jako mi, takže ať to dopadne jak chce, bude zázrak, když někdo přežije.

"Rozkaz."
Houknu, když uslyším povel, překontroluju zbraně, mrknu na Marcuse a Nathaniela, nepatrně se ušklíbnu a s slovy která známe z výcviku "snad nechceš žít věčně", vyrážím vpřed.

Planeta XP2 - Nejen Pekelný kopec je horký - Sally, Nathaniel a Marcus

No tak si to shrneme všichni máte za sebou základní výcvik, nutno podotknout, že ve výcvikovém táboře Zagar to bylo fakt tvrdý a dobrá polovina rekrutů to tam vzdala. Cvičili vás tam bez milosti a připravovali na nejhorší. Nicméně samozřejmě na pravou akci v terénu připravení nebudete asi nikdy. Což si máte konečně možnost vyzkoušet v praxi.
Vaše první mise. Notno podotknout, že bude asi dost těžká, protože všichni v týmu včerně vašeho velícího desátníka jste čerství nováčci právě z onoho tábora. Kdo to tak debilně rozhodl a proč je vás jen 6? No to už se asi nedozvíte, určitě ne pokud hned v první misi zařvete. Výhoda je, že se všichni jakš takš znáte akorát váš velící je taky docela mlaďoch a k hodnosti přišel asi jako slepý k houslím jen po náhodě, takže se uvidí, jak schopný vlastně je.

Nicméně co říci transportní modul vás vysadil na planetě XP2. Z brífingu jste se dozvěděli, že tato planeta byla dobita brouky, ale je zde systém základen, které patřily původně Federaci. Jedna taková zvaná Peklený kopec již byla zpátky dobita jedním z týmů, který zde před časem byl. Ti prý ač s obtížemi dokázali dobít základnu zpět a také zapojit energetický plot, který jí obehání, takže nyní je základna pod kontrolou federace a menší jednotka jí hlídá.
Kéž byste byli vysazeni právě tam a v bezpečí, ale samozřejmě chyba lávky. Od téhle základny jste byli vysazeni takových dobrých 50 kiláků daleko. Jen vás 6 nováčků. Člověk by skoro řekl, že se vás chtějí zbavit.
Ale máte zde i svůj úkol.
Máte se dostat ještě dalších 2 kilometrů dál směrem od Pekelného kopce, tam byste měli narazit na vypnuté ohradníky pro energetický plot. No váš úkol je jednoduchý. Zkontrolovat po obvodu zdali je plot nepoškozený a pouze deaktivovaný, popřípadě jej opravit a pak se vydat do středu tohoto kruhu, kde má být další menší základna a vztyčný bod, který máte zajistit a plot pokud možno z jakéhokoli místa nahodit. V případě nouze máte také povoleno použít radistu, aby zavolal o posily, které by vám v nějaké podobně měly snad dorazit v takovém případě.

Váš velící desátník Drye se na vás podívá a mírně si povzdechne. Není nadšen, že vám kamarádům velí a taky není nadšen, vaší misí.
"No...yhm tak jo....Půjdu v čele útvaru Jake uprostřed, Sally ho bude krýt a jistit, kdyby něco, Marcus a Nath každý po jedné straně a Brian nám bude krejt záda budeme postupovat pokud možno tiše k cíli. Čeknem plot a pak základnu, pokud se objeví brouci nějak to zvládneme."
Pokusí se povzbudit jednotku, a jakmile se nějak zformujete tak jako první v útvaru vyrazí opatrně kupředu. Všude okolo vás je jen písek a duny, občas nějaká skála tohle je zrovna oblast planety, kde převládá právě spíše písek.

P(b)itka v baru

Provokatéra jsem držel pevně, snažil se vykroutit, ale nešlo mu to. Pak ale chytne mou ruku a začne páčit. Z fyziky jsem byl vždycky na štíru, ale věděl jsem, že dobře usazená páka je proti jakékoliv síle v obrovské výhodě. I když jsem zatínal více a více, pootočil hlavu a bradou povolil stisk na svém krku. Má páru, musel jsem uznat a pak došlo na jeho druhou ruku. Snažil se mi nahmatat oči, nebo nos, ale uhýbám, což je další chyba. I když opět utáhnu kravatu, jemu se nějakým způsobem podaří uvolnit mou ruku, přetočit se ke mě čelem a tím se dostat z zdušení. Tvářím se překvapeně, na chvilku zapomenu reagovat, ale na to, abych mu dal jedno kolenem jsem málo napitej. Když pak zase zesílí jeho páka, jsem tentokrát připravený, zatnu svaly a nepovolím ani o píď, ovšem jeho další útok mne překvapí a ač chci nebo ne, musím zaklonit hlavu. Oči, i nos mám rád a nestojím o to, aby mi je poranil. On toho využije a odkopne mne ránou na solar. To můj stisk definitivně povolí a přinutí mne pár kroků odstoupit, zatímco on se hluboko předklonil, aby se mohl vydýchat.

Nic jsem nedělal, jen jsem tam tak stál, pozoroval ho a čekal, jestli se o něco pokusí. Už ale nic nezkusí, jen něco kvákne o mé bývalé jednotce, což přejdu jen znechuceným pohledem a jakmile se ozve Rico a hodí vojákovi sáček s ledem, usměju se a vrátím se k baru.
"Jsi dobrej, chlape. Škoda, že jsem tě nepoznal dřív, možná bychom si užili nějakou srandu," plácnu Splintera přátelsky do ramene a poručím si další vodku. Kopnu jí do sebe, trochu se zakřením a když mne Rico pozve na panáka whiskey, nemohu odmítnou. Spolu s ním a Splinterem si přiťuknu a na ex jí do sebe hodím.
"A toho si važ chlape, tenhle magor tě jen tak ve sračkách nenechá," pronesu ke Splinterovi a objednám si další vodku.
"No, pánové, dám ještě tohohle fešáka a mažu. Ráno si chci prohlídnout jednotku a zjistit, co v nich vlastně je," oznámím, kopnu do sebe vodku a požádám barmana o svou bundu. Tu si jen přehodím přes rameno a zamířím si to k východu.
"Klidně zůstaň a bav se Kryso, ale ráno tě chci vidět nastoupenýho a v pohodě," řeknu vojákovi a zlehka ho plácnu do ramene.

čas relaxovat

Toho šmejdíka jsem úspěšně odkopl a mohl pokračovat v náběhu na něm. To už se ale do toho připletl Alex a chytl ho do kravaty. Nicméně co jsem nečekal bylo, že mě odkopne a nechá si svého zajatce pro sebe. Se zakašláním se zvedám ze země jeho noha je docela tvrdá a moje tělo toho má dneska už až až. Zvednu se na jedno koleno a sleduji, jak se nakonec ten týpek Alexovi vyprostí a dokonce si získá odstup.
"Sakra buď má kurevsky štěstí a nebo je v celku dobrej."
Znaveně si otřu krev z pusy a sleduji Splintera. Když se rozdýchám tak se posbírám na nohy a napřímím. Zkrvavení jsme asi už oba dost a pohledy některých členů týmu jasně říkají, že mají starost co bude dál. Mírně se ušklíbnu a dojdu pomalu k baru.
"Bastard připomíná mi jednoho týpka z času než mi přišla ta nová skupina taky jsme se poprvé docela servali, tehdy skončil se zlomenou rukou a já 4 zlomenými žebry."
"Barmane přihraj nám tu celou flašku wiskey a dva sáčky ledu."
Barman se konečně vzpamatoval a vyskládal na stůl co jsem žádal. Jeden sáček si vezmu a začnu si chladit obličej, aby to tolik nebolelo. Druhý vezmu volnou rukou a hodím po Splinterovi.
"Splintere chytej."
Poměrně klidně pronesu a pak začnu nalévat štamprle z lahve wiskey.
"Ty seš mi teda povedný ptáček ani ti posránci vod pilotů mi nedali už dlouho takhle zabrat. Tomu se říká vítačka v týmu."
Ušklíbnu se a na chvíli chladím ret.
"Tak pojdte vy dva tohle zapijeme, ale jedno ti povídám jednou jsi člen naší jednotky takže se nepokoušej kopat proti nám."
Varuju ho a mávnu sáčkem s ledem, který pak odložím a počkám na Alexe a Splintre a vezmu si svojí půlku.
"Kéž se dožijem další bitky mezi sebou i za nějakou dobu."
Zašklebím se a kopnu to do sebe. Na oficírskou bundu je moc horko proto mi jí barman raději schoval pod pult, ať nepříjde k úhoně ví, jak to tu se mnou chodí. Pak konečně začne hrát nějaká pořádnější hudba. Pomalejší a klidnější, melodický a uklidňující ploužák. Hodím do sebe ještě jednu půlku a odrazím se zády od pultu.
"No hoši nevím, jak vy ale já se jdu hýbat."
Přejdu celý bar a zastavím se až před naší medičkou Trixi.
"Smím prosit slečnu o tanec?"
Mírně se ukloním a podám jí ruku, ruměnec jí polije obličej ale příjme a já si jdu zatančit. Jestli si ostatní poberou ostatní holky je na nich. Ale předchozí skupina co hrála karty se k tomu opět vrací, když už je klid. No taky vidím, že pohled medičky mi jasně vypovídá, že jsem to zase jednou vymňouk a vypadám hrozně, ale snad už si zvykli.

Když v báru stoupá dým
a mlha mdlob již padá

Konečně volný, konečně tu překrásnou příležitost vyrovnat účty s tím zasraným čoklem. Neváhám ani chvíli a jud po něm, jako ... jako pes po uzeném. Aby toho nebylo málo, tak mi ho ti jeho přiblblí kumpáni přideželi. Napřáhl jsem se ještě poctivý metr před ním a takovou jsem ... nafasoval na solár.
Ten podělanej akrobat si z nich udělal hrazdu a mě odkopl jako nějaká nafintěná nádhera. Vztek stoupal a testosteron již převážně přebral kontrolu nad tělem. Ještě dva výdechy zuřivosti, zlostný pohled vržený jeho směrem a ....

"Co to kurva ..." zachroptěl jsem ztrácejíc většinu vzduchu. Nějaký zasraný haban mě čapl ze zadu a rovnou do kravaty. "Co je zas kurva tohle? Nejdřív pitbull a teď tenhle mastif." postěžuju si v duchu.
Neustále sebou melu ve snaze se dostat z jeho sevření, ale marně. Ta kurva má snad přes dva metry. Aby toho nebylo málo, tak si ten zkurvenej haizel na mě ještě velkodušně otevíral hubu. A ke všemu se na mě rozběhl ten posranej pitbul. "Mastiv, pidbul ... kdo bue dál? Ještě jim tu chybí nějaký Jorkšír a mají to complete." pokusím se sám zavtipkovat, i když jsme v kurva zajebaný situaci.
Jenomže ten haban s tím rváčem nechtěl spolupracovat. On si mě chtěl vychutnat sám, nebo nás od sebe prostě nějak odtrhnout a všechno to nadobro ukončit. Rváč by usazen jedním mohutným kopancem na solár a já si vesele dál lapal po dechu.

První tři vteřiny za mnou a už začíná padat první mlha. Každičký okamžik v tom smrtelném obětí mě stojí neskutečné síly. Vztek, adrenalin, testosteron ... to vše ustupuje společně s úbytkem přísunu kyslíku do mozku.
"Ani piču!" zamítnu jakékoli šance se vzdát, nebo se podvolit. Levou rukou zafixuji jeho gilotinu v místě zápěstí. I když je na tom silově mnohem lépe, fyzika a její páky jsou na mé straně. Hlavu pootočím směrem k jeho lokti a snažím se bradou odebrat co nejvíce škrtící síly. Teď je na řadě moje volná ruka. Aby byla jeho kravata kompletní, musí on svou levičkou smrtící obětí uzavřít a já mám tedy jednu ruku volnou. Je sice vyšší, ale ne o až tak příšerně moc. Pravicí mu začnu nahmatávat obličej. Bez pardónu mu jdu po očích, nosní přepážce, nebo páka na bradu. Je mi jedno jak, ale on si tohle začal ... oni.

Stisk v levé ruce zesílil a já se pokusil mu překroutit gilotinu přes zápěstí, zatím marně. Pravou rukou mu jdu po kterémkoli z přístupných míst a ... stisk částečně povolil a otevřela se malinká skulinka. Přetočím se dovnitř a konečně se tak dostanu z jeho smrteného sevření. Ještě ale není všem dnům konec. Zatímco já se sotva držím na nohách, on je akorát ppřekvapenej, že jsem se z toho jeho smrtícího obětí dostal. Levou rukou stále držím páku na jeho pravém zápěstí a pravou se kryji proti případným útokům jeho kolen. Jsem zatím docela dost předkloněn a blíže, než bych býval chtěl. Stále mám ale výhodu překvapení.

Nejprve opět zesílí páka na jeho pravé zápěstí. On ale odolá, zatuhne v něm a tuhle snahu bez sebemenších problémů zmaří. S tím jsem ale počítal. Dlaní mu jdu po nosní přepážce(nebo po bradě. To mi je jedno). Jakmile zakloní hlavu, aby se útoku vyhnul) dostane kopanec mohutný na solár, abych ho od sebe konečně dostal.

Zatímco on jen udělal dva, tři, nebo snad i čtyři kroky vzad, já se musel dost huboce předklonit, opřít o kolena a začal jsme lapat po dechu. Mám toho kurva dost. Přes tu krev skoro nic nevidím, sotva lapám po dechu a jsem rád, že teď stojím na nohách. Ono ty škrtící chvaty mají opravdu hodně co do sebe a já mám nemalé štěstí, že tady teď neležím a nedadinkám jako nemluvně. A že jsem do toho neměl daleko.

"Čokli posraní." syknu nasraně při jednom z výdechů a pohrdavě se zašklebím.
"Už aspoň vím, proč vlci. Když to nedá jeden, hned se do tebe pustí další." Potáhnu hlen smísený v nose a hodím toho kemra pod nohy tý přihřátý čoklí smečce.

Rvačka v Báru

Rico mi poví tu smutnou novinu a já si celkem oddechnu, když zjistím, že Rileyová je naživu. Aspoň ona, povzdechnu si. Pozvednu půllitr a udělám přípitek na památku kamarádovi a kolegovi Zukimu. Chvilku pak mlčím, když se mě zeptá Rico, jak to bylo vlastně se mnou.
"No, oproti vám jsem se flákal. Po tom, co Wade s jednotkou vypadli, nenapadlo mě nic jinýho, než to tam odbouchnout. Myslel jsem si, že mě výbuch vezme sebou, ale instinkt a štěstí mě zachránili. Nevím jak dlouho jsem se tam válel, ale když jsem se probral, nikde nikdo. Ani brouk, ani člověk, nic. Až pak, když jsem přemýšlel, jak z tý plechovky vypadnout, jsem narazil na technika, co tam byl někde zavřenej v nějakém lodním oddělení. Dostali sme se do hangáru no a tam odtud stíhačkou na jeden křížník, který nás dopravil až sem," suše povyprávím svou část příběhu. Jasně, není to nic zajímavého, jen příběh idiota, co málem zhebnul. Jenže v tu chvíli, kdy já domluvím, se k mým uším donese to slovo, po kterém většina lidí, co jsou u týmu od samého začátku, vidí rudě. Už jsem si to s dotyčným chtěl jít vypovídat, ale Rico mne předběhl. Podal mi svou bundu a šel.
"Nepřežeň to," řeknu mu, otočím se směrem k chlapíkovi, co to řekl a sleduji následující dění.

Rvačka probíhala, zajímavě. Nakonec, když si oba dva už dali notně po hubě a já dopil pivo a dva panáky vodky, Kolowski chytne urážejícího vojáka a další dva Rica. Bohužel, Kolowski ho neudrží a Rico využije situace a dá mu kopku do hrudi, přičemž se vymaní ze sevření těch dvou.
"Myslím, že to už stačilo," povzdechnu si, položím Ricovo bundu na stoličku, přidám k tomu svou bundu a narovnám se ve své, skoro dvoumetrové výšce. Pár kroky se ocitnu za vtipálkem, co urazil můj bývalí tým, chytnu ho pod krkem oběma rukama, aby se mi nevymanil. K mé smůle si to Rico vyloží jako pomoc a namíří si to proti nám. Naštěstí jsem něco podobného čekal, takže Rica usadím dobře mířeným kopem na jeho solar.
"Už by stačilo, chlapci," řeknu tiše, nebezpečně, zatímco urážejícímu vojáku přivírám přívod kyslíku do plic. Z mého sevření nemá šanci se vymanit. Nejsem jako Kolowski, jsem mohutnější.

Pravá barová bitka

Jak jsem očekával u toho to nezůstalo ten zmetek se zvedl a šel po mě. Byl jsem připraven mu jich pár vrazit ale jeho chvat, který mi šel po nohách jsem opravdu nečekal. Ucítím tvrdý náraz zády o zem. Popadám dech, který sem si vyrazil. Pak příjde koleno....kurva to do žeber bolelo a už mě začne zasypávat ranami. Začnu vše blokovat předloktími, ale i tak mi nějaká rána proklouzne na obličej je to zatracený parchant, co se docela umí rvát.
Konečně se i naskytla ta pravá chvíle, abych získal nad tím ptáčkem navrch, rychlým škubnutím jsem nás přetočil a konečně byl já na něm v lepší pozici a bez pardonu do něj začal valit jednu pěst za druhou. Má výdrž a odhodlání to se musí nechat.
Pak přišlo od toho zmetka tvrdé čelíčko, trefit se níže asi mám rozdrcený nos, ale i takhle mi zadunělo v hlavě a zatmělo před očima.
Pak nás od sebe odtrhli, zahlédnu koutkem oka jak Splintera drží mohutný Kolowski, který už nehraje s ostatníma karty a snaží se ho zklidnit. Mě chytli za ruce Osaka a Numahmád.

Zdá se, že ten hajzl ještě nemá dost, vypadá docela zřízeně ale to já taky, z nosu mi crčí krev, ret je na několika místech rozbitý. Žebra bolí jako kurva, což znamená, že jsou pěkně naražený, dech jsem naštěstí už popadl ale o brutální bolesti hlavy ani raději nemluvím, jen doufám, že nemám slabý otřes mozku.
Pak toho šmejda už Kolowski neudrží a on se vrhá znovu na mě.
"Žádný podělaný bastard nebude urážet můj tým!"
Zavrčím a využiju toho, jak mě chlapi drží a jakmile je Splinter dost blízko zhoupnu se jim ve sevření a vykopnu nohama před sebe aby nakop svého protivníka do hrudníku. Jakmile dopadnu zpátky a s mými držiteli to smýklo využiju toho abych se jim vytrhl a mohl se znovu jít pustit do toho ptáka.

Když v báru stoupá dým
a kapka krve padá

Příjemná společnost, dobrý pití, fajnový vyhlídky a ... a něčí ruka na mým rameni.
"Hele co j..." pokusil jsem se vyptat. Namísto jakéhokoli varování, nebo něčeho podobnýho mi ale přistála na čuni něčí pěst. Pod návalem toho pravýho háku se jen otočím na místě a spadnu na zem jako přezrálá švestka.

Do úst se mi vplavila krev. Další vzápětí čůrka se spustila z nosu. "Tak ten vořech cení zuby ..." ušklíbnu se, hřbetem ruky si otřu krev a zkontroluji. "Uvítání jak se patří ..." čelo se mi zvrásčilo a tlukot srdce nabýval na intenzitě. Jeho rána to sice začala, ale já budu ten, kdo to ukončí ... ať do dopadne jakkoli.

Žádný pardóny, žadný boxerský postoje, nebo podobný kraviny. Přestože to byla šlupka a chvíli mi to trvalo, hněv a adrenalin odbourali většinu negativ a já mohl do útoku. Bez taktizování, bez nějakých přiblblých kombinací. Já chci krev!
Vyskočil jsem na nohy a rozběhl jsem se proti němu. On čekal nějaký boxerský střet, to ale nehrozilo. I kdyby se mi pokusil dát ránu, kynetická energie většinu pohltí.
Na poslední chvíli jsem se ke všemu přikrčil a objal ho pod koleny.
V rychlosti jsem ho vymrštil do vzduchu a vzápětí s ním praštil o zem. A to dosti nevybíravým způsobem.
Než se stačil pořádně vzpamatovat z toho otřesu, já už letěl k němu dolů. Při tom řízeném pádu jsme opět využil kynetickou energii a kolenem mu dal pěknou ránu do žeber.
Ostrá bolest na žebrech ho instinktivně přinutila si alespoň částečně krýt bok a to byla moje šance. Neváhal jsem ani chvíli a začal jsem ten jeho zrurvenej ksicht zasypávat sérii ran.

Jenomže ten zasranej kretén nebyl žádnej podřadnej vořech. To spíše zurvenej pidbul, nebo rotfailer. Nejen že věděl, jak se bránit. Kromě toho, že většinu mých ran se mu podařilo nějak vykrýt. Všeho všudy se chytly tak dvě rány z osmi.
Navíc si ten posranej čokl pak počkal na tu pravou chvíli a při jednom z krytů mě povalil pod sebe a role se dokonale obrátily.
Ten ten zkurvysyn zpracovával mě. A že to byly kurva těžký časy. Na rozdíl ode mne byl ke všemu o něco úspěšnější. U něj se ujala poctivá polovina ran. Já byl ale kurva nasranej a na takový zkurvený drobnosti jsem nehodlal brát sebemenší ohled. Přitáhl jsem si toho podělanýho zmrda a dal mu pěkný čelíčko. Další šance, jak se dostat zase na koně a začít toho zmrda zase zpracovávat.

To už se do toho ale vložilo několik borců, kteří se nás od sebe snažili odtrhnout. Několikrát roztrhnutý ret, natržené obočí, a asi i vyhozená nosní přepážka. Krev mi začínala komplikovat výhled na okolí a ke všemu mi nějací kreténi bránili v možnosti nakopat toho čokla do prdele.
"Tak poď ty vořechu! Sežeru tě! Sežeru tě ty zasranej čokle!" řval jsem přes celej lokál a snažil se dostat z toho podělanýho sevření. Je mi jasný, že se mi snažili spíše pomoci a uklidnit mě. To mi ale bylo v danou chvíli totálně u prdele. Já viděl rudě. Ten zkurvysyn to celý začal a já to kurva hodlám dokončit.

Nahnul jsem se dopředu, mírně přikrčil a pak se prudce odrazil dozadu. To toho debila stálo potřebnou rovnováhu a pevnost sevření. Následný loket mě toho posranýho sevření zbavil nadobro. Já tuhle rvačnu nezačal, ale rozhodně ji ukončím. A jestli ne, tak aspoň vyrovnám účet s tím zasraným zmrdem. "Konečně volný!" zaraduju se v duchu a zase se rozbíhám na to smradlavý psisko.

Rvačku prosím

Můj první odhad našeho velitel se nemýlil. Je to správný chlap. „Dík Seržo. Mě zas skoro všichni říkají Kryso, tak to můžeš dělat i ty…“

Poté co si s Alexem připiju, pokračuju v likvidaci panáků. Ještěže nikdy nezvracím. Devět panáků naráz je síla. Kdybych to pil celí večer dám bez problému flašku, ale takhle mě to možná srazí pod stůl. Zvyk je ale zvyk. Úcta ke KIA ocáskům musí být. U osmého panáku už opravdu musím uvažovat nad jménem muže, za kterého je. U devátého si jen matně vzpomenu na tvář. Neznal jsem je ani dost dlouho na to, abych si pořádně zapamatoval jejich jména a tváře. Tak to holt u tunelových krys bývá… Možná je dobře že mě přeřadily….

Účinky alkoholu se začínají projevovat. Úplně nevnímám co se děje v okolí, proto nezaznamenám, co naštvalo Alexova bývalého seržu. Moc dobře si ale všimnu, když začne sundávat bundu. Tady se bude dít něco neoficiálního. Kamarádi jsou za pití a teď se může jít na bitku. Otočím se zády k baru a ruku sevřu okolo pana L.

Po výstupu Rica, přibližně pochopím, o co šlo. Urazit název jednotky, do které vstoupíte opravdu, není dobrý nápad. Serže Vlků to tomu cucáčkovi, co se snažil sbalit tu holku, dost jasně vysvětlil… Zklamaně si uvědomí, že tohle se pravděpodobně nezmění na barovou rvačku. S toho bude leda souboj těch dvou nebo hromadné lynčování nováčka. Přesto (již trochu těkavým a zamlženým) pohledem sleduji okolí. Doufám, že se objeví nějaký trouba, co se pokusí podpořit kamaráda na zemi. Ten by byl můj. Tedy můj a pana L.

Zábava se rozjíždí

Čekám na Alexe nebo někoho až se nějak vyjádří a sleduju všechny jak se baví. Ten nový z našeho týmu co přišel od Sokolů se baví s holkou co mi přiřadili z bývalých Zmijí. No asi si padli jako dva nováčci do oka pousměju se a beru si svou skleničku s wiskey abych se napil a pousměju se na Alexe.
Pak se k mým uším ale donese od baru z úst toho nováčka osudová věta.
"K nějakéjm blbejm vořechům..?!"
Rysy mi ztvrdnou a já do sebe kopnu obsah půlky a rázně ji položím na stůl. Jedním pohybem ze sebe sundám bundu vycházkové uniformy, abych nebyl v oficiálním a měl taky možnost pohybu a položím jí na pult.
"Pohlídej mi to."
Podotknu k Alexovi a pár ráznými kroky přejdu k Andrevovi a Vose. Poklepu Splinterovi na rameno a napřáhnu se.
"Tak tady máš uvítací pozdrav od Vlků ať víš jakou ránu maj blbí vořeši ty přílítlej Ptáčku!"
Zavrčím a to už letí pěst vpřed takže ve chvíli kdy se Andrew otočí napálí mu to plnou silou do tváře a pravděpodobně ho to porazí na zem. Pak si promnu ruku a pohlédnu jeho směrem a čekám jak se zachová. Připraven a rozehřán.